Kapitola 49.5 - Extra (část 2)

Část 2

Když se trochu vrátíme v čase...

Eris Boreas Greyratová navedla své kroky ke gildě dobrodruhů.

Z pohledu nezúčastněného člověka se příjemně usmívala, zatímco rychle kráčela po hlavní ulici. Měla na sobě svůj obvyklý oděv dobrodruhů. Přes tlustý oděv měla kožené chrániče. Kožené kalhoty měla zakasané do vysokých bot z tenkého, ale odolného materiálu. U boku měla meč a každý na první pohled dokázal říct, že to je šermířka.

Neměla na sobě svou obvyklou kápi. Kdyby si tu kápi vzala do gildy dobrodruhů, tak by si ji zase spletli s mágem a začali by se na ni slétat divní muži. Během tohoto posledního roku to zažila nesčetněkrát.

Eris dorazila před gildu dobrodruhů. Gilda dobrodruhů v Milishionu byla na konci hlavní ulice. Jak se dalo čekat od velitelství, byla to největší budova ve čtvrti dobrodruhů. Aniž by Eris přemohla úžasnost a obrovitost brány, vstoupila dovnitř.

Při pohledu na obrovský sál si bezděky založila ruce na hrudi. V každém případě to byl větší sál než banketové sály v Roa. Netřeba zmiňovat, že byla větší než všechny gildy, co dosud viděla.

Kdyby byla dívka, co je poprvé dobrodruhem, tak by ji tak rozlehlá místnost mohla vyplašit. Ale tohle byla Eris. Ona byla dobrodruh řádu A. Schopný dobrodruh.

Okamžitě se rozešla ke svému cíli. To byla nástěnka se zakázkami. Byla mnohem větší než obvyklé nástěnky a přetékala zakázkami.

Eris se na ně podívala se založenýma rukama. Nedívala se na obvyklé zakázky řádu B, ale dívala se do části pro řád E. Tam se dívala na zakázky, co byly určené jako 'volné zakázky'.

Volné zakázky byly zakázky, které pravidelně vypisovala země. Odměna byla nižší, ale kvůli své naléhavosti je mohli přijmout dobrodruhové jakéhokoli řádu.

Eris žádné takové zakázky na Magickém kontinentu neviděla, protože tam nefungoval žádný stát jako takový.

Mezi všemi těmi zakázkami se Eris podařilo najít tu, kterou hledala:

--------------

Volné

Zakázka: Vyhlazení goblinů

Odměna: 10 milisiánských měďáků za ucho

Podrobnosti: zredukování goblinů

Lokace: Východní Milishion

Časové omezení: žádné

Konečný termín: žádný

Jméno zadavatele: Milisovy řády svatých rytířů

Poznámky: Začátečníci, dávejte si pozor na občasné hobgobliny. Navíc tuto zakázku neodtrhávejte a prostě přineste nasbírané předměty k přepážce.

----------------------------

Goblini byli netvoři, co se objevovali jenom v lesích a na pláních. Ačkoli byli humanoidní a dokázali používat prosté zbraně, kdyby se nechali jen tak, vytrvale by se rozmnožovali a začali by útočit na okolní vesnice. Byla to tak říkajíc havěť.

Ale ať tak či tak, protože žili v lese a jeho okolí, působili jako přirozená obrana proti nájezdům netvorů z lesa. Navíc goblini byli slabí, a tak mladý chlapec, co fušoval do šermu, byl více než schopný se jednomu postavit.

Gilda dobrodruhů toho využila a připravila vhodnou odměnu pro začátečníky a vydala zakázky na vyhlazování goblinů jako takové představení vyhlazovacích zakázek.

A také, ačkoli tohoto si Eris nebyla vědoma, se gobliné používali jako mučící nástroje pro špehy z nepřátelských národů.

Kvůli výše uvedeným důvodům se gobliní populace v Milisu pečlivě udržovala na mírné úrovni.

Takže proč by dobrodruh řádu A jako Eris, co dokáže beze zbraně přemoci průměrného dobrodruha řádu C a jejíž sílu už uznal Ruijerd, přijímala takovou zakázku tak pozdě ve svém dobrodružném životě?

Byly dva důvody.

Ze všeho nejdřív to byl prostě Erisin sen. V minulosti Eris chodila do školy jen velmi krátce. Její mužští spolužáci se tísnili v kroužku a o něčem mluvili. Tématem bylo, co by dělali, kdyby se z nich stali dobrodruzi.

Za prvé by lovili gobliny a za ušetřené peníze by cestovali dál a dál na jih Centrálního kontinentu, kde by přijali výzvu nějakého labyrintu a zakázky vysokého řádu. O takovém snu mluvili.

Eris, co nedaleko poslouchala, začala mít falešnou představu, že se jí to také jednoho dne poštěstí. Její fantazie se začala nadouvat a pak přišla k vesele hovořícím chlapcům a řekla jim, aby jí dovolili se k nim taky přidat. Ale z různých důvodů se pohádali a ona je potom všechny tři zmlátila. Poté školy nechala a setkala se s Ghyslaine a vždycky, když s ní mluvila, její city k dobrodružství ještě zesílily.

Poté, co se setkala s Rudeem, snila o tom, že půjde za dobrodružstvím spolu s ním. Ona by byla šermířka a on mág. Vyzývali by labyrinty, jenom oni dva. Ale když se skutečně vydali na své putování, bylo to jiné než v jejím snu. Konkrétně Rudeus byl mnohem rozvážnější a pragmatičtější, než si představovala. Kvůli nebezpečí se ani jednou k labyrintu nepřiblížili.

