Kapitola 80 - Každodenní život (5-10)

~ Dneska u nás bylo (a ještě stále je) úplně bílo. Sice jsem si chtěla dojít na poštu pro balíček (potřeby ke kávové závislosti) a zařídit další (ne tak důležité věci jako vánoční dárečky apod.), ale vzhledem k tomu, že jsem si ještě nedopletla šálu a nenavoskovala kozačky (ten sníh prostě přišel moc brzo ;-) a venku to vypadá, že je hodně zima, zůstávám zakutaná doma... A možná (ale opravdu jenom možná) světlo světa spatří další příspěvek... i když to bude těžké, bo to bude z Erisina hlediska a ty já prostě vážně nemám moc ráda. ~

Část 5

Po obědě mám další hodiny. Učím se léčivou magii pokročilého řádu. Ve třídě pátého ročníku.

Nečekané je, že sem chodí také Pursena. Pokud byste se mě zeptali, co je na tom nečekaného, pak to, že je sama. Rinia chodí na jinou hodinu.

Zdá se, že Pursena usiluje hlavně o léčivou magii, zatímco Rinia o útočnou magii.

Normálně je Pursena naprosto líná. Ale během vyučování to bere vážně, zatímco okusuje sušené maso.


Ačkoli jako zvláštní student a navíc obávaný ex-delikvent je poslední dobou sama. Zdá se, že ji trápilo, že během praktických cvičení nebyla schopna vytvořit dvojičku. Díky čemuž byla celkem vděčná, že tu jsem.

„Když se jedná o tebe, šéfe, tak ti můžu předat svou vzácnost, haf.”

A pak to došlo až do toho bodu, že mi předala napůl snězené sušené maso. Vděčně jsem to přijal a začal jej ochutnávat, no, olizovat. Pursena se tvářila úžasně znechuceně. I když jsi řekla, že mi to dáš...

Co se týče Rinie, poslední dobou za mnou chodí, aby se zeptala na různé věci ohledně útočné magie. Zdá se, že většina se týká věcí, co neví o kombinované magii.

Zdá se, že útoční mágové se obecně zaseknou na kombinované magii. Neměl jsem pocit, že by se kdy Sylphy zasekla, ale hádám, že by i tohle mohl být rozdíl v realističnosti dospělého a dítěte.

Dneska se to týkalo kombinované magie ohně a vody. Taková nostalgie. Vypařování a srážení. Podal jsem jí vysvětlení ohledně „mechanismu deště” na téma splynutí a vzájemné proměny. Ale Rinia jenom naklonila hlavu ke straně.

Jak se voda v oceánu vypařuje mění se na mraky, v mracích se vytvářejí dešťové kapky a nakonec spadnou na zem. Pokud dokážete tohle pochopit, tak to můžete do určité míry aplikovat, ale ona nadnesla tuto pochybnost: „Pokud by se celý oceán proměnil na déšť, copak by nezmizel, mňau?”

Když jsem ji poučil: „Když déšť spadne na zem, steče zase zpět do oceánu, takže to množství zůstává pořád stejné.”

Po tomhle se zatvářila vítězoslavně a oplatila mi to: „To je lež, mňau, přece jenom voda ve Velkém lese se prostě vsákne do země, mňau.”

Tady jsem pokračoval ve vysvětlení: „Vodu, co se vsákne do země, buď vysají stromy, anebo vteče do podzemních vodních proudů...”

A ona pak znovu naklonila hlavu ke straně.

I když to říkám takhle, není to tak, že by to nechápala jako Ghyslaine. Jsem si jistý, že jí to nakonec dojde.

Když už jsme u útočné magie, byl jsem schopen se naučit zemskou magii řádu světce. [Písečná bouře]. Je to vyšší verze pokročilé magie, [Prašná bouře]. Když jsem to posoudil podle názvu, nemyslel jsem si, že by to bylo něco skvělého. Ale když jsem ji vyzkoušel, okolí pokrylo obrovské množství písku a zasáhly jej silné vichry. Viditelnost byla nulová a dokonce se mi i těžce dýchalo. I poté, co čas účinku vypršel, na území zasaženém magií zůstal snadno drolitelný písek. Pokud vodní magie řádu světce, [Cumulonimbus], vytváří vítr, bouři a déšť, pak [Písečná Bouře] je magie, co vytváří větrnou smršť s pískem. Zdá se, že mnoho magie řádu světce využívá účinků počasí.

