Kapitola 92 - Věci před svatbou (3)

Část 3

Za pár dní.

Dorazil jsem ke strašidelnému domu.

Samotná budova je pevná, i když ji postavili před více než sto lety. Na tomto světě může trvat věky, než věci začnou hnít, pravděpodobně proto, že je ve všem magická moc.

Celková kostra je z hlíny a kamene a zdá se, že podlaha je dřevěná. Komplexní budova z kamene a dřeva. Na povrchu zdí roste lišejník a břečťan. Ale je to nádherné. Představoval jsem si, že to bude strašnější.

Kapitola 92 - Věci před svatbou I (1-2)

Část 1

Ožením se se Sylphy.

Svatba. To jsem ve svém minulém životě nikdy nezažil. Ostatně z toho mám pocit, že to je trochu ukvapené. A proto se toho trochu víc obávám. Ale víc než to jako pár máme vysoká očekávání, a to je dovoleno. Když si pomyslím, že zaháknu svůj otrávený drápek do pěkného děvčete, úplně po tom bažím. Ne, samozřejmě nemám v úmyslu dělat nic, co by Sylphy nesnášela.

Ale trápilo mě to.

Kapitola 91 - Podpora

~ Šťastné Vánoce! ~

Část 1

Ochráním Sylphinu čest.

To jsem si myslel, jak jsem se díval na rudou skvrnu, co zůstala na prostěradle. Sylphy mi dala něco nesmírně důležitého a zachránila mě. Chci jí dát všechno, co si bude přát. To jsem si myslel, zatímco jsem nožem vyřízl tu část prostěradla s rudou skvrnou.

Ale pak jsem si vzpomněl, že mi Sylphy neřekla, co očekává od budoucnosti. Pokud nejsem přespříliš sobecký, tak bych řekl, že beze slov vyjádřila, že chce zůstat se mnou. Ale nikdy to neřekla nahlas.

Mohlo by to být tak, že se trápí kvůli své práci jako strážce princezny Ariel. Přece jenom se zdá, že je nezbytné si aspoň jednou promluvit s princeznou Ariel.

Vyříznutý kousek prostěradla jsem uložil do malé krabičky, co jsem vyrobil zemní magií, a uložil jej ve svatyni. Spojil jsem ruce k sobě v modlitbě.

Konečně mám pocit, že jsem zase člověkem.

Kapitola 90 - Konečné postrčení

~ A aby toho nebylo málo... ~

Část 1
– Sylphino hledisko –

Bylo poledne, tři dny poté, co jsme se vrátili do Magického města Sharia.

Během těch tří dnů jsem s Rudim mluvila o různých věcech. Většinou o tom, co Rudi do teď dělal.

Protože Rudiho odvrhla mladá dáma jménem Eris, zdá se, že má na srdci jizvu. Údajně pak od té doby skončil v takovém stavu.

V královském paláci jsem o ženě jménem Eris Boreas Greyratová něco málo slyšela. Zdá se, že to je nekontrolovatelně agresivní dítě a je to dívka tak zbrklá, že by jste si nemysleli, že je člověk. Když jsem si to vyslechla od Rudiho, zní to trochu lépe... Ale když se z Magického kontinentu dostala pod ochranou do Asurského království, není jen tak, aby řekla: „že s ním není v rovnováze”.

Kapitola 89 - Lesní déšť II (2)

~ Měla jsem v plánu to zveřejnit dřív, ale člověk míní... ~

Část 2

Uplynula chvilička.

Nedokázal jsem skrýt svůj zmatek, ale měl jsem pocit, že jsem to konečně všechno pochopil.

„Uu...gusu...”

Sylphy potahovala a plakala v mém náručí. Je to jako tehdy. Je uplakánek jako vždycky. A taky měkká jako vždycky. Štíhlá, skoro se zdá, že nemá žádný tuk, ale když ji pevně objímáte, je měkká. Mohlo by to být tak, že používá nějakou aviváž?

Kapitola 89 - Lesní déšť II (1)

Část 1

Myslel jsem si, že se něco děje. Senior Fedds, co si mě najal, se choval divně. Taky došlo k tomu abnormálnímu počasí.

Měl jsem pocit, že ty mraky se pohybovaly příliš rychle dokonce i na déšť. V zimě nebývají téměř nikdy přeháňky. Je tu možnost, že někdo použil magii. Ne, ale co tím sledovali, že způsobili déšť?

Možná nám stát v cestě. A kdo? Ten šlechtic, u kterého princezna Ariel přespávala? Kvůli čemu? Mají v úmyslu pokusit se Ariel zavraždit? Možná si právě proto myslí, že je senior Fedds na obtíž. Ne, kdyby to bylo tohle, tak by nepoužili déšť. Bylo by lepší použít něco jiného, například kopí.

Kapitola 88 - Lesní déšť I

Část 1

(pozn.: Podle mě je tohle něco jako Arielino hledisko, ale není to tak označené. Zakládám to na tom, že se tam střídá přímé vyjádření Arieliných myšlenek a vyprávění v první osobě... Takže se nenechte moc zmást. A jinak na překlad to byla příšerná část :-[)

Večer.

V kanceláři studentského výboru Ariel v tichosti přemýšlela o strategii. Přemýšlet o určitém množství drastických opatření bylo nezbytné a i když se vlastně uchýlila k tomu, že jako kamufláž zničila koleje, stejně to skončilo neúspěchem. Sylphy na Arielina slova čekala s pokorným výrazem na tváři.

„Ty jsi to noční plížení neudělala?”

„Přece jsem to nemohla udělat!!” zakřičela Sylphy v reakci na Lukova slova.

Kapitola 87 - Chráněné tajemství (4-5)

Část 4

Jak jsem po cestě z laboratoře přemýšlel, nedošlo mezi mnou a seniorem Feddsem k žádné konverzaci. Chtěl jsem zahájit hovor a chovat se jako obvykle, ale o čem mám mluvit? Mám pocit, že pokud otevřu pusu, vyjde z ní něco jako „ukaž mi prsa”. Zatímco jsem nedokázal vymyslet téma hovoru, došli jsme až k dívčím kolejím.

„...”

Jak jsme se dostali blíž, vypadalo to, že došlo k nějaké nepříjemnosti.

Před vchodem jsem viděl dav.

„Stalo se něco?”

Kapitola 87 - Chráněné tajemství (1-3)

Část 1

Ten den, co jsem zjistil, že je senior Fedds holka, jsem s unaveným tělem ležel na své posteli na koleji. Dělal jsem svému kámošovi celou noc společnost, když se probral ze svého spánku.

Ale můj kámoš se ke mně chová, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Hlavu už mám plnou seniora Feddse, ale můj kámoš si hraje na hlupáka. Myslel jsem si, že po tom, co se stalo, bude můj kámoš vyléčený, ale zdá se, že má pořád špatnou náladu. Nebo možná že jenom vzpomínka nestačí.

Možná že potřebuje vůni nebo dotyk nebo hlas. Jsem si jistý, že senior Fedds je klíčem k vyléčení mé ED. Hitogami mi řekl pravdu. To jenom, že jsem si nevšiml, že jsem měl terapii celou dobu přímo pod nosem.

Kapitola 86 - Přílišné přemýšlení (4)

Část 4

Když jsem o tom dopřemýšlel, můj synek se vrátil zpět k životu hikikomori. Dokonce ani tření nemělo žádný účinek. Je to lepší než poslední 2~3 roky, kdy vůbec na nic nereagoval, alespoň se teďkom postavil. Evidentně se zdá, že je daleko od naprostého vyléčení.

No, je to lepší než nic. Pojďme zpět na pokoj a vezměme to pomalu. Jo, začněme tím, že si vzpomenu na ten pocit, co jsem zrovna teď měl.

Kapitola 86 - Přílišné přemýšlení (1-3)

Část 1

Zajímám se o seniora Feddse.

Jako vždy ho vidím jednou za 10 dní. Ne že bychom měli něco konkrétního k povídání. Ale každopádně mě to zaujalo. Zajímám se o jeho nenucená gesta. Jako když se škrábe za uchem nebo jak se protáhne, když něco dodělá. Jako třeba jak voní, když kolem mě najednou projde. Správně, a pak je tu ještě jeho úsměv. Ten úsměv mi prostě vrtá hlavou, jako kdybych ho už někde viděl. (Pozn.: Už? Už?!)

Dny, kdy se nevidíme, jsou všechny stejné, najednou jsem se přichytil, že po něm pátrám v davu. Vlastně ho v davu vidím celkem často. Jeho a princeznu Ariel, na škole jsou známí. Kromě toho, že je členem studentského výboru, je to také jeden z nejlepších studentů na škole.

Kapitola 85 - Ostrý a tupý (4-5)

~ Na oslavu 100. liku na FB. ~

Část 4

Rozloučil jsem se s ostatními a sám zamířil domů.

Odešel jsem z dobrodružné čtvrti a zamířil na náměstí uprostřed města. Když jsem se tam dostal, zavanula ke mně vůně grilovaného masa. Když jsem se rozhlédl, zahlédl jsem několik kupců, jak rozkládají stánky, i když byl všude sníh. Pracovat v tak mrazivém počasí musí být těžké.

Ale mám trochu volného času. I kdybych šel domů, nemám nic co na práci kromě studia, tréninku nebo výroby figurín. Možná by bylo lepší, kdybych se nedržel na uzdě a šel s Cliffem a ostatními.

Kapitola 85 - Ostrý a tupý (1-3)

~ Na oslavu 100. liku na FB. ~

Část 1

Je zima.

Celé Magické město Sharia v království Ranoa je pokryté sněhem. Ačkoli Magickou univerzitu momentálně prohrnují, pořád je nabarvená na čistě bílo. Cesty mezi budovami jsou odklizené, ale aby se člověk dostal na taková místa jako na zápraží školy, to si musí cestu prohrnout sám. Je to takové roční období.

V té době mi přišel dopis. Odesilatelem byl Soldat Heckler.

Kapitola 84 - První školní den (3-4)

Část 3

Toho večera.

Jsem prala spodní prádlo. Arielino spodní prádlo.

Praní Arielina prádla je součástí mých povinností. I když říkám tohle, existují pro to jisté důvody.

Spodní prádlo paní Ariel je ušité z velmi drahé látky. Navíc jelikož je to spodní prádlo královské rodiny z Asury, má dodatečnou hodnotu. Zkrátka, když se prodá, člověk na tom velmi vydělá.

Vlastně když poprvé nastoupila na školu a nechala si svoje spodní prádlo vyprat v prádelně, tak jí ho ukradli a prodali. Ukradli čtyři z pěti kalhotek a z těch čtyř tři prodali. Ty zbývající kalhotky si viník pravděpodobně nechal pro osobní použití.

Kapitola 84 - První školní den (1-2)

Část 1

Těch několik poslední let, co jsem nastoupila na školu, proběhlo bez problémů. Když říkám bez problémů, myslím tím něco, co by mě ohrozilo na životě. Souboj s Rinou a Pursenou, vycházka paní Ariel po ulici převlečená jako já, kdy ji obklíčili zloději... Došlo k takovým maličkostem, ale nic, co by ohrozilo život. Všechno šlo, jak Ariel chtěla. Za posledních pár let si Ariel také navýšila své přívržence.

Ale když jsme nastoupili do třetího ročníku... dostali jsme se k jedné informaci. K informaci o člověku jménem Rudeus Močál.

Kapitola 83 - Princezna, rytíř, mág (5-6)

Část 5

Sylphy nastoupila na Magickou akademii.

Jak Magická akademie, tak Magická gilda asurskou královskou rodinu přivítali a slíbili jim chovat se k nim jako ke zvláštním studentům.

Ale Ariel to odmítla.

Až do konce si přála, aby se k nim chovali normálně a přiřadili je k normálním studentům. A takhle to zařídila tak, aby byla schopna získat dostatečnou interakci s ostatními studenty.

Kapitola 83 - Princezna, rytíř, mág (3-4)

~ Zítra je první adventní víkend, což znamená, že mám pracovní víkend → takže aktualizace moc nečekejte. ~

Část 3

Od metastázové události uběhl rok a situace se změnila.

Ne, situace se změnila už dávno. Na místě, o kterém Sylphy nevěděla a dávno úplně na začátku metastázy.

Úplně na začátku byla nepromyšlená slova pana Listona. Liston využíval šťastné šance a šířil mezi šlechtou, že to s největší pravděpodobností byl počin prvního prince. Přinejmenším toto byl oficiální důvod, koho mohlo napadnout, že se v královském paláci objeví magické zvíře, když by ho tam někdo nedovedl? A tak všechnu vinu svalil na druhé. Dokonce vymýšlel, jak nevinné lidi prohlásit za zločince.

Kapitola 83 - Princezna, rytíř, mág (1-2)

Část 1

Sylphin život se najednou změnil.

Přešla z života obyčejné vesnické dívky do života královské stráže.

Prvním pracovním rozkazem byla naprostá reorganizace jejího šatníku. Od zemřelého magického ochránce dostala plášť, boty a rukavice.

[Boty vichřice], které svému nositeli umožňovaly běžet několikrát rychleji než normálně.

[Plášť neustálého tepla], který reguloval tělesnou teplotu a předcházel tak náhlým nemocem.

[Zdrcující rukavice], které na polovinu snižovaly škodu způsobenou kolem dlaní.