Kdyby navrhla, aby šli lovit gobliny, tak by se s omráčeným výrazem na tváři zeptal: „Kvůli čemu?” Eris byla přece jenom žena, co se dobrodruhem stala na Magickém kontinentu. Nebyl by schopen pochopit, jaký má smysl jít teď lovit gobliny.

Ale tohle stranou...

Lov goblinů byl na prvním místě Erisina žebříčku: Věci, co chci dělat, až se stanu dobrodruhem. I když to nemělo žádný smysl, ona to chtěla zkusit. To byl první důvod.

Co se týče toho druhého důvodu... to je tajemství.

„Jestlipak se vrátím, než zapadne slunce...”

Zatímco se Eris dívala na zakázky, přemýšlela, jak dlouho bude trvat cesta tam a zpět. Tentokrát půjde pěšky. V tomto okamžiku bylo pořád ještě ráno, ale bylo by lepší, kdyby měla nějakou časovou rezervu.

„...Hm?”

Vedle zakázek řádu F byla u kraje nástěnky náhodou připíchnutá i jistá poznámka. Uprchlíci z kraje Fedoa ať prosím kontaktují tuto adresu.

Eris odvrátila zrak, aniž by pokračovala ve čtení. Tuhle poznámku viděla i ve Svatém přístavu. Rudi o záležitosti kraje Fedoa nemluvil. Eris si myslela, že Rudeus na ni bere ohled a že se nepochybně snaží vyhnout tomu, aby se trápila. Jeho dnešní nezávislá činnost byla určitě také proto, aby mohl vymyslet, co s tím dělat.

Já bych složité záležitosti nepochopila, myslela si Eris.

I když o tom nebudu moc přemýšlet, Rudeus už pravděpodobně něco vymyslel, takže až přijde ten správný čas, tak to s ní řádně prodiskutuje. To si Eris myslela.

Ani v nejdivočejším snu by ji nenapadlo, že Rudeus o tom neví.

„Takže!”

Když si tu zakázku potvrdila, natěšená Eris se připravila k odchodu z gildy. Zbývalo jí jen kráčet na východ a pak lovit gobliny. S přihlédnutím k Erisinu momentálnímu nadšení pravděpodobně zničí jedno nebo dvě hnízda. Nebylo nic, co by ji mohlo zastavit. Bylo na čase zazpívat těm ubohým goblinům rekviem.

„Proč?!”

Nebo tak se to zdálo, ale Eris najednou uslyšela výkřik a zastavila se. Byl to hlas mladého chlapce. Ležérně se podívala k jeho zdroji. Mladík byl v obklíčení dvojnásobně větších mužů.

„Proč se k vám nemůžu přidat?!”

Ten křičící chlapec měl na sobě modrou róbu. Byl trochu menší než Rudeus a měl tmavě hnědé vlasy. Oči mu zakrývala dlouhá ofina. Ani jeho hůl nebyla tak úžasná jako Rudeova Aqua Heartia. Ale podle velikosti toho manového krystalu bylo stejně vidět, že to je hůl vyrobená z drahých materiálů.

Moje rodina má vyšší postavení než jeho, hm? Pomyslela si Eris přirozeně.

„Ve skutečnosti jsem stejně silný jako řád A! Řekl jsem, že se s tím nedá nic dělat, že se uvolím být ve vaší družině, ne?!”

Kvůli té arogantnosti se ti muži přirozeně naštvali. Dokonce i Eris by ho praštila, kdyby to řekl jí.

„Cos to řekl...? Nenech se příliš unést, ty spratku! Myslíš si, že mág jako ty dokáže v téhle vzdálenosti vyhrát...?”

„Umíš jenom máchat mečem! To ty se nenech příliš unést!”

„Ty mizernej spratku...”

Dokonce i když toho chlapce chytili za límec, tak pořád působil vyrovnaným dojmem. Ale Eris neušlo, že se mu třesou nohy, i když jenom trošku.

Eris k nim v klidu došla a postavila se mezi ně.

„Přestaň s tím. Chováš se dětinsky, víš.”

Kdyby byl přítomen Rudeus, tak by udiveně zíral.

Dětinský.

To bylo slovo, které by člověka nenapadlo, že by ho řekla ta obvyklá Eris. Eris se nechala unést atmosférou.

Já jsem dobrodruh řádu A, takže mám vyšší řád než ti naštvaní chlapi. Muž, co ubližuje nováčkovi, a já, co proti tomu namítám. Tak úžasný.

Taková to byla nálada.

„...Pche. Máš pravdu. Chováme se dost dětinsky.”

Muž toho chlapce pustil. Eris se domnívala, že se aspoň s jedním z nich popere, takže ji to trochu zklamalo.

„Pojďme, chlapi.”

Ti muži odešli a zůstal jenom chlapec.

Eris s vyrovnaným výrazem na tváři čekala na jeho díky.

Díky, žes mě zachránila. Kdo jsi?

Nikdo slavný.

Aspoň mi řekni svoje jméno.

Dobrá. Když na tom trváš, tak Ruijerd ze [Smrtelného Konce].

Myslela si, že to půjde nějak takhle.

Jen tak mimochodem Rudeus to čas od času dělal.

„Nikdy jsem nikoho o pomoc nežádal, víš!” vyprskl mladík a Erisin hrdý výraz ztuhl. „Svojí magií jsem něco takového mohl snadno vyřešit! Nemíchej se do cizích věcí, ošklivko!”

Ten chlapec měl štěstí. Vždyť ho knokautovala jedinou ranou. A nejenom to, ti muži byli ještě poblíž. Kdyby nebylo jejich zoufalé snahy zastavit rozlícenou Eris, tak není pochyb o tom, že by chlapec přišel o dva drahokamy, co jsou pro muže nejdůležitější.
-------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>