Učitel, co mě to učil, mi řekl: „Úroda by mohla dojít k úhoně, takže to nepoužívej ve městě.” Hádám, že tahle hláška byla tradicí před učením magie řádu světce.

Každopádně s tímhle dokážu použít i zemskou magii řádu světce.

Díky, matičko zemi.

To si dělám srandu.

Co se týče těch dvou dalších živlů, pokud budu mít čas, pokusím se najít učitele, co mě to naučí. Jen tak mimochodem, učitel zemní magie řádu světce řekl: „Ani mě nenapadlo, že ji ještě neznáš.”

Podle Badigadiho moje magické útoky s němým zaříkáváním už doráží na limit řádu krále. Zdá se, že všichni předpokládali, že je jen přirozené, že už jsem se řád světce naučil.

To démonické veličenstvo mi řeklo, že moje kamenná střela, co jsem na něj vystřelil, se mocí rovná magii řádu císaře. Zdá se, že nikdy neviděl žádného mága, co by použil magii s tak přesnou ničivou silou. Tedy kromě Laplaceho.

Pak jsem se ho zeptal, jestli by nevadilo, kdybych si říkal zemní mág řádu císaře, a bylo mi řečeno, že to záleží na mě. Jelikož to řekl tónem, který v sobě měl skrytý význam, rozhodl jsem se to neudělat. Když se o vás mluví jako o úžasném člověku a přitom k tomu není důvod, nikdy z toho nevzejde nic dobrého.

Část 6

Zhruba v době brzkého odpoledne mířím do Nanahoshiny laboratoře. Její laboratoř je prostorná. Hned po vstupu nabudete dojmu, že tu jsou věci poházené jako ve skladišti.

Když zamíříte do místnosti vedle toho skladiště. Tam je samotná laboratoř, jenž je vyložená něčím jako dlaždičky. Navíc pokud zamíříte ještě hlouběji dovnitř, v třetí místnosti je Nanahoshina ložnice. Zdá se, že jeden určitý koutek její ložnice se proměnil na něco jako spižírna. Přemýšlím, jestli se jí tam neobjevují myši a švábi, když si nechává jídlo ve stejné místnosti, kde spí.

Pochopil jsem to jediným pohledem na charakteristiku toho pokoje, ale Nanahoshi má nadání stát se hikikomori. Jelikož to říkám já, není o tom pochyb.

Jen tak mimochodem, vstup do její ložnice mi byl zakázán.

To, co tady dělám, jsou v podstatě experimenty ohledně povolávací magie. V laboratoři vlévám svou magickou moc do originálních magických kruhů, co nakreslila. Není to nijak moc práce, ale takhle se to donekonečna opakuje. To proto, že jsme zaujali stanovisko: „s největší pravděpodobností to jsou magické kruhy, co neuspějí.”

Bez ohledu na to, kolik si našetřila, není to tak, že by měla nekonečnou zásobu magických krystalů. A taky na trhu je jen omezené množství magických krystalů; kdyby je všechny skoupila, možná by to dopadlo tak, že by na sebe přivolala zášť různých skupin. Jelikož je to takhle, zdá se, že měla spoustu experimentů, u kterých váhala s ověřením v praxi.

Já jsem jen dál vléval magickou moc do magických kruhů. Obecně z toho nic nevzešlo. Barva zmizela a zůstal jenom hrubý nákres. Ale čas od času to vysaje nezměrné množství magické moci a pak se objeví něco divného. Například špinavé černé pírko nebo noha od brouka. Když se zeptám, jestli jsme uspěli, odvětí mi: očividně to selhalo. Ale jelikož nevím, co se děje, nakupilo se na mě trochu stresu.

