Kapitola 49 - Týden v Milishionu (část 5)

Část 5

A mrknutím oka uplynul jeden týden.

Nastal den našeho odjezdu, jsme u brány do Dobrodružné čtvrti. Sehnal jsem vůz a zrovna když jsem si říkal, že je čas vyrazit, Paul nás přišel vyprovodit.

„Rudi. Nevadí, když zůstaneš trochu déle, víš?” Paul z nějakého důvodu řekl něco dobráckého, ale na to je teď trochu pozdě.

„Pokud pořád budeme říkat 'ještě trošku', 'ještě trošku', tak bychom tu zůstali celý rok.”

„Přece jenom se vám s Norn nepodařilo udobřit.”

„O to se můžeme starat, až najdu ty tři ostatní.”

Navíc... podíval jsem se po Eris.

Eris byla lapená za zátylek a supila se na Paula s démonickým výrazem na tváři. Myslel jsem si, že se jí nálady mění rychle, ale zdá se, že v tomhle případě to tak není.

„Nejenom já se chci setkat se svojí rodinou, že?”

„Aha. Ale rodina Boreasů je s největší pravděpodobností...”

„Prosím, zadrž.” Jak Paul mluvil se složitým výrazem na tváři, gestem ruky jsem ho přerušil. „Je možné, že ty informace prostě nedorazily, a až se vrátíme do kraje Fedoa, tak zjistíme, že se jak Sauros, tak Philip vrátili.”

„...Aha. To je pravda. Ale Rudi,” promluvil Paul s vážným výrazem. „Nebuď příliš optimistický. Co se týče bezpečného návratu domů Philipa a ostatních, ta pohroma byla vážně rozsáhlá, kdo ví, co se stalo.”

„Co tím myslíš?”

Paul trochu ztišil hlas a řekl: „Tím myslím, že pro vlastní ochranu mohl Philipův bratr hodit veškerou vinu na jednoho z těch dvou.”

Když tohle uslyším, rozhodně se to zdá možné.

Lenní pán Sauros a starosta Philip. Ti dva měli kraj na starosti. I když se v bezpečí vrátí, budou na svých bedrech nést to, že přišli o své území a lid. Nevím, jak podle asurského zákona přijímá šlechta zodpovědnost. Ale přinejmenším až se ti dva vrátí domů, rozhodně se tím nebudou chlubit jako schopností pána. Taky je tu možnost, že Philipův bratr mohl uniknout někam do jejich blízkosti a mohl by je nechat zavraždit, aby je politicky rozdrtil.

„Pokud se něco stane, tak tu slečnu ochraň. Možná narazíte na lidi, co jsou svým postavením zavázáni jednat ušlechtile, ale tím se ty nemusíš trápit.”

„Rozumím. Budu na tvoje varování pamatovat.”

Tvář mi ztuhla a já přikývl. Paul se zatvářil hrdě a také kývl.

„Také co se týče pisatele toho dopisu, zdá se, že ani Shera o něm neví.”

„Aha...?”

„Ale řekla, že si nemyslí, že to bude někdo nebezpečný.”

„Rozumím. Prosím, vyřiď jí mé díky.”

Paul rozhodně přikývl. A pak se podíval za sebe a zavolal na děvče za svými zády: „No tak, Norn. Rozluč se se svým bratrem.”

„...Nechci.”

Norn se skrývala za Paulem. Ale napůl vykukovala. Vážně je roztomilá. V budoucnu z ní pravděpodobně vyroste kráska jako Zenith.

„Norn. Nevím, za kolik let to bude, ale ať se zase potkáme.”

„...Nechci.”

Až do samého konce se Norn neobrátila, aby se na mě podívala.

S hořkým úsměvem jsem se vrátil k vozu.

Takhle jsem odjel z Milishionu a započal své putování.
-------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>