Kapitola 84 - První školní den (1-2)

Část 1

Těch několik poslední let, co jsem nastoupila na školu, proběhlo bez problémů. Když říkám bez problémů, myslím tím něco, co by mě ohrozilo na životě. Souboj s Rinou a Pursenou, vycházka paní Ariel po ulici převlečená jako já, kdy ji obklíčili zloději... Došlo k takovým maličkostem, ale nic, co by ohrozilo život. Všechno šlo, jak Ariel chtěla. Za posledních pár let si Ariel také navýšila své přívržence.

Ale když jsme nastoupili do třetího ročníku... dostali jsme se k jedné informaci. K informaci o člověku jménem Rudeus Močál.

Rudeus.

Takže jsem konečně našla nějakou informaci o Rudeovi.

V mladém věku už byl dobrodruhem řádu A a jen za pár let se jeho jméno rozšířilo až do Magického triumvirátu. Jeho specialitou byla zemní magie. Úroveň jeho síly se neudávala, ale dokáže za pomoci němého zaříkávání vytvořit obrovský močál. Když jsem se doslechla o té močálové magii, byla jsem přesvědčená, že to je Rudi.

Když tak o tom přemýšlím, když jsme se setkali poprvé, používal bláto. Jelikož je Rudi vodní mág, bylo by normální si myslet, že je dobrý ve vodní magii. Ale ať už používá močál nebo rychle se pohybující nárazovou vlnu, rád používá takové různé magie.

Promluvila jsem si o tom s Ariel. Rudeus Močál je člověk, co mě naučil, jak používat magii, a je to člověk, který se dlouho pohřešoval.

„Pokud je to pravda, tak bych si ráda vypůjčila jeho moc...”

Myslím, že Ariel byla ohledně Rudiho skeptická. Jelikož informace o Rudeovi Močálovi byla vskutku pochybná.

Rudeus Greyrat.

Pocházel z Asurského království, z kraje Fedoa, z vesnice Buina. Ve věku tří let se stal učedníkem mága řádu (tehdejšího vodního světce) vodního krále Roxy Migurdie. Ve věku 5 let se stal mágem řádu vodního světce. Ve věku 7 let se stal domácím učitelem dcery lenního pána Fedoy, Eris Boreas Greyratové. Pak ten příběh pokračuje tak, že tu potížistku a násilnou dceru lenního pána řádně vycvičil a vzdělal. V té době, kdy došlo k metastázové události v kraji Fedoa, se začal pohřešovat...

I kdybych v minulosti tohle slyšela, tak bych si nemyslela, že to je nějak skvělé.

Ale teď, když jsem žila v Asurském království a studovala na Magické univerzitě, můžu toto sebevědomě říct: kdybych ho osobně neznala, myslela bych si, že taková osobní historie je falešná. Je to fikce.

Ale já ho znám. Rudi respektoval slečnu Roxy jako svou učitelku. Ačkoli já sama jsem Roxy nikdy neviděla.

Ale já vím, že slečna Roxy byla ve vesnici Buina. A Roxy dala Rudimu hůlku. A když jsme se ve věku sedmi let rozloučili, stal se domácím učitelem, tohle se také shoduje.

„Není pochyb o tom, že to je Rudi.”

„Sylphy, když to říkáš, ráda bych tomu věřila...”

„Ale jelikož je to jenom zkazka, ve skutečnosti... o tom pochybuji.”

Luke a paní Ariel byli skeptičtí. Ale prozatím tomu uvěřili, ne že bych s tím něco svedla. Dokonce i já, kdo Rudiho znal, pochybuju o důvěryhodnosti této informace.

„Ale copak nám tak skvělý člověk pomůže. Copak není členem rodiny Boreasů?”

Upřímně řečeno nejsem obeznámena s tím, jak v Asurském království fungují boje o politickou moc. V této záležitosti mám jenom jednoroční zkušenost. Ale se vší úctou ke Greyratům, dokonce i já jsem se o tom doslechla.

Boreas byl spojencem prvního prince.

Eurus a Zephyrus byli spojenci druhého prince.

Notus byl naším spojencem, ale nyní byl ve frakci prvního prince.

Jinými slovy Boreas byl nepřítel. A dokonce i Rudi, který byl domácím učitelem Boreasů, by mohl být nepřítelem.

Ale Boreas a Rudi už měli svá pouta dávno zpřetrhat. Pokud to tak nebylo, nebyl by dobrodruhem na severu.

