Část 6
Vyšli z lesa. V tom okamžiku spatřili převrácený vůz.
„K zemi!”
„Guech!”
Eris Cliffa okamžitě popadla za hlavu a vrhla ho k zemi. Co se týkalo jí samotné, ona dřepěla a obhlížela situaci.
„...”
Stálo tam šest lidí. Jeden člověk byl rytíř v plné zbroji. Ten rytíř stál zády ke stromu a meč měl ve střehu. Těch zbývajících pět mužů bylo od hlavy až k patě oděno do černého. Obkličovali toho rytíře.
Byla tam tři těla. Všichni měli na sobě zbroj. Měli stejnou zbroj jako ten obklíčený rytíř. Ti muži se pomalu přibližovali k tomu rytíři. Rozdíl ve schopnosti boje už byl jasný. Ale proč potom ten rytíř neutekl?
Ten rytíř stál zády ke stromu a když se člověk bedlivě podíval, u kořenů toho stromu se choulila dívka. Tvář jí přetékala strachem a zoufalstvím a měla ji mokrou od slz.
„Eris, ta zbroj znamená, že ten rytíř patří k Řádu Chrámu!” informoval Cliff Eris šeptem.
Eris srdce zrychleně bušilo.
Řád Chrámu.
Už o něm slyšela. Byl to jeden ze tří miliských rytířských řádů.
Elitní skupina, co měla na starosti obranu země, Řád Církve.
Řád Instrukcí šířící Milisovo učení po celém světě, proslavující svou sílu a vykonávání žoldáckých prací.
A nakonec odvětví, co mělo na starosti vyšetřování kacířství, jejich jméno jako synonymum pro odsouzení kacířů, Řád Chrámu.
V tomto pořadí: Řád Církve nosil bílou zbroj. Řád Instrukcí nosil stříbrnou zbroj. Řád Chrámu nosil modrou zbroj.
Ačkoli byl ten rytíř daleko, byla vidět jeho nebesky modrá zbroj. Nebylo o tom pochyb. Ten člověk ve slepé uličce byl rytíř z Řádu Chrámu.
„Vy mizerové! Víte, kdo tahle dáma je, ne?!” Když ten rytíř zvedl hlas, okamžitě to vyšlo najevo. Ten rytíř v nesnázích byla žena.
Ti muži se po sobě podívali a pak se najednou rozchechtali. „To je jasné.”
„Tak proč?!”
„To nemusíme říkat, ne?”
„Vy mizerové! Takže jste od papežovy frakce?!”
Eris jejich konverzaci nerozuměla. Ale pochopila, že ti muži v černém jsou asi špatňáci a chtěli zabít tu dívku. Eris sklouzla ruka k meči u pasu.
Cliff to zpochybňoval: „C-co máš v plánu dělat, Eris? Ať se na to díváš, jak chceš, tohle je zlý. Ta dívka je chrámová kněžka, o které se říká, že je kandidátkou na dalšího papeže. Jinými slovy ti muži v černém jsou určitě vrahové najatí Papežem Milisu. Jsou zruční. Ani my proti nim nemáme šanci na výhru...”
Eris ani nepomyslela na to, jak to, že o tom Cliff tolik věděl. Jediné, na co se teď Eris soustředila, byla skutečnost, že pokud tu dívku teď nezachrání, tak ji zabijí.
A taky Eris byla členem [Smrtelného Konce]. Kdyby opustila dítě, tak by se nemohla Ruijerdovi podívat do očí. I Rudeus to vždycky říkal a vždycky pomáhal druhým.
„Prostě zůstaňme v úkrytu a nechme je to udělat.”
„Příliš pozdě. Už si nás všimli.”
Eris to pochopila. Jeden z těch mužů si jich všiml, když Cliffa přitiskla k zemi. Nevěděla, co si ten muž myslí. Ale Eris v každém případě měla v plánu převzít iniciativu.
„Ty se tady můžeš dál schovávat, Cliffe!”
„E-eris!”
Eris vytasila meč a zároveň skočila k nim.
V okamžiku se muži v černém rozptýlili. Ale...
„Jste pomalí!”
Erisiny kroky byly mnohem mrštnější, než muži čekali.
[Bezzvuký dlouhý meč], technika stylu Boha Meče pokročilého řádu. Jako technika o stupeň níže než Dlouhý meč světla nedělala jediný zvuk.
Díky Ghyslaine a Ruijerdovi se Erisiny šermířské schopnosti značně zlepšily. Meč se zakousl do ramene jednoho z mužů, snadno mu přesekl žebra a dokonale ho rozsekl diagonálně od ramene. Eris, aniž by ji rozrušilo, že poprvé někoho rozsekla, obrátila svůj meč k dalšímu protivníkovi.
Muži se přesunuli, aby Eris obklíčili. Ale Erisiny pohyby byly ještě rychlejší. Ruijerd ji celkem dost poučoval, co má dělat, když je v obklíčení několika protivníků. Mnoho druhů netvorů má v oblibě vyrojit se na svého nepřítele. Byla to teorie, která zahrnovala jejich zabití předtím, než tě obklíčili.
