Novela Mushoku Tensei: Kapitola 83 - Princezna, rytíř, mág (1-2)

Část 1

Sylphin život se najednou změnil.

Přešla z života obyčejné vesnické dívky do života královské stráže.

Prvním pracovním rozkazem byla naprostá reorganizace jejího šatníku. Od zemřelého magického ochránce dostala plášť, boty a rukavice.

[Boty vichřice], které svému nositeli umožňovaly běžet několikrát rychleji než normálně.

[Plášť neustálého tepla], který reguloval tělesnou teplotu a předcházel tak náhlým nemocem.

[Zdrcující rukavice], které na polovinu snižovaly škodu způsobenou kolem dlaní.

Všechny tyhle položky byly Magické předměty.

Objednali pro Sylphy zvláštní spodní prádlo. [Korzet z ocelového hedvábí].

Ten je vyrobený z vláken, které odolávají většině čepelí, ale nedokáže vystát útok člověka se schopnostmi ve stylu Boha meče. Spíše zabraňuje zraněním z vržených dýk.

A navíc získala magický nástroj, který mění barvu a natáčí se směrem konkrétní osoby, když se k nim přiblíží nějaká krize. [Sluneční brýle zachránce]. Zatímco jí skrývaly tvář, umožňovaly jí okamžitě vnímat krizové stavy princezny.

Tohle byla celá sada toho nejvzácnějšího vybavení. Kdyby to viděl dobrodruh, možná by prahl závistí a snažil by se to získat pro sebe.

Také padl názor, že by Sylphy dali jednu hůl, ale to Sylphy odmítla. Ta hůlka, kterou momentálně používala, byla začátečnická hůlka, kterou dostala od Rudea. Byl to její jediný majetek. A tak se s ní v žádném případě nechtěla rozloučit.

Přece jenom to byla hůlka, která jedinou ranou porazila Konečného divočáka. Nikdo na ni nehodlal naléhat.

Dokonce i její stravovací návyky se drasticky změnily.

Ve vesnici Buina bylo jejím hlavním jídlem něco podobného jako hnědý chléb s kůrkou a zeleninová polévka. A hlavním chodem byl zajíc nebo pták, co ulovil její otec. To byla jídla, která Sylphy znala. Ale i když byla Sylphy z chudé rodiny ve vesnici Buina, jelikož ta vesnice byla součástí hojného Asurského království, nemusela se bát hladu nebo hladovění.

Ale teď se její strava změnila na velké hostiny královského dvora Asurského království! Hutná, bohatá a vydatná polévka podávaná s měkkým bílým chlebem. Maso a ryby obalené v hojnosti koření a velmi dlouho a pomalu vařené. Salát připravený z čerstvé syrové zeleniny a pak následoval dezert. Pro Sylphy to bylo až příliš luxusní. Ačkoli i když to byl luxusní chod, její povinností jako ochránce bylo, aby jedla až do samého konce. Musela odejít, když viděla, kolik přesně toho vyšší šlechta dokáže sníst. Podobný, a přesto níže postavený ochránce byl Luke. Ale rozdíl mezi kvalitou jídla zde a jídla ve vesnici Buina byl jako rozdíl mezi nebem a zemí.

Každodenní život v paláci byl pro Sylphy jako život ve snu. Nespokojená byla pouze kvůli nedostatku svobody a osobního času. A přesto dál posilovala své tělo a podařilo se jí najít čas i na to, aby procvičovala svou magii.

Samozřejmě ji trápilo, co se stalo Rudeovi a vesnici Buině. Ačkoli lidé sbírali informace, lenní pán James Boreas Greyrat uprchl ve snaze zachránit si vlastní krk, takže pátrání jen stěží pokročilo. Ale ministr Darius jednal a pomohl člověku jménem Alfonso, který býval Saurosovým komorníkem, aby založil uprchlický tábor. Ale tamější vyhlídky byly pochmurné.