Kapitola 82 - Představení (5)

~ A dneska ještě jeden, poslední... ~

Část 5

O týden později.

Do královského hlavního města dorazily zprávy o zmizení kraje Fedoa.

Bylo to svižné hlášení.

V den Metastázové události se jeden rytíř jen stěží a náhodou nacházel mimo dosah. Celou situaci nahlásil v nejbližším městě. Druhý rytíř navázal na prvního, bez odpočinku pokračoval v jízdě na koni po celý den a předal tu informaci do dalšího velkého města. Odtamtud využili alternativních prostředků jako poštovní holuby, aby se ta zpráva dostala do královského hlavního města. Doslechl se o tom král a ustanovil Asurské magické jednotce, aby to prošetřili.

Kapitola 82 - Představení (1-4)

Kapitola 82 - Představení magického strážce Feddse 

Část 1

[Královský palác v královském městě v Asurském království – Stříbrný palác.

V zahradě rostlin, kde se sbíraly kvetoucí bílé květy, jež byla známa také jako Zahrada Bílých lilií. Tam se ten netvor najednou objevil. Bylo to tam, před očima druhé princezny Ariel, která se procházela mezi bílými liliemi.

Ten netvor, Konečný divočák, okamžitě zabil princeznina strážce, magického ochránce Derricka Redbata. Pak ten netvor obrátil své kly k princezně. Toho netvora porazil ochránce rytíř Luke a princezna z té situace dokázala vyváznout.

Luke úžasně ochránil princeznin život svým vlastním tělem.]

Kapitola 81 - Sylphina minulost

Část 1

Promluvme si o jedné mladé slečně.

Ta mladá dívka se narodila jako jediná dcera chudého lovce a žila v odlehlé oblasti Asurského království. Její otec byl půlelf. Její matka byla lidská žena s trochou krve zvířecí rasy a kdysi byla otrokem asurského šlechtice.

Oba dva byli laskaví, vychovávali svou malou dcerku s láskou. Na první pohled byste neviděli nic než šťastné dítě. Ale ta dívka měla smaragdově zelené vlasy. Její vlasy jí ztěžovaly život.

Smaragdově zelené vlasy.

Extra 80.5 - Nástup (3-4)

~ Druhá část extra kapitoly o Eris - nebo spíš o Nině. ~

Část 3

Ačkoli Nina ještě žádného milence neměla, ta barbarka už ano. Jako kdyby Nina mohla něco takového snést. Rozhodla se, že to je určitě lež. Ten člověk jménem Rudeus nebo jak to bylo, byl vymyšlený. To si myslela.

Jednou, když měla volný den, zamířila k prodejci informací a vyžádala si informace o Rudeovi.

No, nebude to lehké; přece jenom je fiktivní, pomyslela si.

Ale na rozdíl od svých přání se jí okamžitě podařilo něco najít.

Extra 80.5 - Nástup (1-2)

Extra 80.5 – Nástup Šíleného psa
Část 1

Svatá země mečů. Nemělo to žádný jiný název. Drsná země celý rok pokrytá sněhem.

Ve svých posledních letech tu Bůh Meče první generace postavil školu, aby zde své učedníky vyučoval šermu. Pro šermíře to bylo místo, kam šli a odkud nakonec odešli. Pokud jste byli šermířem, bez ohledu na to, kdo jste byli, bylo to místo, které jste museli alespoň jednou navštívit. Tohle byla Svatá země mečů.

V této Svaté zemi mečů se shromažďovali šermíři v učení, všichni se slibnou budoucností. Ačkoli to byli náctiletí, měli nadání v šermu, co bylo vidět na první pohled. Byli to mladí géniové.

Ve Svaté zemi mečů byli tři šermíři s pozoruhodným nadáním.

Kapitola 80 - Každodenní život (5-10)

~ Dneska u nás bylo (a ještě stále je) úplně bílo. Sice jsem si chtěla dojít na poštu pro balíček (potřeby ke kávové závislosti) a zařídit další (ne tak důležité věci jako vánoční dárečky apod.), ale vzhledem k tomu, že jsem si ještě nedopletla šálu a nenavoskovala kozačky (ten sníh prostě přišel moc brzo ;-) a venku to vypadá, že je hodně zima, zůstávám zakutaná doma... A možná (ale opravdu jenom možná) světlo světa spatří další příspěvek... i když to bude těžké, bo to bude z Erisina hlediska a ty já prostě vážně nemám moc ráda. ~

Část 5

Po obědě mám další hodiny. Učím se léčivou magii pokročilého řádu. Ve třídě pátého ročníku.

Nečekané je, že sem chodí také Pursena. Pokud byste se mě zeptali, co je na tom nečekaného, pak to, že je sama. Rinia chodí na jinou hodinu.

Zdá se, že Pursena usiluje hlavně o léčivou magii, zatímco Rinia o útočnou magii.

Normálně je Pursena naprosto líná. Ale během vyučování to bere vážně, zatímco okusuje sušené maso.

Kapitola 80 - Každodenní život (1-4)

~ A máme tu krásnou kulaťoučkou kapitolu. ~

Kapitola 80 – Každodenní život na Magické univerzitě
Část 1

Ode dne, kdy jsem nastoupil na Magickou univerzitu, uplynul téměř rok.

Teď je mi 16. Jelikož se na tomto světě kromě pěti, deseti a patnácti let nic jiného neslaví, tak si vůbec nevzpomínám, kdy mám narozeniny.

Kdybyste se každý den dívali na svou kartu dobrodruha, tak byste na to přišli, ale na tu se člověk nedívá každý den.

No, na věku vlastně vůbec nezáleží.

Kapitola 79 - Bílá maska II (4-5)

Část 4

Výzkum povolávací magie.

K tomu bylo třeba naučit se základy magických kruhů. Povolávací magie na tomto světě v podstatě využívá magických kruhů. Pokud bychom to popsali tímto způsobem, útočná a léčivá magie využívá kinetické energie z magické moci směřované pomoci zaříkávání. A povolávání a bariéry využívají statickou magickou moc směřovanou pomocí magických kruhů.

Kapitola 79 - Bílá maska II (1-3)

Část 1

Nanahoshi Shizuka.

Kdyby se to napsalo v kanji, tak je to „Sedm Hvězd Tichá Vůně”.

Zažila přesun do jiného světa. Jinými slovy je to teleportovaný jedinec.

Pokud se já, člověk, co zemřel a pak se znovu zrodil na tomto světě, považuju za reinkarnovaného jedince, tak ona by byla něco jako, ano, správně, ztracený člověk, něco takového.

Když jsme si tohle ujasnili, rozhodl jsem se být upřímný a říct, že já jsem reinkarnovaný člověk. Reinkarnovaný člověk není to samé jako člověk, co byl přesunut do jiného světa.

Jako svou smrt jsem uvedl, že to byla nehoda. Co se týče okolností, o těch jsem se nezmínil. Můj vzhled v minulém životě byl příšerný. Kdyby si na to vzpomněla, tak by se na mě určitě dívala s předsudky. Jelikož to, jak lidi vypadají, je přece jenom důležité.

No, je také možné, že je moje vina, že to Nanahoshi přeneslo sem. Ale to bych také radši nevypichoval.

Kapitola 78 - Bílá maska I (4-7)

Část 4

Jednoho z těch dnů.

Dělal jsem to samé jako vždycky, zkoumal jsem různé věci v knihovně. Čím víc se snažím pátrat, tím víc se zvyšuje počet společných rysů mezi teleportací a povoláváním. Přivolávat a odesílat. Rozdíly se omezují pouze na tvar magického kruhu a světla, co vydává. Všechny ostatní faktory se podobají.

Zdá se, že je třeba, abych do hloubky prostudoval povolávání. To jsem si myslel, ale na této škole není žádný učitel, co by se specializoval na povolávání. Zdá se, že pár lidí se mu věnuje v Magické gildě, ale v tom nejlepším případě je to základní nebo mírně pokročilý řád. Je to jen stupeň, kdy přivoláte zbytečné služebníky nebo duchy bez žádného ega. Není možné, abych se od nich doslechl nějaké odborné informace.

Kapitola 78 - Bílá maska I (1-3)

Část 1

Poslední dobou se mě bojí.

Téměř všichni studenti, co chodí na Magickou univerzitu.

Nejdříve jsem si to neuvědomil. Prostě jsem si myslel, že se mi vyhýbají.

Například když nějací špatní chlápci kráčeli mým směrem. Když jsem jim řekl: „Neměli byste utíkat, abyste nezakopli.” Ale když si to druhá strana uvědomila, zmizeli z dohledu v hale. Občas se stane, že nějaký chlapec najednou vykoukne z okna a řekne: „Dneska je vážně pěkné počasí.” I když prší. Myslel jsem si, že mám štěstí, že se se mnou nechtějí prát. Ale ani mě nenapadlo, že druhá strana si říká to samé.

Kapitola 77 - Na pokraji střetu II (2-8)

~ Toliko komentářů k předchozí části (*očka září blahem*) ~

Část 2

„...Ech?”

Vůbec se nehýbe.

Bojácně, pomalu jsem kráčel na místo, kam spadla dolní polovina jeho těla. A pak mi pohled padl na jeho dolní polovinu těla s vyhřezlými orgány. Netekla žádná krev. Přemýšlím, jestli to je proto, že to je Démonický král. Myslel jsem si, že to je chlap bez slz, co se dokáže jenom smát. Mohlo by to být tak, že tenhle chlápek nemá na prolévání ani slzy, ani krev?

Kapitola 77 - Na pokraji střetu II (1)

Část 1

Invaze Démonického krále.

To hlášení se po zemích v blízkosti Magické univerzity rozšířilo jako blesk.

Invaze a informace.

Normálně by informace měla přijít jako první. Ale jelikož rychlost pohybu Démonického krále byla obrovská, okamžik, kdy každá země tu informaci obdržela a když Démonický král dorazil do své zamýšlené země, byl téměř totožný.

Kapitola 76 - Na pokraji střetu I (4)

Část 4

Jelikož jsme se dohodli na dalším plánu, šli jsme ven. A před námi se rozkládala nečekaná scéna.

„...Co je kruci tohle?”

Bylo tam rozházené velké množství mužů ze Zvířecí rasy. Byla to přesně ta scéna, na kterou by se hodil výraz „hromada mrtvol”.

Kapitola 76 - Na pokraji střetu I (2-3)

Část 2

To jsem si myslel, dokud...

„Uznávám tě jako dobrodruha řádu A, co porazil zběhlého draka, osamělého jezdce Rudea Močála! Vyzývám tě na tradiční námluvní souboj!”

Zatímco jsem šel do knihovny, vyzvali mě na souboj.

Kapitola 76 - Na pokraji střetu I (1)

Část 1

Onigashima.

Království Biheiril, severská zem na nejzazším východním cípu.

A ještě dál na východ, když se překročí oceán, je ostrov.

Onigashima.

Malý ostrov s takovým jménem. Tam žije unikátní rasa známá jako rasa obrů.

Kapitola 75 - Tajemství mladého génia II (3-5)

Část 3

Následujícího dne jsem vyhledal Cliffa, v jehož pohledu se zrcadlilo očekávání.

„Nevadí mi, že tě představím, ale rád bych ti řekl jednu věc.”

„Copak?”

„Seniore Cliffe. Jelikož jsem byl dřív s Elinalize v družině, vím o ní trochu víc než ostatní.”

Když jsem řekl, že jsem s ní byl ve družině, Cliffovi se trochu zatřáslo obočí.

„Sám o její povaze nic neřeknu. Ale to není proto, že tě klamu. Chci, abyste se vy dva setkali, promluvili si a ty aby ses pak sám rozhodl, co je Elinalize zač.”

Kapitola 75 - Tajemství mladého génia II (1-2)

Část 1

Dobrý den, zdraví vás Rudeus. Ehm, správně, tady to máte, stalo se to, no, včera mě Cliff požádal o laskavost, víte. Zamiloval se do Elinalise a chtěl, abych ho představil. Správně.

Jistě, Elinalize je moje známá. Je to bývalý člen družiny mých rodičů, víte. Správně.

Ačkoli moc dobře nevím, jak na tomhle světě funguje romantika, pokud je Cliff zamilovaný a pokud chce, abych s ním spolupracoval, aby mohl své pocity jasně sdělit, pak mám pocit, že mu chci pomoct.

Takhle to cítím. Takhle to cítím, ale...

Kapitola 74 - Tajemství mladého génia (4-5)

Část 4

Je možné, že na tomto světě roční období ovlivňují západ a východ slunce. Když jsem poprvé nastoupil na univerzitu, v tuhle dobu už byl večer, ale když se teď vracím na koleje, tak už je noc.

Teď když sníh naprosto zmizel, jde vidět charakteristika severu: červeno hnědá zem. Jak jsem kráčel po kameny vykládané cestě na této zemi, náhodou jsem zaslechl hlasy.

„Hej, počkej!”

„Nemysli si, že může použít ty svoje zaklínadla!”

Kapitola 74 - Tajemství mladého génia (2)

~ ***! K čertu s časy. Minulý nebo přítomný, vrr. Japonci si to evidentně střídají podle nálady... Nebo mi to aspoň tak přijde. Je fakt, že české knížky většinou tak nepitvám. Každopádně se upřímně vzdávám. ~

Část 2

Účastním se třídní hodiny, co je jednou za měsíc.

