Kapitola 82 - Představení (1-4)

Kapitola 82 - Představení magického strážce Feddse 

Část 1

[Královský palác v královském městě v Asurském království – Stříbrný palác.

V zahradě rostlin, kde se sbíraly kvetoucí bílé květy, jež byla známa také jako Zahrada Bílých lilií. Tam se ten netvor najednou objevil. Bylo to tam, před očima druhé princezny Ariel, která se procházela mezi bílými liliemi.

Ten netvor, Konečný divočák, okamžitě zabil princeznina strážce, magického ochránce Derricka Redbata. Pak ten netvor obrátil své kly k princezně. Toho netvora porazil ochránce rytíř Luke a princezna z té situace dokázala vyváznout.

Luke úžasně ochránil princeznin život svým vlastním tělem.]

Netvor zjevivší se v královském paláci byl neslýchaný incident. O takové věci se mluvilo mezi šlechtici v královském paláci. S pomocí šlechticů z frakce druhé princezny se Sylphina existence utajila.

Samotný pán Liston z frakce druhé princezny prohlásil následující: „Někdo toho Konečného divočáka musel do královského paláce potají propašovat a vypustit jej v tom nejlepším načasování – když se princezna procházela v zahradě. Tohle je určitě pleticha z rukou frakce, která je proti druhé princezně. Jediný člověk, který by toto mohl provést, pán August, má na starosti obranu královského paláce. Je známo, že pán August je vůdcem frakce prvního prince. Takže tato pleticha je bez pochyby počin v zastoupení frakce prvního prince.”

Kvůli zbrklým počinům pána Listona se frakce druhé princezny sama zahnala do kouta a tím se započal její předběžný rozpad.

Část 2

Sylphy srdečně vyléčili. Ona, jež přiletěla z nebes, byla žena, co zachránila princeznu. Bylo samozřejmé, že hrdinu, co zachránil princeznu z nesnází, dobře přijmou.

Na rozdíl od některých názorů byli i tací, co ji považovali za nebezpečnou. Najednou se objevila a jedinou ranou zabila Konečného divočáka. Také byla schopná používat němou magii, jejíž jediným známým uživatelem byl mistr z Magické akademie.

Bylo to podezřelé. Takže všichni šlechtici, co věděli o její utajené existenci, se rozhodli držet své otázky pod pokličkou.

Mezi těmi otázkami bylo i: Nebylo by lepší, kdybychom se jí zbavili, zatímco je v bezvědomí?

Když došlo na tento názor, druhá princezna Ariel Anemoi Asura jasně prohlásila: „Záleží na tom, jaká je její skutečná identita? Je to můj dobrodinec, co mi zachránil život. V tomto ohledu neodpustím žádnou hrubost.”

A pak s těmito slovy souhlasil i ochránce rytíř Luke: „Já to cítím také tak. Na chviličku předpokládejme, že tuhle dívku poslali, aby princezně ublížila. Pak by rozhodně neměla důvod tomu útoku netvora bránit.”

Bylo jasné, že kdyby se Slyphy tehdy neobjevila, tak by jak princezna, tak Luke byli mrtví. Kdyby byla Sylphy muž, tak by Luke možná změnil názor. Ačkoli velikost poprsí byl jen jeho koníček, hlavním důvodem bylo, že to byla nádherná dívka s pěknou tváří. To zlepšilo Lukův dojem. Neboť Luke byl sukničkář.

„Když to princezna říká.”

„Luke nadnesl dobrý fakt.”

„Neměli bychom to dělat.”

Výsledkem diskuze bylo, že ji vyslechnou a i kdyby se ukázalo, že patří k nepřátelům, tak ji přehlédnou.

A tak se debata nachýlila k závěru.

Část 3

Jakmile se Sylphy probudila, pomyslela si, že sní. Postel byla příliš luxusní. Šaty lidí kolem byly příliš luxusní. Celá místnost byla příliš luxusní. Nevím, proč jsem na tak úžasně luxusním místě.

„Hej, dobré ráno,” promluvil jeden z nich. Ten, co byl oblečený jako rytíř, co se zdál jen o trošičku starší.

A pak Sylphy otevřela ústa. Jenom na chviličku jí připomínal Rudea.

„Moje jméno je Luke. Luke Notos Greyrat. A ty jsi?”

Kvůli jeho mírnému úsměvu se každému člověku hned ulevilo. Každá šlechtická dívka se poddala tomuto dětskému úsměvu. I když bylo pár dívek, které mu dokázaly vzdorovat, zjistily, že nemohou promluvit. Takovou měl hrdost.

„...!”

Sylphy se stočila do klubíčka, aby ochránila své bláhové já. I když vypadal jako Rudeus, ona neměla ráda stejně staré děti. Až do tohoto dne bylo ve vesnici Buina stále pár dětí, co na ni koukaly nepřátelsky.