Sylphy trvala na tom, že se tam půjde podívat, že pokud to bude nutné, tak tam dokonce půjde po svých, ale bylo to zamítnuto. Bylo jí řečeno, že prostě musí počkat, zatímco bude řádně vykonávat svou práci ochránce.

Sylphy dál vykonávala svou práci ochránce, jak jí bylo řečeno. Ze začátku to byla jedna chyba za druhou. Zvláště když šlo o veřejné vystupování. Bez ohledu na to, kolik etikety do sebe nasála, ne všechno pochopila dokonale. Pochybila při stolování, pochybila v pozdravení na chodbách a pochybila při různých slavnostech, kterých se musela účastnit. Její pochybení se staly terčem posměchu a nepřátelství vůči druhé princezně.

„I když se o něm říká, že to je geniální chlapec, ta genialita se evidentně nevztahuje na řádné vychování.”

I když to nebyla úplná pravda, byla z toho slyšet jejich zášť. Sylphy si vzpomněla na dobu, kdy ji šikanovali. Kvůli tomu jí strachem skoro zdřevěněly nohy. Ale neroztřásla se. Ale navzdory tomu, co se říkalo, nic z toho posměchu nebylo namířené na ni. Ne, bylo to namířené na Rudea. Sylphy něco takového nemohla snést. Kdyby to byl Rudeus, kdyby byl na jejím místě Rudeus, tak by to pravděpodobně přetrpěl. Pokud to mohl zvládnout Rudeus, pak bylo naprosto nutné, aby toho byla schopná i ona, pokud mu chtěla být rovna. A zatímco si tohle myslela, ze Sylphiny hrudi vyrašily vášnivé pocity.

Poté se postarala o to, aby se podobné chyby už neopakovaly, a pohybovala se s přepečlivou péčí. U věcí, které se ještě nenaučila, se je okamžitě šla naučit a pak je pořád dokola procvičovala.

Jako první změnila způsob, jakým o sobě mluvila, pak se ze všech sil snažila napodobit Rudea a nakonec se chovala po způsobu mužů.

Ale Luke na takový počin zareagoval kladně. Byl to sukničkář, jak sám s pýchou uznal a jak to o něm říkali i ostatní. Sylphy pozorovala, jak dobrý je v tom, aby se do něj ženy zamilovaly. Jeho heslem bylo „analyzovat jejich preference”. Protože ho řádně pozorovala, zjistila, že má i své dobré stránky. Obzvláště jeho zvláštní schopnost. A to se cele vymezovalo na konverzaci s ženami.

Luke viděl to zoufalství, co Sylphy zažívala. Sledoval její vážné úsilí, což bylo u šlechtických žen k vidění jen zřídka, pokud vůbec. Aby udržela svou pozornost pouze na jednom bodu, aby ten bod, ke kterému neustále mířila, nadšeně překonala. Luke, co sledoval, jak se Sylphy takhle den za dnem snažila, přirozeně obrátil a začal ji podporovat. Potají doplňoval části, o kterých věděl, že se jí nedostává, a tajně ji učil to, co vůbec nevěděla. Stal se pro ni podporou ve stínu. Jenom ze stínu. Protože existoval důvod, proč je tady v okolí tak oblíbený.

A Sylphy si toho všimla. Ale Sylphy se do Luka nezamilovala. Ve jejím srdci bylo každé zákoutí zaplněno jen myšlenkami na Rudea. A zdálo se, že ani Luke se nezajímal o charakteristické „prkno”, co měli všichni elfové.

Místo toho mezi těma dvěma začalo rašit zvláštní přátelství.

Sám Luke měl jen pár přátel. Narodil se do domu Notů a brzy vstoupil do frakce druhé princezny. Jelikož byl zhruba v jejím věku, tak jej z části přinutili, aby se stal jejím strážným rytířem, a každý den strávil trénováním na povinnosti, které se s tím vázaly.

Neměl nikoho, koho by mohl nazvat sobě rovným, byli jenom lidé, ke kterým vzhlížel nebo na které shlížel.

