Kapitola 48 - Potvrzení úkolu (část 2)

Část 2

K večeru Paula někdo pozdravil.

Byla to ta slečna v bikinovém brnění a slečna magická léčitelka. Dneska na sobě neměla bikini; byla oblečená jako normální dívka z města. Co to jen včera bylo? No, tohle byl také jeden z důvodů té hádky, takže je možná uvážlivá.

„Tati.”

„Copak?”

„Samozřejmě ti věřím, tati, a taky je ta tu záležitost ze včerejška, takže se ptám jenom pro jistotu. Nebyl jsi nevěrný, že ne?”

„Samozřejmě že ne.”

Aha.

Tak to se mi ulevilo. Ta včerejší rvačka s Paulem byla jenom o střetu podezření. Byl to výsledek dloubání do našich slabostí vůči ženám, bez jakýchkoli faktů.

Ups, zmiňovat, co se 'nikdy nestalo'. To není dobré, není dobré.

No, zdá se, že Paul neměl čas na to, aby se staral o ženy. A ani rozpad naší rodiny nic nespustil. Měl bych následovat jeho příkladu a prozatím držet svou úchylnost na uzdě.

Nakonec se Paul zeptal, aby si potvrdil moje úmysly: „Rudi. Řekl jsi, že budeš strážit Eris a doprovodíš ji do kraje Fedoa, že?”

„Ano,” odpověděl jsem, zatímco jsem na ta slova odhodlaně přikývl. „Nebo by bylo lepší, abych se také účastnil pátrání?”

„Ne, to není třeba. Ať se vydáte jakoukoli cestou, bude lepší člena Boreasů doprovodit zpět do království Asura, víš?”

„...To zní, že to je celkem důležité. Je vážně v pořádku nechat to na mě?”

„Neměl by tu být nikdo, kdo se na to hodí lépe. Taky je tu to, že ti věří, ne?”

Zdá se, že mi celkem věří. Najednou jsem si tohle pomyslel, ale přemýšlím, jestli mě Paul nepřeceňuje. Ne, ať mě ohodnotí jakkoli, chci jeho očekávání splnit.

„I tak přece v Milishionu nezůstaneš nehledě na to, kolik lidí ji místo tebe bude chránit, ne?” Paul se šklebem řekl něco lehkomyslného.

Když propočtu ztrátu a zisk, tohle by také byla přijatelná možnost.

Samozřejmě bych v Milishionu nezůstal: rozloučil bych se s Eris a pátral nezávisle. Další možnost by byla vrátit se na Magický kontinent a od teď hledat tam. Ale nakonec tohle není záležitost, kterou mohu považovat jen za poměr ztráty a zisku. V žádném případě bych nedal prioritu něčemu, kvůli čemu bych musel opustit Eris. Musím ji ochránit.

Navíc nemám dobré vzpomínky na to, když nechám něco nedodělaného a začnu něco jiného. Ve svém předchozím životě jsem všechno zanechal nedodělané. Není pochyb, že oboje by zůstalo jen z půlky dokončené. V tomhle případě bych zamířil na Magický kontinent, aniž bych Eris doprovodil až domů, a všeho nechal, aniž bych něčeho dosáhl. V tom případě to dokončím jedno po druhém.

Pak je tu ještě ta Ruijerdova záležitost. Nezdá se mi, že by tak přehnaně řádný člověk vycházel s pátrací družinou a možná by v půlce odpadl, jak by řekl něco v tom smyslu, že tohle chování není hodné válečníků, a pak by se naštval.

„Ne, myslím, že přece jenom bude nejlepší, když ji doprovodím.”

„No, v naší družině není nikdo silnější než ty a ani ty bys to nedokázal nechat na někom dalším.” Při tomhle Paul nasadil složitý výraz.

Možná to je tím, že ho trápí, že v boji se mnou prohrál. Já si myslel, že se to nepočítá, protože pil, ale nejsem v postavení, abych ho mohl utěšit. Prostě to nechám tak.

„Kdy odejdete z Milishionu?”

„Řekněme. Jelikož chci nastřádat peníze na cestovní výdaje, možná tak za měsíc.”

„Pokud se jedná o cestovní výdaje, tak něco mám.” Paul se otočil na jednu z těch dvou žen. Je to ta slečna, co má na sobě róbu magické léčitelky. Má pihy a působí jako celkem poddajná dívka. Paul na ni zavolá: „Mám, že jo?”

„Máme peníze od pana Alfonsa na pátrání po členech rodiny Boreasů.”

Zdá se, že Alfonso řekl, že to jsou peníze pro případ, že by někoho našli v Milisu, aby potom mohli domů cestovat v pohodlí. Takže Paulovi dal nějaké peníze.

„A tak to je.”

„Aha. Je skvělé, že se ty peníze neutopily v alkoholu.”

„O finance se přece jenom starala Shera.”

Je patetické, že to můj otec říká tak vychloubačně. Ale to neřeknu.

„Takže kolik to dělá?”

„Ekvivalent 20 královských bankovek.”

Když jsem se Shery zeptal, dostal jsem okamžitou odpověď.

Královské bankovky je nejvyšší hodnota měny na Milisu. Když použiju jako přirovnání 1 yen = 1 kamenná mince, tak by to bylo 50 tisíc yenů za bankovku. Bankovek je 20. Jinými slovy...

