Kapitola 50 - Na Centrální kontinent (část 5-7)

~ Přikláním se k Therese. Rudeus je mnohem roztomilejší, když nezačíná se svými dvojsmyslnými průpovídkami. Kdo to má kruci překládat?! (Já, že?) ~

Část 5

Therese Latreia.

Je čtvrtorozená dcera milishionské šlechtické rodiny Latreia. V raném věku se stala Středním vůdcem Řádu Chrámu, je to slibný rytíř.

Její rodina je rodina Latreia, co drží titul hrabství.

Zenithina rodina je rodina Latreia, co drží titul hrabství.

Když se odhalilo, že jsem její příbuzný, vypadalo to, že se Baqciel něčeho vzdal, a poté, co si zhluboka povzdechl, nám odmávl poplatek za plavbu.

Část 6

Zrovna teď jsem v Západním přístavním hostinci a momentálně jsem v objetí. V místnosti jsou Therese, Eris a já. Ruijerd tu není, možná to je tím, že rozpoznal tu atmosféru.

„Rudee, sestra mi o tobě psala v dopisech.”

„Vážně? Co matka napsala?”

„Že jsi strašně roztomilý. A ačkoli mě ani ve snu nenapadlo, že tě uvidím na vlastní oči, opravdu jsi strašně roztomilý,” řekla Therese, zatímco mi zabořila tvář do zátylku.

Když tak o tom přemýšlím, za celých dvanáct let, co jsem naživu, o mě že jsem roztomilý prohlásila jenom Zenith. I když už mě nazvali nestydatým, podezřele vyhlížejícím nebo nechutným.

Ale ačkoli mě objímá kráska s velkýma prsama, z nějakého důvodu moje zbraň, co mám mezi nohama, neodpaluje svým super elektromagnetismem žádné mince. Když už o tom mluvím, když jsem byl se Zenith, tak se moje VÍTĚZSTVÍ nikdy NEPOSTAVILO. Když tak o tom přemýšlím, nikdy mě ani nenapadlo, abych se s Norn sblížil víc, než bylo třeba.

...Jestlipak to je proto, že jsme příbuzní.

„Therese. Je na čase, abys Rudea pustila.”

S bradou podloženou rukou, Eris Therese poklepe. Má špatnou náladu. Možná žárlí. Jsem hříšník.

„Slečno Eris. Ačkoli chápu, jak se cítíš, nevím, kdy Rudea zase uvidím. Navíc až se příště setkáme, tak už určitě přijde o tu svoji roztomilost. Je to prchavý okamžik. Prosím, promiň mi to.” Bez jakékoli hanby mě Therese dál hladí.

„Therese, proč k Eris mluvíš tak uctivě?”

„Přece jen jí vděčím za život.”

Rozhodl jsem se to víc prověřit.

Eris se vydala na lov goblinů a zachránila Therese, když ji nepřátelé zahnali do kouta. V té době Therese chránila jistou VIP osobu a kdyby nebylo Eris, tak by ta VIP osoba přišla o život.

Ta historka byla zhruba taková. O tomhle jsem neslyšel ani slovo. Když jsem se po Eris podíval, zjistil jsem, že se tváří rozpačitě.

„Promiň, Rudee. Zapomněla jsem na to...”

Podle Eris mě viděla celého v depresi a úplně na ten incident při lovu goblinů zapomněla. Je to moje chyba, co? To se asi nedá nic dělat.

Therese se (jelikož mě objímá zezadu, tak si nejsem jistý) pravděpodobně tváří jako v extázi a osahává mě. Nezajdu tak daleko, abych řekl, že je to nechutné, ale je mi tak nějak nepříjemně. V každém případě ani když se mě dotýká a na záda se mi tlačí prsa, tak mě to nevzrušuje. Je to nová senzace.

„Aach, ale Rudeus je vážně roztomilý. Dost roztomilý, že bych ho snědla.”

„Tím myslíš sníst v sexuálním smyslu?” snažil jsem se do toho vložit vhodný žertík, ale přikryla mi ústa rukou.