Takhle to bylo i s předchozím magickým strážcem Derrickem. Když se uvážil věkový rozdíl a zkušenosti, vůbec nebylo snadné říct, že se i jen blížili sobě rovným.

Jenom Sylphy byla chápající existence, která mohla být Lukovi konečně rovna. Možná že pro něj mohla být jediným člověkem hodným býti nazvaným přítel.

Část 2

Zatímco v zákulisí spolu Sylphy a Luke dobře vycházeli, Sylphy a Ariel také dál prohlubovaly své přátelství.

Ale úvodní dějství nikdy neskončí hladce.

V tom období svého života byla Ariel nesmírným sadistou. Byla to dívka, co se vzrušila konkrétně při týrání druhých. Důvod s největší pravděpodobností vězel v dobách, kdy ji málem zavraždili.

Ariel nejprve prováděla maličkosti, jako že rozkázala jedné služebné, aby uklízela úplně nahá. Nebo že spolu s ostatními tvrdě zmlátila poslíčka bičíkem na koně. Možná byste to mohli nazvat „vyžíváním se v šikanování slabých”.

Samozřejmě, zatímco se její sklony co možná nejvíce utajily, na královském dvoře už se to bralo jako dobře známý fakt.

Ariel se nejprve zaměřovala jen na slabé lidi, ale postupem času ztratila zájem o slabé a místo toho ji přitahovali lidé, které považovala za silné. Když se jí podařilo přimět silného člověka, aby se před ní sklonil a podrobil se její pravomoci a postavení. Dopadlo to tak, že takovéhle věci princeznu stimulovaly.

Luke nebyl jako cíl výborný. Nikdy se nepokusil princezně Ariel ukázat žádnou ze svých silných stránek. Samozřejmě vyjma původu Lukových pocitů vůči Ariel.

Také tu byl Sylphin předchůdce magický strážce Derrick. Tento člověk před svým pánem, princeznou Ariel, nikdy neprojevil svou sílu. Neukázal jí nic než poslušnost. Duševní síla a vzpurný duch; muži, co se nepokusili ukázat takové věci vůbec nebyli podle Arielina vkusu.

A takže co Sylphy? Za pomoci jediné rány němé magie porazila Konečného divočáka a zatímco byla na podivném místě, obklopena podivnými lidmi, zůstala odhodlaná snažit se ze všech sil, aby se naučila všechny ty podivné zvyky?

Chutné.

I když byla zručná v magii.

I když byla mladší než ona.

I když měla bílé vlasy.

I když měla dlouhé uši.

I když byla pilná.

A i když se zdálo, že měla muže, po kterém toužila.

Všechno tohle bylo podle Arielina vkusu.

Ariel tu sžírající touhu nejprve vydržela. To proto, že ji Sylphy zachránila. Ariel Sylphy dlužila svůj život. Pořád si pamatovala na ten strach z Konečného divočáka, když se před ní objevil. Kdyby ji Derrick neodstrčil, divočák by jí s největší pravděpodobností roztříštil hlavu a její mozek by se rozprskl po okolí. Kdyby ji Luke neochránil, divočák by jí pravděpodobně rozpáral břicho a hruď.

Ani ona, ani Luke by nebyli naživu, kdyby nebylo Sylphy. Konečný divočák je něco jiného než goblin. Ten se na ženu nedívá a nepřemýšlí o tom, že ji znásilní. Divočák akorát roztrhá tělo na kousky a nakrmí se z něj.

Zachránila Ariel život a bylo třeba, aby Ariel jako uctivý člen královské rodiny z Asury, tu laskavost oplatila. Ale takové myšlenky začaly postupně blednout.

Sylphy, co každý den jedla výborná jídla.

Sylphy, co každý den žila a pilně pracovala.

K takové Sylphy Ariel nejprve promlouvala slova díků, než se připraví takové chutné jídlo sníst.

V očích princezny byla vidět taková zlotřilá radost. Samozřejmě Sylphy byla Sylphy, přirozeně se bála o své rodiče a Rudea. Ale zároveň Ariel věděla, že Sylphy také uznala, že je teď pod „záštitou Ariel”. Takže se v jejím každodenním životě objevilo trochu takového přístupu.