„Pokud ho požádám, jsem si jistá, že...”

I když to sama říkám, nemám žádnou důvěru.

Luke se nad takovými slovy postrádající důvěru začala smát. „Při tvé velikosti prsou není možné, aby se před tebou sklonil muž z Notů.”

Jak to Luke řekl... zakryla jsem si prsa.

Luke je vždycky takový. Pořád mluví o prsou. (pozn.: Pravidla káží takto...)

Ženská prsa. Ženy bez prsou nejsou ženy. Z tebe necítím kouzlo ženy.

S tím se nedá nic dělat; malá prsa jsou pro nás, rasu dlouhých uší, charakteristické.

Ale Luke jenom nepomlouvá. Nakonec vždycky řekne tohle: jelikož nejsi žena, tak můžu být tvým přítelem.

Když říká, že jsme přátelé, mám radost, ale trápí mě, že nemám žádné ženské kouzlo. No, v porovnání s paní Ariel moje prsa samozřejmě nejsou dobrá...

„Takhle jsem to nemyslela.”

„Tak co jsi tím myslela, neříkej, že před ním chceš odhalit svou totožnost?”

„Ach, aha...”

Jsem Fedds, [Tichý Fedds]. A nemůžu mu prozradit svou totožnost. Co mám dělat?

„Copak tohle není dost, Sylphy? Našel se člověk, po kterém jsi pátrala,” řekla paní Ariel najednou s úsměvem.

Paní Ariel je vždycky laskavá. Někdy je přísná a někdy dokonce dělá špatné věci, ale je to hodný člověk. Z Arieliných úst vzešlo něco překvapivého: „Tohle bude výjimka a můžeš Rudeovi odhalit svou totožnost.”

„Cože?”

Odhalit svou totožnost.

„Ale... co když kvůli tomu selže náš plán?”

Velmi dobře znám svou úlohu. Jsem záhada. Jsem neidentifikovatelný „symbol moci”. Za těch posledních pár let jsem zjistila, že s těmi obyčejnými mágy neprohraju. To díky tréninku s Rudim. Nejsem tak dobrá jako mágové řádu boha nebo krále, ale měla bych být přinejmenším kolem řádu světce.

Ačkoli nedokážu nahradit ostatní prince nebo mágy řádu krále, jejichž podporu princezna potřebuje. Ale jsem si vědoma toho, že jsem nejmocnějším spojencem, kterého princezna momentálně má.

„Do teď jsem tě nechala pilně pracovat, musím ti aspoň dovolit se s ním zase setkat, ne...”

„Ale.”

„A pokud kvůli tomu selže náš plán, tak o tom budeme přemýšlet pak.” Po tomto Ariel jednou tleskla a řekla: „A pokud přijde na jeho polapení, jeho kamarádka z dětství má lepší šanci než přemlouvání, ne?”

„...Děkuju, paní Ariel.”

Upřímně jsem jí poděkovala. I když jsem viděla, že něco plánuje, ale to je na denním pořádku.

Co Rudi řekne, až uvidí, jak jsem vyrostla? Moc se na to těším.

Část 2

Naše intrika, jak Rudiho dostat na školu, šla hladce.

Když tu informaci vypustíme před zástupcem ředitele Jinasem, bez pochyby ho pozve na univerzitu.

Za pár měsíců nastal den, na který jsem se těšila. Během bojového tréninku v tělocvičně s sebou zástupce ředitele Jinas přivedl jednoho muže. Skoro jsem od radosti vykřikla.

Rudi.

Je to Rudi!

O tom není pochyb.

Vypadá jinak než dřív, vypadá trochu zachmuřeně, ale není o tom pochyb. Není možné, abych si Rudiho spletla s někým jiným.

Co mám dělat, stal se z něj tak super člověk.

Ačkoli měl pořád ještě pár stop po tom malém chlapci, na kterého jsem si pamatovala, stal se mužem. Jeho chování je drsné, své tělo dobře vytrénoval, tohle chápu z toho, jak se pohybuje. Jeho róba je obnošená, ale to je jen důkaz toho, jak moc se dřel. I když to vidím jen z dálky, můžu říct, že jeho hůl je dobrá a často užívaná. Kráčel, zatímco si byl ostražitě vědom svého okolí, úplně jako předtím.

Ach můj bože... myslela jsem si, že se provdám za někoho takového.

