Extra 80.5 - Nástup (3-4)

~ Druhá část extra kapitoly o Eris - nebo spíš o Nině. ~

Část 3

Ačkoli Nina ještě žádného milence neměla, ta barbarka už ano. Jako kdyby Nina mohla něco takového snést. Rozhodla se, že to je určitě lež. Ten člověk jménem Rudeus nebo jak to bylo, byl vymyšlený. To si myslela.

Jednou, když měla volný den, zamířila k prodejci informací a vyžádala si informace o Rudeovi.

No, nebude to lehké; přece jenom je fiktivní, pomyslela si.

Ale na rozdíl od svých přání se jí okamžitě podařilo něco najít.

Rudeus Greyrat. Narozen ve vesnici Buina v kraji Fedoa v Asurském království. Ve 3 letech se stal žákem mága (v té době řádu vodního světce) řádu vodního krále, Roxy Migurdie. V 5 letech se stal mágem řádu vodního světce. V 7 letech se stal domácím učitelem dcery starosty opevněného města Roa, Eris Boreas Greyratové. Poté byla jeho lokace kvůli teleportačnímu incidentu neznámá. Ale poslední dobou přebývá v severních částech Centrálního kontinentu a proslavil se jako dobrodruh [Rudeus Močál]. Nyní byl Zvláštním studentem na Magické univerzitě a bydlel v Sharie, hlavním městě království Ranoa. Obdivoval ho jistý druh dobrodruhů a také se povídalo o tom, jak sám skolil zběhlého draka.

Byl skutečný. Nebyl to jen princ z Erisiných iluzí.

Sice to přijala, ale Nina si v duchu pomyslela, že to vlastně není nijak závratný chlápek. Ačkoli všechno do jeho 7 let bylo úžasné, nakonec to byl jenom dobrodruh. Ani to nedotáhl na řád vodního krále, měl ubohou přezdívku jako Močál a byl nadaný jen jako dítě, to je celé. Nebylo o tom pochyb. To si Nina pomyslela.

Pak ji napadlo něco špatného.

Pokud tohohle Rudea porazím, pokud si z něj udělám otroka a přivedu ho sem, jak se asi Eris zatváří? Pomyslela si.

Není lepšího času než teď. Nina se ještě ten den připravila na cestu. V odrazu netrpělivosti, co podědila po svém otci, skočila na koně. Takhle se vydala na svou cestu do království Ranoa. Ačkoli byla pořád zima, Ranoa byla velmi blízko. S jedním z těch ušlechtilých koní, co se chovali ve Svaté zemi mečů, jste na cestu tam nepotřebovali ani 2 měsíce. Byla nedočkavá.

Když své putování snadno zvládla za jediný měsíc, dorazila na Magickou univerzitu. A tam byla šokovaná.

Nina mágy upřímně podcenila.

Bez řádného tréninku nebyli nic než banda, co mumlá mlhavá říkání nebo něco, a myslí si, že tak zesílí. To si myslela.

Ale po té cestě kráčeli svalnatí muži. Z nějakého důvodu tam bylo mnoho příslušníků Zvířecí rasy a lidí, co byli oblečení jako válečníci. Ačkoli tam byli také lidé v róbách a také v roztomilých uniformách, zdrcující většina měla robustní těla. Nina se za svou nevědomost světa styděla; její náhled na mágy byl až do jejích 18 let tak úzkoprsý.

Každopádně Nina zavolala na mladého muže nedaleko. Byl dobře stavěný a byl to příslušník Zvířecí rasy a rozhodně působil jako válečník. Pokusila se jej vyptat na to, kde se Rudeus nachází. Když tak udělala, odpověděl, že také míří za Rudeem. Nina jej s myšlenkou, že to je dokonalé, následovala.

Dorazili k mladíkovi v uniformě. Bylo jí řečeno, že to je Rudeus.

Byl přesně takový, jakého si ho Nina představovala. Ačkoli své tělo trénoval, necítila z něj žádné ambice. Ačkoli neměl špatnou tvář, tvářil se, že si nevěří, a jako muž neměl žádné kouzlo. Pro Eris byl dokonalý.

Správně, je na čase ho porazit... Ale jakmile si tohle pomyslela, mladý příslušník Zvířecí rasy zvedl hlas: „Předpokládám, že jsi osamělý jezdec, co porazil zběhlého draka, dobrodruh řádu A Rudeus Močál! Vyzývám tě na tradiční dvorný souboj!”

Nina byla v šoku. Ten muž Rudea najednou vyzval na souboj.

„Ne, mám hodiny klavíru, takže...”

Ačkoli to nebylo mužné, Rudeus jej okamžitě odmítl. Ale s tímhle nebo tamtím důvodem to nakonec dopadlo tak, že ten muž byl přímo před Rudeem a jelikož nemělo smysl mluvit, zaútočil.

Nina si myslela, že v následujícím okamžiku rozseká Rudea na kousíčky. Ačkoli ten muž nebyl tak zručný jako ona, Nina stejně viděla, že je celkem silný. A Rudeus byl mág. Selský rozum šermířů hlásal, že jakmile se dostanete do blízkosti mága, je mág slabý. V téhle vzdálenosti nebylo nic, co by mág mohl udělat.

Ale výsledek byl naprosto jiný. Mrknutím oka Rudeus toho mladého muže porazil. Mohlo to být během tří sekund. Byl to vskutku jen okamžik.

A pak bez dalšího pohledu na zaraženou Ninu rychle odešel.