„O co přesně se s těmi experimenty snažíš?”

„Je to příprava k tomu, abych povolala člověka z našeho světa... jsou to experimenty, co mi umožní porozumět teorii celého procesu. V té nejprvotnější fázi.”

Kdyby dokončila magický kruh, který by dokázal povolat lidi, dokáže udělat obrácený magický kruh, který by je poslal zpět? Zdá se, že to neví jistě. I když říkám tohle, je to ta nejprvotnější fáze, hm. Zdá se, že nás pořád čeká ještě dlouhá cesta. Ale to nevadí.

„Říkáš povolat člověka. Když něco takového uděláš, nedojde zase k té katastrofě?”

„Samozřejmě nemám v úmyslu způsobit nějakou katastrofu. Ale pokud prokážu další dvě teorie, pak budu moct udělat hypotézu, proč k té katastrofě došlo.”

Zdá se, že je to takhle.

„Selhání jdou ruku v ruce s experimenty. Jelikož existuje takové rčení, neber to na moc lehkou váhu. V té katastrofě přišlo o život značné množství lidí.”

„Pokud hodláš říkat tohle, pak je to život. I kdybys to neřekl, jsem si toho vědoma. A proto přesně takhle upevňuju svoje základy.”

Takže tohle bylo upevňování základů. Vážně to nechápu. Jelikož je to takhle, možná by nebylo od věci, abych se taky naučil povolávací techniky.

„Taky bych se rád naučil povolávací magii, nevadí to?”

„Povolávací techniky jsou pro mě životně důležité, víš? Nebudu je učit jen tak.”

„Copak jsi neřekla, že mě naučíš cokoli?”

Když jsem řekl tohle, Nanahoshi ze sebe vypravila „ts” a nespokojeně mlaskla.

„Až momentální experimenty skončí, odpovím ti na jednu otázku.”

„Na jednu? Nemyslím si, že by to bylo nějak vyrovnané.”

„Až skončí všechny experimenty a až se vrátím domů, sesbírám všechny výsledky, informace a svoje konexe a všechno ti to dám. Takže buď prozatím trpělivý.”

Zdá se, že to Nanahoshi naštvalo. No, hádám, že jsem trochu sobec, když o něco žádám a přitom jsme ještě nedospěli k žádnému výsledku.

Zrovna když jsem o tomhle přemýšlel, podala mi jednu knížku. Je to knížka s názvem [Shiguiny povolávací techniky].

„Pokud se to chceš tak moc dozvědět, zkoumej sám.”

Mám pocit, že už jsem to někde předtím viděl, ale nevzpomínám si, že bych to kdy četl. Vděčně si udělám čas a přečtu si to.

Naše experimenty prozatím vypadají takhle. Zdá se, že Nanahoshi zkouší tisíce různých vzorců magických kruhů, aby se dopátrala úspěchu a zjistila jejich zákonitosti. Je to operace, která nějakou chvíli zabere.

Část 7

Přestal jsem chodit do knihovny. Ale senior Fedds se k našim experimentům někdy připojí. Po jeho shlédnutí jsem pochopil, že ta operace, co provádím, je namáhavá. Přece jenom on si projde akorát zhruba 20 svitky a jeho magická moc je vyčerpaná.

„Rudee, tohle. Jenom jedno tohle spotřebovává zhruba stejné množství magické moci jako pokročilé kouzlo,” poznamenal senior Fedds.

Senior Fedds je uživatel němé magie, ale zdá se, že jeho celková magická moc není tak vysoká. Ne, pokud byste to srovnali s úrovní průměrného člověka, zdá se být značně velká, ale já jsem přece jenom abnormalita. Vážně bych chtěl, aby mě někdo číselně ohodnotil.