„Haaaaa!”
V okamžiku se jeden z těch mužů v černém kácel k zemi.
Muži se zatřásli.
Erisin rytmus byl nepravidelný a po úvodních krocích, které nedokázali zaregistrovat, k nim přilétla čepel. Jelikož bylo těžké se s jejími útoky vypořádat, i když se soustředili jenom na vyhýbání, nemohli dělat nic jiného než se bránit.
Ale ti muži byli profesionálové. Díky jedné oběti ji zcela obklíčili. Dva z těch mužů k Eris nezávisle přiskočili. Byli rychlí. Ale nebyli tak rychlí jako Ruijerd. A ani jejich spolupráce nebyla na stejné úrovni jako spolupráce Paxových kojotů na Magickém kontinentu. Byl to jen vlažný odvar.
„Ti chlápci mají dýky napuštěné jedem! Dávej pozor!” zakřičel rytíř chránící tu dívku, zatímco také jednal. Seknutí vně obklíčení zabilo jednoho muže. Když se ta žena pohnula, Eris předvídala reakce mužů a našla v jejich obklíčení mezeru.
Dokážu vyhrát.
Eris měla sebedůvěru. S touhle myšlenkou skolila dalšího muže. Zbývali dva.
„Ústup!” zakřičel jeden z mužů a v okamžiku se ti dva otočili a dali se na útěk.
Ale Eris nebyla naivní dívenka, co by ke konci polevila. V okamžiku je dohnala a sekla do jedněch zad. Jeho horní a dolní polovina se oddělila a muž padl s roztroušenými vnitřnostmi. Toho dalšího muže nebylo nikde vidět a zmizel za planinami.
„Pche!” odfrkla si Eris.
Jedním máchnutím zbavila svůj meč krve.
Eris působila jako obvykle. Ale srdce jí nahlas tlouklo. Když tak o tom přemýšlela, bylo to poprvé, kdy na ostro bojovala proti člověku, a také to bylo poprvé, kdy člověka zabila. Navíc nepřítel měl dýky nasáklé jedem. To byla zbraň, která mohla jediným seknutím způsobit smrtelné zranění. Taky tu nebyl nikdo jako Ruijerd nebo Rudeus, kdo by jí kryl záda. Ačkoli do boje skočila bez rozmyslu, kdyby nebylo toho chrámového rytíře, tak Eris mohla zemřít.
Ale Eris na sobě nenechala znát žádnou z těchto myšlenek. Vrátila meč do pochvy a otočila se k rytířce.
„Promiň. Jeden unikl.”
Ty slova toho rytíře trochu zarazila. Přece jenom i když to byla nedospělá dívka, tak se popasovala s bojem na život a na smrt a vypadala nesmírně klidně.
Aniž by si rytířka sundala svou helmu s chráničem nosu, pozvedla pěst ke svému břichu a vyjádřila svůj dík, jak se slušelo na rytíře Milisu. „Pokorně děkuji za tvoji pomoc.”
„Pokud je to dítě v pořádku.” Eris, aniž by jí tu zdvořilost oplatila, si vzpomněla na svůj styl mluvy a promluvila bez obalu.
„Já jsem Therese Latreia z Řádu Chrámu. Předpokládám, že ty jsi dobrodruh, ale mohu znát tvé jméno?”
„Já jsem E—”
Eris napadlo, že jí řekne svoje skutečné jméno, ale zarazila se. To nebylo ono. Rudeus by to takhle neudělal.
„[Ruijerd ze Smrtelného Konce]. I když vypadám takhle, jsem Supard.”
Jakmile Therese zaslechla slovo Supard, její tvář zpřísněla.
Eris to sice nevěděla, ale Řád Chrámu se dožadoval vyhoštění Magické rasy. Eris přirozeně neměla charakteristiky Supardů. Proto se Therese uvolnila.
Protože Eris jí neřekla své skutečné jméno, ale jméno rasy, kterou Řád Chrámu neměl v oblibě, Therese usoudila, že tím Eris chtěla naznačit, že už se nechce v tomhle incidentu nijak angažovat. Ačkoli zachránila důležitého člověka, netoužila po vděčnosti. Therese se tento postoj líbil.
„Opravdu? Chápu...”
Therese se na Eris, co na ni intenzivně zírala se založenýma rukama, dlouze podívala a vryla si její podobu do paměti. Potom zapískala.
Když tak udělala, z lesa vyběhl jediný kůň. Kůň, co unikl, když převrátili vůz, se vrátil, jak by vycvičený. Posadila tu dívku na koně a pak se na něj sama vyhoupla.
„Pokud se kdy dostaneš do potíží, vzpomeň si na jméno Therese z rytířského řádu!” řekla Therese a odjela na koni pryč.
Eris ji v tichosti vyprovázela.
Jako nějaká scéna z pohádky, rytíř na koni odjel vyprovázen nebojácným, rudovlasým šermířem.
Ten chlapec, co se skrýval neschopen se postavit, je jen dál sledoval.
----------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat