Kapitola 79 - Bílá maska II (4-5)

Část 4

Výzkum povolávací magie.

K tomu bylo třeba naučit se základy magických kruhů. Povolávací magie na tomto světě v podstatě využívá magických kruhů. Pokud bychom to popsali tímto způsobem, útočná a léčivá magie využívá kinetické energie z magické moci směřované pomoci zaříkávání. A povolávání a bariéry využívají statickou magickou moc směřovanou pomocí magických kruhů.



Když si pročetla literaturu, zdá se, že pochopila, co to je magický kruh. Aniž by se zeptala učitele, jenom tím, že si pročetla knihy a minulé záznamy. Zdá se, že se to naučila sama.

„Přemýšlení lidí na tomto světě je zarážející. Zdá se, že si myslí, že s některými věcmi, co jdou mimo ně, nemůžou nic dělat. Ale jelikož já dělám něco, co ještě nikdo do teď nezkoušel, nemůžu se to nikde naučit.”

I když řekneš něco takového, co já, jehož akorát učili ostatní? No, až do teď jsem se nikdy nesnažil udělat něco, co ještě nikdy nikdo neudělal, takže na tom nesejde.

„Kromě toho nemáme žádnou magickou moc, ne? A proto i kdybychom mluvili o nezbytných podmínkách magické moci, akorát by nás to obtěžovalo.”

„...Ech?”

Vyšel ze mě velmi hloupý zvuk.

Cože.

Žádná magická moc?

„Co se děje? Řekla jsem něco divného?”

„Já mám magickou moc. Vždyť dokážu používat magii. Zrovna nedávno mi dokonce bylo řečeno, že mám špičkovou magickou moc na světě.”

Jak jsem to řekl, dotkla se své masky. Kvůli té masce jsem nedokázal říct, jak se tvářila, ale viděl jsem její pohyby.

„...Aha, jestlipak je to jiné, protože ses reinkarnoval. Zdá se, že moje celková magická moc je... nula.”

Celková magická moc nula. To by znamenalo, že vůbec nedokáže používat magii.

„Jen tak mimochodem, zdá se, že všechny věci na tomto světě mají magickou moc. Dokonce i mrtvoly, co leží všude kolem. Ale jelikož jsem přišla ze světa bez magie, myslela jsem si, že to je přirozené...”

Dokonce i mrtvoly mají magickou moc. Takhle to funguje? To je poprvé, co jsem to slyšel. Ale pokud je to pravda, tak mít absolutně nulovou magickou moc by mělo být značně závažné.

„Taky, ach, tohle se na tebe možná taky nevztahuje.”

Jak to řekla, odložila svou masku. Je to nostalgická tvář Japonce. Nádherná dívka, no, takhle daleko zajít nemůžu, ale trochu nad průměrem určitě. Ale když jsem o tom trochu popřemýšlel, od té doby, co jsem přišel na tento svět, jsem vážně viděl spoustu nádherných tváří. Nanahoshi by mohla být nečekaně první nebo druhá své třídy, taková tvář.

„Od té doby, co jsem přišla na tento svět, uplynulo už pět let, ale vůbec jsem nezestárla.”

Věčné mládí.

Pět let.

Měla by mít kolem 16 nebo 17 let.

„To je celkem záviděníhodné, ne?”

Jak jsem tohle řekl, zkřivila tvář. Sarkasticky se zasmála a pak si masku znovu nasadila.

„...No, určitě je to lepší než zestárnout v neznámé zemi.”

Když tak o tom přemýšlím, to moje já, co se objevuje ve snech s Hitogamim, taky nestárne. Je stejné jako v mém minulém životě. Jestlipak lidé z jiného světa zásadně nestárnou?

„Nevím, na jakém principu to funguje, ale je to celkem zpackané, ne?”

„Ale já normálně stárnu...”

„...Aha. Přemýšlím, jestli je to záležitost těla. Až budeme mít příště šanci, pojďme to prozkoumat. Možná by nám to mohlo poskytnout nějakou stopu.”

Jak to Nanahoshi řekla, zapsala si něco do notýsku v ruce. Jestlipak si píše věci, na které přišla, nebo věci, které chce později prozkoumat. Jelikož já často zapomínám na věci, o kterých uvažuju, měl bych se pokusit ji napodobit.

„Tak se vraťme zpět k tématu.”

