Kapitola 45 - Paul (část 2-3)

Část 2

Norn po cestě onemocněla.

Příliš jsem spěchal.

Norn nemá žádné zkušenosti s jízdou na koni, ani nemluvě o tom, že jsme jeli dnem i nocí, i když je ještě malé dítě.

Nějakou dobu jsem musel Norn ošetřovat, takže když jsme dorazili do kraje Fedoa, uběhly už dva měsíce. To byla doba, jako kdybychom jeli na koňském potahu. Proto už zakázka o doručení dávno propadla. Pokuta nebyla tak strašná.

Ale já byl zoufalý.

Než jsem vůbec dorazil do Buiny, uvědomil jsem si vážnost situace.

Zmizel celý kraj Fedoa.

Zachvátil mě naprosto opačný pocit než zmatek.

Co se stalo?

Kde je vesnice Buina, kde jsem bydlel?

Zenith?

Lilia?

Ani hradební město Roa už tam nebylo. Takže neznamenalo to, že i Rudeus byl pryč? Hlupáku...

Bezděky jsem padl na zem na kolena.

<Vyhlazení kvůli teleportační pasti>

Taková slova mi vytanula na mysl. Éra dobrodruhů. Mnohokrát jsem to slyšel v labyrintech – že nejobávanější pastí jsou teleportační pasti. Družina se rozdělí a ani nebudu vědět, kde to zrovna jsem. Je to jedna z těch absolutních pastí, do kterých se nesmíme dostat.

Slyšel jsem mnoho historek o družinách, co se do takové pasti dostaly, a většinou skončily mrtvé. Pokud se nějaká družina dostala do takové pasti, měly by se dostat zpět ke vchodu a znovu se sejít. Jinak ti, co nebyli schopni vyjít, byli většinou mrtví. Každý, kdo takovou historku slyšel, se tvářil zaraženě.

Ale jistě...

Na takovém místě jako tady.

Mít jejich vlastní...

„Tati... ještě pořád nejsme doma?”

Tahle slova mě vrátila do reality. Moje pouze tříroční dcera se mě držela za lem šatů. V tichosti jsem Norn objal.

„Tati? Co je?”

Ano.

Jsem táta.

Otec.

Moje dcera pořád ještě neví, co se stalo. Ale díky mě může být v klidu.

Jsem táta. Otec.

Neukazuj žádnou slabost. Musím si udržet odhodlaný postoj.

Je to tak.

Vskutku strašlivá teleportační past.

Nevím, proč jsme se ocitli v takové situaci. Ale jsem naživu. I Zenith byla bývalá dobrodružka. I Lilia, i když už není tak silná jako dřív, pořád dokáže použít meč. Aisha... Vzpomínám si, že v tom okamžiku byla Aisha v kontaktu s Lilií, ne? …Nedokážu si to jasně vybavit.

Ne, nevzdávej se. V tom okamžiku Lilia držela Aishu za ruku. Prozatím si budu myslet, že to je pravda.

Část 3

Zatímco jsem v nejbližším městě vracel půjčeného koně, snažil jsem se sesbírat informace. Zdá se, že k té katastrofě došlo v celém kraji Fedoa. Sauros a Philip se pohřešují a Philipův bratr je teď lenním pánem. Ale nezdá se, že by se hodlal ujmout zodpovědnosti a zasáhnout do zkázy této katastrofy. Šlechtici se příliš starají sami o sebe, než aby se obtěžovali někomu pomoct. Zdá se, že místo toho, aby se staral o lidi pod jeho ochranou, radši se bude starat sám o sebe. Kvůli tomuhle je asurská šlechta naprosto nesnesitelná.

Zatímco jsem sbíral informace, přišel za mnou starý muž jménem Alfonso. Byl to majordomus, co sloužil Philipovi. Přísahal věrnost domu Greyrat. Dokonce ani v takovéto situaci nepomýšlel na nic sobeckého. Dokonce použil vlastní majetek, aby začal budovat tábor pro uprchlíky. Alfonso řekl, že chce, abych mu pomohl. Když slyšel, že jsem se ho zeptal proč, odpověděl, že o mě slyšel od Philipa.

Philip řekl...

„Je to člověk, co během pohotovosti vynakládá vlastní sílu, ale vzhledem k tomu, že jeho moc nemá konce, je nebezpečné, že ten člověk vlastními chybami vytváří pohotovost.”

Ta historka je něco takového, ale to není vaše věc.

Zdá se, že Alfonso váhal, jestli za mnou má přijít, ale vzhledem k tomu, že jsem Rudeův otec, chopil se té příležitosti a nabídl mi spolupráci. Jen jsem tak četl mezi řádky, ale potěšilo mě, že majordomus měl o Rudeovi tak vysoké mínění. Ochotně jsem přijal a držel se Alfonsových instrukcí.

Uběhl jeden měsíc.

Alfonso si neustále půjčoval a shromažďoval lidské zdroje stejně jako finance z různých míst, zatímco je používal na rozšíření uprchlického tábora. Byl v tom velmi obratný.

Já na druhé straně jsem vyhledával a shromažďoval v uprchlických táborech ztracené lidi, zatímco jsem zakládal a organizoval [Pátrací skupinu z kraje Fedoa]. Naše síť se rozšířila všemi směry ve snaze zachránit lidi, z kterých se stali uprchlíci.

Ale mým cílem nebylo zachraňovat cizí lidi, ale pomoci najít mou rodinu. V té době už moc toho místa byla dostatečně velká, že se dala srovnávat s mocí královskou, a Alfonso získával stálý příjem na rekonstrukci táborů.

V táborech uprchlíků jsem nechal zprávy, že mířím do velitelství Gildy dobrodruhů ve Svatém Milisově království.

Milis a Asura, pokud je úspěšně ovládnu, tak budu snadno získávat informace. Tohle jsem usoudil. Všichni se budou moct snadno najít.

To jsem si tehdy myslel.

Byl jsem příliš naivní.
------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>