„Jeden milion yenů!”

„...Co to je za reakci?” Paul vypadá zmateně.

Z těch peněz se mi točí hlava. Tak nějak celý tenhle půl rok... já, člověk, co nemyslel na nic jiného než na finanční záležitosti, si připadám jako skrblík. Takový člověk najednou dostal jeden milion yenů.

„Tolik peněz... není to dost na to, aby se člověk bavil celý život?!”

„No, i když bych řekl, že to je dost na to, aby si člověk na jihu postavil dům, není to dost, aby se člověk celý život bavil, víš.”

Eeeech, ale je to milion yenů, víš. JEDEN MILION, VÍŠ. To by bylo tisíc zelených mincí! Stačilo by to na lodní lístek pro Suparda!

Ach. Zatímco jsem radostí bez sebe, napadne mě ještě jedna otázka.

„Ach. Mám ještě jeden dotaz.”

„Ještě máš další?”

„Ano. Když jsme ve Větrném přístavu chtěli na loď nalodit Suparda, poplatek byl obrovský. Ačkoli nevím, kolik to bude v Západním přístavu, ale určitě se zdá, že to bude dost. Bude 20 královských bankovek stačit nebo...?”

„Takže je to tohle, co...?”

Paul si založí ruce na hrudi.

Neřekne něco jako: Nechte Ruijerda tady? Že ne?

„Shero. Kolik je třeba na to, aby se Supard dostal přes moře?” zeptal se jí Paul najednou.

Shera kývla, že slyšela. „Bude třeba 100 královských bankovek,” odpověděla.

Může to být tím, že si to všechno pamatovala? Předtím to bylo taky tak, takže se zdá, že je celkem výjimečná. Podle zjevu vypadá celkem jako sekretářka.

„...!”

Ačkoli když jsme se střetli očima, potichu se zajíkla a sklopila pohled. Bývala slečna v bikinách se v klidu přesunula mezi Sheru a můj pohled. Jsem trochu v šoku.

„Promiň. Tohle děvče nemá moc rádo pozornost. Prosím, moc se na ni nekoukej.”

„Aha...”

Bývalá bikini slečna to takhle vysvětlí a já jen mlhavě odpovím. Ačkoli to je teď mezi mnou a Paulem normální, ostatní členové mě pořád nenávidí? No, na tom nesejde.

Ale stejně 100 královských bankovek. To je zhruba 5 milionů yenů. To není částka, co by se dala snadno našetřit. Povzdechl jsem si.

„Proč mají tak vysoké poplatky jenom Supardi?”

„To proto, že ten zákon vznikl, když bylo pronásledování Supardů nejsilnější,” odpověděla Shera přirozeně zpoza bývalých bikin. Odpověděla snadno, aniž by věděla o tom úředníkovi na úřadě ve Větrném přístavu. Ačkoli má malá prsa, má celkem dobrý mozek, hm?

„Kromě toho šlechtic, co dohlíží nad celnicí, je známý svou nenávistí vůči Magickým rasám. I kdybyste si našetřili dost peněz, stejně vás možná tak nebo jinak zastaví.”

„Vážně... Ehm, nedalo by se to nějak udělat za pomoci matčiny rodiny?”

„Promiň, ale už teď to s nimi máme nahnuté. Nebylo by dobré je obtěžovat víc, než už to děláme.”

Jinými slovy zase pašování?

Na pašování máme ošklivé vzpomínky, takže bych se na to nejradši nechtěl spoléhat. Stalo se to na tomto kontinentu. Je možné, že kvůli jejich konexím už jsme na černém listu.

Čím víc přemýšlím o tom poplatku pro Supardy, tím z toho mám větší bolehlav.

„Rozumím. S tím poplatkem za lodní lístek to nějak zařídím sám.”

„Promiň.” Jak to Paul řekl, zeširoka se zašklebil. Zatvářil se pyšně a otočil se na ty dvě ženy, co čekaly za ním. „Co vy na něj? Můj malej chlap. Je celkem spolehlivý, co?”

„Haa.”

„Ehm...”

Ty dvě ženy se suše usmály.

I když se zeptáš na něco takového, kdo přesně měl tu ostudnou hádku s tímhle synem?

„Tati. Prosím, přestaň s tak sprostými věcmi jako ptát se dámy, jaký je tvůj 'malý chlap'. Lidé budou rodinu Greyratů podezírat z vulgárnosti.”

„To, jak to ty říkáš, je mnohem vulgárnější, víš.”

Po tomhle jsme se oba společně zasmáli. Ačkoli se od nás ty dvě ženy odtáhly, nám to nevadilo.

„Takže, Rudi, je na čase, abych šel.”

„Dobře.”

Paul vstane a poplácá mě po rameni. Zdá se, že jsme mluvili celkem dlouho. Když se podívám k pultu, vidím, jak se majitel baru suše usmívá. Zůstali jsme tu i přes oběd. Radši bych mu měl dát dýžko.

„Až se rozhodneš o dalším putování, zastav se za mnou. Než odejdeš, pojďme spolu s Norn na jídlo.”

„Jo, jasně.” Jak jsem to říkal, vyprovodil jsem Paula ven. Díval jsem se na Paulova záda, jak odcházel z baru s dvěma ženami. Při tom pohledu jsem si pomyslel, že to je vážně sukničkář a otec na nic.
-----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>