Kapitola 50 - Na Centrální kontinent (část 3)

Část 3

„Vedoucí celnice na kontinentu Milis, vévoda Baqciel von Wieser.”

To prase vypadá úplně jako prase. Ach, moje chyba. Ten muž vypadá úplně jako prase. Oblast kolem krku má pokrytou tukem a tváře v tom má úplně zabořené. Světle blonďaté vlasy mu těsně přiléhají ke kůži. Pod očima má temné stíny a působí dojmem mývala. Vypadá jako prase a mýval a neskrývá svou nespokojenost. V minulosti jsem už takového muže viděl. Bylo to v zrcadle.

„Pche. Aby mi špinavý démon přinesl takový dopis...”

Baqciel sedí v extravagantním koženém křesle. Aniž by vstal, udeří rukou do toho listu papíru. Zatímco křeslo vrže, on zahlíží na nás. Mezi spoustou dokumentů na prvotřídním pracovním stole jde vidět nástroj na otvírání voskových pečetí. Jinými slovy ten papír je pravděpodobně dopis, co jsme mu donesli.

„Tenhle dopis zmiňuje ale velké jméno. I pečeť celkem připomíná originál. Ale já se nenechám oklamat. Tohle je podvrh.”

Baqciel ten dopis odhodil. Já jsem ho instinktivně chytil.

----------------

Ačkoli je tento člověk Supard, dlužím mu velkou laskavost. Ačkoli je málomluvný, má obdivuhodného ducha. Měl byste jim odpustit poplatek za plavbu a zdvořile je odeslat na Centrální kontinent.

Galgard Nash Venick

Velmistr Řádu Instrukcí

----------------

Když jsem ta slova spatřil, málem jsem se závratí sklátil. Kde kruci přišel na jméno Gouache Brush? GALgard naSH Venick. GASH. Ach, takže takhle se dostal na Gouache?

Pokud je to dobromyslný člověk, tak je možné, že řekl něco jako: prostě mi říkej Gash. Pokud ano, tak to Ruijerd mohl vzít vážně a měl dojem, že to je jeho skutečné jméno. Ale kde potom vzal toho Brushe?

Navíc to povolání... Velmistr Řádu Instrukcí. Velmistr jednoho ze tří miliských rytířských řádů.

Začíná mě z toho bolet hlava. Proč by někdo takový byl Ruijerdovým známým? Ne, dokážu si představit, jak k tomu došlo. Například... správně, jeho povolání. Že se stal velmistrem Řádu Instrukcí znamenalo, že to byl vysoce postavený člověk.

Kdyby bylo veřejně známo, že je za dobře se Supardem, bylo by to zlé. Proto například použil alias.

Taky existuje mnohem jednodušší vysvětlení. Ruijerd ho potkal před 40 lety a během té doby si změnil jméno například kvůli sňatku nebo něco takového.

„Ze všeho nejdřív tento mlčenlivý muž by nikdy neudělal něco jako napsat dopis. Velmi dobře toho muže znám. Možná to je tím, že to nenávidí, ale nikdy nepíše kromě nezbytných dokumentů a podobně. Aby napsal dopis pro démona jako ty? I žerty mají své meze.”

Když už mluvíme o Ruijerdovi, tváří se složitě. Bylo usouzeno, že jeho dopis byl podvrh. Když přihlédnu k jeho hledisku, je možné, že si myslí, že to je proto, že je Supard.

Vlastně podle Paula je tenhle muž Baqciel známý pro svou nenávist vůči magickým rasám. Takže to nemusí být úplně mimo. Ale pokud je tím Baqciel proslavený, pak ať už je to Gash nebo Galgard, měl by vědět, co je Baqciel zač. V tom případě by bylo lepší, kdyby byl obsah dopisu trochu přesvědčivější. Ale taky je tu ta možnost, že ten dopis je falešný...

Ne. Vybavil jsem si, co Ruijerd řekl. Gash žije ve velké budově. Je to budova svou velikostí srovnatelná s hradem Kishiris. Dá se říct, že na soukromou rezidenci je to celkem velká budova. Ale kdyby to ve skutečnosti bylo velitelství rytířského řádu nebo tak něco, pak... by ta budova byla veliká a pravděpodobně by uvnitř bylo spoustu rytířů. Pokud je to tak, pak bych souhlasil s Ruijerdovým komentářem, že má spoustu podřízených.

Ale ať je to jak chce, i když jsem já situaci pochopil, nemá to moc smysl. Baqciel už si vyvodil, že ten dopis je podvrh. A když jsme došli už takhle daleko, tak rozhodně nemůžeme jen tak říct: byl to podvrh, omlouváme se a sbohem.