Naučila se magické kruhy. Zdá se, že magický kruh vzniká, když rozdrtíte magický krystal na jemný prášek, smícháte jej s určitými surovinami, takže z toho vznikne barva, kterou potom použijete na nakreslení magického kruhu. Jelikož ta barva funguje jako lepidlo a splyne s většinou věcí, zdá se, že prostě nezmizí.

Pak když tou barvou necháte protékat magii, znásobí to její moc a pak způsobí účinek odpovídající tvaru magického kruhu,. Zdá se, že barva v podstatě vyprchá po jednom použití. Navíc se zdá, že typ požadovaných surovin na výrobu barvy závisí na použité magii.

Většinou se zdá, že když chcete použít magii řádu krále a vyšší, potřebujete zvláštní druh barvy. Ale abyste ji připravili, potřebujete sumu peněz srovnatelnou s národním rozpočtem.

„Takže ty teleportační magické kruhy v troskách zmizí po jednom použití?”

„Ty nejsou nakreslené takovou barvou, takže to je jiné.”

Zdá se, že je to takhle. Barvené magické kruhy jsou prostě současným standardem. Zdá se, že magické kruhy ze zlaté éry měly různé tvary.

Momentálně se takové techniky stále používají, například metoda vyrývání magického kruhu přímo do kamene, kterým potom proudí magická moc. Nanahoshi řekla, že tuhle metodu nedokáže použít, takže to nijak moc do hloubky nezkoumala. Ale při výrobě magických nástrojů se používají takové techniky.

„Nebylo by lepší použít jako základ tohle?”

„Já to použít nedokážu, takže na tom vůbec nesejde.”

Jak sobecké.

Když přijde na magické kruhy, pokud máte tvar, barvu a magickou moc, dá se zmaterializovat většina magie. Ale je v tom jeden problém.

Jelikož se tvar magických kruhů obecně předával mluvenými instrukcemi, zdá se, že už je většina z nich ztracena. Teď už nejsou žádní lidé, co by tvořili nové magické kruhy.

Nějaká nástěnná malba v nějakých troskách v pustině nebo zapomenutý svitek hluboko v pokladnici krále z dávných dob. Dokud si vzorec nepřepíšete z takových míst, nové magické kruhy nevzniknou.

Ale Nanahoshi tuhle situaci mění.

Zkoumá zákony ovlivňující magické kruhy. Řekla, že psaním velkého množství magických kruhů a opakováním experimentů už uspěla ve vývoji mnoha nezvyklých magických účinků.

Je to celkem úžasné. Rozhodně bych byl rád, kdyby mě to také naučila. Zrovna když jsem o tomhle přemýšlel, řekla, aby to pojistila: „Ale o těch věcech, co jsem zkoumala, nebudu jen tak ochotně mluvit.”

Proč ne, bylo, co jsem si myslel?

Dál mluvila, zatímco mě tlačila k odpovědi: „Udělejme obchod.”

A.

Zdá se, že od teď je to to, o čem chtěla opravdu jednat.

„Já nemám žádnou magickou moc a nemám žádné techniky boje. Pravděpodobně jsem věčně mladá, ale nejsem nesmrtelná.”

„Ech?”

„Já tenhle svět nesnáším. Není tu žádný smysl reality, jídlo je strašné. Morálka je tu divná, je to nepraktické... jsem si jistá, že o tom víš, ale na tomhle světě není nic jako šampón. Kromě toho na svém původním světě mám lidi, které jsem takhle opustila. Proto se chci vrátit. Co ty?”

Když se mě na tohle zeptala, okamžitě jsem odpověděl: „Já mám tenhle svět rád. Mám tu spoustu známých, nechci se vrátit.”

„Aha, to už na tom původním světě nemáš žádnou rodinu?”

„Vůbec ničeho nelituji.”

Ani nechci vzpomínat na věci ze svého minulého života. Rozhodl jsem se žít na tomto světě. To bylo před 15 lety. Za tu dobu se událo spoustu věcí. Dobrých věcí a také špatných věcí. Ale bylo to slušně naplňující. I kdybyste mi teď řekli, abych se vrátil, tak bych se veškerou svou silou vzpíral.

„Aha, byla to poklidná smrt.”

Zdá se, že Nanahoshi to pochopila svým vlastním způsobem. Řeknu to ještě jednou, ale nezmínil jsem se před ní, že to kvůli ní jsem tehdy skočil. Řekl jsem, že jsem umřel při nehodě, ale podrobnosti jsem si nechal pro sebe.