„...Jsi roztomilejší, když nemluvíš, hm? Když promluvíš, vzpomenu si na toho chlápka Paula.” Vypadá to, že Therese nemá Paula moc ráda. „Ale stejně velmistr Gash je pořád stejný, co?” Zatímco mě Therese dál hladila, změnila téma. „Člověka by napadlo, že se něco takového stane, když Baqcielovi předložíte takový dopis.”

Podle Therese...

Galgard Nash Venick je velmistrem Řádu Instrukcí. Řád Instrukcí je námezdná družina, co vysílá mladé rytíře do oblastí střetů, aby získali zkušenosti v boji, a zároveň je zodpovědná za šíření Milisova učení. Zrovna teď jsou v náborové fázi, ke které dochází mezi expedicemi, a vrátili se do Milisu, aby nabrali nové členy.

„Gouache” je ten velmistr.

V minulosti přežil a vrátil se z expedice na Magickém kontinentu a za posledních pár desítek let byl hnací silou za tím, že se Říd Instrukcí proslavil jako nejsilnější řád.

Syrový a mlčenlivý muž, který se málokdy směje. Povídá se, že ať jde o jakéhokoli zločince, je schopen se s ním nestranně vypořádat. Účast v jedné expedici Řádu Instrukcí je ceremonie dospělosti pro všechny milishionské rytíře.

Od té doby, co se Gash stal velmistrem, míra přežití Řádu Instrukcí stoupla přes 90%. Důsledkem čehož je nyní Řád Instrukcí znám jako nejsilnější řád. Je spoustu lidí, kterým Gash zachránil život, a momentálně není rytíře, který by si ho nevážil.

„A je o něm známo, že nesnáší psaní a že toho moc nenamluví.”

Ačkoli na bitevním poli pohotově vydává rozkazy, normálně je celkem bez motivace a například neodpovídá na pozdravy. Stěží kdy napíše nějaké dopisy a většinu dokumentů dokončuje razítkem. Je jen málo lidí, kteří viděli jeho rukopis.

Podle Ruijerdova vyprávění to je hovorný a vášnivý muž. Ale ani Ruijerd přece jenom není moc hovorný. Možná že se naše standardy liší. Taky je tu možnost, že s Ruijerdem je prostě jiný.

„Hej. Jak dlouho máš ještě v plánu se k němu takhle tisknout...?”

Eris byla vytrvale víc a víc naštvaná a měl jsem pocit, že je zhruba pět vteřin od opravdového hněvu, takže jsem se od Therese odtrhl.

„Ach... Rudeovo teplo...”

Ačkoli se Therese tváří lítostivě, já nejsem objímací polštářek. Vždyť jsem si to ani neužíval.

„Rudee, pojď sem.”

Jak mi tohle bylo řečeno, posadil jsem se vedle Eris. Když jsem to udělal, pevně mě chytila za ruku.

„...”

Když se podívám Eris do tváře, neušlo mi, že má jasně rudé uši. Jen od pohledu na ten profil mi trochu povolila pusa. Když jsem se podíval po Therese, zjistil jsem, že mlátí do polštáře. Mohla prostě mlátit do zdi. Ale zdá se, že jí chybí svaly.

Therese si povzdechla a nasadila vážný výraz. „Správně, Rudee. Dovol mi ti dát jednu radu. Možná to nemá tak moc smysl, když odjíždíte z Milisu, ale...” Po předmluvě Therese pokračovala: „V téhle zemi je lepší rasu Supradů nezmiňovat.”

„Proč?”

„Jedno staré učení Milisovy církve hlásá, že magické rasy by se měly naprosto vyhostit.”

Magické rasy by se měly naprosto vyhnat z kontinentu Milis. To je jedno z Milisových učení. Ačkoli se to dneska jen stěží praktikuje, Řád Chrámu to poslušně dodržuje. Zdá se, že tak známou magickou rasu jako Supardi, i kdyby to byl podvrh, by rytíři stále mohli vší silou hnát pryč.

„Protože tento pomohl Rudeovi, tak ani já nemohu jinak, než jej přehlédnout. Ale normálně bychom to v žádném případě nepřehlédli.”

„Je to zbytečné,” odpověděla Eris vážné Therese chladně. „Nehledě na to, kolik lidí si přivedete, proti Ruijerdovi nebudete moct vyhrát.”