Momentálně jsou kolem mě Zanoba, Rinia a Pursena. Jak se dalo čekat, je pěkné, když mají vaši přátelé lavice kolem vás. Jen tak mimochodem, Julie sedí Zanobovi na klíně.

Rinia má nohu jako obvykle vyloženou na stole a její zdravá stehna jsou přede mnou volně odhalená. Tenhle život, kdy tyhle věci vidím z blízka, vážně není špatný.

„Šéf má oči vždycky mňau-přilepený k našim nohám, mňau. Takže Šéf je taky hladový mužský, co... Hele, hele ...kyaaa! Nesahej mi pod sukni, mňau!”

Kapitola 74 - Tajemství mladého génia (1)

Část 1

Cliff Grimoire. Vnuk papeže Milisovy víry. Mladý a výborný v magii, geniální mladík.

Trochu rychle se dostával do sporů, jeho sebeúcta byla velmi silná a měl ve zvyku vidět se jako velkou osobnost. Kvůli čemuž neměl žádné přátele.

Měl talent. Ale nespoléhal se jen na to a pilně trénoval. Ačkoli měl nevymáchanou pusu, jeho činy byly řádné. Byli tací, kteří o něm smýšleli v dobrém, ačkoli jich bylo málo.

Kapitola 73 - Incident s vězněním II (4-5)

Část 4

Když jsme skončili, můj hněv je skoro úplně pryč.

„...Feddsi, tohle si budeme pamatovat, mňau...”

„Jako kruci haf...”

Ty dvě se tváří naštvaně. Obě dvě mají obočí stažené k sobě do jedné čárky a na víčkách mají namalované oči. Na tváři mají bradku, co vypadá jako něco, co by si na tvář namaloval zloděj. A pak na tvářích.

Kapitola 73 - Incident s vězněním II (2-3)

Část 2

Když mě něco trápí, žádám o pomoc seniora Feddse. Poslední dobou jsem si vypěstoval takový vzorec chování. Senior Fedds je přece jenom dobře informovaný a na většinu problémů řádně odpoví.

„Po-počkej chvilku. Neznamená to potom, že ty dvě dívky jsou zrovna teď v tvém pokoji, Rudee...?”

„To jsou, hm... Prosím, nenervuj se. Řádně jsem zařídil, že mají dnešní hodiny omluvené, a kontaktoval jsem školu.”

„Ehm, to... že jsi je chytil, totiž, jinými slovy zrovna teď jsou ty dvě dívky zavřené v pokoji spolu se Zanobou?”

Kapitola 73 - Incident s vězněním II (1)

Část 1

Vrátili jsme se na pokoj a uplynulo jen málo času.

Dívka s kočičíma ušima a dívka s psíma ušima, obě ve školní uniformě. Ruce mají spoutané za zády okovy vyrobené zemní magií a mají roubík. Zanoba a já jsme seděli na židlích a čekali, až se proberou. Ptáte se, jestli jsem těm dívkám něco neudělal? Neříkejte takové hlouposti. Přece jenom jsem kavalír.

Kapitola 72 - Únos dívek (3-4)

Část 3
– Rudeovo hledisko –

To je ale naprosto neodpustitelná historka. Nejenom ukrást něčí výrobek, ale také to rozšlapat... To je odporná ukázka násilí. Je to to samé jako rozmlátit něčí notebook basebalovou pálkou. Zničit něčí majetek jako nic...! Aaach, kruci. Jsou nechutné a já jim nedokážu odpustit.

Co nedokážu odpustit nade vše, je to, že pošlapaly Roxy. I když to byla jenom figurína, pošlapaly Roxy.

V období Edo šogunát Tokugawa nutil utajené křesťany, aby šlápli na obrázek Ježíše nebo Marie. V minulosti jsem se tomu poškleboval. Jako kdybyste je mohli takovým testem odhalit! To jsem si myslel. Ale teď to chápu. Pocity těch křesťanů. To ponížení, co cítíte, když před vašima očima šlapou po něčem, v co věříte. Realitu Shimabarské vzpoury. Pokoření Canossy. Křižáci, co se nutili kupředu, ačkoli to bylo nemožné. Teď to chápu.

Kapitola 72 - Únos dívek I (2)

Část 2
– Zanobovo hledisko –

Jsem Zanoba Shirone.

Hned na začátku tohoto incidentu byla jedna noc.

Mistr soustředěně vyučoval Julii zemní magii.

Mistr řekl: „Tohle je experiment.” A začal s nějakým podivným tréninkem. Nejdřív jí řekl, aby trénovala magii se zaříkáním pouze jednou, ale potom ji nutil akorát tvořit zemní střely za pomoci němého zaříkávání. Nejdřív jsem si myslel, že není možné, aby byla schopná takové kouzlo provést za pomoci němého zaříkávání.

Kapitola 72 - Únos dívek I (1)

~ Bo je název kapitoly velmi dlouhý, v nadpisu je akorát začátek...

dneska jenom kratičký úryvek, o to víc se ale můžete těšit na zítřek, kdy přibude minimálně jedna část. ~

Kapitola 72 – Únos dívek ze zvířecí rasy a Incident s vězněním (část 1)

Část 1

Rinia Dedorudia.

Dedorudia jsou jedním ze dvou kmenů Dorudiů, kteří slouží jako ochránci Velkého lesa. Je to pravnučka toho kmenového vůdce, Gustava, a dcerou toho velitele kmenových válečníků, Gyese, jenž má být příštím kmenovým vůdcem.

Pursena Adorudia.

Adorudia je druhým kmenem Dorudiů, kteří slouží jako ochránci Velkého lesa. Je to pravnučka kmenového vůdce, Buldga, a dcerou velitele kmenových válečníků, Telteriy, jenž má být také příštím kmenovým vůdcem.

Kapitola 71 - Nedosažitelná moc II (4-5)

Část 4

Na machovo zavolání se po chvilce objevil jediný kupec.

Byl to muž tmavé pleti. Nebylo to jenom opálení. Pravděpodobně byl z kontinentu Begaritto. Byl trochu tlustý a smáčený potem. Ačkoli mu na rameni visela látka na otírání potu, tak látka byla také promočená. Ačkoli z něj čpěl pot, na tomhle trhu bylo tak horko, že se s tím nedalo nic dělat. Já už jsem si také sundal róbu a Zanoba si rozepnul plášť. Fedds byl oblečený jako obvykle s lhostejným výrazem na tváři.

Kapitola 71 - Nedosažitelná moc II (3)

Část 3

Drželi jsme se Feddsovy rady a hledali správného otroka.

Otrok zhruba ve věku pěti let (pokud by byl mladší, je tu vysoká možnost, že by nám nerozuměl), trpaslík (je lepší, když bude šikovný, takže kdyby na to došlo, mohl by použít klasické modelování) a roztomilá malá dívka (moje osobní preference).

„Dívka? Mě na pohlaví nezáleží, ale mistře, nemáš naše cíle trochu pomíchané?”

„Rudee...”

Jak jsme jedno po druhém nadnášeli kritéria, jakmile jsme se dostali k poslednímu bodu, kriticky se na mě podívali.

„Haaaaa?”

Kapitola 71 - Nedosažitelná moc II (1-2)

Část 1

„Rád tě poznávám. Já jsem... Fedds.”

Když se Fedds setkal se Zanobou, byl trochu nervózní. Pokud je jeho senior, měl by se podle toho chovat. Víc důležitě a důstojně... nebo to jsem si myslel, ale ta zkazka, že se kolem cizinců stydí, je možná vážně pravdivá. Zanoba s trhnutím předstoupil.

„Třetí princ království Shirone, Zanobe Shironeeeeaaaa!”

Kapitola 70 - Nedosažitelná moc I (5-6)

Část 5

„A takhle to je.”

Zkonzultoval jsem to s Feddsem. Ptát se na radu ohledně vlastního učedníka; vážně jsem jako mistr neměl žádnou důstojnost. Ale stejně jsem se chtěl spolehnout na moudrost někoho jiného. Přece jenom Zanoba byl až příliš ubohý.

„Vyrábění figurín?”

Fedds to vážně nedokázal pochopit. Zatímco jsme seděli na židlích v knihovně, vyslechl si můj příběh a pak zmateně naklonil hlavu ke straně.

„Ano. V podstatě se to dělá takhle.”

Kapitola 70 - Nedosažitelná moc I (3-4)

Část 3

Začněme prostě závěrem.

Nedokázal to. Zanoba nedokázal použít němého zaříkávání k výrobě sošek.

Byly k tomu dva důvody. Zaprvé to byla skutečnost, že nedokázal ovládat magii bez zaříkadel. Zadruhé to bylo to, že mu scházela moje zdrcující manová kapacita.

Kapitola 70 - Nedosažitelná moc I (1-2)

Část 1

Zanoba Shirone. Třetí princ z království Shirone. Miko, jenž od narození vládl nadlidskou silou.

Je to deviant. Nepopiratelně deviant. Možná byste mohli říct, že to je extrémní otaku se zaměřením na figurky. Než si toho všiml, zíral na sošky každý den. Když má náladu, tak ty sošky jemně poplácává.

K soškám se nikdy nezachová hrubě. Ačkoli když je vzrušený, tak nedokáže ovládat svou nadlidskou sílu; nikdy neudělá chybu, co se týče zacházení se soškami.

Možná že se do těch sošek zamiloval.

Láska.

Kapitola 69 - Senior Fedds (3-4)

Část 3

Poté, když jsem dokončil svou část výzkumu, jsme se rozloučili.

Když jsme vyšli z knihovny, už se stmívalo. Po cestě ke kolejím jsem si s Feddsem v poklidu povídal. Vypadá to, že spoustu času věnuje strážení a různým jiným povinnostem, ale zdá se, že každých deset dní má volno.

„Teď mě tak napadá, že jsem tě viděl u oběda, Rudee. Bylo to vážně impresivní.”

Sice řekl u oběda, ale já se zatvářil zmateně. Co přesně jsem dělal u oběda?

„Vlastně mě překvapilo vidět, jak se k tobě ten Zanoba Shirone chová jako štěně.”

„...Haa.”

Kapitola 69 - Senior Fedds (1-2)

~ A jsme zpět z dovolené. Moc pěkně nám bylo, o to horší byl potom návrat do 'tvrdé reality'. Naštěstí existuje spoustu úžasných novel a jiného ohromného čtení... ~

Část 1

Uplynul zhruba týden.

Školní život je monotónní. Můj den vypadá následovně: Když se ráno vzbudím, jako první začínám se svým každodenním trénovacím režimem. V jedné manze, co jsem četl ve svém minulém životě, hlavní hrdina dělal denně 100 kliků, sedůlehů, dřepů a pak běžel 10 kilometrů a když se vzdal svých vlasů, dosáhl něčeho jako nejmocnější síly na světě. (pozn.: odkaz na One-Punch Man.)

Pak se vracím na pokoj a taky trochu provádím magický trénink. Ačkoli už to je dávno, znovu jsem začal dělat figuríny. Protože Zanoba nepřestane s tím svým „prosím, uč mě, mistře”, začal jsem svou vlastní obtížnou rehabilitaci. Ale nejsem schopen moc pokročit.

Kapitola 68 - První školní den II (3-4)

~ S radostí oznamuji, že příští týden jedu na (zaslouženou) dovolenou do "divočiny bez wi-fi a jiných výdobytků techniky", takže žádné nové příspěvky. ~

Část 3

Mířil jsem na setkání se Zanobou, do jídelny. Jídelna je samostatná budova o třech podlažích. Studenti jsou hierarchicky rozdělení.

3. podlaží je pro členy královských rodin a šlechtu lidské rasy. 2. podlaží je pro prostý lid a zvířecí rasy. 1. podlaží je pro dobrodruhy a Magickou rasu.

Já si myslím, že tohle je spíš odlišnost než diskriminace. Když šlechta jí s démony a dobrodruhy, až příliš často dochází ke rvačkám. Je tam velký rozdíl, jako ve stolování a podobně.

Jelikož jsem dobrodruh, myslel jsem si, že první patro bude v pohodě.

„Prosím, tudy.” Zanoba navrhl, že na třetím patře dostaneme lepší jídlo a služby, takže mě táhl s sebou.

„Uu...”

Kapitola 68 - První školní den II (1-2)

~ Rudeus je ve skutečnosti takový zabedněnec, že i když se TU pravdu konečně dozví (aspoň částečně), tak stejně bude ještě hodně dlouho zapírat. No, ale to je všechno, co ze mě na tohle téma dostanete. Sama za sebe můžu říct, že i při překladu ještě v některých pasážích mlátím hlavou do klávesnice :D ~

Část 1

Když třídní hodina skončila, Zanoba svědomitě odešel na svou další hodinu. Zdá se, že mu není dovoleno vynechávat hodiny.

Cliff se zdá být od přírody vážně zapálený do studia.

Rinia a Pursena působí dojmem, že své studium bojkotují, ale vypadá to, že na hodiny řádně chodí.

Podle Zanoby bude za dvě hodiny čas na oběd. Pozval mě, abych se najedl s ním. Jaké potěšení!

Nakonec začnu chodit na hodiny. Ale nepleťte si důvody pro můj příchod sem. Nikdy jsem sem nepřišel kvůli studiu.

