Kapitola 47 - Setkání s Paulem (část 3)

Část 3

– Rudeovo hledisko –

Následující ráno.

Snídal jsem a cítil jsem se přitom mírně osvěženě. Bylo to v nálevně vedle našeho hostince. Jídlo v Milishionu je celkem dobré.

Z Velkého lesa sem, zdá se, že čím dál jdeme, tím je jídlo chutnější. K dnešní snídani máme čerstvě upečený chléb a osvěžující čirou kořeněnou polévku. Salát ze syrové zeleniny. A také tlustý plátek slaniny.

Včera večer jsem se tu moc nezdržoval, ale zdá se, že k večeři bývá i zákusek. Zdá se, že poslední dobou je to velmi oblíbené u mladých mágů dobrodruhů. Jako zákusek tu podávají sladké želé, co je oblíbené. Těším se na to.

Jezení jídla.

To je šťastná záležitost. Když máte hlad, tak se přece jenom snadno rozčílíte. Když se rozčílíte, ztratíte chuť k jídlu a když ztratíte chuť k jídlu, dostanete hlad. Je to úžasně zlomyslný kruh. Dokonce i android by začal být nespokojený.

„Vítejte.”

Zrovna když jsem o tom přemýšlel a pil něco jako kávu po jídle, majitel nálevny se podíval ke vchodu. Tam stál ztrhaný muž s bledou tváří. V okamžiku, co jsem tu tvář spatřil, jsem byl jasně překvapený.

Ten muž postupně přehlédl vnitřek a našel mě. Znovu jsem si začal vybavovat pocity ze včerejška a i když jsme si nic neřekli, spontánně jsem se vyhnul očnímu kontaktu.

„??”

Když ti dva, co seděli se mnou, viděli, jak vypadám, zdá se, že rychle odhadli, kdo ten člověk je. Ruijerd pozvedl obočí; Eris se postavila a překotila při tom židli.

„Kdo jsi?”

Muž, co přišel sem. Eris mu stojí před očima. S rukama překříženýma a s nohama v jedné linii s rameny, s bradou zvednutou. Autoritativní postoj, zírající na tu mužskou tvář, jako kdyby měla navrch.

„Paul Greyrat. Jsem jeho otec.”

„To vím!”

Poté, co jsem se podíval na Erisina záda, zaslechl jsem hlas, co ke mně přiletěl. Byl to sarkastický hlas.

„Co je tohle, Rudi, schovávat se za ženu, z tebe se stal ale svůdce, co?”

Ten tón a ten výraz. Trochu se mi ulevilo. Správně...

Ten starý Paul by si mě vždycky takhle dobíral. Jaká nostalgie.

Co se týče tohoto chování, myslel jsem si, že to je Paulův osobitý způsob kompromisu. Jako první hned po ránu přijít obzvláště do tohoto baru. Dokonce i já mám vůli si promluvit.

„Rudeus se za mnou neschovává! Já schovávám Rudea! Před neschopným otcem!” Eris se celá třásla, zatímco pevně zatínala pěsti, zdá se, že teď každým okamžikem chce Paula odeslat pěstí do čelisti. Očima jsem dal Ruijerdovi signál. A on ho zachytil, popadl Eris za límec a zvedl ji.

„Co!! Ruijerde! Pusť mě!”

„Nechme ty dva o samotě.”

„Copak jsi neviděl, jak Rudeus včera vypadal! To není otec!”

„Takhle to neříkej. Otec je vždycky takový.” Jak to takhle říkal, jal se odcházet. A pak když procházel kolem Paula, řekl s pohledem upřeným na něj: „Určitě máš svoje vlastní výhrady, ale ty stížnosti se dají říct, jenom když je tvůj syn naživu.”

„J...jo.”

Ruijerdova slova byla těžká. Zdá se, že si o sobě přece jenom myslí, že je ten nejhorší otec na světě. Co se týče jiného špatného otce, zdá se, že se svým vlastním způsobem trápí.

„Rudi, takhle starším lidem nerozkazuj.”

„To je něco jiného. To nejsou rozkazy. Je to oční kontakt důvěry.”

„To je v podstatě to samé.” Zatímco to Paul povídal, posadil se naproti mně. „To je ten člověk z Magické rasy, o kterém jsi včera mluvil?”

„Ano, Ruijerd ze Supardů.”

„Kmen Supardů, hm. Zdá se jako celkem dobrý chlap. To by asi znamenalo, že ty zkazky a skutečnost jsou dvě rozdílné věci, co.”

„Nebudeš se ho bát?”

„Neříkej hlouposti, je to zachránce mého syna.”

Zdá se, že dneska má jasně jiné názory než včera, ale...? Neřeknu nic nadbytečného. Takže.

„A kvůli čemu jsi přišel?” Vyšel ze mě ještě upjatější hlas, než jsem si myslel.

A pak se Paul začal překvapeně třást. „Ne? Ehm, myslel jsem, že se omluvím.”

„Za co?”

„Za to, co se stalo včera.”

„Není třeba se omlouvat.”

Dostat omluvu je praktické, ale mě se dokonce poštěstilo použít Erisinu hruď jako polštáře a dobře jsem se vyspal, řádně jsem nad tím zapřemýšlel.

„Řeknu to jasně, do teď jsem měl pocit, že jsem se bavil.”

