Kapitola 48 - Potvrzení úkolu (část 1)

Kapitola 48 – Potvrzení úkolu

Část 1

Toho dne jsem s Paulem mluvil až do večera. Není to tak, že bychom mluvili o něčem důležitém. Byly to jen bezvýznamné konverzace.

Začali jsme tím, co se dělo v Buině za těch pár let od toho dne, co jsem odjel do opevněného města Roa. Zdá se, že ačkoli měl Paul dvě manželky, nebyla v tom žádná zhýralost. Zenith a Lilia o tom několikrát diskutovaly a v podstatě by s Liliou neměl mít žádný sexuální vztah.

Ale zdá se, že Lilia žádala o svolení v případě, že by Zenith po třetí otěhotněla a Paul to už nemohl vydržet... nebo tak se aspoň zdá, že se ty diskuze ubíraly. Ačkoli se zdá, že to Zenith trápilo, pro Paula to byl praktický závěr. To jsem ale závistivý, co?

„Takže, zdá se, že budu mít další sestřičku?”

„Ne, bylo to celkem... I když v tvým případě to bylo na první pokus...”

„Zplodit tak výborného syna na první pokus, tos měl celkem štěstí, tati.”

„To mi povídej.”

Tohle vážně není konverzace mezi otcem a jeho jedenáctiletým synem, co? Nebo to jsem si myslel, ale nálada byla celkem příjemná.

Nezmínili jsme se o tom, jestli Zenith a Lilia žijí nebo jsou mrtvé. Úmyslně jsme se tomu vyhýbali. Oba jsme to chápali. I kdybychom se o tom bavili, nic šťastného by z toho nevzešlo a jenom by to v nás zanechalo ošklivé pocity.

„Dařilo se Sylphy dobře?”

„Jo. To děvče je úžasné. Cítil jsem tvoje nadání učitele.”

Zdá se, že se Sylphy vedlo dobře. Ráno běhala a trénovala manu a odpoledne se od Zenith učila léčivou magii.

Zdá se, že když Aisha trochu vyrostla, učila se od Liliy etiketu.

„Myslím, že by se dalo říct, že to myslela vážně, co? Hodně k nám chodívala a dělala něco v tvém pokoji, Rudi.”

„...Našla tam Sylphy někdy něco?”

„Co? Schoval sis tam něco, co by tě dostalo do maléru, kdyby se to našlo?”

„Ne, samozřejmě že ne. Jak tě to vůbec mohlo napadnout, co?”

Ach kruci.

„No, ale zdá se, že všechno zmizelo.”

Podle toho, co Paul řekl, se zdá, že většina předmětů v kraji Fedoa zmizela. Zdá se, že všechno od malých věcí jako psací brka a kalamáře po architektonické struktury jako domy a mosty zmizelo. Řekl, že jedinými výjimkami byly věci, kterých se teleportovaní lidé dotýkali.

„Opravdu?”

To je škoda. Ačkoli si vůbec nedokážu vybavit, co přesně je škoda, v hlubinách svého srdce cítím nezměrný pocit osamění.

„A co jsi celou dobu dělal ty?”

„Myslíš v Roa?”

Zeptal se mě, a tak jsem odpověděl.

Jak mě první den Eris zbila a jak jsem měl pocit, že se mi zlomí srdce. Jak nás 'náhodou' unesli a jak se nám nějak podařilo uniknout. Jak jsem se díky tomu s Eris trochu sblížil. Jak navzdory tomu pořád v mých hodinách neposlouchala. Jak jsem se slzami v očích prosil Ghyslaine. A jak díky ní začala Eris v hodinách dávat pozor. Jak jsme se po tomhle pomalu sbližovali. Jak jsme se spolu učili tančit. A potom o mých desátých narozeninách.

„Tvoje narozeniny, co? Za to se omlouvám...”

„Kvůli čemu?”

„Ani jsem se tam neukázal.”

Pro obyvatele Asurského království je deset let kritickým bodem v životě, takže desáté narozeniny jsou významným milníkem. Ačkoli pořád nevím, proč je to tak důležité, pravděpodobně to má co dělat se štěstím nebo tak něco. Pořádá se obrovská oslava a dávají se i dárky.

„Na tom nesejde. Vždyť Erisina rodina mi řádně poblahopřála.”

„Aha. Co ti dali?”

„Drahou hůl. Jmenuje se [Arogantní vodní dračí král, Aqua Heartia], i když je to trochu trapný název.”

„Vážně? Není to super jméno?”

Super? Co to říkáš za hlouposti? Není to jméno, kvůli kterému ti po zádech běhá mráz z rozpaků? Ačkoli na tomto světě to může být tak, že čím lepší výkonnost předmětu, tím extravagantnější jméno dostane.

„A Rudi. Doslechl jsem se to od Alfonsa, víš? Dostal jsi ještě jeden pěkný dárek, ne?”

„Pěkný dárek?”

Tak to se podívejme... co jsem vůbec dostal? Byla to moudrost, statečnost a nekonečná moc? Ale nemyslím si, že bych měl dostatek ani od jednoho.

„No tak, je to ta mladá slečna od Philipa. Vždyť jsem ji před chvilkou viděl, ale není to celkem udatná a roztomilá dívka? Snažila se tě zoufale ochránit, víš...”

...Dostal.

Mám pocit, že to je trochu mimo. Ne, totiž Philip určitě řekl „dobře” a souhlasil, ale nedostalo se to fáze, kdy bych mohl říct „itadakimasu”.

Chci si jí vážit. Taky je tu ten včerejší incident. Bylo to poprvé, kdy mě někdo něžně objal, když jsem byl skleslý, a taky mě hladil po vlasech, dokud jsem neusnul. Rozhodně Eris nikdy nezradím.