Kapitola 67 - První školní den I (5-6)

Část 5

Po promluvě s těma dvěma jsem naslouchal Zanobovi, co se tvářil složitě. A když jsme se vzdálili, zašeptal mi: „Mistře, proč ses tak moc ukláněl a podlézal jim?”

Slyším, co povídáš.

„...Můj učedníku, základem je, abychom se vyhnuli všem zbytečným hádkám mezi studenty.”

„O...opravdu? ...Pokud to říká mistr, pak už ohledně toho nic nepovím.”

Zanoba lítostivě kývl.

Kapitola 67 - První školní den I (3-4)

Část 3

Když zahajovací ceremonie skončila, rozloučil jsem se s Elinalize a zamířil k jedné třídě. Je nezbytné aspoň jednou do měsíce přijít na třídní hodinu. Podle toho, co jsem slyšel, je jenom šest dalších zvláštních studentů, a bylo mi řečeno, abych se s nimi vážně nehádal. I když mě o to takhle žádají, stejně nemám v úmyslu se s někým zaplétat do rozporů. Prostě odmávnu všechno nepříjemné.

Jak jsem o tomhle přemýšlel, dorazil jsem na konec jedné ze tří školních budov postavených v řadě. Moje třída je místnost vzadu na třetím podlaží.

Kapitola 67 - První školní den I (1-2)

Část 1

Magická akademie v Ranoe.

Největší magická škola na světě, sponzoruje ji Magická gilda Magického triumvirátu a pyšní se největším kampusem. Nynějším ředitelem je jeden z vedoucích Magické gildy známý jako [Větrný mág řádu krále Georg]. Momentálně je tu ke studiu zapsáno přes 10.000 studentů.

Ačkoli se označuje jako Magická akademie, učitelé mají spoustu a spoustu různých znalostí a po pravdě řečeno se tu můžete naučit v podstatě cokoli. Na školu mohou být přijati lidé ze všech kmenů, druhů a společenského postavení.

Kapitola 66 - Přijímací zkouška (3-5)

~ Malé prohlášení, aby mi nepřišel další 'dobrosrdečný' mailík, že překládám špatně -- ne že by mi to vadilo, já mám mailíky a komentáře ráda, ale potom to další 'horkokrevné' dohadování nemusím. Takže, <<< začátek litanie>>> nepřekládám doslova, ale snažím se to uzpůsobit tak, aby se to dobře četlo. Například: když Rudeus vypráví v minulém čase a pak mu tam najednou skočí přítomný čas, co prostě zní divně, automaticky přítomný čas měním na minulý. Anebo když Rudeus zmíní nějaké přísloví, např: "nepočítat kuřata, dokud se nevylíhnou", tak se snažím najít vhodné české přísloví jako "neříkej hop, dokud nepřeskočíš" a podobné malé úpravy. <<<konec litanie>>> 

Fuu, jen jsem si potřebovala vylít srdíčko. Samozřejmě nejsem dokonalá a pokud najdete chybičku, nahlašte ji, ať se opraví, ale prosím slušně, díky! ~

Část 3

Kapitola 66 - Přijímací zkouška (1-2)

Část 1

Království Ranoa.

Největší země ze Severských zemí Centrálního kontinentu. Ačkoli je největší, nyní má zhruba stejnou moc jako království Shirone. Ale prostřednictvím Magické gildy je úzce provázané s královstvími Neris a Basherant. Pokud dáte dohromady kombinovanou moc všech tří zemí, i když se nacházejí v ubohých severských krajích, dají se považovat za skrytou čtvrtou největší moc na světě.

Kapitola 65 - Dopis s doporučením (5-6)

Část 5

Té noci.

Byl jsem na bílém místě. Byl tam muž. Je to ten chlápek. Mozaika.

Už to jsou dva roky.

„Hm, dlouho jsme se neviděli.”

Ach, to je bezpochyby Hitogami.

„Co to je za výraz?”

To nic, tím se netrap.

„Já se tím netrápím. Jen jsem zvyklý na to, jak všechno říkáš tak divně.”

Kapitola 65 - Dopis s doporučením (3-4)

Část 3

Takhle to dál šlo zhruba měsíc, až do jednoho konkrétního dne.

Přišel dopis adresovaný mě. Byl to pevně zapečetěný dopis. Na něm bylo napsáno: [Magická akademie v Ranoe].

Co to je?

Rozlomil jsem tu pečeť a rozbalil dopis.

Kapitola 65 - Dopis s doporučením (1-2)

Část 1

Od té doby, co jsem slyšel, že se Zenith našla, uplynul jeden týden.

Pořád jsem zůstával v hostinci v království Basherant. Chci zamířit na kontinentu Begaritto, ale rychle se přiblížila zima. Takže jsem se rozhodl, že v téhle zemi ještě chvilku zůstanu.

Zimy v severských zemích Centrálního kontinentu jsou tuhé. Sníh padá neustále a může nasněžit až 5 metrů. Hlavní cesty a některé důležité zemské cesty jsou průchodné, ale to se mění, jakmile vyrazíte za hranice.

Za pomoci magie jsem zastavil sněhovou bouři, roztavil sníh a cestoval. Jenže neznám magii, která by vyčistila všechny silnice, takže se nemám jak dostat do další země, aniž bych musel tábořit venku. Pravděpodobně bych se setkal s katastrofou.

Kapitola 64 - Dobrodruh Močál (3-4)

Část 3

21 kráčelo mrazivou tundrou Severních zemí. Jejich stopy zaprášila tenká vrstva sněhu. Listí ze stromů opadalo a větve se bělaly mrazivým vzduchem. Brzy přijde dlouhá zima.

„Močále. Můžeš dopředu provést průzkum?”

Po Soldatově rozkazu Močál použil vhodnou magii. Vykouzlil pilíř z hlíny a sněhu, na jehož vršku stál a vznesl se vysoko do vzduchu. Díky tomu měl rozhled do celkem velké dálky. Močál pak nahlásil, co vidí. Cílem je velký rudý drak. Zvíře, co je během neustálého průzkumu těžké přehlédnout.

Co je tohle? Močál také zpozoroval něco jiného.

Kapitola 64 - Dobrodruh Močál (1-2)

~ začátek 7. knihy! Tímto jsme se přehoupli do druhé čtvrtiny celé webnovely. To zní povzbudivě :) ~

Část 1

„Manová kalamita”. Obecně užívaný termín k popsání události známé jako [Metastázová událost na území kraje Fedoa], ke které došlo před 5 lety.

Od té doby bylo nahlášeno, že lenní pán toho území, Sauros Boreas Greyrat, byl popraven. Také bylo nahlášeno, že starosta města Roa, Philip Boreas Greyrat, a jeho manželka, Hilda Greyratová, také zemřeli. V posledních hlášeních byla za mrtvou prohlášena i Philipova dcera, Eris Boreas Greyratová.

S tímto závěrem premiér Darius Silva Ganius ukončil finanční podporu v pátrání a záchraně uprchlického tábora ve Fedoe. A místo toho přesunul zaměření té organizace na zúrodňování země a obnovu kraje.

Extra 63.5 - Setkání dvou

~ Fuhahahaha! Říká vám tenhle smích něco? ~

Část 1

Roxy Migurdia dorazila do města Kurasuma. Toto město se nacházelo v severním cípu Magického kontinentu. Rozhodně to bylo prosperující město, ačkoli ne tak jako město Rikaris. Na první pohled se nezdálo, že by mělo nějaké zvláštní rysy, a bylo to tedy průměrné město, které se dalo najít všude.

Ale po pravdě řečeno démonický král, co nad tímto městem vládl, měl dobré vztahy s Mořskou rasou, takže spolu obchodovali. Kurasuma bylo místem tohoto obchodu a bylo to místo, kde se shromažďovalo zboží Magické a Mořské rasy. Mořská rasa dodávala požehnání oceánu a Magická rasa silné bylinky charakteristické pro tuto oblast. Toto město bylo domovem nesmírně výborné kuchyně, která využívala obou těchto surovin. Dalo by se říct, že v oblasti jídla s ním mohla soupeřit jenom jedno nebo dvě města. Jen tak mimochodem, jedno takové město bylo Wenport.
„Místní jídlo se výtečně hodí k alkoholu!”

Kapitola 63 - Rozhodnutí (5)

Část 5

Zhruba týden jsem strávil jako ve snách.

Někdy za mnou přišel Alfonso a přidělil mi nějakou práci. Myslel jsem si, že v kraji Fedoa nezůstalo nic, co by se dalo dělat, ale zdá se, že počet malých rolnických vesniček se postupně zvyšuje. Pokud se jen trochu vzdálíte od uprchlického tábora, zjistíte, že už se začala pěstovat pšenice.

Dle Alfonsových instrukcí jsem kolem vesnice vytvořil ochranný hliněný val a taky jsem vytvořil říční břeh, aby nedošlo k záplavám. Bylo to pomalé, ale rekonstrukce postupovala. Ačkoli hlavní nápor kultivace neměl začít dřív, než údajně dorazí všichni uprchlíci z Milishionu.

Zdá se, že se rozhodli rozhlásit, že Eris zemřela.

Kapitola 63 - Rozhodnutí (4)

Část 4
– Rudeovo hledisko –

Dobré ráno, dámy a pánové.

Dobré ráno, to je ale krásné ráno, že, kolegové panici! Zdá se, že panictví se dá prominout pouze na prvním stupni základky, ale nevadí vám to? Ale ne, tohle není pěkné. Haha... mě přece jenom brzy bude třináct. Kdybychom to převedli, tak bych byl na druhém stupni. Haha!!

A nyní, zdravím, kolegové nepanicové! Ode dneška patřím do vaší skupiny! Je to takzvaný opravdu naplňující život, něco takového, že? Nikdy by mě nenapadlo, že budu také součástí této skupiny, ale prosím, vřele mě uvítejte jako začátečníka v opravdu naplňujícím životě. Říká se, že bohatí se nehandrkují o každý halíř, takže se těším, jak spolu budeme vycházet!

Kapitola 63 - Rozhodnutí (3)

~ Tahle část je doslova ztělesnění rozvláčnosti. Omlouvám se, Rudee, že jsem tě kdy osočovala (byť v duchu) ze zdlouhavosti, Eris tě hravě překonala... Eris, prosím, zadrž! ~

Část 3

– Erisino hledisko –

Ten den jsem se já, Eris Boreas Greyratová, stala dospělou. Jako dárek ke svým 15. narozeninám jsem dostala Rudea. Bylo to jinak, než co jsme si slíbili, ale byla jsem s Rudeem vázaná. Miluju ho.

Kdy to bylo, kdy jsem si to jasně uvědomila? Správně. Jsem si jistá, že jsem si to poprvé uvědomila na jeho desátých narozeninách. Bylo to tehdy, když mě matka v noci probudila, navlékla mě do temně rudé noční košilky a s vážnou tváří řekla: „Jdi do jeho pokoje a svěř mu svoje tělo.”

Nebylo to tak, že bych to nechtěla udělat. Ale byla jsem trochu zmatená. Od matky a Edony jsem o takových věcech slyšela mnohokrát. Říkaly mi, že nakonec na to dojde. Ale ten den jsem se pořád neodhodlala. Myslela jsem si, že k tomu dojde dál v budoucnu.

Kapitola 63 - Rozhodnutí mladé dámy (1-2)

Poznámka autora: Tato kapitola je popisem trochu zvrhlá. Snažil jsem se držet v rámci omezení 15+, ale možná jsem to jen stěží zvládl. Takže kdokoli, kdo takovýto vývoj nemá rád, by měl tento text přeskočit.

Část 1

V době, kdy schůzka skončila, už slunce zapadlo.

Vrátil jsem se do svého pokoje. Byla to místnost s minimálním množstvím nábytku. Chtěl jsem si probrat svůj majetek, ale necítil jsem žádnou motivaci, a tak jsem se posadil na postel. Tělo mi kleslo na tvrdou postel.

Zdá se, že jsem byl unavenější, než jsem si myslel. Hm? Nemyslím si, že jsem dneska dělal něco, co by mě unavilo? Ten pocit únavy a skleslosti, mohlo by to být...? Ne, to nemůže být.

Taky bych mohl být v šoku. Sauros, Philip, Hilda. Nebyl jsem si s nimi nijak moc blízký, ale když zavřu oči, pořád je vidím před sebou. Jak nás děda Sauros přišel zkontrolovat, když jsme se šli podívat na venkov. Philip se svým darebným úsměvem, jak mě žádá, abych se k němu přidal při uzurpování moci rodiny Boreasů. Hilda, jak mi povídá, abych se stal jejím dítětem a oženil se s Eris.

Kapitola 62 - Skutečnost pohromy (6)

~ Tohle je pro teď poslední aktualizace, ale je možné, že večer ještě něco přibude. ~

Část 6

Zrovna ve chvíli, kdy jsem měl v plánu jít na velitelství, poslal pro mě Alfonso.

Usadil mě na židli ve svém pokoji na velitelství uprchlického tábora. Alfonso seděl přede mnou a Ghyslaine po mé pravici. Pravděpodobně sedí proto, že tu není Eris. Na rozdíl ode mě řádně chápou vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci.

„Takže, pane Rudee, jelikož je třeba výstižnosti, prosím, podej hlášení.”

„Hlášení?”