Ale pokud senior Fedds, jehož skutečná schopnost je prokázaná, zvládá jenom tolik... Nevím, jaké magické kruhy Nanahoshi kreslí, ale hádám, že tohle by znamenalo, že povolávací magie spotřebovává takovéhle hloupé množství magické moci. Na rozdíl od útočné magie se nezdá, že by se to dalo v bitvě využít opakovaně, takže není divné, že je to jen párkrát. Ale dokonce i svitky, které jasně dopadnou jako selhání, vyčerpávají magickou moc seniora Feddse. Ne, možná že spotřeba magické moci je takhle velká právě proto, že se snažíme povolávat z jiného světa.

„Promiň, jelikož mám ještě povinnosti jako stráž, už s tímhle nemůžu pomáhat... pokud si nenechám nějakou magickou moc na případ, že by k něčemu došlo...”

„To se asi nedá nic dělat.”

Poslední dobou se mi zdá, že je senior Fedds nějaký skleslý. Zdá se, že má trochu zraněné city. Co se týče magie, jsem si jistý, že je na tu svou celkem hrdý. Každý máme svou pýchu.

„...”

Nanahoshi si se seniorem Feddsem nepovídala. Zdá se, že ani senior Fedds s Nanahoshi moc nevychází.

„Já... jsem k ničemu, co?” řekl senior Fedds vážně osaměle, ale já zakroutil hlavou.

„To rozhodně není pravda.”

„Kdo ví?”

„Ne, jen to, že jsi tu, je uklidňující, seniore.”

Za tento uplynulý rok jsem na seniorovi Feddsovi dost závisel. Není možné, abych po tom všem chtěl říct: „Jsi na nic, tak sbohem.” Pokud má senior Fedds pocit, že to je prostě nemožné, pak se ho nebudu snažit zadržet, ale pokud se stáhne proto, že mu chybí síla, pak chci říct: „Počkej”.

„Nebude vadit, když to bude jenom ve volném čase, ale určitě zase přijď. Copak nejsme přátelé, co to až do teď zkoumali společně? Tak se pojďme dál společně blížit pravdě.”

„...Aha, díky,” řekl senior Fedds a plaše se usmál.

Pro tenhle úsměv mám vážně slabost. Myslím, že zrovna teď je seniorovi Feddsovi kolem 13 let, ale přemýšlím, jestli se z něj za pár dalších let stane pohledný muž, co bude ženám lámat srdce.

Ne, totiž... jak to mám říct?

Upřímně řečeno, poslední dobou jsem seniora Feddse dokázal vidět jen jako ženu. Přemýšlím, jestli se s mýma očima děje něco divného. Mohlo by to být tak, že jsem se pozvedl na tamtu cestu?

Část 8

Jelikož zapadalo slunce, vrátil jsem se na koleje se seniorem Feddsem. Rozloučili jsme se před ženskými kolejemi.

„Ach, správně, Rudee.”

„Copak?”

„Myslím, že by nevadilo, kdybys to vzal hlavní cestou?” řekl senior Fedds a ukázal na cestu před ním.

Brzy poté, co jsem nastoupil na tuto školu, mě falešně obvinili z krádeže spodního prádla jen proto, že jsem šel tamtou cestou. Od toho dne se té cestě vyhýbám.

„To určitě žertuješ. Pokud se znovu pokusím kráčet tamtou cestou, tak zase akorát začnou ječet, ne?”

„Nfufu, na ženských kolejích si tě vcelku oblíbily, víš.”

„Ech? Vážně? Něco v tom smyslu jako Super populární Princ tenisu?”

„Teni???” Senior Fedds se zatvářil zmateně. „Ehm, víš, říkají, že jsi kavalír, co trestá špatňáky, ale že na normální studenty nevztáhneš ruku. Přece jenom i když jsi dost silný na to, abys porazil Démonického krále, co jedinou ranou porazil všechny válečníky ze Zvířecí rasy; když tě tehdy obklíčily a vyhrožovaly ti, tak jsi jim nic neudělal.”

Nelži...

Zrovna nedávno jsem zaslechl jednu zkazku. Řádně jsem si to vyslechl. Neměl bych být vůbec oblíbený. Vážně vůbec.

„Fufu, nejdřív se všechny bály, ale Rinia a Pursena začaly všude rozhlašovat: Šéf je tolerantní kavalír, a proto nikdy nevztáhne ruku na slabé, mňau. Nějak tak.”

