Kapitola 80 - Každodenní život (1-4)

~ A máme tu krásnou kulaťoučkou kapitolu. ~

Kapitola 80 – Každodenní život na Magické univerzitě
Část 1

Ode dne, kdy jsem nastoupil na Magickou univerzitu, uplynul téměř rok.

Teď je mi 16. Jelikož se na tomto světě kromě pěti, deseti a patnácti let nic jiného neslaví, tak si vůbec nevzpomínám, kdy mám narozeniny.

Kdybyste se každý den dívali na svou kartu dobrodruha, tak byste na to přišli, ale na tu se člověk nedívá každý den.

No, na věku vlastně vůbec nezáleží.

Část 2

Od té doby, co jsem se potkal s Nanahoshi, se můj každodenní život změnil.

Jako první, moje ranní cvičení. To je stejné jako vždycky. Ale když máchám mečem, čas od času se objeví Badigadi.

Obecně mě akorát v tichosti pozoruje. Není to tak, že by se nějak zvlášť snažil na mé cvičení docházet nebo že by mi dával nějaké konkrétní rady. Jen tam seděl se svými šesti pažemi překříženými a sám pro sebe si přikyvoval.

Zajímalo by mě, s čím souhlasí. Nic konkrétního neříká. Kdyby otevřel pusu, možná by mu z ní vyklouzl hlasitý smích a takhle brzy po ránu by obtěžoval okolí, takže jsem se ho na to nezeptal. Nevím, co si myslí. Je to chlápek, z kterého mám dobrý dojem, ale nevím, o čem přemýšlí. Hlavně to je démonický král. Mám pocit, že by bylo špatné, kdyby se kdy dostal do špatné nálady.

Ale jednoho dne Badigadi otevřel pusu.

„Hm, je to vskutku zajímavý trénink, ale má nějaký smysl?”

Zeptal se mě, jestli to má nějaký smysl. Měl jsem pocit, jako kdyby mi na srdce dopadlo něco těžkého.

„Nemělo by to být zbytečné.”

Když jsem mu to takhle vyvrátil.

„Máš nesmyslně velké množství magie, a tak by takový trénink byl zbytečný, kdybys trénoval, jak se odít do Bojového ducha,” odpověděl.

Bojový duch?

Je to Bojový duch.

Když jsem o tom popřemýšlel, čas od času jsem slyšel, jak lidé mluvili o tomhle Bojovém duchu. Ale nemám ponětí, jak se do něj odít, takovéhle tipy jsou tak nějak mlhavé. Tohle je dobrá příležitost. Zeptám se ho a uvidím.

„Co je Bojový duch?”

„Bojový duch je jinými slovy magická moc!”

Podle Badigadiho: Bojový duch je technika, kdy využíváte magickou moc uvnitř svého těla, abyste prudce navýšili svou fyzickou schopnost. Jinými slovy je to Tělesné zesílení. To je přesně to, jak jsem si to představoval.

„Jak se do toho člověk oděje?”

„Postupně obal každou část svého těla magickou mocí, aplikuj ji a vytvrď!”

„Ach.”

Dostal jsem úžasnou radu. Hádám, že tohle je ta takzvaná moudrost démonického krále. S tímhle bych měl být schopen zesílit. Měla by se ze mě stát existence, která je o stupeň výš. Jelikož je to takhle, začal jsem uvolňovat magickou moc skoro jako v Dragon Ball. Skoro jako by to byla moc Nen, jsem zkusil smysly shromáždit to proudění kolem mého těla a vyzkoušel jsem spoustu věcí. Ale má fyzická schopnost nejevila žádné změny.

Jen jsem měl pocit, že bych mohl zesílit.

„Tak to jsi asi to! Nemáš žádný talent!”

V okamžiku vysvětlil, proč jsem to nemohl udělat. Ta věc zvaná Bojový duch, normálně čím víc trénujete své tělo, tím přirozeněji chápete, jak se používá. Takhle to funguje. Mám za to, že jsem pokročil s úmyslem vykonat rozumné množství tréninku, ale dokonce ani teď jsem Bojový duch ještě neoděl.

Proto nemám žádný talent. Zdá se, že se takoví lidé občas objeví. Bez ohledu na to, jak moc trénují, nemohou se odít do Bojového ducha.

„Fuhahahahaha! Ale neměl bys to potřebovat! Dokonce ani Laplace nikdy nenosil Bojový duch, ale byl silný!”

Kdykoli mě Badigadi srovnával, často zmínil Laplacovo jméno. Hádám, že jsme měli společné to širé množství magické moci.

„Pane Badi, ty ses dřív s Laplacem setkal?”