Když jsem na to pomyslela, najednou se mi rozpálilo tělo.

„Rud——?”

Jak se ve mně probudily city, chtěla jsem na něj zavolat jménem. Okamžitě poté jsem zatuhla. Za Rudim šla šíleně krásná žena.

Ale... to je Rudiho manželka?

Ta žena pocházela z rasy elfů. Tak nějak měla stejnou atmosféru jako můj táta. Důstojné rysy a sálal z ní šlechtický dojem. A takový člověk se tiskl k Rudimu. Bylo to, jako kdyby se na něj tlačila, ale Rudimu to vůbec nevadilo.

...ale? … ale?

V tom zmatku jsem propásla příležitost k Rudimu přiběhnout.

Potom mě předvolali, abych byla Rudiho zkoušejícím. Byl to test, aby se zjistilo, jestli Rudi dokáže používat němé zaříkávání nebo ne. To už jsem byla nějak schopná se vzpamatovat. Když se jedná o tohohle skvělého Rudiho, není vůbec nic divného, že má tak úžasnou manželku. To jsem si myslela.

Jo. Nezáleží na tom, jestli je ženatý nebo ne. Protože jsme kamarádi.

Vůbec žádný problém. Dám jim své požehnání.

No, ale předtím se oba radujme, že jsme naživu a v bezpečí.

Zatímco jsem si tohle v duchu říkala, slyšela jsem, jak Rudi mluví...

„Těší mě, že tě poznávám, jmenuji se Rudeus Greyrat.”

„... … … … … … … …”

Že tě poznávám?

Cože?

… …Ech.

Co to... co to?

To je lež.

Hej, počkat...

… … … … … … … … …Tys na mě zapomněl?

„Pokud všechno půjde dobře, od příštího semestru budu tvým juniorem, tak se ke mně chovej pěkně.”

„Eee... … … … … … …?”

Jak jsem byla naprosto zmatená, vzpomněla jsem si, že mám na očích sluneční brýle, že mi zbělely vlasy a že jsem oblečená jako chlapec. Ani nemluvě o tom, že to už je 8 let, co jsem se viděli naposledy. Vyrostla jsem a tolik jsem se změnila, není nic divného, že mě napoprvé nepoznal.

Přemýšlela jsem příliš sobecky. Myslela jsem si, že když jsem poznala já jeho, tak by měl poznat i on mě. Byla jsem namyšlená.

Takže prostě akorát musím sundat sluneční brýle a představit se. Princezna Ariel mi k tomu dala svolení. Na takovémhle místě to bude těžké, zavolám ho na nějaké osamocené místo a představím se.

Ale pak jsem přemýšlela. Přinutilo mě to takhle přemýšlet: Že Rudi už si nebude pamatovat na někoho jako jsem já.

Jenom tahle myšlenka stačila na to, že jsem nebyla schopná si brýle sundat.

Sundat si brýle a představit se a pak uslyšet: „Promiň, kdože jsi?”

Když jsem pomyslela na tohle, tak jsem to nedokázala.

„Totiž... ach, ano.”

Až Rudiho uvidím, tak řeknu tohle, to jsem si myslela, ale na všechno jsem zapomněla. Už nevím, co říct. Zatímco jsem přemýšlela o takových věcech, zkouška začala.

Prohrála jsem.

Byla jsem naprosto poražena. Jeho magie byla příliš nepředvídatelná. Zatímco mi technikou, o které jsem neměla ani ponětí, zapečetila magii, do tváře mě škrábla neuvěřitelná kamenná střela.

I když když tak to tom přemýšlím, už jsem ji viděla dřív. Šel na mě zlehka. Nebylo to o tom, jak moc jsem vyrostla. Rudi byl až příliš napřed.

„Já... zrovna teď... Jak jsi to provedl?”

„Jmenuje se tu rušivá magie Ranma. Znáš to?”

Neznám.

Ani jsem o tom nikdy neslyšela. Možná je to unikátní magie nějaké konkrétní rasy. I kdybyste se přeptali na magické univerzitě, nikdo o tom neví.

Rudi je skvělý.

Znovu jsem si to pomyslela.

To jenom prohloubilo mou úctu vůči němu. Jak jsem si myslela, znovu vyrostl. Tak moc, že někdo jako já se s ním ani nedá srovnávat. Když jsem si tohle myslela, uklonil se mi.