Postoupil jsem o krok kupředu.

„Jinými slovy jeho excelence říká, že tento dopis je falešný?”

„Proč ty... děti by se měly držet stranou.”

Vévoda Baqciel se zatvářil podezíravě.

Mám pocit, že už je to dlouho, co se ke mně někdo choval jako k dítěti. Je to osvěžující pocit.

Nechovají se ke mně jako k dítěti, když chci, aby se tak ke mně chovali; a chovají se ke mně jako k dítěti, když chci, aby mě brali za dospělého. Je to mimo mojí kontrolu.

Zatímco jsem o tomhle přemýšlel, prozatím jsem zvedl svou pravou ruku k hrudi a pozdravil jsem jej po vzoru šlechticů. „Prosím omluvte, že se představuji tak pozdě. Já jsem Rudeus Greyrat.”

Když jsem tohle řekl, Baqcielovi zatikalo v obočí. „Říkáš... Greyrat?”

„Ano. Ačkoli mi je hanba, jsem jeden z nejníže postavených členů vyšší asurské šlechtické rodiny Greyratových.”

„Hm... Ale Greyratové si ke jménu přidávají jméno dávného boha větru.”

„Skutečně. Já jsem z vedlejší větve rodiny, takže nemám dovoleno takové jméno udávat.”

Vedlejší větev. Když to Baqciel zaslechne, začne se na mě dívat svrchu. V tom okamžiku otevřenou rukou ukážu na Eris.

„Ale slečna Eris je skutečným držitelem jména Boreas Greyrat.”

Když jsem ji poplácal po zádech, Eris o krok postoupila. Překvapeně se na mě dívá, ale kromě toho není nijak rozrušená. Ruce má založené na hrudi a nohy na šířku ramen od sebe.

Ale jako kdyby si pomyslela „ne, ne, takhle ne”, vypne hruď a nakročí v přípravě k dámskému pukrleti, ale když si uvědomí, že na sobě nemá sukni, přidrží si ruku u hrudi a pozdraví jej stejně jako já. „Jsem dcera Philipa Borease Greyrata, Eris Boreas Greyratová.”

Kromě toho, že je trochu toporná, mám pocit, že to udělala trochu špatně.

Snažil jsem se rozhodnout, jak se Baqciel tváří. Je to trochu těžké. No, aťsi. Od teď se prostě spolehnu na vliv Erisiny rodiny.

„Hm, proč je dcera asurského šlechtice na takovém místě?”

To je přirozená otázka. Tady není třeba lží.

„Je si jeho excelence vědoma manové kalamity, co zasáhla kraj Fedoa před dvěma roky?”

„Jsem si jí vědom. Zdá se, že to teleportovalo velké množství lidí.”

„Ano. Také jsme se do toho připletli.”

Poté jelikož bylo třeba, abych ochránil Eris, jsme Ruijerda přijali jako strážce a putovali jsme přes Magický kontinent. Na celnici po cestě na kontinent Milis se nám nějak podařilo nastřádat dostatek peněz, když jsme rozprodali svůj majetek. Ale nemáme dostatek peněz na cestu mezi kontinentem Milis a Centrálním kontinentem. Konkrétně poplatek za Ruijerda je příliš vysoký.

A tudíž jako známý Greyratovy rodiny a také jako přítel Ruijerda jsme požádali lorda Galgarda o pomoc. Lord Galgard pro nás rád napsal dopis.

Spřádal jsem takovou historku.

„Slečna je oblečená jako dobrodruh, ale to je kvůli tomu, abychom zakryli skutečnost, že je ve skutečnosti vyšší šlechtična, a abychom se vyhnuli pozornosti špatných individuí. Tohle musí jeho excelence také chápat.”

„Aha.” Baqciel se pořád tváří kysele. „Jinými slovy jste spojenci té družiny, co krade otroky, [Pátrací skupiny z Fedoy].”

„T-to je mýlka. Co to říkáte?”

„Jméno Eris Boreas Greyratová neznám.” Baqciel si odfrkl a pokračuje: „Ale znám jméno druhořadého mizery jménem Paul Greyrat. Povídá se, že to je jeden z těch nedávných únosců otroků, víte.”

Tvoje špatná pověst je nemilosrdná, Papa.

