Kapitola 44 - Svaté Milisovo království (část 7)

Část 7

Když jsem prozkoumal ceny na trhu, zamířil jsem zpět do hostince a přitom jsem přemýšlel, co do toho dopisu napíšu. Když tak o tom přemýšlím, bude to poprvé, co budu Paulovi nebo Sylphy posílat dopis.

Přemýšlím, jestli bych měl začít událostmi z domu Boreasů. Ne, mnohem důležitější je, abych nahlásil, že jsme pořád naživu. Bude v pořádku, když jim řeknu, že nás to teleportovalo na Magický kontinent.

Když o tom tak přemýšlím, stalo se tolik věcí. Cestování spolu s členem kmene Supardů, setkání s Velkou démonickou císařovnou, pak jsem zhruba tří měsíce strávil ve vesnici zvířecí rasy... jestlipak tomu uvěří. Přinejmenším skutečnost, že jsem se setkal s Velkou démonickou císařovnou a ta mi dala démonické oko, by normálně bylo celkem neuvěřitelné. Jestli tomu uvěří nebo ne, je fakt, že se to stalo.

Když už jsem zmínil zvířecí rasu, jestlipak je Ghyslaine v pořádku. S největší pravděpodobností je v pořádku, protože je silná. Pokud ji to tedy neteleportovalo na nějaké divné místo.

Jsem si jistý, že i všichni ostatní v rodině Boreasů se bojí. Philip, Sauros, Hilda. Stejně jako majordomus Alfonso a všechny služebné. Nehledě na to, kam to toho staříka Saurose hodí, určitě bude energicky vyřvávat.

Zatímco jsem o tomhle přemýšlel, vešel jsem do jedné postranní uličky. Kdybyste měli nakreslit mapu Milishionu, když byl nově postavený, tak by to pravděpodobně vypadalo jako pěkná šachovnice, ale po dlouhé době demolování a přestavování domů všech velikostí se to pomalu začalo měnit. A takhle vznikly ty krátké a úzké postranní uličky. Ale není tu žádné nebezpečí, že by se člověk ztratil, možná proto, že to ze začátku byla šachovnice.

A proto jsem se do hostince vracel jinou cestou. Možná že tu kolem natrefím na nějaké pěkné místo na rande. Ta rusovláska od nás je prostě trochu agresivní, ale když si na sebe vezme něco řádného, vypadá celkem pěkně. Pokud tu zůstaneme celý měsíc, možná budeme mít příležitost jít na rande. Pokud na to přijde, musím si připravit plán a určitě ji vzít na nějaké skvělé místo a udělat na ni dojem.

Jak jsem o tom přemýšlel, viděl jsem mým směrem spěšně kráčet pět mužů. Nebyli to dobrodružní typy. Kdybych to měl říct, byli by to městští násilníci. Měli na sobě oblečení míněné ostatní zastrašit. Kdybyste to chtěli shrnout jedním slovem, bylo by to „mladí”. Ale vážně o nich nemůžu smýšlet pěkně, když několik dospělých mužských vejde do takovéhle malé uličky.

Cesty jsou určené ke kompromisům. I když jsem dítě a ještě na té menší straně, pokud takhle vejdete do téhle uličky a ještě k tomu bok po boku, tak se nakonec srazíme. Je teď na čase být jako odporný vůdce a zírat na ně jednoho po druhém, abych naznačil vzájemný kompromis?

„Uhni!”

Pokorně jsem se přitiskl ke zdi.

Ne, prosím, nechápejte to zle. Jen se rád vyhýbám zbytečnému konfliktu. Také se zdá, že spěchají, a já nespěchám. Není to tak, že jsem se jim vyhnul, protože jsem DQN (pozn.: slang jedné vysílací stanice v Japonsku, extrémně hloupý člověk). Z větší části to není lež.

A taky víte, nemůžu se rozhodovat na základě vzezření člověka. Vypadají jako násilníci, ale jeden z nich by mohl být slavný šermíř. Kdybych si nedával pozor na své protivníky a prostě se uchýlil k násilí, tak co kdyby najednou byli Mladá šlechta šílenství, [Smrtelný Konec]. Něco takového by se mohlo stát.

S přihlédnutím k tomu, že se může stát, že v postranní uličce zčistajasna najdete malou hladovějící holku, co je Velká démonická císařovna. Jo. Je lepší vyhnout se zbytečnému konfliktu.

Je to, přesně jak jsem si myslel, ale... V okamžiku, kdy jsem chtěl projít kolem nich, jsem si všiml, že ti dva uprostřed mají mezi sebou velký pytel. Nesli ho oba dva, bok po boku. A pak jsem si všiml, jak z toho pytle vyčuhuje malá ruka. Je více než pravděpodobné, že v tom pytli je dítě.

Další lidský únos, co?

Na tomto světě vážně dochází ke spoustu únosům. Jakmile zločinci zahlédnou příležitost, prostě vyrazí a dítě unesou. V Asurském království, na Magickém kontinentu, ve Velkém lese, ve Svatém Milisově království, vážně začnou unášet úplně všude.

Podle Gisua je únos celkem výdělečný.

Momentálně sem tam dojde k nějaké šarvátce, ale objektivně je mír, počet otroků, co se dostane do centrálních a severních částí Centrálního kontinentu, je celkem malý. Ale počet lidí, co chce otroky, je velký. Zvláště v hojných zemích jako Asurské království nebo Svaté Milisovo království. Jinými slovy je to nabídka a poptávka. Pokud někoho unesete, budete ho moct prodat za velké peníze. A kvůli tomu únosy nikdy nekončí. To je pravda.

Jediný způsob, jak vymýtit únosy, by bylo propuknutí velké války.

Takže... ale... je to dítě, co?

Pokud mají pět lidí na jeho přesun, pak by to měla být dopředu naplánovaná akce. To by znamenalo, že uvnitř toho pytle je s největší pravděpodobností dcera nebo syn nějakého šlechtice nebo bohatého kupce. Upřímně se do toho vážně nechci míchat.

Pokud se pokusím to dítě zachránit, mohl bych skončit tak, že mě mylně označí za jednoho ze zločinců a hodí mě do vězení. Tato trpká zkušenost se stala jen před několika málo měsíci.

Takže hádám, že bych je měl prostě ignorovat?

Ne, to nedokážu.

Skutečnost, že únosy na tomto světě nikdy neskončí, a skutečnost, že jsem dřív zakusil něco hořkého, jsou dvě různé věci.

Pravidlo [Smrtelného Konce] číslo jedna: Nikdy neopouštěj děti.

Pravidlo [Smrtelného Konce] číslo dva: Absolutně nikdy neopouštěj děti.

[Smrtelný Konec] je zastánce spravedlnosti.

Bez pochyby porazí všechny špatňáky.

Zachrání všechny děti.

Přesně takhle, kousek po kousku, můžeme rozšířit jméno kmene Supardů.

Následoval jsem těch pět lidí.

----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>