„Děkuju, seniore, že jsi novému studentovi umožnil, aby nad tebou vyhrál.”

„Cože?”

Byla jsem zmatená. Nevím, co tím myslel. Nic jsem nezmohla. I Rudi to musel vědět. A přesto abych ho nechala vyhrát? Zmateně jsem se chopila Rudiho natažené ruky.

Nebyla to ruka mága. Byla to ruka šermíře. Byla to ruka člověka, co se dřel. Byla to ruka člověka, co meč držel déle než Luke. A přitom to ani není šermíř.

I když jsem byla zmatená, když jsem ho držela za ruku, srdce mi začalo splašeně tlouct. Sálalo ke mně Rudiho teplo, tak nějak jsem z toho měla radost. Ale Rudi mě zmátl ještě víc.

„Jako díky za dnešek ti tu laskavost později oplatím.”

Díky, přemýšlím, proč mi poděkoval. Nechápu to.

Vůbec to nechápu.

Nechápu to, ale napadlo mě, že to znamená, že se později setkáme. Cítila jsem, jak mi rudne tvář, a souhlasně jsem přikývla.

A když Rudi odešel, vzpomněla jsem si na všechny ty věci, na které jsem nechtěla vzpomínat. Rozplakala jsem se.

– Arielino hledisko –

Když jsem se vrátila zpět do místnosti pro studentskou radu, Sylphy brečela.

„...pozdravila jsi ho?”

Nejdřív jsem si myslela, že se trápí kvůli té ženě, co si s sebou Rudeus přivedl. Jen tak mimochodem, ta žena s ním byla dobrodruh řádu S v jeho družině. Domyslela jsem si, že má k Rudeovi hluboký vztah. Ale nezdá se, že by Sylphino srdce bylo prosluněné. Zdá se, že to je jiný problém.

„Rudi... si už nebude pamatovat na někoho jako já.”

„Sylphy...”

Byla jsem zmatená.

Tohle je poprvé, co se něco takového stalo. Dívka jménem Sylphiette by měla být silnější. Kurážná, cílevědomá a přímočará dívka. Taková dívka mi brečela na klíně. Dívka, která nebrečela, ani když zjistila, že její rodiče zemřeli při metastázové události, brečela zrovna teď. Jen při tom pomyšlení, že si na ni ten chlapec v ošuntělé róbě nevzpomene, se z ní stalo tohle. Když se na ni takhle dívám, bolí mě mé sadistické srdce.

To je zakázáno.

Nechci, aby mě Sylphiette nenáviděla.

Chci, abychom byly kamarádky.

Ale ten chlapec. Rudeus Greyrat. Měl by být stejně starý jako Sylphy, to tak moc vyspěl?

Upřímně řečeno byl jiný, než jak jsem si ho představovala na základě Sylphina popisu. Můj první dojem byl: šupák.

Mohl by si pořídit jinou róbu, než aby nosil tu ošuntělou. Příliš skromný přístup, až to působí nepřirozeně, vypadá podezřele a má tvář bez evidentní sebedůvěry.

Každopádně z něj necítím mužské kouzlo. Ať už bych se do něj pustila já nebo on flirtoval se mnou, nemyslím si, že bych z toho cítila nějaké vzrušení. V tomhle ohledu je Luke mnohem lepší. Luke je chlap, co podvádí a je nešikovný, ale má větší sexuální kouzlo než on. Ačkoli jelikož jsme ve vztahu pána a služebníka, navzájem se nedotkneme.

Ale ten chlapec.

Rudeus Greyrat.

Je nepřitažlivý. Takový muž Sylphy rozplakal. Ať je to jak chce, to rozhodně nemůžu odpustit...

„Vážně na tebe zapomněl? Ukázala jsi mu svou tvář a řekla jsi mu, jak se jmenuješ?”

To řekl Luke. Co se týče Rudea, zdálo se, že měl svůj vlastní názor.

„Co kdybych to udělala a on si nevzpomněl, co bych pak měla dělat?”

„Potom by se nedalo nic dělat.”

„S tímhle na mě nechoď,” řekla Sylphy patetickým hlasem.

Luke si povzdechl, zatímco si mumlal: má ty dobroto.

Luke byl plně kvalifikovaný šermíř, ale jeho schopnosti byly průměrné. Svou práci ochránce bral vážně. Co se týče všeho ostatního, to byl mimo. Zvláště když přišlo na ženy, to říkal, že se člověk musí snažit ze všech sil, a je to jeho motto. Je to mužnost rodiny Greyratů.