Část 4

A pak, když se Nině nějak podařilo se zase zklidnit, se znovu zeptala, kde se Rudeus nachází. Zjistila, že je v knihovně. Když zamířila ke knihovně, zjistila, že před budovou stojí velká fronta příslušníků Zvířecí rasy. Pomyslela si, že to s ní nemá co dělat, a tak hodlala vejít do knihovny, když...

„Přišla jsi sem Rudea vyzvat na duel?” zeptal se jí mladý příslušník Zvířecí rasy.

„J-jo. Správně,” odpověděla bez přemýšlení.

„Tak jdi na konec řady! Nepředbíhej!”

Naštval se. Podle toho, co si vyslechla, všichni ti lidé čekající v řadě přišli Rudea vyzvat na souboj. Bylo tam 30 lidí. Zatímco se kvůli této skutečnosti nervózně chvěla, v tichosti čekala v řadě. Když tak učinila, muž ze Zvířecí rasy před ní řekl: „To je škoda, co?” Neměla ponětí, co se děje. Prostě tam jen tak čekala a najednou bylo odpoledne.

Pak se objevil 'on'.

Démon s černočernou kůží jako hromada svalů. S velmi domýšlivým přístupem přehlédl celé okolí.

„Hoo, tohle je nějaká řada na zábavu nebo co?!”

„To je řada na souboj s Rudeem Greyratem!”

„Cože! To je vás tu tolik?! Huhahahaha! Rudeus je celkem oblíbený chlápek, co?! Nevadí mi čekat, ale není nějaký způsob, jak se dostat víc dopředu?!”

Lidé kolem začali být na toho muže, co tohle prohlásil, naštvaní. Seřadili se tu a čekali, až na ně dojde řada. I Nina byla rozhořčená. Dokonce i ona, co přišla po dlouhé cestě, čekala, až na ni dojde řada.

Přestaň se chovat tak nafoukaně a zařaď se do řady! Myslela si.

A pak to jeden hlupák řekl. Řekl, co neměl říkat. „Pokud se chceš za každou cenu dostat dopředu, co kdybys to udělal, až porazíš všechny před sebou?!”

„Fuhahahaha! Dobrá! V tom jsem dobrý! Takže pojďte na mě všichni naráz! V úctě za vaši odvahu mě vyzvat na souboj vás nechám zaútočit jako první!”

Nad tou přílišnou nadutostí začali všichni soptět vzteky.

„Cos to řekl?!”

„Nenech se příliš unést!”

A pak s myšlenkou, aby tomu chlápkovi ukázali, kde je jeho místo, na něj zaútočili. Než si Nina vůbec uvědomila, co se děje, také se účastnila toho útoku.

A pak prohrála.

Ačkoli útočila i Nina, ten démon zůstal v klidu. Jejich meče nemohli jeho černou kůži probodnout. Když popustila svou krvežíznivost, konečně jej zranila Dlouhým mečem světla, ale okamžitě se uzdravil.

„Já jsem Démonický král Badigadi! Fuhahahaha! Pokud mě porazíte, udělím vám hrdinný titul!”

Nina musela bojovat dobře. Ale její útočná moc byla příliš nízká a když její taktika několikrát selhala, chytil ji, porazil ji a ohnul jí její milovaný meč.

Pak přišla hrůza a chaos.

Proč tady vůbec bojuju s Démonickým králem?

A co tady vůbec ten Démonický král z Magického kontinentu dělá?

O tom přemýšleli všichni.

Chvilku poté, co porazil Ninu, porazil i všechny ostatní. Zázrakem bylo, že i když byli zranění, nikdo nezemřel. Držel se zpátky. Když si to uvědomila, na Nininy pěsti dopadly slzy. Ale ačkoli to bylo ponižující, už přišla o svůj meč a už nemohla nic víc dělat.

„...Co je kruci tohle?”

Zhruba v době, kdy byli už všichni poražení, se z knihovny vynořil Rudeus. Když řekl tohle a tamto, přesunul se na jiné místo.

Nina se sice kvůli bolesti ve svém těle mračila, ale následovala je.

Dorazili na velké prostranství. Rudeus a Démonický král na sebe dál zírali. Zdánlivě si o něčem povídali a někdy byl slyšet hlasitý smích Démonického krále. Ale Nina nedokázala říct, o čem to mluví. Ten souboj začal, když jeden strašlivě rychlý mladík přinesl Rudeovi hůl.

Souboj mezi Rudeem a Démonickým králem.

Nina ten souboj sledovala od začátku až do konce. Rudeus se chopil hole a rozbalil ji. Po pár krátkých slovech ji namířil na Démonického krále a v tom okamžiku... odstřelil trup Démonického krále.

Protivník, vůči němuž byla ona bezmocná, byl poražen jedinou ranou. Tváří v tvář té realitě byla Nina naprosto zaražená. Moc dobře si nepamatovala, co se stalo potom.

-----

Nina se vrátila do Svaté země meče. Teď když věděla, na jakou úroveň moci se chtěla Eris dostat, byla v šoku. Zatímco byla v šoku, ten pohled, kterým Eris obdařovala, tak nějak zjemněl.

A od té doby Nina obrátila na nový list. Obnovila své úsilí, co až do teď vynakládala, a aby se vypořádala s případem, že se jí meč znovu rozbije, nosila teď dva meče. Přestala shlížet na Erisiny útoky pěstí a vzdálila se od svých triviálních známých ze stejné věkové skupiny.

Poté se stala Erisinou skutečnou rivalkou, ale... To je zase jiný příběh.

-----

Jen tak mimochodem, když se Bůh meče doslechl o té novině, že Démonický král útočí, s velkým nadšením napsaným na tváři popadl svůj meč, ale když si vyslechl Ninin příběh, vypadal zklamaně a vrátil meč zpět do pochvy.
---------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>