Část 5
„I když se vydáme do lesa, tak to není tak strašný, když jsme v Milisu, co?” Jak tohle Eris říkala, sekala opičí netvory jménem Utan. Ale byli to netvoři řádu D, takže proti Eris neměli šanci.
„To je pravda. Ani proti mně nemají šanci,” promluvil Cliff, zatímco zase zabíjel Utana mírně pokročilou větrnou magií.
Přesně takhle v rychlosti mířili do hloubi lesa.
„A—” Eris najednou zvedla hlas.
„Co se děje, Eris?!”
Cliff k Eris přistoupil se šťastným výrazem na tváři. Eris se otevřeně mračila. Pak si založila ruce na hrudi, nohy dala od sebe na šířku ramen a podívala se na Cliffa se zvednutou bradou. „Ty. Víš, kudy se vrátíme zpět do města?”
„Nevím.” Přirozeně Cliff neměl jak takovou věc vědět. Protože se do lesa vydali z náhlého popudu, nevzali si s sebou žádné vybavení určené pro cesty lesem.
„Aha. Takže jsme se ztratili, co?” prohlásila Eris v klidu.
Cliff mlčel. A pak velmi rychle zbledl. „C-co budeme dělat?”
Eris byla klidná. A tudíž si Cliff myslel, že má nějaký nápad. Ale i Eris si v duchu myslela, že je situace špatná. Pokud ti dva přijdou na to, že se ztratila v lese, budou v šoku. Budou přemýšlet, jak se při lovu goblinů dostala do lesa, a budou v šoku.
Ale tohle nemohla ve svém chování ukázat. Dáma z rodiny Greyratů by vždycky měla být vyrovnaná.
„Cliffe, vyleť na chvíli do vzduchu a zjisti, kterým směrem je město.”
„Nemám jak bych tohle byl schopen provést, ne?”
„Rudeus by to byl schopen udělat.”
„Rudeus? Kdo to je?”
„Můj učitel.”
„Eech?!”
Eris si povzdechla. I kdyby se pohádali, tak by to nemělo smysl.
Co bych měla v tomhle případě udělat?
Pak ji to napadlo; to ji naučila Ghyslaine pro případ, že se ztratí. Pokud si to správně vybavovala, měla by nasbírat větve a založit oheň. Dým stoupne k obloze a bude vidět z dálky. Ale kdo to uvidí?
Ruijerd řekl, že má dneska něco k vyřízení. Rudeus řekl to samé. Nikdo si toho nevšimne.
„...”
V určitém bodě si Eris bezděky založila ruce na hrudi v impozantní póze a koutky úst se jí zkroutily dolů. Pak zavřela oči a pečlivě přemýšlela. Ghyslaine řekla tohle: Že zrovna v takových chvílích, kdy se bála, musí být obzvláště klidná. Kvůli tomu by nehledě na situaci nikdy nezpanikařila.
„Ech, Eris. Co budeme dělat?”
„V tomhle lese by měli být další dobrodruzi.”
„A-aha. Pokud se na ně spolehneme... Pojďme je najít.” Cliff začal nervózně pobíhat.
Ale Eris se nepohnula.
Ruijerd ji naučil tohle: Že v takovéhle situaci má zůstat v klidu. Že má v klidu pátrat po přítomnosti ostatních. Taky ji naučil, jak po nich má pátrat. Dokonce i bez třetího oka mohla vnímat zvuk, okolí a také proud many.
Ačkoli v tom Eris ještě nebyla tak zběhlá, trénovala každý den.
„Eris...?”
„Ticho!”
Eris se zhluboka nadechla a pak se zavřenýma očima zbystřila ostatní smysly.
Zvuky lesa.
Zvuky ševelícího listí.
Zvuky pohybujících se zvířat.
Zvuky letícího hmyzu.
A pak stěží slyšitelné zvuky zbraní.
„Našla jsem je. Tudy.”
Okamžité rozhodnutí, okamžitá akce. Eris se bez váhání vydala jedním směrem.
„Co? Co jsi našla?!”
„Lidi. Jsou támhle.”
„Jak?!”
„Pátrala jsem po jejich přítomnosti.”
„To tě taky naučil tvůj učitel?!”
Když se jí zeptal na tohle, Eris chvíli přemýšlela. Je Ruijerd učitel? Je učitel, že? Ačkoli mě toho nenaučil tolik jako Ghyslaine, taky ji naučil spoustu věcí. Je to učitel. Ne, dokonce by se mu dalo říkat „mistr”.
„Správně.”
„To je vážně úžasnej, co... ten Rudeus...”
„Hm? ...Správně. Rudeus je úžasný.”
Aniž by Eris chápala, proč tak najednou zmínil Rudeovo jméno, dál pokračovala kupředu.
-----------------------------------------------------------
Dakujem
OdpovědětVymazat