Když to Ariel spatřila, uvažovala, co má dělat.

Je to dobrá věc, ne?

Už to nemusím déle snášet, ne?

Takové nedorozumění vedlo Ariel k plánování brutálního útoku.

Jednoho konkrétního večera šla Ariel do Sylphiny ložnice, třímající královské dildo od královského dodavatele, a zaútočila! Měla to být noc oslnivé růžové! Přece jenom nebylo člověka, co by odmítl partnera z královské rodiny! Takže Sylphina ctnost se měla ocitnout v ošidné situaci.

Ale navzdory princezniným očekáváním se Sylphy bránila. S očima podlitýma krví vyrazila přímo na Ariel a bojovala s ní. V napůl omámeném stavu provedla odvetu.

Sylphy odvrhla veškeré dobré vychování a etiketu, co se do teď naučila. Sylphy neměla hluboce zakořeněnou úctu vůči královské rodině. A kdysi se od Lilie naučila něco o 'nočních intrikách', ke kterým docházelo v královském paláci...

Sylphy poznala, že to je pokus o její znásilnění.

Samozřejmě cítila vůči Ariel vděk. Ale tohle a tamto byly dvě různé věci. Sylphy se svou mocnou magií Ariel uštědřila zranění, které ji skoro zabilo.

Kdyby Sylphy v tom okamžiku nedokázala použít léčivou magii, vznikl by z toho závažný problém.

Vlastně se z toho stal problém. Luke, jenž zaslechl Sylphin jekot, vběhl do místnosti. A tam spatřil tu scénu: potrhaná Ariel a Sylphy, která ji léčila. Druhá princezna Ariel, kterou se zavázal chránit, byla zraněná.

Luke si okamžitě uvědomil, co se stalo, věděl, že se znovu objevil Arielin zlozvyk. A zároveň si myslel, že je to trochu odporná situace. Bylo možné, aby sám pokaždé ututlal takové incidenty. Ale pokud Ariel rozkáže, pak dopustí, aby Sylphy přišla o hlavu.

Tohle intuitivně chápal.

Luke se zachvěl.

Zabije svého jediného přítele, aby chránil sám sebe? Nebo místo toho bude tohoto přítele, co pocházel z nehodných poměrů, chránit? Ale toto otravné a nepodložené uvažování hned skončilo.

„Mučení je překvapivě příjemné...”

Zdálo se, že Ariel procitla ke svému novému sklonu.

Královská rodina a šlechta z Asury, každý jednotlivec měl zvláštní sklon. Masochismus nebyl výjimkou. A proto se tento incident prohlásil za 'hru'. Jak se dalo čekat, oběť Ariel kryla útočníka Sylphy, neboť to byl jediný rozumný počin, co mohla udělat. Ale už nikdy nedošlo k tomu, že by se Ariel kdy snažila pokračovat ve svém předešlém nezdařilém útoku na Sylphy.

Po takové události by bylo normální, kdyby se Sylphy cítila špatně a hledala důvod, jak se vyhnout Arielině přítomnosti. Ale záhadou bylo, že Sylphy po tomto incidentu k Ariel najednou nabyla pocit důvěry.

Děti stejného věku se jí vyhýbaly a byl to zvláštní chlapec jménem Rudeus, co se stal jejím jediným kamarádem. V té době byla Sylphy ještě mladá a ještě se u ní nerozvinuly sekundární pohlavní charakteristiky, takže měla slabý smysl pro nebezpečí a také měla problémy navázat silná osobní pouta.

Bylo možné, že ji oklamali a že ji to bezbranně navedlo do náruče člověka s dobrou vůlí.

Ačkoli ty důvody byly pokroucené, nitka přátelství mezi Ariel a Sylphy se zavázala napevno. A tak, krok za krokem začaly Sylphy a Ariel své přátelství prohlubovat.
-------------------------------------------------