„Náš cíl je jiný. Ale oba máme věci, co chceme. A proto udělejme obchod.”

„Je něco, co mám, co bys chtěla, Nanahoshi?”

„Copak jsi to sám před chvílí neřekl? Že máš špičkovou magickou moc.”

Chceš magickou moc. Teď už to chápu. Ale zdá se, že má ve své laboratoři velké množství magických krystalů. Jestlipak to znamená, že to nestačí?

„Chci, abys mi pomohl s mými experimenty. A pak tě naučím věci, co chceš vědět. Pokud to bude něco, co nevím, tak to prozkoumám. Jelikož mám celkem dost konexí, důvěřuji své schopnosti dělat výzkumy. Pokud budeš chtít něco dalšího, tak taky pomůžu.”

„Jinými slovy to bude vztah něco za něco, to tím myslíš?”

„Správně. Je dobře, že tak rychle chápeš.”

Zdá se, že je chytrá, takže si myslím, že by ničemu nevadilo, ani kdybych jí nepomohl. To jsem si myslel. Ale přece jenom jelikož je to člověk ze stejného světa, určitě chce vyzkoušet spoustu věcí. Taky sama řekla, že je slibné, že se setkala s dalším pozemšťanem.

„Rozumím, tak budeme spolupracovat.”

„Aha, děkuju. Tohle slyšet mi vážně pomohlo. Tohle řeknu předem, ale později za mnou nechoď, že s tím chceš přestat.”

„Muži svoje sliby plní.”

„...Tohle slyšet v japonštině je tak nějak dojemné.”

„Lidi na téhle straně nechápou mé žertíky.”

Nanahoshi utrousila „tak dobře” a posadila se na židli. Z kapsy vytáhla několik prstenů a nasadila si je na prsty. Tři. Copak to asi dělá? Po jediném odkašlání, aby si pročistila hrdlo.

„Takže na začátek, je něco, co bys chtěl vědět? Slyšela jsem, že zkoumáš věci vztahující se k tomu teleportačnímu incidentu.”

„Ehm, od koho jsi to slyšela?”

Na chviličku se podívala na mírně podrážděného seniora Feddse, co nebyl schopen se zapojit do naší konverzace. Teď už to chápu, zatímco jsem byl v bezvědomí, tak si s ním musela chvilku povídat.

„Ehm, co? Co se děje?”

Když se na něj najednou zaměřily naše pohledy, s ustaranou tváří naklonil hlavu ke straně.

„Teď bychom si rádi vyslechli podrobnosti o tom incidentu. Nanahoshi, od teď prosím používej lidskou řeč.”

„Rozumím.”

Senior Fedds se posadil vedle mě. Nanahoshi naproti nám. Od teď to nebylo v japonštině, ale v lidské řeči.

„Nevím, kdo ten incident způsobil. Ale zhruba před pěti lety jsem přišla na tento svět,” říkala Nanahoshi, jako by bylo složité o tom mluvit.

Před pěti lety. Asurské království. V tomhle okamžiku jsem to i já se svou zabedněností dokázal odhadnout. Jsem si jistý, že od seniora Feddse slyšela, že mě to také teleportovalo.

„Jinými slovy?”

„Ten incident s největší pravděpodobností nastal v reakci na můj příchod na tento svět. Jinými slovy...”

Tady se Nanahoshi na chviličku odmlčela. A pak to řekla: „Jinými slovy by to znamenalo, že tou příčinou jsem byla já.”

Tak přece, co?

To byla odpověď, kterou jsem už odhadl. Skutečnost, že povolávání a teleport jsou podobné techniky. A pak to, že to Nanahoshi povolalo. Bez ohledu na to, jak velký jsem hlupák, když dáte dohromady tolik podmínek, pak to pochopím. Nebo spíš jsem skoro v takovém stavu, že se mi ulevilo, že jsem to nezpůsobil já.

Ale u seniora Feddse to bylo něco jiného.

„Ty???!” zakřičel nahlas. Hlasem, který jsem normálně nikdy neslyšel. Čelil tváří v tvář Nanahoshi a zvedl ruku. „...To!!!?”

Nanahoshi zvedla ruku, na kterou si navlékla prsteny. Jeden se rozzářil. Magie seniora Feddse nezafungovala. Co to je za prsten?