Ale dokonce i on má svou silnou stránku. Pozorovat a číst srdce žen. Z různých informací vyčte vnitřní myšlenky člověka. Zdá se, že to je „všímavý zrak, co by měl rozlišovat mezi dobrým a špatným (co se žen týče)”, které se dědí v rodině Greyratů. Je to taková rodina.

Takový sukničkářský chlap cítil vůči Sylphy hlubokou úctu.

A to ne jako pro ženu, ale jako pro kolegu a druha ve zbrani. To je marnotratný syn rodiny Notus Greyrat. Ten chlap, co věřil, že když se podívá na ženu, tak je v pořádku dělat si, co se mu zachce. Cítil úctu vůči dívce jako Sylphy.

Sylphy je taková žena. Dokonce i já to vím. V boji proti našim pronásledovatelům a vrahům jsem k Sylphy také vzhlížela. To ona nás zachránila před těmi krizemi. Je to pilná dívka.

Zrovna před chviličkou jsem si vyslechla, jak Luke smýšlí o Rudeovi.

Luke řekl, že se Rudeovi nedá věřit. Zdá se, že to je kvůli těm zkazkám o jeho osobě.

Kromě Sylphina popisu jsme o tomto muži slyšeli jen zkazky. Podle těch řečí i když je tak silný, nikdy se nerozčiluje a nikdy nezačíná rvačky. Není o něm vůbec žádná pomluva. Když jsem se tohle doslechla, brala jsem ho za hrdinu z knížek.

Podle Lukovy teorie je člověk jen s dobrými zkazkami horší než člověk se špatnými pomluvami. Luke měl podezření, že ty zkazky zmanipuloval.

Například ta informace, co se k nám nedávno dostala, tvrdila, že „Rudeus Močál sám vyhubil zběhlého draka”. Sám vyhubit zběhlého draka. Není možné, aby to člověk zvládl.

Luke řekl: „Nanejvýš je to nějaká povídačka, není jak si to ověřit.” Možná to bylo vyhubení malou družinou. Aby si připsal zásluhy jenom pro sebe...

Samozřejmě pokud byste chtěli říct, že je silný, pak je silný. Pravděpodobně nějak použil magické předměty, aby Sylphy porazil. Je rozhodně silnější než obyčejný mág. Nebo možná že je možné, aby sám vyhubil zběhlého draka.

Ale i kdyby porazil zběhlého draka, tahle zkazka je divná. Hlavní je, že za krátkou dobu 2 let rozšířit zkazky až do Magického triumvirátu by nebylo možné, pokud by se o to člověk naschvál nesnažil. Úmyslná manipulace informacemi a šíření pouze dobrých zkazek. Tak vychytralý muž.

Takhle Luke viděl Rudea. Kdo ví, kdy nás takový muž zradí, takže se mu nedá věřit.

„Jsem proti, aby byl v naší družině. Paní Ariel.”

„No, já si to taky myslím. Ačkoli není pochyb o tom, že je silný...”

Sylphy tohle rozhodnutí zmátlo.

„Eee?”

Bránila ho.

To, že si ji nepamatuje, nemá nic společného s jeho mocí a schopnostmi. Z Rudea se stal úžasně silný člověk. A také ta divná magie Ranma. To byla rozhodně nějaká unikátní magie nějaké rasy. Když ji člověk použije, všichni mágové jsou bezmocní. Nebylo spolehlivějšího spojence.

Ale takhle to není. Už jsem přemýšlela o tom, že je podezřelý. Evidentně se zdá, že Sylphy zaslepilo setkání se svým dávným kamarádem...

Potom jsme dopustili, aby se naše emoce dostaly do cesty našemu úsudku. Sylphinou duševní podporou byl beze sporu Rudeus. Bude možné, aby na to zapomněla? Jak moc se Sylphy za posledních pár měsíců natěšeně načekala na tento den? Čekala jsem, že to bude dojemnější setkání. Když byli po metastázové události tak dlouho od sebe, očekávala jsem šťastný konec.

No vážně, co to je...

Samozřejmě, Sylphy je převlečená za chlapce, ale elfka s bílými vlasy není zase až tak běžná, aby si na to nevzpomínal.