„Och, co je? Co se děje?”

Když chlapec spatřil přespříliš vyděšenou dívku, vyvedlo ho to z míry. Zdálo se, že to bylo poprvé, kdy zakusil takové odmítnutí. Přihlížející šlechtici se nad tím zasmáli.

„Ha ha ha! Zdá se, že není typ, co by se zamiloval do takového sukničkáře jako ty!”

„Nechali jsme to na tobě, protože se říká, že jsi nejšikovnější, co se záležitostí s mladými dívkami týče...”

„Na něco takového jsi pořád ještě moc mladý, prostě to už vzdej!”

Okolostojící dospělí řekli Lukovi něco takového ve snaze, aby jej přiměli to vzdát. Ale Luke si tvrdohlavě stál za svým.

„Prosím, počkejte. Teď to teprve začne!”

Co se týče žen, zmocňovalo se jej jen jedno slovíčko. A to byla 'hrdost'.

„Omlouvám se, zavdal jsem ti příčinu se bát? Ale stejně pokud mi to umožníš, rád bych ti poděkoval. Ty s nádhernými vybělenými vlasy, jsem ti opravdu vděčný, že jsi mi zachránila život.”

Sylphy přemýšlela, co pro všechno na světě myslel tím vybělenými vlasy? Kdo je tenhle chlapec? V tom svém zmatku se podívala stranou. Vedle postele tam byla skříň. Říkalo se, že zrcadlo je na tomto světě nesmírně drahé, ale...

„...”

Na první pohled si Sylphy neuvědomila, že se kouká sama na sebe. S tou dívkou, co samotná seděla na posteli, bylo něco divného. Střetly se očima. Když pohnula rukou, i ta dívka se pohnula. Okamžitě si uvědomila, že to je to samé, co viděla v odrazu na hladině vody. Sylphy to překvapilo.

„...Ech?”

Sylphiny vlasy se změnily na čistě bílou barvu.

„B-bílé?”

Zatímco byla Sylphy zmatená, Luke dál laskavě mluvil. Luke sklonil hlavu a květnatými slovy, kterým nerozuměla, chválil Sylphiny bílé vlasy. „Ano. Tvoje vlasy jsou jako první sníh, co napadl v pozdním podzimu.”

Ta slova, nad kterými by každého zabrněly zuby, k Sylphině srdci nedorazila. Sylphy byla upřímně zmatená. Její vlasy měly být zelené. Ačkoli tehdy neměla žádné zrcadlo, už dřív viděla svoje vlasy, co jí zůstaly na hřebenu. Nicméně přemýšlela, proč zbělaly. Zatímco to byla rozhodně šťastná věc, nechápala, jaký to má význam.

„P-proč... tohle?”

Jak k tomu došlo?

Kde to vůbec jsem?

Proč tu vůbec jsem?

A co se toho týče, jak jsem se sem vůbec dostala?

Sylphy to vážně nedokázala pochopit, takže když nakonec promluvila, zněla akorát uboze.

Část 4

Potom začal výslech. Šlechtici kladli otázky. Luke, jehož už nebylo třeba, aby jí dělal společnost, ustoupil stranou s šokovaným výrazem na tváři.

„Odkud jsi přišla?”

„Čí jsi podřízená?”

„Od koho ses naučila magii?”

Sylphy tu situaci nechápala. Proč? Co tady dělám? Proč jsou kolem mě všichni ti lidé s děsivými tvářemi? Ale jelikož se jí ptali na otázky, tak upřímně odpovídala. Já, jež pochází z kraje Fedoa, jsem jediná dcera lovce z vesnice Buina a naučila jsem se magii od svého kamaráda Rudiho. A než jsem se nadála, byla jsem ve vzduchu. Nějak jsem dopadla na místo nedaleko toho netvora, a tak jsem použila magii, kterou jsem znala, abych ho porazila. Nemám ponětí, jak nebo proč se to stalo.

A tak odpovídala upřímně.

Šlechtici, co to poslouchali, se na ni pochybovačně dívali.

Vesnice s dětským mágem.

Najednou si uvědomila, že je ve vzduchu.

Najednou si uvědomila, že tam je netvor.

Nebyla to uvěřitelná historka. Pořád měli za to, že se jedná o potulného mága, který se snažil se princezně zavděčit, a tak na oko porazil Konečného divočáka, aby ukázal svou moc.

Bylo snadné pochopit, proč si tak stěžovali. Neměli žádný důvod, proč by měli věřit tomu, co řekla Sylphy.

Šlechtici z frakce druhé princezny nějakou dobu mluvili o tomhle a tamtom.

„Tak mě tak napadá, slyšel jsem jednu historku, že...”

Jeden šlechtic si vybavil zkazku, co zaslechl.