„Ano, co jste dělali během těch tří let?”

„Ach, správně.”

Kapitola 62 - Skutečnost pohromy (4-5)

Část 4

Alphonso pro nás připravil pokoje. V jednom domě blízko velitelství, pravděpodobně pro využití uprchlíky, byly čtyři malé pokojíky. Svoje vlastní zavazadlo jsem si nesl do jednoho z těch pokojíků a Erisino zavazadlo do přilehlého pokoje. Převlékl jsem se z cestovního oděvu do pohodlnějšího oděvu. Hodil jsem svou róbu s nešikovnými známkami šití uprostřed na postel a odešel z pokoje.

Vracel jsem se na velitelství.

Přemýšlel jsem, že si trochu promluvím s Ghyslaine a Alphonsem, ale nemohl jsem je najít. Jak se dalo čekat, jelikož jsem neměl žádnou energii, jen jsem se nepřítomně díval na nástěnku. Byla tam Paulova zpráva, kterou jsem za posledních pár měsíců viděl nesčetněkrát.

Hledej v severní části Centrálního kontinentu.

To napsal, když mi bylo deset. Brzy mi bude 13. Uplynula značná doba.

Kapitola 62 - Skutečnost pohromy (3)

Část 3

V tichosti jsme je následovali chodbou a vstoupili do místnosti, co vypadala jako oficiální jednací místnost. Uprostřed byla pohovka a na kraji byla váza s květinami batirus. V místnosti nebyla žádná zbytečná výzdoba, byl tam levně vyhlížející úřednický stůl.

Eris si šla sednou na pohovku, aniž by jí to musel někdo říkat. A pak mě vzala za ruku a přiměla mě posadit se vedle. Ghyslaine byla stejná jako vždycky, stála v rohu místnosti. Alfonso stál před Eris, choval se jako komorník.

„Vítejte doma, slečno Eris. Už jsme obdrželi zprávu o vašem návratu a čekali jsme vás.”

Kapitola 62 - Skutečnost pohromy (1-2)

~ Včera stránka přesáhla 1.000 zobrazení denně, jů! ~

Část 1

Tábor uprchlíků.

Bylo to tiché místo. Co se týče velikosti, bylo to na úrovni vesnice. Nebo na Magickém kontinentu byste tomu pravděpodobně jen stěží mohli říkat město. Ale nebyla tu žádná energie. Kolem plynula celkově tichá atmosféra. I s ohledem na velikost tu bylo jen pár lidí. Cítil jsem přítomnost lidí uvnitř dřevěného domku, co se zrovna stavěl. I když se zdá, že je tu aspoň pár lidí, co mají v plánu tady zůstat, necítil jsem jejich energii. Atmosféra tu ustrnula.

Uprostřed takového tábora uprchlíků. Je místo skoro jako Gilda dobrodruhů, tam jsme zamířili. Nad vchodem bylo napsáno: velitelství uprchlického tábora. Vstoupili jsme dovnitř. Bylo tam pár lidí, ale i tady to bylo melancholické. Začal jsem mít zlé předtuchy.

Kapitola 61 - Konec putování (4)

Část 4

A pak za měsíc.

Mířili jsme přímo na sever. Spíš než abychom šli směrem na hlavní město, šli jsme na sever po úzké cestě. Pohybovali jsme se z místa na místo podél malých venkovských vesniček. Pokračovali jsme dál na sever podél pšeničných polí, vodních mlýnů a malých chatrčí.

Ani jsme se neobtěžovali se sbíráním informací. Co nejrychleji jsme mířili na sever. Myslel jsem si, že všechno pochopíme, jakmile dorazíme do tábora uprchlíků. Ale víc než to je to o tom, že už je to kousek, ta myšlenka, že si chci pospíšit a dorazit.

Kapitola 61 - Konec putování (3)

Část 3

Poté přišla noc a Eris usnula a já začal hovořit s Ruijerdem.

Od toho dne počet jeho pronesených slov klesl ještě víc než obvykle. Nikdy nebyl moc hovorný, ale stal se z něj naprosto mrzutý a tichý člověk. Zdá se, že ho ta událost trápí. Přece jenom je to muž se silnou zodpovědností. Ačkoli slíbil, že nás v bezpečí doprovodí domů, možná si myslí, že to nebyl schopen dodržet.

Je to hloupost. Jsem zdravý jako rybička, i když to byla otázka pouhého štěstí.

Kapitola 61 - Konec putování (1-2)

~ A jelikož mám dneska dobrou náladu, ještě jeden na dobrou noc. ~

Část 1

Poté uplynuly tři dny. A pak jsme dorazili do království Asura. Naše cílové místo se blíží. Nebylo by přehnané říct, že už jsme na místě. I když je to takhle, družina je pořád zadumaná. Jsem si jistý, že ten incident, co se stal před několika dny, věci hodně zchladil. Rozdíl mezi rozjásanými výrazy ostatních lidí, co nás míjeli po cestě, a námi je intenzivní.

Přece jenom to byla naprostá porážka. Všechny nás až příliš rychle vyhladil. Mě dokonce připravil o život. Nevím, co to bylo za rozmar, ale pak mě obzvláště oživil. Kdyby nebylo toho, tak už bych nebyl na světě.

Kapitola 60 - Díra v hrudi (2)

Část 2

Najednou jsem se probral.

Eris byla nedaleko. Přímo před mýma očima.

Já jsem ležel a vzhlížel jsem k Eris. Rychle jsem si uvědomil, že jí ležím na klíně. Eris se na mě ustaraně dívala, jako kdyby viděla něco, co nechtěla vidět. Když jsem otevřel oči, bylo na ní vidět, jak se jí ulevilo. Oči měla zarudlé.

„Ru-rudee... probral ses?!”

„U...ge...ha!!”

Když jsem chtěl něco říct, vykašlal jsem krev.

Kapitola 60 - Díra v hrudi (1)

Část 1

Když jsem se vzpamatoval, byl jsem na bílém místě.

Čistě bílý prostor. Prostor bez vůbec ničeho.

Normálně bych tady byl plný odporu. Oživuje to tu vzpomínky na můj předchozí život a já se vracím do toho známého a nevzhledného 34 letého těla.

Lítost, rozpor, hrubost a závislost.

12 let mého života začalo blednout, jako by to byl sen, a moje srdce se naplnilo depresí. Padl na mě pocit, jako že jsem měl dlouhý sen. Mou hruď naplnila zlost dost velká na to, aby ji roztrhla.

Kapitola 59 - Rozhodující okamžik II (3)

Část 3

Bylo to v okamžiku.

V okamžiku porazil ty dva.

Pořád jsem měl démonické oko otevřené. Jednu sekundu do budoucnosti jsem viděl zoufalství. Nehledě s jakým načasováním jsem zareagoval, vždycky se mi to vrátilo. Mé já sekundu v budoucnosti mělo všechny životně důležité body rozdrcené. Hlavu, hrdlo, srdce, plíce...

Viděl jsem vizi každého jednotlivého bodu rozdrceného a navíc jsem v té vizi viděl toho chlápka. Nechápal jsem, co to znamená. Pokud je tohle pravda, pak to znamenalo, že o vteřinu později jich bude pět.

Kapitola 59 - Rozhodující okamžik II (2)

Část 2

„Uteč! Rudee!” zakřičel Ruijerd.

„Stojíš mi v cestě, Ruijerde.”

Ruijerd máchl svým kopím.

Já se nedokázal pohnout.

Tak zaprvé na útěk nebylo dostatek času. Trvalo jen pár sekund, než Ruijerd utrpěl zranění. Zkroutil se jako dítě, nemohl jsem dělat nic, než v tichosti přihlížet.

Kapitola 59 - Rozhodující okamžik II (1)

~ Hurá, Orsted na scéně! ~

~ Sanpakové oči = když jde pod nebo nad duhovkou vidět bělmo. Schválně se podívejte do zrcadla. V normálním stavu - tedy když nekulíte oči - nejde pod a nad barevnou částí oka vidět bílá část. V čínské medicíně se to dokonce bralo jako příznak nemoci. Když bylo bělmo vidět pod, znamenalo to nerovnováhu energie v těle. Když bylo vidět nad, znamenalo to poruchu osobnosti (sérioví vrahové apod.) ~

Část 1

Dolní čelist rudého draka.

Údolí s jedinou cestou táhnoucí se do daleka.

Není rovná jako [Hlavní cesta Svatého Meče].

Ale to nic nemění na tom, že to je jediná nevětvená cesta.

V prostoru mezi národními hranicemi je oblast, která nepatří žádné konkrétní zemi. Když tudy projdeme, budeme v Asurském království.

Kapitola 58 - Konečně dospělý (4-7)

Část 4

Každý den je klid.

Jednoho dne, kdy jsme pořád byli ještě několik dní cesty od Dolní čelisti rudého draka. Zatímco jsem připravoval jídlo, přemýšlel jsem o Hitogamim. O věcech, co se nedávno staly v království Shirone. Porovnával jsem tu radu a moje počínání. A pak jsem to spojoval s informacemi, co jsem se dozvěděl později.

Například když jsem na začátku unikl za pomoci Zemského kopí, kdybych si místo toho vyslechl situaci těch vojáků. V tom bodě jsem mohl zjistit, že Roxy na hradě není. A pak bych byl schopen se vyhnout Paxově pasti. Naopak díky tomu se mi podařilo chytit se do pasti.

Kapitola 58 - Konečně dospělý (1-3)

Část 1

Míříme do království Asura.

Z království Shirone na západ a pak dál.

Je to rovná cesta a počasí je tak krásné, že mám pocit, že v klidu usnu. Po stranách cesty jsou planiny, kam až dohlédnu. Vpředu jde matně vidět pohoří Červených draků. Nad ním vidím pomalu kroužit tři stíny.

Takový klid.

Kapitola 57 - Den, kdy se zrodila (4)

Část 4

Následujícího dne.

Těsně předtím než jsme měli vyrazit.

Eris, Ruijerd a já jsme dělali poslední kontrolu na voze, abychom se ujistili, že na něm nejsou žádné závady. Kdyby se po cestě rozbil, přece jenom bychom byli v maléru.

Lilia a ostatní se rozhodli vyrazit jako první. Zdá se, že s sebou mají člověka, co dokáže vůz spravit. Přemýšlím, jestli by nebylo dobré se to ve volném čase naučit.

„Pane Majiteli! Pane Majiteli!”

Přiklusala ke mně Aisha.

Kapitola 57 - Den, kdy se zrodila (1-3)

Kapitola 57 – Den, kdy se narodila mladší sestra služebná

Část 1

Jsme v malém městě v království Shirone.

Je tu jeden hostinec.

Ať jdete do Asury nebo do Milisu, cesta je až sem stejná. Ale tady se rozděluje. Proto se tady rozloučíme s Liliou a ostatními.

Seděl jsem u stolu čelem k Lilie.

Oknem jsem zvenku slyšel, jak spolu Eris a Aisha mluví.

Kapitola 56 - Rychlé rozuzlení (3-6)

Část 3

Od teď už to je pozdější den, kdy se odhaloval celý trik toho incidentu.

Od událostí, kdy zajali Liliu.

Zdá se, že ji zpočátku podezírali, že je špeh z cizí země. Jelikož při výslechu zmínila jména jako Roxy a Paul, podařilo se jí vyhnout vězení a jen ji tu zadržovali. A pak když se začaly objevovat informace o teleportačním incidentu, měla být propuštěná, ale vložil se do toho Pax a ty informace zamezil. A pak ji na hradě zamkl.

Kapitola 56 - Rychlé rozuzlení (1-2)

Část 1

Na tomto světě existují děti, co se narodily s abnormalitami ve své magické moci. Když se řekne abnormalita, napadne vás něco jako vrozená vada, ale mnoho z těch dětí na první pohled vypadá normálně. Ovšem jenom jejich vnější vzezření je normální.

Ty děti mají od narození zvláštní schopnost. Abnormálně rychlé nohy, nadlidskou sílu, lepší sluch než ostatní, jsou lehcí jako peříčko nebo mnohem těžší než normálně. Zabijí všechno, na co sáhnou, z úst plivou plameny, z konečků prstů jim vytéká jed, dokážou se přemisťovat na krátké vzdálenosti, jsou schopni z očí střílet paprsky.

Kapitola 55 - Třetí princ (4)

~ Když se potkají dva nadšenci, vznikne z toho nová víra, nová komunita a nezničitelný vztah mistra a učedníka. Ačkoli učedník je trochu děsivý. ~

Část 4

Položil Roxinu figurínu na zem.

Zanoba se s plesknutím posadil na zem. Jestlipak ho nenapadlo, že si ušpiní svoje čisté oblečení? Nezdá se, že by si svoje prádlo sám pral.

„Tuhle figurínu Magické rasy jsme před pěti lety objevili tady na trhu a koupili ji.”

Zanoba se obezřetně a s láskou podíval po figuríně. Jednu věc jsem pochopil, když jsem byl na své misionářské cestě a chtěl předat figurínu Ruijerda: díky vlivu Milisovy církve jsou figuríny Magické rasy kontraband. Přece jenom přemýšlím, jestli mě z toho Zanoba začne obviňovat. Ačkoli se nezdá, že by byl naštvaný.

„Našel ji můj mladší bratr. Vážně se podobala naší královské dvorní kouzelnici Roxy. Tu figurínu kupci prodal sám výrobce.”