Ani nemluvě o tom skromném přístupu, když nad Sylphy vyhrál. Copak moji Sylphy hází do stejného pytle s těmi obyčejnými mágy? To jsem si myslela.

Co se týče Sylphy. I když tehdy tak pateticky prohrála, proč vypadá tak šťastně? Strašně žárlím.

„Teď si vybavuju tu nevoli vůči muži jménem Rudeus.”

„Já taky. Ať už na Sylphy zapomněl nebo ne, nehodlám se spojit s mužem, co mě může kdykoli zradit, i když je silný.”

I Luke potvrdil má slova.

A Sylphy řekla: „...co je tohle, vy dva jste se dali dohromady a pomlouváte Rudiho.”

Nezdálo se, že by byla Sylphy přesvědčená, ale naše strategie, jak bychom Rudea přetáhli na svou stranu, byla dočasně pozastavena. Takže jsme se rozhodli čekat a pak se uvidí.

Přílišný kontakt s jeho osobou je zakázaný. Ale Sylphy se s ním může bavit na osobní úrovni. I když je to tak podezřelý chlápek, pořád je to Sylphin kamarád. Zdálo se, že Sylphy byla šťastná bez ohledu na to, co se stalo.

A je možné, že náš první dojem byl špatný a že je stejně dobrý, jak se o něm povídá. Prozatím si ponechejme nějaké spojení.

„Sylphy, samozřejmě pokud chceš odhalit svou totožnost, nevadí mi to.”

Když bude znát Sylphinu totožnost, je tu jisté riziko. Ale pokud tak zjistíme, jestli je takový, jak se o něm povídá, pak je to levná cena.

– Sylphino hledisko –

A pak za měsíc.

Jsem Rudiho spatřila na uvítací ceremonii. V porovnání s tou zkouškou teď ve své uniformě skoro zářil. Setkali jsme se očima, byla jsem velmi nervózní. A je to zvláštní student. Teď když je tu, jsem si myslela, že nebudu mít tak moc příležitostí se s ním setkat a trávit s ním čas.

Na poradě před měsícem jsme se rozhodli, že s Rudim nebudeme mít přílišný kontakt.

Potom bylo řečeno spoustu věcí, ale nakonec se zdálo, že ti dva Rudiho nemají rádi. Nemám ponětí, proč jsou takoví. Možná jsem divná já.

Ale řekli mi, že s ním osobně můžu vycházet.

Přílišný kontakt není dobrý, ale je v pořádku se přátelit. Kolik je dobře a kolik už ne? Myslím, že i jen tohle je díky laskavosti paní Ariel. No, i tohle stačí. Stačí mi být i jen schopna s Rudim mluvit. Ale... … ...přemýšlím, jak s ním mám mluvit.

A zatímco jsem přemýšlela o takových věcech, paní Ariel byla na vyučování. Jelikož je charismatická, musí si udržovat dobré známky.

Vyučování kombinované magie se velmi lišilo od toho, co jsem se učila já. Zdá se, že Rudi se to naučil od Roxy, ale i když tady na magické univerzitě vyučují stejnou věc, přijde mi to velmi obtížné.

Jelikož mě učil Rudi, pochopila jsem to velmi rychle. Ale Luke a princezna Ariel mají těžkosti se to naučit. Abych byla co největší Arielinou podporou, učím je spoustu věcí. Ale i když je učím za pomoci Rudiho metody, nezdá se, že by to nějak dobře chápali.

„Feddsi, přineseš dokumenty na další hodinu?”

Poslušna paní Ariel jsem šla do knihovny. Knihovna je vně školní budovy. Nemám moc času, než začne další hodina. Musím si pospíšit.

A jelikož sem tu už tři roky, vím, kde ty dokumenty v knihovně hledat. Po chvilce rozmýšlení jsem si vzpomněla, kde najdu materiály na dnešní hodinu. Jeden po druhém jsem je vytáhla. Takhle se budu moct rychle vrátit na hodinu.

Ach!

Když jsem spatřila člověka před policí, utekl mi tenhle zvuk.

Byl tam Rudi.

Překvapilo mě to. Napadlo mě, že se uvidíme, ale tady jsem ho nečekala.

„... … … …”

Hm... co mám říct?

Zatímco jsem takhle panikařila, Rudi si mě všiml. A hned potom se hluboce uklonil.

