Kapitola 45 - Paul (část 1)

Kapitola 45 - Paul o 1,5 roku později

Část 1

– Paulovo hledisko –

Když jsem se probral, zjistil jsem, že jsem uprostřed pastviny. Byla to louka. Nebylo jiného slova než louka, co by to dokázalo popsat.

Nebylo to nic jiného než naprosto obyčejná louka bez žádných zvláštních charakteristik, ale divné bylo, že mi připadala známá. Několik vteřin jsem přemýšlel, kde přesně tohle místo je...

Vzpomněl jsem si. Tohle byla jižní část Asurského království. Bylo to poblíž města, kde jsem kdysi přebýval. V té době jsem se ve městě učil styl Boha vody. Jinými slovy to bylo blízko Liliina rodiště.

Myslel jsem si, že to je sen. Bylo jen přirozené si to myslet. Ale i tak to je celkem nostalgické místo. Žil jsem tu... kolik to bylo let? Jeden rok nebo to byly dva? Pamatuju si jen na to, že to nebylo dlouho.

V mých vzpomínkách jsou jen lidi z doja. Vzpomněl jsem si na staršího žáka. Byl to ohavný člověk. Člověk, co věděl, jenom jak mluvit. Byl to mizera, co jakmile spatřil, že mám nadání, mi vmlátil do hlavy, že nemám právo ho překonat.

Nesnáším takové ty vztahy mezi staršími a mladšími a nadřízenými a podřízenými. Taky jsem utekl z domu, protože jsem kvůli otci musel hlavu držet nízko. A přesto v porovnání s ním byl můj otec lepší. Jak to mám vysvětlit... bylo to proto, že můj otec měl moc.

Ale ten můj senior neměl vůbec žádnou moc. Byl to jen obyčejný člověk, co si kecáním rozvinul nezměrnou sebeúctu.

Když jsem trénoval, abych dosáhl na mírně pokročilou úroveň, ten chlápek se pořád pachtil na konci začátečnické úrovně. To byl chlápek nízkého kalibru.

Dokonce i v jejich hlavním doju to byl jejich nejlepší senior šermíř stylu Boha Vody. Jenom si neustále vymýšleli různé výmluvy, jak je jejich nedostatek kompetence způsobený tím nebo tím.

Myslel jsem si, že jednoho dne těm chlapům ukážu skutečnou sílu mé moci. Ačkoli jsem nakonec nebyl schopen vůbec ukázat tomu chlápkovi svou moc.

Bylo spoustu věcí, s kterými jsem se nedokázal srovnat. Ten zločin, co jsem spáchal vůči Lilie, a tak jsem utekl. Více méně jsem to tak plánoval od samého začátku, to, že jsem chtěl pošlapat, co považovali za vzácné.

Po tom, co jsem utekl, mě ti chlápci začali šíleně hledat. Abych je zesměšnil, tak jsem odešel ze země. Když na to teď tak vzpomínám, uvědomil jsem si, že jsem byl děcko. Nezáleželo na tom, jak se ten starší učedník choval, pravdou bylo, že já jsem Lilie provedl špatné věci.

„...nn.”

Vál vítr. Do očí se mi dostal prach a já se zamračil. Pak mě něco zatahalo za lem mých šatů.

„Tati... kde to jsme...?”

„Ehm?”

Když jsem se dobře podíval, Norn se mi pevně tiskla k hrudi. Dívala se na mě s bojácnou tváří. Takže jsem konečně spustil svůj domácí plášť a všiml si, že stojím uprostřed pastviny. Ploskami nohou jsem jasně cítil texturu země. Teplo Norn. Tohle nebyl sen.

„...Co to má být?”

Proč nechápu, co tady dělám. Kdybych byl sám, tak bych si až do konce myslel, že to je sen. Ale na hrudi jsem měl Norn. Norn, co se narodila před třemi lety. Moje roztomilá dcerka. Jen zřídkakdy se dostávám do kontaktu se svými dcerami. Jelikož jsem doufal, že se ze mě stane přísný otec, obvykle jsem se jim vyhýbal. Tak proč bych objímal Norn...?

...Ach, správně. Vzpomněl jsem si.

Před chviličkou jsem doma mluvil se Zenith. Nebyl to nijak zvláštní hovor.

„Jak naše dcerky budou růst, tak se začnou vzpírat kontaktu se svým otcem, takže nevadí, když se prozatím přestaneš omezovat.”

„Ne, ne, chci se stát důstojným otcem. Ne jako s Rudeem. Norn se zdá být obyčejnější, takže si teď budu muset víc dávat pozor na to, jak se jako otec chovám.”

„Takže to není tak, že bys ji neměl rád.”

„...tak to vypadá, tak mě ji nech na chvilku obejmout.”

Taková to byla konverzace.

Nedaleko Lilia něco učila Aishu. Lilia hodlala Aishu podrobit zvláštnímu vychovávání. Oponoval jsem jí, že bychom je měli nechat volně růst, ale Lilia mě silně zdolala.

Aisha rostla rychle. Cokoli jsme ji učili, rychle si to zapamatovala, přesně jako když se tak rychle naučila chodit. Takže.

V tom okamžiku mě najednou obalilo jasné světlo.

