Kapitola 51 - Možnosti trasy (část 1-2)

~ Po delší odmlce kvůli různým záležitostem v reálném světě pokračujeme v putování po Centrálním kontinentu 6. knihou neboli Kniha návratu domů ~

Část 1

Než jsem se vůbec nadál, je mi 12 let.

Uvědomil jsem si to, když jsem se jednou podíval na svou kartu dobrodruha. Číslo v řádku věk se změnilo na 12. Kdypak jsem měl narozeniny. Během našeho putování jsem ztratil pojem o čase. Nicméně od té teleportace už uplynuly dva roky. Jak ten čas letí. Naopak by se dalo říct, že nás to stálo celé dva roky. Po dvou letech jsme konečně byli schopni vrátit se na Centrální kontinent.

Když jsme se dostali takhle daleko, není přehnané říct, že máme království Asura přímo před nosem. Když si pomyslím, co se stalo po cestě na kontinent Milis, zdá se mi, že putování odtud dál bude snadné.

Máme peníze a prostředky k přesunu. Pokud bych měl zmínit nějaké starosti, tak jedině to, že moje rodina se pořád pohřešuje... ale Paul po nich pátrá spolu s organizací. Ale ani tak je ještě nikdo nenašel.

Věřím, že jsou stále naživu.

Ale i když se teď budu snažit ze všech sil, tak to není tak, že se najednou najdou.

Část 2

Momentálně jsme na nejvýchodnějším okraji království Dračího krále, v přístavním městě Východní přístav. Je stejný jako Západní přístav, je to město plné mořských produktů a dováženého zboží.

Poté, co jsme si našli hostinec, jsme uspořádali strategickou schůzku. Je to stejné jako obvykle, všichni tři sedíme tváří v tvář kolem mapy.

„Takže promluvme si o tom, co bude teď.”

Ti dva se na mapu dívali s vážnými tvářemi. Tuhle činnost jsme už dělali mnohokrát, takže byste řekli, že nás to omrzí, ale pro Eris, které složité řeči moc nejdou, je tohle jediná chvíle, kdy naslouchá s vážnou tváří.

„Abychom se odtud dostali do Asurského království, máme tři cesty.”

Přesně takhle jsem prstem ukázal na mapu, co jsme si zrovna koupili, a začal vysvětlovat. Je to jednoduchá mapa, kde jsou jen hrubě zaznamenané vesnice a lesy. V tomto království je přísně zakázáno vyrábět a prodávat podrobné mapy, je to proti zákonu. Zdá se, že se bojí, že by se nějaká taková mapa dostala do rukou jiných království. No, to je jedno, pokud pochopíme obecný terén...

„První možnost je všeobecně užívaná trasa kupců pro obchodní účely.”

Pak jsem prstem projel po mapě. Je to okružní trasa, co se drží východního úpatí pohoří Dračího krále.

„Ze všech těch tras je nejbezpečnější. Při naší rychlosti by měla zabrat asi deset měsíců.”

Je to ta nejdelší trasa, ale jelikož je také nejvíce udržovaná, je nejbezpečnější.

„Proč by mělo být špatně, když to tou oklikou nevezmeme?” zeptala se Eris na očividnou otázku. Nehledě na situaci ona se vždycky zeptá na očividné otázky. Jelikož je upřímná, je snadné na ně odpovědět.

„Západní trasa jde lesem,” odpovídal jsem, zatímco jsem prstem ukázal na západní úpatí pohoří Dračího krále. Na západ od pohoří Dračího krále se rozkládá velký a hustý les. V podstatě se tam vozem nedá projet. Ale pokud s sebou máte člověka, co to tam zná, můžete svoji cestu o několik měsíců zkrátit.

Mezi nezbytné předpoklady patří i schopnost jízdy na koni. Eris a já neumíme jezdit na koni. Ruijerd to pravděpodobně umí. Ale nehledě na to, jak jsme malí, nemůžeme nacpat tři lidi na jednoho koně. Jelikož je to takhle, tak bychom to museli projít pěšky.

Pokud půjdeme pěšky, tak nevíme, za jak dlouho se odtud dostaneme tam. Zdá se, že prakticky každý volí bezpečnou východní oklikovou trasu. Nemusí v tom být tak velký časový rozdíl nebo východní trasa bude možná rychlejší. Pokud člověk spěchá, pak je oklika to pravé.

To je více méně shrnutí situace.

„Aha, takže na západ to nepůjde.” Zdá se, že to Eris přijala.

„Takže třetí trasa je...” řekl jsem, zatímco jsem prstem ukázal na poslední trasu. Nalodit se a přeplout na kontinent Begaritto, po cestě můžeme pátrat a projít přímo do Asury. Nevím, jak dlouho by trvalo tohle. „Ačkoli tuhle trasu jsem už zamítl...”

„Proč?”

„Protože je to nebezpečné.”

O kontinentu Begaritto se říká, že je tam silnější proudění magické moci než na Magickém kontinentu. Když se na to člověk podívá, netvoři jsou tam stejně silní jako na Magickém kontinentu, ale navíc je tam velké množství podzemních labyrintů a často tam dochází k velkému množství podivných podnebním úkazů.

To podnebí se dá vyjádřit jediným slovem.

Poušť.

Ten kontinent je pokrytý pískem. A pak tam jsou obrovští škorpióni velikosti Velké pozemní želvy a obrovští červi, co převážně pojídají ty škorpióny. Odpoledne je tam spalující vedro a v noci jako uprostřed zimy. Nejsou tam skoro žádné oázy, nedá se tam kde odpočinout.

A pokud zamíříte ještě hlouběji do středu, písek zmizí a krajina se změní na sněhem pokrytou tundru. Poušť se najednou promění na zemi pokrytou ledem. Pokud se dostanete tak daleko, tak se přestanou objevovat poživatelní netvoři.

Jít na takové místo pátrat... to vůbec není realistické.

„Jelikož je to takhle, tak to vezmeme oklikou na východ.”

„Rudee, jsi zbabělý jako vždycky.”

„Přece jenom jsem člověk mnoha strachů.”

„Ale kdybychom to byli my, tak si myslím, že by to bylo v pohodě?”

Zdá se, že Eris chce jít na kontinent Begaritto. Září jí oči. Ale vzdálenost, kterou je třeba na kontinent Begaritto překlenout, se ani zdaleka nedá srovnávat s tou mezi Milisem a Centrálním kontinentem.

„Museli bychom se dlouho plavit, Eris, nevadí ti to?”

„Tak to nechoďme na Begaritto.”

Jelikož je to takhle, rozhodli jsme se jít východní trasou.
----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>