Hmm.

Kapitola 55 - Třetí princ (3)

Část 3

Přemýšlím, kolik času přesně uplynulo, zatímco jsem zkoušel různé věci.

Jsem unavený. Mám pocit, že už je to dlouho, co jsem použil tolik magické moci. Bariéra se ani nehnula. Přece jen je to bariéra určená k polapení Roxy. To asi bude znamenat, že se nebude dát zrušit tak snadno, co?

Ach jo...

Na chvíli si odpočinu. Nemám hodinky a taky nevidím slunce. Jelikož je to takhle, mám jen mlhavý pojem o čase.

Kapitola 55 - Třetí princ (1-2)

Část 1

Dobrý den. Tady bývalý HikiNEET Rudeus.

Dnešním tématem je... Jsme na návštěvě Beznákladového bytu v království Shirone.

Depozit nula.

Nájem nula.

Kapitola 54 - Nepřítomnost Boha (část 7)

Část 7

Když jsem se vzpamatoval, byl jsem uprostřed magického kruhu.

Přesně jak ten muž rozkázal, podlaha pod mýma nohama se otevřela a já spadl do nějaké jámy. Trvalo mi několik sekund, než jsem si to uvědomil.

Je to malá místnost. Zhruba 10 m² nebo tak. Na zemi byl nakreslený magický kruh a sálalo z něj mdlé světlo. Ale já jsem rychle vytvořil zemskou magii. Hodlal jsem své tělo zvednout jako ve výtahu.

„...Cože?”

Kapitola 54 - Nepřítomnost Boha (část 5-6)

Část 5

Následujícího dne.

Když bylo skoro poledne. Do hostince přišel voják. Voják ve stejné uniformě jako ti, co se včera pokusili chytit Aishu. Jen pro případ jsem Aishu nechal v pokoji a bavil jsem se s ní v hostinském sále. Jen pro případ jsem na pokoji nechal Eris a Ruijerda.

„Vy jste pan Rudeus?”

„Ano.”

Kapitola 54 - Nepřítomnost Boha (část 3-4)

Část 3

Potom jsem si s Aishou krátce povídal. Mluvili jsme o dvou posledních letech. Naslouchal jsem Aishinu vyprávění o těch dvou letech. V jazykových schopnostech to bylo trochu nedostatečné a trochu to postrádalo vysvětlení, ale byl jsem schopen pochopit hrubý obrys.

Zdá se, že je to nějak teleportovalo na královský hrad této země. Přirozeně je chytili jako vetřelce, ale díky tomu, že jim Lilia napovídala různé věci, skončili na hradě jen v domácím vězení. Co se týče všech důsledků, zdálo se, že tomu Aisha pořádně nerozumí, ale zdá se, že z nějakého důvodu ji nechtějí nechat poslat dopis.

Kapitola 54 - Nepřítomnost Boha (část 1-2)

~ Rudee, ach Rudee... proč mi proboha tohle děláš? Tak zdlouhavě analyzovat své sexuální choutky - nebo jejich nedostatek? Haaa~~~~

Aisha je super. Kdybych měla takovou mladší sestřičku... pravděpodobně bych na ni nadávala stejně jako na svoji současnou. Haaa~~~~

Kapitola 54 – Nepřítomnost Boha
Část 1

Poté, co jsem použil k útěku magii jako katapult, Aisha chvilku brečela. Sténala a plakala, zuby jí přitom drkotaly a třásla se, dokonce se počůrala. Chápu, jak se cítí.

Kdyby mě v náručí chytil strašlivý chlap a pohrozil mi, možná by to nedošlo tak daleko, že bych se počůral, ale i mě by se třásly nohy. Alespoň bych se nepočůral. Ale kdybyste se mě zeptali, jací byli ti dva rytíři, řekl bych, že byli víc na té kavalírské straně, ale hádám, že pro 5 či 6leté dítě je to až příliš velké rozrušení.

Kapitola 53 - Království Shirone (část 6)

Část 6

Několik minut poté, co jsem dopis nechal v Gildě dobrodruhů.

Uvědomil jsem si, že mě někdo sleduje. Nejdřív jsem si myslel, že mě pozoruje Ruijerd. Zdá se, že když jsem sám, tak se vždycky dostanu do nějakého problému. Kvůli čemuž jsem si myslel, že bude na stráži v případě, že by došlo k nějakému problému?

Ale za posledních pár měsíců se Ruijerd neobtěžoval s mým sledováním a prostě jednal přímo se mnou. A vůbec Ruijerdova schopnost někoho sledovat je na nesmírně vysoké úrovni. Není možné, abych si toho všiml.

Kapitola 53 - Království Shirone (část 4-5)

~ Ach, Rudee, Rudee, v předchozím životě jsi nedělal nic jiného než žes koukal na televizi, co? Narážky na anime a seriály jsem konzultovala s anglickým překladem a ani tam si překladatel nebyl zrovna dvakrát jistý, takže to berte s rezervou... prostě něco z něčeho v televizi. ~

Část 4

Našli jsme si hostinec.

Je to stejné jako obvykle, hostinec zaměřený na dobrodruhy řádu D. Nevím, jestli to je proto, že v tomhle městě je celkem dost dobrodruhů vysokého řádu, ale dokonce i hostince nízkého řádu jsou celkem drahé.

Kapitola 53 - Království Shirone (část 1-3)

Část 1

Dorazili jsme do království Shirone.

Království Shirone je malá, ale stará země s historií 200 let. Na tomto světě, jehož historie se zapisuje po tisíce let, se 200 let možná nezdá takové stáří.

Ale před 400 lety všechny země lidské rasy kromě Asurského a Svatého Milisova království vyhladila válka. Až do období před 300 lety, kdy království Dračího krále ovládlo nejjižnější cíp kontinentu, to bylo území silného sváru. Dokonce i teď když se vydáte na sever, rozkládá se tam sporná zóna.

Kapitola 52 - Rýže (část 4-6)

Část 4

Nebyla to jenom honba za jídlem, taky jsme se ukázali v Gildě dobrodruhů. Bylo by nejlepší, kdybych řekl: jak se dalo čekat od Centrálního kontinentu. Dokonce ani když jsem zmínil jméno Smrtelný Konec, nikoho to nepřekvapilo.

Kdybych to měl přirovnat, tak i když je někdo slavný v Americe, tak nemá zaručeno, že ho budou znát i v Japonsku. I když znají Supermana, není moc dětí, co by znaly Kapitána Ameriku.

Ale i když tohle říkám, taky to jsou dobrodruzi. Čas od času jméno Smrtelný Konec zaslechli. Například kdyby celebrita z Ameriky najednou přijela do Japonska, tak by z toho vyváděli jen zarytí fanouškové.

Kapitola 52 - Rýže (část 1-3)

Část 1

Následujícího dne.

Zatímco jsme snídali v baru, oznámil jsem těm dvěma: „Chci ukončit pátrání po cestě a krátce se zastavit v království Shirone.”

Ti dva naklonili hlavu ke straně a kývli.

„Rozumím.”

„Jasně.”

Kapitola 51 - Možnosti trasy (část 4)

Část 4

Vyskočil jsem z postele. Hlava mě bolela, jako kdyby mě někdo praštil. Zdrcující závrať. A pak přišla nevolnost. Vylezl jsem z postele a pospíchal ke dveřím. Když jsem vyšel z pokoje, vešel jsem na toaletu. Jen co jsem se podíval do mísy, okamžitě jsem začal zvracet.

Bolí mě hlava. Ohromná migréna a nevolnost. Třesou se mi nohy.

Odešel jsem z toalety. Měl jsem pocit, že pokoj je strašně daleko. Položil jsem ruku na stěnu, podlomila se mi kolena. Táhl jsem nohy po podlaze.

Kapitola 51 - Možnosti trasy (část 3)

Část 3

Jsem v bílé místnosti. Tenhle pocit, že mi něco stoupá z těla ven. Je to pocit, na který si nezvyknu ani za tisíc let. Shrnu to jediným výrazem: do prd***!

„Najednou se vytasit s takovým slovem, vulgární jako vždy.”

Mozaika. To je Hitogami.

Kapitola 51 - Možnosti trasy (část 1-2)

~ Po delší odmlce kvůli různým záležitostem v reálném světě pokračujeme v putování po Centrálním kontinentu 6. knihou neboli Kniha návratu domů ~

Část 1

Než jsem se vůbec nadál, je mi 12 let.

Extra 50.5 - Roxin návrat

Kapitola 50.5 – Roxin návrat

Část 1

Kapitola 50 - Na Centrální kontinent (část 5-7)

~ Přikláním se k Therese. Rudeus je mnohem roztomilejší, když nezačíná se svými dvojsmyslnými průpovídkami. Kdo to má kruci překládat?! (Já, že?) ~

Část 5

Therese Latreia.

Je čtvrtorozená dcera milishionské šlechtické rodiny Latreia. V raném věku se stala Středním vůdcem Řádu Chrámu, je to slibný rytíř.

Její rodina je rodina Latreia, co drží titul hrabství.

Zenithina rodina je rodina Latreia, co drží titul hrabství.

Když se odhalilo, že jsem její příbuzný, vypadalo to, že se Baqciel něčeho vzdal, a poté, co si zhluboka povzdechl, nám odmávl poplatek za plavbu.

Kapitola 50 - Na Centrální kontinent (část 4)

Část 4

Protože jsem zamumlal to slovo „mami”, všichni v místnosti obrátili pohled k té ženě. Pobouřeně na mě zahlížela.

„Jsem svobodná. Nemám tak velké dítě jako ty.”

Zenith, počkej? Copak jsi za tu dobu, co jsem tě neviděl, ztratila paměť? Nebo by to mohlo být tím, že tvoje láska k Paulovi vyprchala?

Kapitola 50 - Na Centrální kontinent (část 3)

Část 3

„Vedoucí celnice na kontinentu Milis, vévoda Baqciel von Wieser.”

To prase vypadá úplně jako prase. Ach, moje chyba. Ten muž vypadá úplně jako prase. Oblast kolem krku má pokrytou tukem a tváře v tom má úplně zabořené. Světle blonďaté vlasy mu těsně přiléhají ke kůži. Pod očima má temné stíny a působí dojmem mývala. Vypadá jako prase a mýval a neskrývá svou nespokojenost. V minulosti jsem už takového muže viděl. Bylo to v zrcadle.

Kapitola 50 - Na Centrální kontinent (část 1-2)

Kapitola 50 – Na Centrální kontinent

Část 1

Uplynuly dva měsíce.

Dorazili jsme do přístavního města Západní Přístav. Město bylo na chlup podobné Svatému Přístavu. Ačkoli bylo větší. To je přirozené. Cesta z hlavního města Svatého království Milis do hlavního města Asurského království byla Hedvábná stezka tohoto světa. Každé město se mohlo stát centrem obchodu.

Kapitola 49.5 - Extra (část 7)

Část 7

Jeden kněz z Milisovy církevní organizace se zamiloval do hobití ženy. Jejich narozené dítě vyrostlo a oženil se se ženou. A takhle se narodil Cliff.

V té době, kdy se Cliff narodil, byl ten kněz zrovna uprostřed mocenského boje. Cliffovi rodiče se do toho zapletli a zemřeli. Kvůli tomu, aby se jeho vnouče Cliff dostal mimo tento mocenský boj, dočasně ho zanechali v péči sirotčince.

Kapitola 49.5 - Extra (část 6)

Část 6

Vyšli z lesa. V tom okamžiku spatřili převrácený vůz.

„K zemi!”

„Guech!”

Eris Cliffa okamžitě popadla za hlavu a vrhla ho k zemi. Co se týkalo jí samotné, ona dřepěla a obhlížela situaci.

Kapitola 49.5 - Extra (část 5)

Část 5

„I když se vydáme do lesa, tak to není tak strašný, když jsme v Milisu, co?” Jak tohle Eris říkala, sekala opičí netvory jménem Utan. Ale byli to netvoři řádu D, takže proti Eris neměli šanci.

„To je pravda. Ani proti mně nemají šanci,” promluvil Cliff, zatímco zase zabíjel Utana mírně pokročilou větrnou magií.

Přesně takhle v rychlosti mířili do hloubi lesa.

Kapitola 49.5 - Extra (část 4)

Část 4

V okamžiku sedm goblinů shořelo na prach.

„Co ty na to?! Bylo to úžasné, že?! Průměrný mág by tohohle nebyl schopen, víš!” Cliff se zatvářil, jako kdyby se ptal 'co ty na to?' a podíval se k vyhlazeným goblinům. Goblini byli naprosto zuhelnatělí a byli ve stavu, kdy jste z nich nemohli uřezat ani uši.

„Vážně? Vůbec to nebylo úžasné.”

To nebyl bluff. Eris to myslela upřímně z hloubi svého srdce.

Kapitola 49.5 - Extra (část 3)

Část 3

Navzdory tomu, že to Eris trochu rozladilo, dorazila k branám Milishionu. I když byla ten typ, co rychle měnil náladu, pořád byla nešťastná. Co se týče důvodu...

„Počkej! Prosím, počkej!” Ten chlapec, kterého vzkřísili z mdlob, se za ní vydal. „Za to předtím se omlouvám. Byl jsem z toho šoku trochu zmatený...” řekl ten chlapec a uctivě sklonil hlavu.