Jak to senior Fedds říkal, dal si ruce kolem uší a napodoboval Riniu.

Jak to mám říct.

Ach. Roztomilé.

Mám pocit, že něco kolem vršku mých boků co nevidět sestoupí.

„A pak se zdá, že si všechny najednou uvědomily, jak jsi okouzlující, Rudee. I když máš trochu omšele vyhlížející oděv, když se člověk podívá zblízka, vůbec nemáš špatnou tvář, máš úžasnou postavu a i když jsi silný, nejsi vůbec sobecký. A to je dobře.”

Och~?

Ty dvě, tak nějak vážně říkají pěkné věci, co? Podle toho, co slyším, se zdá, že i tu moji impotenci drží v tajnosti. Myslím, že bych měl Pursenu pozvat na nějaké drahé maso. Přemýšlím, co by se líbilo Rinie. Určitě by to bylo postavení, sláva nebo peníze.

„Ale pořád jsou lidé, co se tě bojí, například Goriade.”

„Ach, jsem si jistý, že u ní se nedá nic dělat. Přece jenom tehdy vedla celou tu skupinu. Zdá se, že i minule jsme se do něčeho trošku zapletli.”

„Aha. A Rinia a Pursena taky. Vždycky, když jí zahlédnou, pustí se s ní kvůli tomu jednomu dni do křížku.”

Pustí se s ní do křížku. V reakci na ta slova jsem si vzpomněl na to, jak se ta Gorila minule třásla. Je to scéna šikany.

„Seniore Feddsi, ty je nezastavíš?”

„Nezastavím je. Přece jen to byla Goriadina chyba. Jenom sobecky hledala chybičky, aby z tebe mohla udělat špatňáka. Je to dobrá medicína.”

I senior Fedds je značně bezcitný. Ale šikana není dobrá.

„Jelikož si jsem jistý, že tím nemyslela nic špatného, prosím, nezaháněj ji nějak moc do kouta... Vyřídíš to prosím i Rinie a Purseně?”

Tón mého hlasu byl trochu ostřejší.

Senior Fedds začal panikařit a zvedl ruce dlaněmi ke mně.

„Ach, tak to není. Není to tak, že bych ji nějak zvláštně zaháněl do kouta. Jak to mám říct, je to takové poklidné, mám z toho dojem, kdy i Goriade říká něco v tom smyslu jako: no vážně, už mě nechte být.”

Přemýšlím, jestli má Goriade vážně takový přátelský a citlivý charakter.

Mezi šikanou a citlivostí je tak tenký rozdíl jako list papíru, takže je lepší dávat si pozor, protože je to nebezpečné.

„Aha, nevadí, když to zůstane akorát v rozmezí nějakého toho žertování, ale... každopádně jelikož mě to vážně netrápí, tak prosím zařiď, že to nezajde moc daleko, seniore.”

„Rudee, ty jsi vážně laskavý. jo. Vyřídím to i Goriade.”

Vůbec nebude vadit, když to Goriade nevyřídíš. Kdyby mi nakonec jako výraz díků poslala kalhotky nebo něco podobného, tak bych se akorát musel obtěžovat s jejich odstraněním.

„Ech~?”

Zatímco se senior Fedds nesměle smál, jak se vydal cestou ke kolejím, já zůstal na místě. Když popošel zhruba tři kroky, senior Fedds se otočil.

„Ehm, jelikož je to takhle, tak je to v pořádku, víš?”

„Ne, jelikož už se mi dostalo mé dlouho očekávané dobré pověsti, budu se vyhýbat chodit tam, jako kdybych tam patřil,” řekl jsem a nasadil úsměvnou tvář.

„A...aha? To se ti podobá, Rudee,” zakoktal se senior Fedds, zatímco se snažil držet rty u sebe.

Zajímalo by mě, jestli se směje. Přece jenom přemýšlím, jestli je lepší, když tu svoji úsměvnou tvář nebudu používat. Před mnoha měsíci a roky mi bylo řečeno, že můj úsměv je děsivý. Hypermetrický.