[Byl jeden šlechtic z Boreasů, co zaměstnával domácího učitele. Ten učitel také dokázal používat němou magii. Byl to mladý génius, co v raném věku dokázal použít magii řádu světce. Není to náhodou tento člověk, takzvaný génius?]

To byl Rudeus. Do královského města o Rudeovi dorazily jenom mdlé zkazky. To kvůli tomu, jak Sauros ty informace potlačoval.

Ale když byl Sauros trochu pod vlivem saké, chvástal se chlapcem, který pro něj byl jako vlastní syn. Příběh o geniálním chlapci, co porazil posluhovače premiéra. Geniální chlapec, jehož nadřazenost uznal i Král meče Ghyslaine. Geniální chlapec, co zvládl Boreasovu násilnou dceru. Geniální chlapec s nechutným koníčkem. (pozn.: Že by vyrábění figurín? Neboť správný šlechtic přece nepracuje.)

Nebylo to nic než nepravděpodobná zkazka. A proto to šlechta považovala jen za plané řeči. Ale Sylphy vlastně byla schopná používat němou magii. Pravda se pomalu začínala zjevovat, kam ty dílky skládačky dokázaly zapadnout.

„Ach, ale smutné je, že to je příběh o chlapci!”

„Hlavně nebylo by divné, kdyby byl v královském městě?”

Šlechtice to mátlo. Znovu Sylphy vyslýchali. Ptali se jí na zavádějící otázky.

„Možná že tvoje skutečné jméno je ten Rudeus, není to tak?”

„N-ne! To je jiné, Rudeus, totiž, Rudi... ehm, to on mě naučil magii.”

Sylphy jim do nejmenších detailů povyprávěla o chlapci jménem Rudeus Greyrat, který ji naučil magii. Jak je Rudi velmi moudrý a jak ji Rudi naučil spoustu různých věcí.

Ten příběh všechny šlechtice velmi udivil.

Pokud ta historka byla opravdu pravdivá, pak ten geniální chlapec opravdu existoval a než odešel z vesnice, tak to zařídil tak, aby po sobě nechal učedníka. Nebyl to jen tak obyčejný učedník. Byl to uživatel němé magie. Rozhodně to byly zlověstné okolnosti.

No, pokud některá z těch historek byla pravdivá. Se Saurosovou manipulací informacemi se dalo změnit, jestli ten člověk byl chlapec nebo dívka. Ale faktem zůstávalo, že tato dívka byla uživatelem němé magie. Uživatelé němé magie byli vzácností. Pokud Sylphiette řekla, že ona nebyla tím zmiňovaným geniálním chlapcem, pak byla stejně vysoká pravděpodobnost, že byla jeho učedníkem.

Skutečné jméno toho génia bylo Rudeus Greyrat.

Když zmínila jeho plné jméno, mnoho šlechticů utrousilo „hm?” a byli zmatení. Co je Greyrat? Proč je to jméno vyšší šlechty, co chránila všechny strany Asurského království? V této zemi nebylo příjmení Greyrat ani trochu neobvyklé. Je známo, že je to rodina s láskou pro ženy. Není nezvyklé slyšet, že dcera nižší šlechty nebo služebná počala dítě, aby se stala jejich milenkou. A tak je těm milenkám dovoleno nazývat se Greyraty. Rozhodlo se, že jména šlechty, co chránila čtyři strany, budou:

Notos.

Boreas.

Euros.

Zephyrus.

V Asurském království bylo mnoho lidí, co se představovalo jako Greyrat.

Ale ačkoli to bylo obyčejné jméno, bylo to něco jiného, pokud se mluvilo o géniovi. Šlechta, co se chtěla někam dopracovat, potřebovala pokrevní svazek s jednou ze čtyř hlavních větví Greyratů. Není pochyb o tom, že o to usiloval. Také odhadli to, že začal s Boreasy tím, že se nechal najmout Philipem, Saurosovým takzvaným nelegitimním synem. Alespoň mohli udělat něco jako zasnoubení s Boreasovou zdivočelou dcerou, aby si to jméno mohl nárokovat. Luke řekl, že nikdo z jeho rodiny, ani bratři nebo někdo jiný, neměl chlapce toho jména.

„Bude nezbytné to do detailů prozkoumat.”

Šlechta velmi milovala přemýšlení o věcech, co měly co dělat s mocenskými souboji. Pokud si Rudeus zvolil někoho jiného než Noty, vymyslí plány, aby mu v tom zabránili. Ale pokud si zvolil Noty, pak je tu možnost, že by ho mohli zahrnout do svých spojenců.

A tak se jejich rozpravy odvrátily od původního účelu, aby ověřili Sylphinu totožnost. Pro ně byla přece jenom mnohem důležitější možnost mocenského boje než něco triviálního jako skutečná povaha Sylphy.
---------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>