Bylo to kvůli tomuhle, že se Erisina nálada stále dala označit jako 'trochu' nespokojená. Tomu chlapci se jen stěží podařilo uniknout smrti. Ale kdyby neomdlel po jediné ráně, tak by pravděpodobně nebyl schopen dělat něco tak energického jako prohánění Eris.

Kapitola 49.5 - Extra (část 2)

Část 2

Když se trochu vrátíme v čase...

Eris Boreas Greyratová navedla své kroky ke gildě dobrodruhů.

Z pohledu nezúčastněného člověka se příjemně usmívala, zatímco rychle kráčela po hlavní ulici. Měla na sobě svůj obvyklý oděv dobrodruhů. Přes tlustý oděv měla kožené chrániče. Kožené kalhoty měla zakasané do vysokých bot z tenkého, ale odolného materiálu. U boku měla meč a každý na první pohled dokázal říct, že to je šermířka.

Kapitola 49.5 - Extra (část 1)

Kapitola 49.5 – Erisin lov goblinů

Část 1
Tohle je sice náhlé, ale promluvme si o chlapci jménem Cliff Grimoire.

Cliffovi teď bylo 13 let; věkem byl přesně mezi Eris a Rudeem.

Když byl dostatečně starý, abych chápal, co se děje, byl v sirotčinci. Byl to sirotčinec v Milishionu. Byl to sirotčinec, o kterém by se dalo říci, že byl symbolem prestiže a pravomoci Milisovy církevní organizace. Nebyly tam žádné problémy se správou a děti mohly vyrůstat bez starostí a posílali se k poručníkům.

Kapitola 49 - Týden v Milishionu (část 6)

Část 6

– Paulovo hledisko –

Rudeus se vydal na své putování.

Jako vždycky je celkem pozoruhodný. Bez výhrad se na něčem dohodl a pak vytrvale jedná. Elinalize o mě řekla, že jsem žil v poklusu, ale copak by asi řekla, kdyby se potkala s Rudeem. Byl bych rád, aby se potkali, ale... Ne, vlastně by bylo lepší, aby se nepotkali. Nechci se stát Elinaliziným tchánem nebo tak něco.

A zatímco jsem přemýšlel o takových věcech, někdo mě plácl po rameni. Když jsem se ohlédl, zjistil jsem, že se na mě kření muž s opičí tváří.

Kapitola 49 - Týden v Milishionu (část 5)

Část 5

A mrknutím oka uplynul jeden týden.

Nastal den našeho odjezdu, jsme u brány do Dobrodružné čtvrti. Sehnal jsem vůz a zrovna když jsem si říkal, že je čas vyrazit, Paul nás přišel vyprovodit.

„Rudi. Nevadí, když zůstaneš trochu déle, víš?” Paul z nějakého důvodu řekl něco dobráckého, ale na to je teď trochu pozdě.

Kapitola 49 - Týden v Milishionu (část 4)

Část 4

V den domluvené večeře.

Když jsem zmínil, že dneska jdu na večeři s Paulem a rodinou, Eris začala říkat, že chce jít taky.

Kdyby nebylo toho minulého incidentu, tak bych řekl: „určitě”, ale Eris k Paulovi stále chová nepřátelství. Dost na to, aby se tomu dalo říkat 'vražedný úmysl', je to celkem silné nepřátelství. Není to tak, že bych nedokázal její city pochopit, ale už jsem se rozhodl, že budu s Paulem vycházet.

Kapitola 49 - Týden v Milishionu (část 3)

Část 3

O tři dny později, den před domluvenou večeří.

Ačkoli půjdu na rodinnou večeři, nemám co na sebe. Není určený žádný standard, co se oděvu týče, ale oděv, co jsem si koupil na Magickém kontinentu vypadá v těhle částech celkem omšele. A tak s Eris chodím po obchodech s oděvy.

Jinak řečeno, je to rande.

Kapitola 49 - Týden v Milishionu (část 2)

Část 2

Takže. Jeden týden je krátká doba. Musím ho smysluplně využít. S touhle myšlenkou jsem zašel do Gildy dobrodruhů v Milishionu. Jak se dalo čekat od místa, kterému se říká velitelství, byla to celkem velká budova. Byla to dvoupatrová budova a byla to ta největší gilda dobrodruhů, jakou jsem viděl. Ačkoli říkám tohle, dřív už jsem viděl spoustu velkých budov, takže mě to moc nedojalo.

Jako první je sběr informací. Pro teď je hlavním tématem záležitosti ohledně kraje Fedoa. Nicméně jsem nenašel nic, co bych už neslyšel od Paula. Jinými slovy nejinformovanějším člověkem v těchto záležitostech je, jak se dalo čekat, Paulova pátrací družina.

Kapitola 49 - Týden v Milishionu (část 1)

Část 1

Jelikož jsme se dohodli na dalším plánu, zašel jsem do Paulova hostince. Ale zdá se, že je zrovna venku. Člověk tam mi řekl, kde najdu velitelství pátrací družiny, a tak jsem se přesunul tam. Je to jen obyčejná dvoupatrová budova.

Na místě ne nepodobné konferenční místnosti Paul celkem vážně pracuje. Spolu se zhruba deseti muži o něčem diskutuje. Když jsem se do toho zaposlouchal, zjistil jsem, že pravděpodobně pracují na nějakém velkém projektu.

Od příjezdu do Milishionu jsem ho viděl jenom opilého anebo s kocovinou, ale když ho vidím takhle uprostřed práce, ten můj táta vypadá značně spolehlivě a bezva.

Kapitola 48 - Potvrzení úkolu (část 4)

Část 4

Poté jsme měli naši strategickou poradu.

„Takže, začněme naši druhou strategickou poradu od našeho příjezdu do Milishionu.”

Místo konání je bar. Když tak o tom přemýšlím, dneska jsem se odtud na krok nehnul. Tenhle bar je příjemný. Taky tu není mnoho hostů.

„Copak jsme včera jednu neměli?”

Kapitola 48 - Potvrzení úkolu (část 3)

Část 3

Chvíli poté, co Paul odešel, se vrátili Ruijerd a Eris. Eris měla u oka velkou modřinu a Ruijerd se tvářil složitě.

„Co se stalo, vy dva?”

„Nic. Tak co bylo s tím chlapem?” Eris si založila ruce na hrudi a odfrkla si, jako by chtěla vyjádřit, že je nesmírně nespokojená.

„Udobřili jsme se.” Jak jsem tohle řekl, Eris okamžitě přimhouřila oči.

Kapitola 48 - Potvrzení úkolu (část 2)

Část 2

K večeru Paula někdo pozdravil.

Byla to ta slečna v bikinovém brnění a slečna magická léčitelka. Dneska na sobě neměla bikini; byla oblečená jako normální dívka z města. Co to jen včera bylo? No, tohle byl také jeden z důvodů té hádky, takže je možná uvážlivá.

„Tati.”

„Copak?”

Kapitola 48 - Potvrzení úkolu (část 1)

Kapitola 48 – Potvrzení úkolu

Část 1

Toho dne jsem s Paulem mluvil až do večera. Není to tak, že bychom mluvili o něčem důležitém. Byly to jen bezvýznamné konverzace.

Začali jsme tím, co se dělo v Buině za těch pár let od toho dne, co jsem odjel do opevněného města Roa. Zdá se, že ačkoli měl Paul dvě manželky, nebyla v tom žádná zhýralost. Zenith a Lilia o tom několikrát diskutovaly a v podstatě by s Liliou neměl mít žádný sexuální vztah.

Kapitola 47 - Setkání s Paulem (část 4)

Část 4

Chvíli poté.

Paul něco řekl, ale já nedokázal vymyslet žádnou dobrou odpověď. Dál se objevovaly ztuhlé nesmyslné odpovědi.

Než se kdokoli nadál, byli jsme jediní hosté. Teď by každou chvíli nebylo divné, kdyby za námi přišli a požádali nás, abychom odešli, aby mohli začít s přípravami. Zdá se, že i Paul zaregistroval ta znamení.

Kapitola 47 - Setkání s Paulem (část 3)

Část 3

– Rudeovo hledisko –

Následující ráno.

Snídal jsem a cítil jsem se přitom mírně osvěženě. Bylo to v nálevně vedle našeho hostince. Jídlo v Milishionu je celkem dobré.

Z Velkého lesa sem, zdá se, že čím dál jdeme, tím je jídlo chutnější. K dnešní snídani máme čerstvě upečený chléb a osvěžující čirou kořeněnou polévku. Salát ze syrové zeleniny. A také tlustý plátek slaniny.

Kapitola 47 - Setkání s Paulem (část 2)

Část 2

Když jsem se vrátil do pokoje, Norn tam sama spala.

Ze džbánu na stole jsem si nalil sklenici vody. A pořádně se napil. Vlažná voda mi klesla přímo do vyprahlého žaludku. Pomalu jsem se začal probouzet ze svého omámení.

Za starých časů jsem míval konstituci, která se moc neslučovala s opilostí. Když jsem vypil moc, opil jsem se do bezvědomí, ale moc dlouho to nevydrželo.

Kapitola 47 - Setkání s Paulem (část 1)

Část 1

– Paulovo hledisko –

Pil jsem v baru. Jelikož je skoro noc, počet hostů jiných než naše skupina začíná stoupat. Naopak počet členů naší skupiny klesl. Uprostřed toho jsem seděl u jednoho stolu s úmyslem pít do nekonečna. Jsem si jistý, že moje nespokojenost visí ve vzduchu. Nikdo se ke mně nepřibližuje.

„Hej, hledal jsem tě.”

Kapitola 46 - Rodin. hádka (část 4-5)

Část 4

Večer se vrátila Eris.

Něco se muselo stát, protože vypadala celkem nadšeně. Na hrudi má přichycené listy a na tvářích má špínu. Ale vypadá celkem šťastně. Když vezmu v úvahu, jak vypadá, zdá se, že ji lov goblinů bavil. To jsem rád.

„Vítej zpět.”

Kapitola 46 - Rodin. hádka (část 2-3)

Část 2

Než jsem se nadál, vrátil jsem se do našeho hostince.

Zhroutil jsem se na postel.

Neměl jsem ponětí. Vůbec jsem o ničem neměl ponětí. O ničem nepřemýšlím.

Kapitola 46 - Rodinná hádka (část 1)

Část 1

Paul bydlel v hostinci [Úsvit dveří]. Vedle je o něco větší než obvyklá nálevna. Uvnitř je kulatý dřevěný stůl s deseti místy. Já sedím na jedné židli. Paul sedí přede mnou.

Ačkoli je ještě den, všechna místa jsou zaplněná. Ty lidi, co jsem porazil, vyléčil nějaký mág léčitel, jeden z Paulových spojenců, a také seděli s námi. Nemusím to ani zmiňovat, ale nedívali se na mě zrovna příjemně. Zdá se, že všichni přítomní jsou Paulovi kolegové.

Kapitola 45 - Paul (část 6)

Část 6

Uplynul rok a půl.

V těchto dnech jsem začal víc pít.

Dopadlo to tak, že nedokážu nic udělat, dokud se neuchýlím k alkoholu. Piju od rána do večera. Není chvíle, kdy bych byl střízlivý. I když když se vzbudím uprostřed noci, přemýšlím, že bych neměl být takový, ale na co sáhnu, to je na nic.

Kapitola 45 - Paul (část 4-5)

Část 4

Zatímco jsem pracoval v Milisu, uplynulo půl roku.

Hodně lidí to přemístilo na kontinent Milis. Jeden po druhém byli všichni zachráněni. Někteří byli prodáni do otroctví. Rozhodl jsem se je všechny zachránit.

Říká se, že když otroka osvobodíte silou, tak vlastně jdete proti zákonům Milisova království. Ale i Zenith a Lilia mohly skončit jako otrokyně. Pokud to tak je, tak není třeba váhat, i kdyby to byl zločin. Všechny je zachráním.

Kapitola 45 - Paul (část 2-3)

Část 2

Norn po cestě onemocněla.

Příliš jsem spěchal.

Norn nemá žádné zkušenosti s jízdou na koni, ani nemluvě o tom, že jsme jeli dnem i nocí, i když je ještě malé dítě.

Kapitola 45 - Paul (část 1)

Kapitola 45 - Paul o 1,5 roku později

Část 1

– Paulovo hledisko –

Když jsem se probral, zjistil jsem, že jsem uprostřed pastviny. Byla to louka. Nebylo jiného slova než louka, co by to dokázalo popsat.

Nebylo to nic jiného než naprosto obyčejná louka bez žádných zvláštních charakteristik, ale divné bylo, že mi připadala známá. Několik vteřin jsem přemýšlel, kde přesně tohle místo je...

Kapitola 44 - Svaté Milisovo království (část 8)

~ a dneska poslední příspěvek ~

Část 8

Zdá se, že moje schopnosti špehování se zlepšily. Přemýšlím, jestli to je proto, že jsem trénoval, abych mohl špehovat Eris a ostatní děvčata ve vesnici Dorudia. Těch pět mužů si nikdy nevšimlo, že je sleduji, a vstoupili do jednoho skladiště. Neopatrní chlapíci.

No, pokud mě chcete najít, radši byste si měli vytrénovat čich. Pokud se naučíte rozeznávat pach vzrušení, tak byste mě okamžitě našli.

