Kapitola 49.5 - Extra (část 1)

Kapitola 49.5 – Erisin lov goblinů

Část 1
Tohle je sice náhlé, ale promluvme si o chlapci jménem Cliff Grimoire.

Cliffovi teď bylo 13 let; věkem byl přesně mezi Eris a Rudeem.

Když byl dostatečně starý, abych chápal, co se děje, byl v sirotčinci. Byl to sirotčinec v Milishionu. Byl to sirotčinec, o kterém by se dalo říci, že byl symbolem prestiže a pravomoci Milisovy církevní organizace. Nebyly tam žádné problémy se správou a děti mohly vyrůstat bez starostí a posílali se k poručníkům.

Když Cliffovi bylo pět let, adoptoval ho jeho nynější pěstoun. Byl to starý muž jménem Harry Grimoire. Byl to člověk na vysokém postu v Milisově církevní organizaci. Než jej Harry adoptoval, Cliffovi se dostalo zvláštního vzdělání pro nadané děti. Jen za pár let dosáhl pokročilého řádu v léčení, detoxikaci a svolávací magii. I v útočné magii dosáhl mírně pokročilého řádu ve všech živlech.

Cliff byl génius.

Chvála na něj doléhala ze všech stran. Všichni očekávali, že až vyroste, určitě se z něj stane úžasný člověk. Dalo by se to popsat jako dětství velmi podobné tomu Rudeovu. Ale na rozdíl od Rudea, který měl své vzpomínky z minulého života, Cliff začal být nestydatý. Začal být ješitný, jako kdyby mu nikdo nebyl roven.

V každém případě dokonce i mezi jeho spolužáky ve třídě nebyl nikdo, kdo by dokázal používat tolik různých kouzel jako Cliff. Byli tací, co dosáhli řádu světce v léčení. Byli tací, co dosáhli řádu světce v detoxikaci. Ale jenom Cliff dosáhl pokročilého řádu ve všech třech oborech. Kvůli jeho rozmanitosti mu někteří začali přezdívat budoucí mudrc.

Cliff ještě více zješitněl. Postupně přestal poslouchat svého učitele.

V budoucnu měl Cliff nastoupit na místo svého pěstouna. Tohle Cliff velmi dobře chápal. Ale i tak Cliff toužil po tom, aby z něj byl dobrodruh.

Proč dobrodruh?

To bylo kvůli vlivu jeho pobytu v sirotčinci. Mnoho lidí, co odešlo ze sirotčince, se stalo dobrodruhy. Pokud děti nebyly do věku deseti let adoptovány, nastoupili na školu spravovanou Milisovou církevní organizací. Tam se pět let učily. Například šerm nebo magii, byl to bojový výcvik. Takhle cvičili na povolání, pro která měly nadání.

Ti, co vynikaly nejenom ve studiu, ale také v šermu a magii, se mohli stát rytíři. Ale z většiny se stali dobrodruhové. Důsledkem čehož bylo mezi absolventy sirotčince mnoho dobrodruhů.

Tito bývalí obyvatelé čas od času přišli do sirotčince na návštěvu. Zatímco pozdravili svoje bývalé učitele, také sirotkům vyprávěli legrační historky o svých dobrodružstvích. Po tomhle sirotci toužili stát se dobrodruhy.

Cliff nebyl výjimkou.

Cliff si samozřejmě nemyslel, že by se jeho sen vyplnil. Ačkoli po tom toužil, také chápal, v jaké je situaci. Sirotek neměl dovoleno být sobecký. Vydržel to. Ano, ze začátku.

Ale díky tomuto upjatému životnímu stylu si Cliff uvnitř nahromadil zášť a jak jej lidé neustále chválili, Cliff byl den ode dne arogantnější.

Jednoho dne Cliff utekl z domu a měl v plánu zaregistrovat se jako dobrodruh. Bylo to něco jako test svých schopností.

Mezi učiteli byli i tací, co se chvástali svou minulostí jako bývalí dobrodruhové. Když jsem byl mladý, chtěl jsem takhle nahromadit zkušenosti, říkali.

Připravil se. S holí, kterou od svého pěstouna dostal k desátým narozeninám, v ruce odešel ze Svaté čtvrti a vstoupil do čtvrti dobrodruhů. Po cestě si koupil róbu, co nosili mágové. Byla modrá.

Zamířil do gildy dobrodruhů. Kdyby se zaregistroval jako léčitel, pravděpodobně by jej církev okamžitě našla. Ale pokud se zaregistruje jako mág, pak by to mělo být v pořádku. Přesvědčen o takové bláhové věci dokončil registraci. A přesně takhle byl dobrodruhem jako všichni ostatní.

V nikdy neviděném světě mě očekávají velká dobrodružství. Myslel si, jak si vzrušeně prohlížel své okolí.

Všichni byli svalnatí. Uvědomil si, že všichni byli něco jako válečník nebo šermíř.

Cliff od svých seniorů v sirotčinci slyšel, že jejich družiny zoufale potřebovali zručného mága. Proto si myslel, že když se nazve mágem, okamžitě bude schopen se přidat k nějaké družině.

Cliff ignoroval tu promluvu o řádech dobrodruhů. Přemýšlel o družinách jako o skupinách, co nezahrnovaly řády. Samozřejmě že ho odmítli. Nepokrytě jej odmítli. Pořád a dokola jej odmítali. Počtvrté už pohár jeho trpělivosti přetekl.

„Proč?! Proč se nemůžu přidat k družině?!”

„Jak jsem řekl, tvůj řád je jiný.”

„A co s mým řádem?! Ve skutečnosti jsem stejně silný jako řád A! Řekl jsem, že se s tím nedá nic dělat, že se uvolím být ve vaší družině, ne?!”

„Cos to řekl...? Nenech se příliš unést, ty spratku! Myslíš si, že mág jako ty dokáže v téhle vzdálenosti vyhrát...?”

„Umíš jenom máchat mečem! To ty se nenech příliš unést!”

„Ty mizernej spratku...”

Dobrodruh Cliffa popadl za límec a Cliff si pomyslel, že pokud ukáže svou skutečnou sílu, tak se mu nějak podaří je odehnat.

„Přestaň s tím. Chováš se dětinsky, víš.”

Přerušila je rudovlasá dívka zhruba Cliffova věku.
---------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>