„Já... My... Jak moc si myslíš, že jsme kvůli tomu incidentu trpěli! Otec a matka??! Byla to tvoje vina!”

Jakmile si Fedds uvědomil, že se jeho magie nezmaterializovala, skočil k Nanahoshi. Ale když se rozzářil druhý prsten, ozval se zvuk, jako kdyby jeho pěst narazila do něčeho ve vzduchu. Ten prsten, to je magický nástroj, co?

„Hej! Rudee Greyrate, přestaň se jenom koukat a pomoz mi!”

Nanahoshin netrpělivý hlas. Senior Fedds, co ztěžka oddechoval, a přesto stále máchal pěstmi. Chopil jsem se ho za ruku.

„Seniore Feddsi, prosím, uklidni se.”

„Jak se mám po tomhle uklidnit? Tenhle člověk byl příčina, sama to řekla! Jak můžeš být tak klidný! Dokonce i ty, i ty sis prošel spoustou těžkostí!”

Senior Fedds byl tak rozčilený, jak jsem ho ještě neviděl. Normálně měl vždycky klidný přístup, ale přece jenom se zdá, že v tom teleportačním incidentu přišel o drahého člověka. Po pěti letech se s tím možná trochu smířil, ale v žádném případě nebylo možné, aby zůstal klidný, když se přímo před ním objevil viník.

Ale podle toho, co jsem slyšel já, ten incident nezpůsobila Nanahoshi. Myslím, že ve svém minulém životě jsem byl přítomen, když ji to teleportovalo. Jinými slovy by se dalo říct, že se do toho taky jenom náhodou zapletla.

Ach, teď to chápu. Jelikož jsme o tom mluvili v japonštině. Jinými slovy senior Fedds to neslyšel. Není nic divného, že si to špatně vyložil.

„Za to se omlouvám. To vysvětlení bylo nedostatečné. Nezdá se, že by přišla, protože sama chtěla. Jinými slovy Nanahoshi je také oběť.”

„Oběť?! To... je to pravda?”

Senior Fedds, co pořád oddechoval v připraveném postoji. Ale zdá se, že mi uvěřil, zhluboka se nadechl a posadil se na židli.

„Omlouvám se. To byl trochu netaktní způsob, jak to říct. Za to se omlouvám.”

„Ne, to nic, já se také omlouvám, bylo to tak najednou.”

Hádám, že Nanahoshi si ty prsteny nasadila, protože zvážila možnost, že bych po ní v záchvatu zuřivosti vystartoval. Je nečekaně tvrdohlavá. Nebo spíš, ten prsten mi přišel celkem praktický. Jestlipak je to způsob sebeobrany? Taky chci jeden.

„Každopádně co se týče toho incidentu, sama tomu vážně nerozumím. Během toho incidentu mě někdo povolal, ale kdo nebo za jakým účelem a potom proč došlo k té katastrofě. To jsou věci, které nikdo neví.”

„Orsted..., nic k tomu neřekl?”

„Ne, neřekl nic, než že to bylo poprvé.”

Aha, nevíš.

No, pokud to ti chlápci, co se nazývají Bohy, neví, pak si jsem jistý, že se to tak snadno nevysvětlí.

Mám takový pocit, že Hitogami by možná řekl, že to způsobil Orsted, ale... No, jelikož se zdá, že Orsted je pod vlivem té kletby, kvůli které ho lidé nenávidí, je možné, že i Hitogami ho nenávidí právě kvůli té kletbě. Ačkoli se zdá, že Orsted má nějakou osobní zášť, ti dva spolu nevychází.

Nečekaně by to mohlo dopadnout tak, že když mi to Hitogami tehdy řekl, byl v tom i nějaký ten předsudek. Pokud budu naprosto věřit té Nanahoshině historce, tak si vážně nedokážu představit, že by to způsobil Orsted. Například i když ji to povolalo, zdá se, že Orsted naprosto podporuje její přání se vrátit. Nechápu, jaký to má smysl.

„Tak proč jsi řekla, že jsi to způsobila ty?”

„Kdybyste na to přišli později, tak by se vám to nelíbilo, ne? Proto jsem to řekla předem. Že jsem s největší pravděpodobností příčinou toho incidentu.”

„Aha.”