„Jinými slovy říkáte následující: dopis pana Galgarda je podvrh a slečna Eris není asurská šlechtična. Navíc jsme spojenci toho vůči ženám nedisciplinovaného, alkoholického, beznadějného případu se smradlavýma nohama, který nejenom že nachází chyby na všem, co jeho syn dělá, ale také tahá svoji dceru těžkostmi. Správně?”

„Hmm.”

To je ale krutý muž.

Paul se po svém snažil ze všech sil. Rozhodně má spoustu špatných stránek a možná že to všechno dělal špatně. Ale je rozhodně nepřijatelné jej nazývat beznadějným případem a vzdát se veškeré naděje.

„Proč si myslíte, že ta pečeť na dopisu je padělaná?” řekl jsem a ukázal na papír na stole.

Baqciel se jen tak mírně zamračí a přikývne. „Máme velký přísun padělaných pečetí, co používá Řád Instrukcí.”

Takže takhle to je? To je poprvé, co o tom slyším, hm.

„Proč si myslíte, že můj zaměstnavatel, slečna Eris, je podvrh?”

„Jako kdyby dcera asurské šlechty snesla, aby vypadala jako šermířka ze zapadákova.”

Když jsem se na Eris podíval, zjistil jsem, že si založila ruce na hrudi a je ve své obvyklé póze. Ačkoli na hrudi nemá žádné čmouhy, je dost opálená na to, že by vás ani nenapadlo, že to je kultivovaná dáma, a její svaly vypadají ještě pevněji než svaly průměrného mladého dobrodruha.

„Aha. Zdá se, že jeho excelence neví o panu Saurosovi.”

Bez varování jsem se zasmál.

Baqciel tu návnadu okamžitě spolkne. „Sauros... si řekl? Lenní pán z kraje Fedoa?”

„A také dědeček slečny Eris. Nechal slečnu Eris podstoupit zvláštní výchovu pro šermíře.”

„Proč by něco takového dělal...?”

„Tohle je sice soukromá záležitost... Rozhodlo se, že se Eris provdá do rodiny Notů. Pan Sauros nesnáší současnou hlavu rodiny Notus, takže...”

„Aha.”

Ve zkratce tuhle Eris vychovali jako takového neurvalce, aby v ložnici k smrti umlátila hlavu rodiny Notů. To jsem naznačoval.

Eris zmateně naklání hlavu ke straně. Kdyby tomu rozuměla, tak by mi pravděpodobně pošramotila fasádu.

„Tudíž je nezbytné, aby se mladá slečna vrátila do Asury. Pokud byste si vyvodil, že slečna je podvrh, pak se vrátíme do Milishionu a budeme se tohoto rozhodnutí dožadovat na vhodném místě.”

Nevím, kde toto vhodné místo je.

Přece jen jsem si to nevyhledal.

„Pche, pokud jste ti, za které se vydáváte, pak mi ukažte nějaký důkaz.”

„Dopis pana Galgarda je lepší důkaz než cokoli jiného.”

„Bláhovost. Tohle je zbytečné argumentování.”

„V pořádku. Chcete tímto začít roztržku s Greyraty z Asury?”

Kruci.

Nemám ponětí, co to povídám a vůbec. Ale prozatím se zdá, že to k němu dorazilo. Baqciel na mě zahlíží.

„Velmi dobře. V tom případě udělím vám a té mladé slečně propustku.”

„Ale náš strážce—”

„Svým jménem, jménem vévody Baqciela, vám za strážce určím několik rytířů. Spíše než se spoléhat na démona to takhle bude bezpečnější, správně?”

Aha.

Jinými slovy pokud mluvíme o propuštění démona, pak nám radši určí dva dostupné rytíře. V každém případě se zdá, že Baqciel nemá v úmyslu dovolit Ruijerdovi průchod. Aby byl takhle zatvrzelý...

Ačkoli je to poprvé, co jsem to takhle zažil na vlastní kůži, předsudek vůči magickým rasám je silnější, než jsem si myslel.

Takže co s tím mám udělat? Přepravíme Ruijerda samostatně? Skončíme kvůli tomu v další roztržce s pašeráky? Je to možné. Co mám dělat...?

Ťuk, ťuk.

V tom okamžiku se v místnosti ozvalo zaklepání.

„Co je? Zrovna něco vyřizuju, jasné?”

Baqciel se sice tvářil zmateně, ale dveře otevřel, aniž by čekal na odpověď. Za nimi oděná v modré zbroji stála blonďatá žena.

„Promiňte, slyšela jsem, že tu je [Ruijerd ze Smrtelného Konce], ale...”

„...Mami?”

Byla to Zenith.
------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>