Kapitola 44 - Svaté Milisovo království (část 7)

Část 7

Když jsem prozkoumal ceny na trhu, zamířil jsem zpět do hostince a přitom jsem přemýšlel, co do toho dopisu napíšu. Když tak o tom přemýšlím, bude to poprvé, co budu Paulovi nebo Sylphy posílat dopis.

Přemýšlím, jestli bych měl začít událostmi z domu Boreasů. Ne, mnohem důležitější je, abych nahlásil, že jsme pořád naživu. Bude v pořádku, když jim řeknu, že nás to teleportovalo na Magický kontinent.

Kapitola 44 - Svaté Milisovo království (část 6)

Část 6

Příštího dne Eris a Ruijerd odešli odděleně.

I já jsem šel ven do města koupit papír, pero a inkoust. Při té příležitosti mám v plánu také prověřit tržní ceny ve Svatém Milisově království. Co se týče jídla, je celkem o dost levnější než na Magickém kontinentu. Kvalita jídla je tu také tak vysoká, že Magický kontinent ani není hoden srovnání. Byly tu různé druhy čerstvého masa a ryb, dokonce i syrová zelenina se vesele prodávala.

Kapitola 44 - Svaté Milisovo království (část 5)

Část 5

Jako první je hledání hostince.

Najít hostinec je základní počin, když poprvé přijdeme do nového města.

V Milishionu je kolem hlavní ulice spoustu hostinců. Když půjdete dál, tak po chvilce chůze dorazíte do něčeho jako hostinská čtvrt. Když jsme si navzájem vyměnili pohledy, konečně jsme se dohodli na hostinci.

Kapitola 44 - Svaté Milisovo království (část 3-4)

Část 3

Město Milishion je rozdělené na čtyři čtvrti.

Na severu je Obytná čtvrť. To je oblast soukromých domů. Místo, kde žijí rodiny šlechticů a rytířů. Od průměrných obyvatel se to trochu liší, ale v podstatě jsou v obytné čtvrti samé soukromé domy.

Na východě je Obchodní čtvrť. To je oblast, kde se shromažďuje různý průmysl. Je tu spoustu obchodů, ale jsou malé. Je to místo, kde se setkává mnoho společností a rozšiřují svoje obchodní kontakty. To je obchodní čtvrť tohoto světa. Také jsou tu věci jako kovářství a aukční domy.

Kapitola 44 - Svaté Milisovo království (část 1-2)

Část 1

Svaté království Milis.

Hlavní město Milishion.

Kniha 4 - kompletně přeloženo

Prokousali jsme se až na samý konec 4. knihy Mushoku Tensei, kapitola putování.

Tady najdete odkazy na kompletně přeloženou knihu ve formátech pdf a epub:

Kapitola 43 - Cesta svatého meče (část 8-9)

Část 8

Projet Velkým lesem trvalo jeden měsíc.

Ale byl to měsíc.

Za jeden jediný měsíc se nám povedlo projet celým Velkým lesem.

Cesta byla jedna přímá linka bez jediného netvora.

Kapitola 43 - Cesta svatého meče (část 7)

Část 7

Jednoho dne.

Podél cesty na tom jednom konkrétním místě jsme našli podivný kamenný mezník. Dosahoval zhruba do výšky kolen a byl na něm vyrytý podivný emblém. Jediný znak obklopovalo sedm emblémů.

Pokud si na to správně vzpomínám, pak ten znak uprostřed je sedmička v řeči Bojovného boha. A mám pocit, že ty ostatní emblémy jsem už někde viděl nebo ne...

Kapitola 43 - Cesta svatého meče (část 6)

Část 6

„Je to nuda,” zamumlala Eris, jak jsme zase připravovali dnešní jídlo.

Suroviny: Ruijerd.

Oheň a voda: já.

Vaření: Gisu.

Kapitola 43 - Cesta svatého meče (část 4-5)

Část 4

Náš vůz pokračoval rovnoměrnou rychlostí a pohybovali jsme se pouze po cestě skrz Velký les.

Je to opravdu přímá cesta. Ta přímá linka jde přímo k obzoru, pokračuje přímo do hlavního města Svatého Milisova království. Přemýšlím, proč je tady taková cesta. I odvod vody je překvapivě dobře vymyšlený.

Jak se ve mně hromadily pochybnosti, Gisu to začal vysvětlovat.

Kapitola 43 - Cesta svatého meče (část 3)

Část 3

Hlavní silnice svatého meče.

To je hlavní silnice, co Velký les protíná přímo skrz.

Kdysi dávno svatý Milis stvořil tuhle silnici, co přetéká magickou mocí. Ačkoli je okolí zatopené vodou, jenom silnice je suchá; také se zdá, že se k ní nepřiblíží jediný netvor.

Pojedeme po ní ve voze, co nám dal kmen Dedorudia. Připravili všechno, co bychom na cestě mohli potřebovat:

Kapitola 43 - Cesta svatého meče (část 2)

Část 2

Poslední den jsme měli napilno s přípravami na cestu, takže jsem se s Jeho posvátnou Zvířeckostí nesetkal. Myslel jsem si, že ho pachatel znovu vyvede, ale z nějakého důvodu se Jeho posvátná Zvířeckost neobjevila.

Naopak uprostřed noci přišli dva vetřelci.

„Aaaa!!”

Kapitola 43 - Cesta svatého meče (část 1)

Část 1

Den předtím, než jsme odešli z vesnice Dorudia.

Eris a Minitona se porvaly. Myslím si, že není třeba, abych zmiňoval výsledek, ale bylo to Erisino naprosté vítězství. Myslím, že se to dalo čekat. Eris je na úrovni, kdy dokáže udržet krok s Ruijerdovým výcvikem. Pokud je jejím protivníkem dívka bez žádného specifického výcviku, tak se vlastně ani nedá považovat za protivníka. To je týrání slabších.

Kapitola 42 - Pomalý život (část 6)

Část 6

Poté se Jeho Posvátnost objevila vedle mě několikrát.

Správně, z nějakého důvodu vždycky u mě. Samozřejmě po druhé o mě začali pochybovat. Ale naštěstí jsem se ten den účastnil pijanského záchvatu Ruijerda a Gustava. Nepil jsem žádný alkohol, ale vychutnával jsem si něco jako vlašské ořechy.

Jinými slovy jsem měl alibi.

Kapitola 42 - Pomalý život (část 5)

Část 5

Ťuk ťuk.

Zatímco jsem si hrál s Jeho Posvátností, někdo zaklepal na dveře mého pokoje.

„Hm? Dále.”

„Prosím, omluvte mě. Cítila jsem odtud pach Jeho Posvátné Zvířeckosti, ale... Ach.”

A pak dovnitř vešla žena oblečená v oděvu vesnických válečníků. Byla to ta slečna strážná.

„Ach, zdravím, dlouho jsme se neviděli,” řekl jsem prozatím a sklonil hlavu.

Kapitola 42 - Pomalý život (část 3-4)

Část 3

Poté jsem se poučil ze zkušeností a začal jsem trénovat užívání větrné magie k létání po obloze. Bylo nesmírně obtížné přimět mé tělo vznášet se ve vzduchu pomocí větrné magie.

Povedlo se mi, pokud se to tak dá nazývat, použít na vlastní nohy tupé [Zemní kopí] a vrhnout se tak do vzduchu.

Kapitola 42 - Pomalý život (část 2)

Část 2

Když jsem byl s Ruijerdem, bolelo mě ho poslouchat.

Pokud jsem se přiblížil k Eris a ostatním, tak na mě zahlížel Gyes.

A proto jsem skončil tak, že jsem od brzkého odpoledne až do večera trávil čas o samotě. Nedokázal jsem vymyslet nic, co bych potřeboval udělat, takže jsem se rozhodl cvičit svou magii.

Ovládal jsem vodní proud tekoucí venku na zemi a snažil se ho zmrazit. Pak v tom okamžiku jsem najednou dostal nápad, jak se za pomoci větrné magie pokusit létat, a rozhodl jsem se to vyzkoušet.

To, že mě tentokrát chytili a nebyl jsem schopen utéct, bylo kvůli tomu, že jsem neznal cestu zpět. Kdybych dokázal létat po obloze, mohl jsem druhého dne snadno utéct. Gyes by se přede mnou nemusel poklonit, nikdo by neměl žádné špatné vzpomínky, byl by to šťastný konec.

Když jsem si tohle pomyslel, odešel jsem z vesnice.

Jak jsem šel, vytvářel jsem si pod nohama opěrná místa tím, že jsem zamrazil vodu. A pak když jsem našel otevřené prostranství, porazil jsem nedaleký strom. Pak jsem za pomoci zemské magie vytvořil na každé světové straně 10 metrů vysoký kamenný stupínek. A takhle jsem dokončil cvičnou oblast.

„Takže.”

Pro začátek jsem s lehkým pocitem zvedl tornádo a sledoval, co se stane. Aby to člověka vyneslo do vzduchu, takováhle rychlost by měla stačit. Pokud si to dobře pamatuju, sto metrů za sekundu by mělo být tak akorát. Přemýšlím, jak asi vypadá sto metrů za sekundu...

Prozatím to vyzkouším a uvidím.

„Alakazam! Dělám si srandu?!”

Jako list mě to zvedlo do vzduchu. Pak jsem se začal bát. Najednou jsem si uvědomil, že jsem nahoře v oblacích. Neuvědomil jsem si, že lidské tělo je takhle lehké. A pak jsem začal mít strach. Jak jsem se bláznivou rychlostí blížil zemi, začal jsem se jí instinktivně bát. Reflexivně jsem zapnul své oko předvídání.

Když jsem se podíval jednu vteřinu do budoucnosti, pravou rukou jsem vytvořil vzestupný proud a levou rukou jsem vystřelil několik nárazových vln, abych snížil rychlost svého pádu.

Ale bylo to příliš pozdě.

Jak jsem spadl do stromů, slyšel jsem, jak se zlomilo několik větví, a konečně jsem se šplouchnutím dopadl do vody. V té době už jsem měl tělo celé pomlácené a několik zlomených kostí. Z nosu mi tekla krev a když jsem si lokl trochu vody, začal jsem ovládat proudy. S bolavým tělem a závratí se mi nějak podařilo na sebe vrhnout léčivou magii.

Brzy na to se začali objevovat netvoři, jak sledovali pach mé krve.

Zdá se, že jsem spadl do hnízda deštných ještěrek [Deštných lesních ještěrek].

Jasně jsem slyšel, jak mi tlouklo srdce, jak jsem ty přicházející netvory porážel. Pravou rukou jsem neustále zamrazoval okolní vodu, abych jim zabránil v pohybu, a pak jsem pálil zemní střely, abych jim rozdrtil hlavu.

Deštné lesní ještěrky jsou netvoři řádu C.

Ve vodě se pohybovaly celkem rychle, ale když jsem je zmrazil, tak nebyly nic moc. Když jsem je všechny porazil a těla se začala hromadit, ani jsem si to neuvědomil a už byla tma. A já jsem neznal cestu zpět.

Nevím, kde se momentálně nacházím.

Jenom z téhle skutečnosti jsem nervózní.

Musím něco nějak udělat.

Vesnice by odtud neměla být tak daleko. To jsem si dál říkal, abych se uklidnil. Pokud začnu panikařit, otupí to můj úsudek. Musím zůstat COOL nehledě na to, jak moc KOOL to vypadá.

Nejdřív jsem zamrazil všechnu vodu co nejdál jsem dokázal. Jen jsem dál snižoval teplotu a jak jsem se třásl uprostřed, dál jsem donekonečna šířil led. Zároveň jsem ve vzduchu nad sebou vytvořil ohnivou kouli.

Použil jsem ohnivou kouli, abych se trochu zahřál, zatímco jsem dál mrazil vodu. Netvoři, co to světlo uvidí, s největší pravděpodobností přijdou sem. Ne, netvoři během období dešťů plavou. S největší pravděpodobností nepřiběhnou po ledě.

Ani ne o hodinu později přišel Ruijerd a ostatní. Přišel po ledu spolu s válečníky kmene Dedorudia. Ulevilo se mi. Přece jenom se pořád cítím nervózně, když jsem samotný na zanedbaném místě, kde to neznám.

„Rudee, co se stalo?”

„Je... jen trochu tréninku.”

Ani slovo jsem neřekl o tom, že jsem skoro umřel.

Ukázka marnosti.

„Aha? To je poprvé, co jsem tě viděl brát to vážně, ale vážně to je intenzivní. Když celá vesnice zamrzla a pokryla se ledem, přemýšlel jsem, co se děje.”

„No... no jo...”

„Všichni netvoři byli zmrzlí.”

„Ech, jo, chtěl jsem pomoct s jejich přesunem. Ze všech sil jsem se snažil zamrazit okolí.”

„S tím ti snadno pomůžeme. Ale příště mi určitě dej vědět.”

„Pokud tu se mnou budeš, Ruijerde, tak to potom není tajný trénink.”

Jak jsem to řekl, Ruijerd se trochu zasmál.

Válečníci zvířecí rasy se procházeli kolem, aby se podívali na zmrzlé lesní ještěrky jenom s rozdrcenou hlavou a třásli se strachy.

Ehm? Co vy na to?

Maso pralesních ještěrek se celkem podobá kuřecímu.

------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>