Část 3
O tři dny později, den před domluvenou večeří.
Ačkoli půjdu na rodinnou večeři, nemám co na sebe. Není určený žádný standard, co se oděvu týče, ale oděv, co jsem si koupil na Magickém kontinentu vypadá v těhle částech celkem omšele. A tak s Eris chodím po obchodech s oděvy.
Jinak řečeno, je to rande.
I když říkám tohle, není to nic romantického. Eris hledá oblečení, co by si koupila, není v tom moc aktivní a vypadá to, že je jedno, co si vlastně koupí. Jelikož je taková, tak vyberu oblečení i pro ni.
Od teď se budeme pohybovat na území lidské rasy. Budou nás posuzovat dle svých měřítek. Alespoň chci být dostatečně reprezentační, aby si z nás po prvním pohledu nedělali srandu.
Kdyby tu s námi byl aspoň jeden člověk, co se vyzná v posledních módních trendech, tak bychom ho mohli požádat o radu, ale... Mezi mými známými by to byl v podstatě jenom jeden nováček s opičí tváří nebo Vera. Co se týče opičího nováčka, nevím, kde se nachází, a Veru neznám dost dobře na to, abych ji o takovou laskavost požádal.
Pravděpodobně bychom se mohli zeptat prodavačů v těch dražších obchodech, ale v takových obchodech nenabízejí oděvy pro dobrodruhy. Bylo by trapné tam zajít pro radu a pak nic nekoupit a odejít. Pokud bychom si takové oblečení koupili, mohlo by přijít vhod, ale také bychom ho nikdy nemuseli použít. S takovými myšlenkami jsem si nedokázal pomoct a cítil se trapně.
Díky Paulově pomoci máme peníze, ale nechci je rozfofrovat. A tudíž jsem začali pozorovat lidi, co šli po ulici, a rozhodli jsme se, že se rozhodneme na základě našeho pozorování. Eris a já sedíme na kraji ulice a pozorujeme lidi, jako kdybychom měli zálibu v okukování lidí.
Je to jen do určité míry, ale zdá se, že hodně lidí nosí modré oblečení. Navíc je tu hodně lidí, co nosí plášť, i hodně těch, co jej nenosí. Jelikož je mírné klima, pláště jsou také tenké.
„Zdá se, že touhle dobou je móda nosit modrou, co?”
„Modrá by ti neslušela, Rudee.” Eris ten nápad okamžitě zavrhla.
No, já taky nejsem moc žhavý držet se posledních módních trendů, ale...
„Tak co by mi slušelo?”
„Copak ti Gisu něco nedal? To bylo pěkné, víš?”
Ta kožená vesta, hm? Ale je trochu moc velká. Jelikož je delší, než je třeba, tak vypadá spíš jako plášť. Takhle řečeno, sice není nepříjemná a během chladnějších dnů si ji navléknu, přesto...
„I když ta vesta není špatná, je trochu moc dlouhá, ne?”
„Správně. Vážně je trochu moc dlouhá, co? Co kdybys ji zastřihl?”
„To by byla škoda. Přece jenom rostu.”
Zatímco jsme si takhle povídali, rozhodl jsem se, co si koupím.
Jak se dalo čekat, Eris a já se o módu moc nezajímáme. A to, že nám nakupování moc času nezabralo, je toho důkazem. Nebo to jsem si myslel, ale Eris si ke konci koupila černé šaty. Jsou ušité z černé látky s bílou růžičkovou výšivkou a jsou to celkem stylové šaty.
„Eris, to sis koupila?”
„...Co? Máš s tím problém?”
„Ne. Myslím, že ti to sluší.”
„Pche. Ne že bych potřebovala komplimenty.”
Touhle konverzací jsme zakončili naše nakupování.
---------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat