Kapitola 44 - Svaté Milisovo království (část 3-4)

Část 3

Město Milishion je rozdělené na čtyři čtvrti.

Na severu je Obytná čtvrť. To je oblast soukromých domů. Místo, kde žijí rodiny šlechticů a rytířů. Od průměrných obyvatel se to trochu liší, ale v podstatě jsou v obytné čtvrti samé soukromé domy.

Na východě je Obchodní čtvrť. To je oblast, kde se shromažďuje různý průmysl. Je tu spoustu obchodů, ale jsou malé. Je to místo, kde se setkává mnoho společností a rozšiřují svoje obchodní kontakty. To je obchodní čtvrť tohoto světa. Také jsou tu věci jako kovářství a aukční domy.

Na jihu je Čtvrť dobrodruhů. To je místo, kde se shromažďují dobrodruzi. Kolem centrály Gildy dobrodruhů je spousta obchodů a hostinců zaměřených na dobrodruhy. Taky je tam oblast jako slumy pro zkrachovalé dobrodruhy s hráčským doupětem, takže je dobrý nápad dávat si pozor. V této čtvrti je i trh s otroky místo v obchodní čtvrti.

Na západě je Svatá čtvrť. Tam bydlí lidé, kteří mají co do činění s Církví svatého Milise. Taky je tu obrovský Velký kostel. V této čtvrti mají své velitelství i skupiny svatých miliských rytířů.

Tohle nám Gisu trpělivě a jedno po druhém vysvětlil.

Část 4

Obešli jsme to a vstoupili jsme do města do dobrodružné čtvrti. Gisu tvrdil, že když se dobrodruzi pokusí vstoupit do města jinou branou než v dobrodružné čtvrti, tak je budou stráže vyslýchat a může to nějakou dobu zabrat.

Takové komplikované město.

Jakmile jsme vešli do města, atmosféra se velmi změnila. Když se na Milishion díváte zvenku, je nádherný, ale zevnitř se od jiných měst neliší. Nedaleko brány do města byly krčmy a stáje. Lidi ze stájí byli seřazení a hlasitě vyvolávali na svoje zákazníky, aby je následovali.

Po hlavní cestě trochu dál jsem viděl zbrojířství. V jedné z těch vedlejších uliček je pravděpodobně trochu levnější hostinec.

Jen tak mimochodem ta stříbrem zářící centrála Gildy dobrodruhů byla vidět od městské brány.

Prozatím jsme vůz nechali ve stáji. Dozvěděli jsme se, že nabízejí službu, že nám zavazadla zanesou do našeho hostince. Taková služba v jiných městech nebyla. Přece jenom ve velkém městě jako je toto pravděpodobně musí nabídnout dokonalé služby, jinak by možná přišli na buben.

„Takže já si musím obejít pár míst, takže mě omluvte!” řekl Gisu najednou, když jsme nechali koně ve stáji.

„Ech? Už se rozpouštíme?”

Napadlo mě, že to je překvapivé. Myslel jsem si, že spolu zůstaneme ve stejném hostinci.

„Copak? Cítíš se kvůli tomu opuštěně, seniore?”

„Jo, cítím se kvůli tomu opuštěně,” odpověděl jsem vážně na to, co mě mělo jenom popíchnout.

Známe Gisua jenom krátce, ale není to špatný člověk. Během cest je vzácné, abyste našli parťáky, co s vámi jsou na stejné vlně. Víte, kolik stresu mi kvůli Gisuovi ubylo? A taky jsem celkem v depresi, když si pomyslím, jak budou jídla příšerná, až odejde.

„Není třeba se cítit opuštěně, seniore. Dokud budeme ve stejném městě, tak se zase setkáme.”

Gisu pokrčil rameny a poplácal mě po hlavě. A pak přesně tak začal mávat a odkráčel. A cestu mu zahradila Eris.

„Gisu!” S rukama založenýma na hrudi a bradou vykroucenou vzhůru, její obvyklý impozantní postoj. „Až se příště setkáme, nauč mě vařit!”

„Proto jsem řekl ani nápad. Jsi neodbytná.” Gisu se odklidil na stranu, zatímco se škrábal po hlavě. Během toho po rameni poplácal i Ruijerda. „Takže se taky opatruj, pane.”

„Ty taky. Nedělej moc špatností.”

„Já vím.”

Tentokrát Gisu za mávání konečně zmizel v davu.

Prostě se to v okamžiku stalo. Tak rychle, že byste si nemysleli, že jsme spolu strávili dva měsíce. Vážně se během okamžiku rozloučil.

A když ta jeho opičí tvář začala mizet, najednou se otočil. „Ach, správně, seniore. Rozhodně se ukaž v Gildě dobrodruhů!”

„Hm? Ach, jasně!”

Do Gildy dobrodruhů musíme stejně zajít, nemáme na výběr a musíme si vydělat peníze. Ale přemýšlím, proč to říká zrovna teď. Vážně netuším, ale poté, co Gisu zaslechl moji odpověď, zase zmizel v davu.
-------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>