„Za minule se omlouvám; to kvůli mému netaktnímu chování jsi přišel o důstojnost, seniore. Vážně lituji toho, co jsem provedl. Přemýšlel jsem, že ti při další příležitosti, až se ti půjdu řádně představit a omluvit se, přinesu koláčky, ale jelikož jsem se teprve nedávno stal studentem, pořád mám spoustu zařizování...”

„Uea?! ...T-to nevadí, zvedni hlavu.”

Rudi si evidentně myslí, že mě urazil. To mě překvapilo. Takže těmi slovy u zkoušky myslel tohle.

Ale teď když to řekl. Když o tom tak přemýšlím, mohlo to zničit moji pověst. Aha. Určitě. Určitě to tak bude.

Takže proto mají paní Ariel a Luke špatnou náladu. Já jsem od začátku věděla, že proti Rudimu nedokážu vyhrát. No, i když jsem si nemyslela, že to bude takhle zdrcující porážka. Ale pro ty dva moje prohra nebylo vůbec žádné potěšení.

Ne, něco takového je v pohodě. Prozatím to dejme stranou.

„Rude...ech, Rudee? Co tady děláš?”

„Něco tu trochu zkoumám.”

„O čem?”

„Metastázová událost.”

Když jsem to uslyšela, něco mě napadlo. Napadlo mě, že Rudi možná přemýšlí stejně jako já.

„Metastázovou událost? Proč?”

„Také jsem žil v kraji Fedoa v Asurském království. Kvůli tomu incidentu jsem se dostal na Magický kontinent.”

„Na Magický kontinent?!”

To mě překvapilo ještě víc. O Magickém kontinentu jsem slyšela různé historky. Je to drsná země, kde jsou všechna magická zvířata řádu C a výše.

Někteří lidé tam jdou kvůli válečnickému výcviku, ale většina z nich se nevrátí. Takže pokud to tam někoho přemístilo, jejich šance na přežití byla ve většině případů nula. Rudimu se odtamtud povedlo vrátit.

„Jo, trvalo mi to tři roky, ale vrátil jsem se zpět. Během té doby se mi podařilo najít svou rodinu, ale jeden člen se pořád ještě pohřešuje. Ale je velká šance, že když to dopodrobna prozkoumám, možná najdu nějakou stopu, ne?”

„Tím myslíš... že jsi na tuhle školu přišel kvůli tomu jednomu člověku?”

„Správně.”

Když jsem to zaslechla, znovu jsem si potvrdila, jak je Rudeus skvělý.

„Aha, ty jsi vážně úžasný.”

I když mu cesta z Magického kontinentu trvala tři roky, místo aby odpočíval, začal pátrat po dalším člověku. I když tohle je samo o sobě celkem úžasné, když dostal pozvání z Magické univerzity, rozhodl se taky ten incident prozkoumat. Takový člověk se jen tak někde nenajde. Kdybych byla na jeho místě a kdybych se po třech let vrátila, což je úžasné, tak bych odpočívala v táboře uprchlíků.

„Takže co tu děláš ty, seniore?”

Jak jsem zaslechla tohle, vzpamatovala jsem se. Zrovna jsem byla uprostřed procesu přinášení dokumentů na vyučování. Čeká na mě paní Ariel. Chci si s Rudim víc popovídat, ale ani si nemůžu dovolit nechat paní Ariel jen tak.

„Aaaaach! Správně! Tyhle dokumenty jsem měl někam donést. Musím běžet. Rudee, zatím!”

„Ach, jasně, tak zatím!”

Jak jsem odcházela, vzpomněla jsem si, že je tahle knihovna velká a je tu hodně knih, ale ohledně metastázy je tu jen pár materiálů. Dokonce i Rudimu by trvalo dlouho, než by něco ohledně metastázové události našel.

„Ach, správně... co se týče metastázové události, kniha od Animase jménem [Záznamy o průzkumu metastázového labyrintu] je dobrý příběh, co by sis měl přečíst. Je to ve formě vyprávění, ale jelikož je to napsané tak, aby se to snadno pochopilo, byl by to dobrý začátek.”

Rozhodla jsem se mu doporučit tuhle knihu, protože mi pomohla lépe pochopit metastázu. S touhle knížkou metastázu pochopí, protože je to napsáno tak, aby to pochopilo i dítě. Ačkoli některé stránky chybí.

Z tohohle jsem měla pocit, že jsem udělala něco dobrého, a odešla z knihovny.
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

~ Tak tohle bylo dlouhé~~