„To je pravda. Je to, jak slečna Eris povídá,” promluvila Therese tónem, co naznačoval, že to je jen přirozené, a hořce se usmála. „Ale Řád Chrámu je shromáždění náboženských fanatiků, včetně mě. Proto i když chápeme, že nemáme šanci na vítězství, nemáme jinou možnost než bojovat.”

Mezi rytíři Milisu jsou i takoví lidé. Proto pokud kdy znovu přijdeme na kontinent Milis, musíme být opatrní.

Therese zařídila, abychom tohle pochopili.

Tenhle incident mě znovu přiměl si uvědomit, jak je diskriminace proti magickým rasám hluboce zakořeněná. Zlepšení pověsti Supardů během našich cest bude odteď možná složité.

Také je možné, že pokud vyjde najevo, že uctívám Roxy jako boha, tak mě možná chytí kacířská inkvizice a protáhnou mě příšernou zkušeností.

Proto jsem se rozhodl o svém náboženském přidružení pomlčet.

Část 7

Plavba dopadla dobře.

Therese se postarala o všechny nezbytné přípravy, od jídla během plavby až po léky proti mořské nemoci. Myslel jsem si, že farmakologie na tomto světě není velmi rozvinutá, ale zdá se, že tenhle svět nepřežívá jen na léčivé magii. Alespoň mají něco na úrovni léku proti mořské nemoci.

Ale slyšel jsem, že je celkem drahá. „Rodinné konexe” jsou úžasná věc. Therese to pro Eris zařídila co nejpohodlněji. Na Ruijerda se dívala přísně, ale... s tím se nedá nic dělat. Ne všechno má snadné řešení.

Díky léku proti mořské nemoci bylo Eris dostatečně dobře, že mě nemusela žádat o léčení. Ačkoli vypadala trochu ne ve své kůži. Kdybych měl říct, jak se skutečně cítím, je to trochu škoda, protože jsem nespatřil pokornou Eris. Ale díky tomu se můj měřák nenaplnil, můj kámoš vlček nezdivočil a já jsem neobdržel Erisinu sluneční pěst.

Bylo to jako obvykle. Ale zatímco jsme byli na lodi, Eris se mě vždycky držela. Možná to bylo tím, že posledně byla tak nervózní. Nebyla pokorná. Ale když jsem viděl, jak byla Eris při pohledu na moře natěšená, i já jsem byl spokojený.

„Hej, vy dva. Jste tady celkem nažhavení! To se v království Dračího krále berete?”

Když jsme spolu sledovali moře, námořníci začali pískat a dělat si z nás srandu.

„Jo. Bude to celkem velkolepá svatba.” Kvůli tomu jsem se nechal unést a položil Eris paži kolem ramen, a dostal jsem ránu.

„N-na svatbu je pořád příliš brzy!”

Ačkoli mě Eris praštila, zároveň se nezdálo, že by byla naštvaná. Místo toho byla trochu nesmělá. Zdá se, že nesnáší, když si z ní někdo utahuje. Byla by radši, kdybychom tohle dělali někde v soukromí a při správné náladě. Dokonce i Eris, Ašura máchající mečem, byla jen dívka, když došlo na záležitosti lásky.

Ale stejně svatba, hm?

Philip a ostatní se mě a Eris snažili spárovat. Copak se s nimi asi stalo? Paul mi řekl, abych nebyl optimistický, ale...

Netýká se to jenom jich. Zenith a Lilia se stále pohřešují. Ani nevíme, kde je Aisha. O Sylphy taky nejsou žádné zprávy. Ani nevím, jestli je Ghyslaine naživu. Nic než starosti.

Ne, bylo by nejlepší nesměřovat myšlenky tak špatným směrem. Je tu možnost, že až se vrátíme do Fedoy, tak nečekaně zjistíme, že se všichni v pořádku vrátili.

Je to optimistická myšlenka.

Vím, že absolutně není možné, aby to takhle bylo.

Ale aspoň prozatím o takových starostech nebudu přemýšlet.

Takhle jsem se rozhodl.

-----

Přesně takhle jsme odpluli z kontinentu Milis. ---------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>