Taky je tu ten slib, až mi bude patnáct, ale i když mi bude patnáct a ona změní názor, dokážu to vydržet. I když tohle říkám, tak se pravděpodobně stejně rozdivočím. Za čtyři roky, kdy moje sexuální tužby budou pravděpodobně ještě silnější, si ale vážně nejsem jistý, jestli to dokážu udržet v sobě.

Ale přinejmenším je to to, co jsem si teď rozhodl.

„Eris je pro mě důležitá. Ale i tak říct, že jsem ji 'dostal' se mi vážně moc nezamlouvá, víš.”

„No, vždyť se přiženíš do její rodiny. Spíš než žes ji 'dostal', je to že tě 'dostali'?”

„He?” vypustil jsem ze sebe hloupě.

Přiženit se?

„No, s podporou Philipa se staneš šlechticem, ne?”

„Co to má být? Kdy jsi tohle slyšel?”

„Kdy se ptáš? No, zhruba rok před teleportací, víš? Že ty a Eris spolu vycházíte a že tvoje pocity jsou neoblomné, takže nám došel dopis, že tě chtějí přijmout jako ženicha, víš. Sice si myslím, že asurská šlechta je v podstatě jeden šmejd vedle druhýho, ale když už ses tak rozhodl, odpověděl jsem na ten dopis, že tě nechám dělat si, co chceš, ale...”

Aha.

Jinými slovy, když mi bylo deset, Philip už dokončil úmluvy s Paulem. Kdybychom se brzy na to nerozdělili, tak není pochyb o tom, že v následujících letech by se tak nebo onak snažil dát Eris a mě dohromady. Kde přesně je tohle rozmluva, která se probírá v baru?

Jinými slovy chápu, jak se Paul dostal k tomu nápadu o Eris a mě. Dva lidé, kteří jsou sobě zaslíbeni. Dva lidé, co nebyli schopni unést své strachy. Kdybychom byli milenci, tak by se nedalo nic dělat, že bychom putování strávili flirtováním a milováním.

„Podle toho, jak to zní, se zdá, že nás Philip oklamal.”

„Tak to vypadá, co?”

Společně si povzdechneme. Zrovna teď nám asi na mysl vytanula tvář stejného muže. Philip. Vysoce postavený šlechtic z Asurského království. Muž s dostatkem moci, aby přežil na špinavém místě jménem vysoká společnost.

„Takže co se týče tvého vztahu s mladou slečnou, zdá se to být celkem dobré. Co se týče Sylphy... ach, ne, to nic. Zapomeň, že jsem něco řekl.”

Jako kdyby chtěl vyjádřit, že jeho předchozí slova byla jen přeřeknutí, začal být neurčitý.

Sylphy se ještě nenašla. Alespoň co Paul ví. I když řekl, že to nic není, já o tom přemýšlím. Mám rád Sylphy. Ale jsou to trochu jiné pocity, než ty, co chovám k Eris. Kdybych to měl vyjádřit nahlas, hodně z ní mám pocit jako z mladší sestry nebo z dcery.

'Týrali ji a je mi jí líto, takže bych se o ní měl radši postarat.' Takový pocit. Taky je v tom to, že jsem si zakázal jakékoli další rozvíjení těch pocitů. Ačkoli je to podobný pocit jako u Eris, ale Eris už mě několikrát zachránila. Kdyby se mě někdo zeptal, která z nich by vyhrála, dal bych vítězství Eris. Ale není to výsledek, ke kterému bych došel spravedlivým posuzováním.

Taky je tu to, kolik času jsme spolu strávili. Jak se dalo čekat, hodně záleží na tom, že jsme spolu byli dlouho. Ačkoli o svých dětských kamarádech toho můžete hodně napovídat, v podstatě je to všechno o tom, že jste spolu strávili dost času. S Eris jsem strávil dvakrát tolik času než se Sylphy. Taky to, co jsme dělali, bylo hlubší.

Nicméně... Je úplně něco jiného, kdybyste se mě zeptali, jestli mě trápí, že se Sylphy pořád pohřešuje.

„Bylo by dobře, kdyby byla Sylphy naživu...”

„To dítě se vážně snažilo ze všech sil, ačkoli se s tebou nemohla srovnávat. Totiž dokonce dokáže používat léčivou magii bez zaříkadel. Určitě je někde naživu. Mimo kontinent Milis jsou léčiví mágové celkem hodnotní.”

„Opravdu...?”

...Hm? Zrovna teď jsem slyšel něco přehnaného.

„Počkej, prosím. Sylphy dokáže používat léčivou magii bez zaříkadel?”

„Hm? Jo, Zenith to překvapilo. Ale ty to taky dokážeš, ne, Rudi?”

„U léčivé magie to nedokážu, víš.”

Nedokážu použít léčivou magii bez zaříkadel. Přece jenom nechápu ten princip. Nehledě na to, jak moc ji používám, nechápu ten mechanismus za léčením zranění manou.

„Vážně?”

„Jo. Dokážu ji použít se zaříkadly, ale...”

„No, i když já toho o magii moc dopodrobna nevím, říká se, že existuje něco jako spřízněnost. Možná že Sylphy má v té oblasti talent?”

Možná že za tu dobu, co jsem Sylphy neviděl, se z ní stal mnohem silnější člověk než já. Bude trochu strašidelné se s ní znovu setkat, co?

Pokud řekne něco jako: „Rudi, ty jsi vůbec nevyrostl, co?”

Co mám dělat?

Zatímco jsme mluvili o různých věcech, odstup mezi mnou a Paulem naprosto zmizel.
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>