Radši to sama řekla předem. A pak se opravila tím, že řekla, že to je špatně. Myslím, že kdyby se na to přišlo potom, tak by asi bylo snazší se uklidnit. Je trochu těžké to poslouchat. Ačkoli bychom měli také uvážit možnost, že Nanahoshi nebo Orsted lžou.

„Ale aha, ty to vůbec nevíš, co?”

„Nevím. Ale díky svému výzkumu mám nějaké možnosti.”

„Že pokud pokročíš ve svém výzkumu, tak pochopíš pravdu za tím teleportačním incidentem?”

„Přinejmenším to budu schopná nějak teoreticky vysvětlit.”

Nehodlá prohlásit, že bude vědět, co? Tohle je spíš uvěřitelnější.

„Kvůli tomu potřebuju velké množství magické moci.”

„Aha, takže moje existence je jako trajekt.”

„Trajekt? Fufu, asi jo, tak nějak.”

Senior Fedds se kvůli naší konverzaci ušklíbal. Jestlipak Nanahoshi pořád zpochybňuje? No, později mu to určitě pomalu vysvětlím.

Každopádně by mě nikdy nenapadlo, že laskavý senior Fedds takhle moc ztratí nervy. Řekl, že jeden jeho známý se našel, ale... aha, zahynul jak jeho otec, tak jeho matka...

Zdá se, že by bylo lepší si znovu promluvit, až se situace trochu uklidní.

„Rozumím. Nanahoshi. Pro dnešek jsem si to všechno ještě nepřebral, znovu za tebou přijdu jindy. Potom si i podrobně promluvíme o tom, co budeš potřebovat.”

„Dobře. Tak to tak uděláme.”

Prohodili jsme mezi sebou pár slov na rozloučenou a já jsem vyvedl seniora Feddse a odešel jsem.

Část 5

Když jsem seniorovi Feddsovi od samého začátku řekl, v jaké je Nanahoshi situaci, trochu se uklidnil. Proti její vůli ji přenesli na tento svět a ona se chtěla zoufale vrátit zpět. Když jsem mu tohle řekl, zdálo se, že jeho hněv odezněl. Ale když jsem skončil, zeptal se mě na tohle:

„Takže, Rudee, jaký z ní máš pocit?”

Jaký mám pocit, co?

Tohle rozhodně není o jejím vzhledu, tím si jsem jistý. Mělo by se to týkat toho, jestli jí věřím nebo ne. Jelikož jsem se na tento svět dostal po reinkarnaci, dokážu její příběh naprosto přijmout. Ale pro seniora Feddse, co se narodil a kterého vychovali na tomto světě, to je možná naprosto neuvěřitelná historka. A ještě tak náhle.

Ale i podle Nanahoshina hlasu jsem měl pocit, že se o tenhle svět vůbec nestarala. Skoro jako kdyby si prostě jen chtěla všechno rychle vyřídit a vrátit se domů. Je jiná než já. Od chvíle, co přišla na tento svět, slavila úspěch za úspěchem. Bylo pár věcí, které brala moc zlehka. Možná má věčný život. Nezdůrazňovala své potíže, ale... Vážně se mi to ani trochu nelíbí.

„Upřímně je na tom pár částí, co se mi vážně nelíbí, ale prozatím jí věřím.”

„...Aha, něco se ti nelíbí... Jo, v tom případě je to v pořádku.”

Senior Fedds se hořce usmál.

Kdybych teď řekl, že Nanahoshi naprosto věřím, varoval by mě, že bych si měl dávat větší pozor? O tom jsem přemýšlel. To my jsme ji obtěžovali, takže si nemyslím, že bychom se museli nějak moc trápit, že se nás snaží podvést, ale...

No, přece jenom to byla tak moc nerealistická historka. Nebylo by žádné překvapení, kdyby se o mě Fedds bál, kdybych tomu ochotně uvěřil.

„Ty ses o mě bál, že, seniore? Za to ti moc děkuju.”

„Ech!!? N-ne, já vážně ne... nebál... Jo?? Ty... n-není zač.”

Senior Fedds znervózněl.

Zdálo se, že se konečně uvolnil.

---

Každopádně přesně takhle jsme Nanahoshi a já započali náš pracovní vztah.

Pořád je spoustu věcí, na které bych se rád zeptal, ale nemám důvod k netrpělivosti. Nebude vadit, když si to vyslechnu pěkně jedno po druhém.
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>