Když dám stranou ten začátek, cesta obecně pokračovala hladce a já měl dostatek času nechat se rozptylovat erotickými záležitostmi. To, že jsem nesbíral informace ohledně kraje Fedoa, je bezpochyby chyba na mé straně. Ve Svatém přístavu to bylo nemožné, ale ve Větrném přístavu jsme zkontaktovali informátora.

Kdybych se v té době jenom zeptal, tak bych možná nějaké ty informace získal. Vyslechl bych si je a začal pátrat, ale očividně jsem nepátral. Byla to moje chyba.

„Jelikož je to takhle, nedá se nic dělat, že jsi nazlobený, otče. Prosím, omluv mě během tohoto obtížného období.”

Skutečnost, že kraj Fedoa zmizel a že rodina je rozdělená. Když pomyslím na Paulův duševní stav v takové situaci, nemůžu ho z ničeho obviňovat. Já jsem dokázal zůstat bezstarostný jen proto, že jsem o tom neměl tušení. Nevědět o pohromě, to bylo štěstí.

„Ne, v žádném případě to tak není. Rudi, určitě jsi do toho taky dal všechno.”

„Ne-ne, vůbec ne. Měl jsem spoustu volného času.”

Jelikož jsme s sebou měli Ruijerda. Poté, co jsme odešli z města Rikaris, to bylo relativně snadné. Netvoři neměli šanci nás přepadnout, i kdybych nic neřekl, Ruijerd by ulovil nějaké jídlo a taky zastavoval Erisiny rvačky.

Co se týče mě, byla to pohodlná cesta. Vskutku snadná operace.

„Aha, bylo to snadné?”

Nevím, o čem Paul přemýšlí. Ale dokážu říct, že se mu trochu chvěje hlas.

„Vážně je mi líto, že jsem nebyl schopen najít ty vzkazy nebo co jsi zanechal. Co v nich bylo napsáno?”

„To, že jsem v pořádku a že máš hledat v severních částech Centrálního kontinentu.”

„Aha. Tak až doprovodím Eris do Fedoy, půjdu hledat na sever,” odpověděl jsem, jako kdybych byl stroj.

Nehledě na to, jak o tom přemýšlím, měl jsem pocit, že moje řeč byla upjatá.

Pročpak asi...

Přemýšlím, jestli jsem napjatý?

Proč?

Paulovi už jsem odpustil, dokonce i Paul odpustil mě. Možná se nedokážeme vrátit do stavu jako dřív, ale zrovna teď je pohotovost. Jelikož je to pohotovost, jsem napjatý. To je jasné.

„To by bylo tohle, ale co se týče současného stavu Fedoy, ještě jednou mi to prosím podrobně vysvětli.”

„??? Jo.”

Paulův tón byl taky upjatý a pokračoval, zatímco se třásl. Určitě i on je napjatý. Ne, víc divné než to je ta moje sebedůvěra. Nedokážeme se chovat jako dřív...

Jak jsem se jen k Paulovi choval?

Myslel jsem si, že jsme zlehka načínali konverzaci, ale...

„Kde mám začít?”

Paul mi napjatým hlasem začal povídat, co se stalo v kraji Fedoa. Všechny budovy zmizely. Skutečnost, že všechny tamější lidi to teleportovalo. Už se potvrdilo velký počet mrtvých. Ačkoli je stále ještě dost pohřešovaných.

Paul začal sbírat úspěchy jako dobrovolník a vytvořil organizaci pátrací skupiny. Kvůli tomu je tady ve městě, kde je velitelství Gildy dobrodruhů, a shromažďuje informace v Milishionu jako středový bod.

Jen tak mimochodem, další základna je v hlavním městě Asurského království, zdá se, že to místo spravuje majordomus Alfonso. Zdá se, že dokonce ještě teď pomáhají uprchlíkům z kraje Fedoa.

A pak Paul zanechal zprávy na různých místech. Zpráva pro mě byla na to, abychom si rozdělili práci a hledali na různých místech. Zodpovědnost nejstaršího syna, jenž se stal nezávislým dospělým. Co se týče věku, jsem pořád dítě, ale duševně se už považuji za dospělého. Kdybych tu zprávu viděl, tak bych pochopil.

Ještě se nenašly Zenith, Lilia a Aisha.

Mohlo by to být tak, že skončily někde na Magickém kontinentu a že jsme se minuli. Když na to pomyslím, lituji svého konání. Jelikož jsem tak spěchal, zůstali jsme v každém městě jen krátce.

„Norn je v pořádku, ano?”

„Jo, naštěstí se mě držela.”

Podle Paula při teleportaci platí, že když se dva lidi navzájem dotýkají, tak se zdá, že je to odmrští společně.

„Je Norn zdravá a čiperná?”

„Jo, zdá se, že ze začátku byla z toho všeho nového trochu popletená, ale teď je něco jako idol naší pátrací skupiny.”

„Aha, to je skvělé.”

Aha, Norn je zdravá, co. Jo, to je vskutku dobře. Jistě požehnání v neštěstí. Dokonce by se tomu dalo říkat radost. Ale proč se moje srdce nezklidňuje?

„??”

„???”

Konverzace umlkla.

Atmosféra je nezvyklá.

Vztah mezi mnou a Paulem by neměl být takovýhle.

Bývalo to víc jako... vztah s lehkým pocitem...

Tohle je divné.

-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>