„Jo. Tak zatím, Rudee.”

„Jasně, zatím.”

A pak jsem se se seniorem Feddsem rozloučil.

Část 9

Po večeři v Zanobově pokoji učím Julii magii. Julie je pilná a chytrá. Pohlcuje vědomosti skoro jako houba. Taky má šikovné ruce. Cokoli, co nedokáže magií, podaří se jí rukama. Když to řeknu takhle, tak to možná nezní tak dobře, ale byla to dobrá koupě. No ano, takový člověk jako ona je mezi otroky dozajista šťastná výhra.

I když říkám tohle, pořád je to jenom první rok. Ještě pořád jí naprosto schází celkové množství magické moci a ani její přesnost není nijak závratná. I když řeknu, že má šikovné ruce, pořád v ní zůstává nešikovnost začátečníka s řezbářskými nástroji. Jsem si jistý, že je třeba se na to dívat z dlouhodobého hlediska.

Zatímco jsem ji učil, pracoval jsem na výrobě vlastní figuríny. Poslední dobou jsem začal dělat 1/8 seniora Feddse. Sice jsem řekl tohle, ale jelikož senior Fedds má na sobě vždycky volné oblečení, nevím, jak vypadá jeho tělo. Jelikož elfové nemají téměř žádný tělesný tuk, myslím si, že by měl být celkem útlý, ale...

Problém je, jestli to mám přidělat napevno nebo aby se to dalo sundávat. Ale nic nepokazím, pokud to udělám tak, že se oblečení nebude dát sundat. Ale váhám. Ve své mysli nechci, aby to bylo přidělané napevno, ale kdyby to viděl sám senior Fedds, mohl by se naštvat. Pokud bych to dodělal, tak bych mu to chtěl taky ukázat. Nevím, co mám dělat...

„Pokud chceš, můžu ho silou vysvléct?”

„S tím přestaň, prosím.”

Kvůli mému váhání Zanoba řekl něco takového, ale já to zavrhl.

Jen tak mimochodem, co se týče toho, co dělá Zanoba. Pod mým dohledem pokračuje v práci na soše Rudého draka. Jelikož každý díl Rudého draka je velký, hodí se to pro Zanobu. Ale jelikož má Zanoba jako vždy nešikovné prsty, pokračuje pomalu.

Nevadí, když to bude dělat pomalu.

Část 10

Než jsem šel spát, četl jsem si [Shiguiny povolávací techniky]. Je to příběh o tom, jak čarodějnice jménem Shigu povolávala jedno magické zvíře za druhým.

A pak nakonec použila velké množství obětin a obrovské množství magické moci, aby povolala magické zvíře silnější než ona, a to jí snědlo zaživa. Její učedníci nad tím hořekovali a v duchu přísahali, že nikdy nebudou povolávat magické zvíře mimo své možnosti. Zdá se, že to je určeno jako morální ponaučení, podobá se to pohádkám.

Bylo to dobré v tom, že jsem si udělal jasný obrázek. Pokud by se amatér s přílišnou magickou mocí jako já pokusil použít moc a povolat magické zvíře, je tu možnost, že by povolal něco nebezpečného, co se nedá ovládat. Kdybych se tu techniku naučil, pak to má svoje výhody. Nevýhodou je to, že je třeba, abych to přesně ovládal, to je jisté.

Ale nebyly tam napsané žádné specifické podrobnosti o metodách nebo magických kruzích pro povolávání. Přemýšlím, co chtěla, abych s tímhle vyzkoumal?

---

A přesně takhle můj každodenní život pokračoval.

Pořád jsem ještě nenašel způsob, jak vyléčit svou chorobu. I když jsem jej nenašel, mám pocit, že jsem se k němu o krok přiblížil. Nebo jinak bych se měl možná zoufale snažit hledat řešení ve více různých směrech a nebýt moc optimistický.

Zrovna když jsem si myslel něco takového, jednoho dne... jsem začal mířit k řešení všech svých problémů najednou.
-----------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>