Ach, vzpomněl jsem si.

Ta vzpomínka pokračovala.

...Zdá se, že se něco stalo, okamžitě jsem si to uvědomil.

„...Tati?” řekla Norn hlasitěji, jak se mi dívala do tváře.

„Je to v pořádku.” Jemně jsem ji pohladil po vlasech.

Pak jsem se rozhlédl po okolí. Po Zenith nebo Lilie nebylo ani stopy. Ať už byly nedaleko, nebo to odneslo jenom mě, ale Norn byla se mnou. Pročpak asi?

...Vzpomínám si.

Jednou v labyrintu jsem spustil jednu příšernou past. Zdálo se, že to byla nějaká teleportační magie. Tehdy bylo štěstí, že mě to přeneslo jen někam nedaleko. V tom okamžiku mě Elinalize chytila za lem šatů a soptila vzteky. Byl to takový ten druh pasti, který, pokud jste měli smůlu, znamenal okamžitou smrt. Náš opičí průzkumník, který se do té pasti taky dostal, se nikdy nenašel, ale... na tomhle příběhu nezáleží.

Zkrátka jenom člověk, který se vás v tom okamžiku dotýkal, se přenesl s vámi. Proto byla Norn se mnou.

Ale proč?

Proč došlo k něčemu takovému?

Bylo to příliš náhlé.

Kdo to způsobil?

Kolem mě bylo mnoho nepřátel. Nebylo by divné, kdyby to udělal někdo z nich. Ale byla to teleportace. Teleportace je něco jiného. Na teleportační magii není žádné zaříkadlo. Proto se používaly předměty nabité magií nebo magické předměty.

Magické předměty nabité teleportační magií se všude na světě považovaly za nelegální. Magie teleportace byla označena jako zapovězené technika a byla dávno ztracená.

Aby se mi, jedinému člověku, někdo pomstil, proč potřeboval zacházet do takových extrémů a realizovat tak nebezpečný plán? A taky jak to, že mě to přeneslo na zpustlé pole?

To snad ne. Jedním z těch viníků byl nějaký student z doja? Tohle mi najednou vytanulo na mysl. Aby se dostali k Lilie, museli mě odstranit. Tohle místo, kde jsem se nacházel, má být nápověda.

Než se vrátím domů, Lilia a Zenith už možná budou poskvrněné nějakým sprostým chlapem. Zatraceně, to působí jako nápad, co by mohli vymyslet.

„Hej, tati.”

„Norn, je to v pořádku. Okamžitě se vrátíme domů.” Jak jsem to opakoval sám pro sebe, zamířili jsme k městu.

Naštěstí jsem měl v pochvě meče zašitou asurskou zlatku pro případ, že by se něco stalo. Že jsem ten meč měl neustále při sobě, byl zvyk z mé doby dobrodruha. Neodkládal jsem ho ani během spánku. Dovolil jsem si ho odložit, jen když jsem byl se ženou. V pochvě jsem měl i kartu dobrodruha. Bylo to pro takovéhle situace.

Zašel jsem do Gildy dobrodruhů, abych si směnil peníze. Osm velkých meďáků a devět stříbrňáků. Poplatek za směnu se zvedl, aniž bych o tom věděl. Ačkoli tahle částka byla dostatečná.

V rychlosti jsem zkontroloval vývěsku v Gildě dobrodruhů a jelikož tam byla žádost na spěšné doručení, okamžitě jsem ji přijal. Slečna za přepážkou doplnila spolu s přijatou zakázkou magickou moc do karty. Když si uvědomila, že na kartě je řád S, zatvářila se překvapeně.

Důvod, proč byla v takovém šoku, nebylo to, že by byli dobrodruhové řádu S vzácní, ale spíš to, že jsem přijal takovou zakázku. Obvykle se takové zakázky daly přijmout bez ohledu na řád hlavně kvůli jejich spěšnosti, ale stejně se obecně považovali za řád E.

Obvykle bych se neobtěžoval skrývat důvod svého konání, ale vysvětlování bylo nepříjemné, takže jsem to neudělal. Ochotně jsem jí dal jeden stříbrňák.

Kolik let už to bylo, co jsem se připravoval na cestování? Už je to dlouho, ale pořád jsem si jasně vybavoval, co je třeba. S přípravami jsem co nevidět skončil. Také jsem si z Gildy dobrodruhů pronajal koně. Jsem rád, že tu měli žádost o spěšné doručení. Z mnoha výhod řádu S byla jedna při takovém druhu zakázky pronajmutí koně zdarma.

Samozřejmě to neznamenalo, že jej okamžitě vrátím, jakmile zakázku dokončím. Tentokrát jsem vyrazil jiným směrem, než určovala zakázka. Sice je mi klienta líto, ale já jsem měl také pohotovost. Koně, co mi přivedli, byl rozhodně dobrý. Mám štěstí.

Tohle jenom ukazuje, jaká to byla pohotovost. Je možné, že mi kvůli tomuhle zneužití výhod odvolají dobrodružnou licenci, ale aťsi. Stejně jsem neměl v úmyslu se dál živit jako dobrodruh.

Norn jsem vysadil do sedla a já také vyskočil.

Okamžitě jsme vyrazili z města.
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>