„Hm, jediným útokem zničil většinu mého těla, trvalo značně dlouho, než jsem ožil! Tehdy jsem si myslel, že umřu! Fuhahahaha!”

Jestlipak je to věc, kterou se člověk může vychloubat? No, bojoval proti úžasnému protivníkovi a přežil, asi to je dost na to se vychloubat.

Podle Badigadiho: Laplace byl podezřelý chlápek, kterého obestíralo spoustu záhad. Ale údajně byl zručný v užívání magické moci.

„Jestlipak bych dokázal být silný, kdybych bojovat jako Laplace?”

„S tímhle bys měl přestat, kdybys používal magickou moc stejně jako on, tvoje tělo by se zlomilo a rozpadlo. Koneckonců aby měl člověk v těle tolik magické moci, je už samo o sobě abnormální!”

Mocná magická moc vám zničí tělo. Tak nějak jsem takové věci chápal. Manipulace magické moci je podobná snaze natáhnout paži, co to jde. Kdybyste se svou paži pokusili natáhnout a ohnout opačným směrem, pak by se přirozeně zlomila. Člověk známý jako Laplace měl tělo a techniky, které jeho obrovskou magickou moc vyvažovaly.

Já takové tělo nebo techniky nemám. S tímhle lidským tělem bez ohledu na to, jak moc budu trénovat, se nikdy nestanu tím, co Laplace. Zdá se, že je to takhle.

„A vůbec, co máš v plánu dělat, až zesílíš?”

„I když se mě takhle zeptáš. Co?”

Jelikož už jsem byl jednou na pokraji smrti, myslím si, že je přirozené chtít se tomu vyhnout.

„Znal jsem spoustu lidí, co prahli po síle a slávě, ale nikdo z nich nebyl dobrý. Tohle se týká mého synovce, je celkem tvrdohlavý, víš? Teď už se značně zklidnil, ale říkával, že bude až do smrti usilovat, aby se stal nejsilnějším hrdinou na světě. I když existuje mnoho věcí, co je důležitější než tohle.”

„Důležitějších věcí? Například.”

„Například ženy! Až si jednu najdeš, tak to určitě pochopíš! Fuhahahaha!” řekl Badi s vítězoslavným pohledem.

Dokonce i v mangách mého minulého života platí, že lidé, co akorát prahnou po síle, jsou obecně na nic. Já vážně nemám v úmyslu hledat takové množství moci. I na tomto světě jsou obecným vzorem silní lidé, ale není to tak, že by síla byla spravedlností.

Než aby ses plahočil za silou, věnuj se ženám. Chápu tenhle příjemný způsob myšlení. Ale nevím, co bych měl dělat ve svém případě, kdy po nich nemůžu toužit kvůli své nemoci.

„Vážené démonické veličenstvo.”

„Copak?”

„Znáš způsob, jak napravit impotenci?”

„...Ani páru.”

Zdá se, že v mém případě není moudrost démonického krále nijak užitečná.

Část 3

Když jsem posnídal a vydal se na vyučování.

Poslední dobou se ráno učím detoxikační magii. Detoxikační magii mírně pokročilého řádu. Většina stavů se dá vyléčit jen za použití základního řádu. Ale na konkrétní nemoci, jedy produkované mocnými netvory nebo nemoci, co už dosáhly pokročilého stádia, potřebujete přesné zaříkávání a značné množství magické moci.

Abyste mohli použít detoxikační magii mírně pokročilého řádu a výše, vyučují se právě takové přesné techniky. Ta zaříkávání jsou také velmi dlouhá. Jsou několikrát delší než zaříkávání pro útočnou magii mírně pokročilého řádu. Povídá se, že nějaká význačná osoba z minulosti zkrátila dlouhá zaříkávání do nynějšího stavu, ale zdá se, že se to netýkalo detoxikační magie mírně pokročilého řádu a výše.

Také je tam mnoho kategorií. Na mírně pokročilý řád se musíte naučit přes 50 zaříkávadel. Mezi nimi je i magie, která vyrábí jed. Jed je lék, to se obecně říká.

Pokročilý řád má přes 100 zaříkávadel. Když se dostanete takhle daleko, vážně nemůžete pokračovat jen s nějakou ničemnou pamětí.

Když se dostanete na řád světce nebo výše, nutnost memorování postupně klesá, ale na oplátku se zvyšuje spotřebovaná magická moc. A řád krále a výše zkoumá mnoho zemí a obecně se drží v tajnosti. Jsou země, co vyrábějí jed, co se nedá vyléčit léčivou magií, a pak se vyrábějí techniky, které se snaží jeho účinek zvrátit. Hádám, že to znamená, že každý svět má svou honičku s viry a vakcínami.

Jen tak mimochodem, detoxikační magie řádu boha je jediná magie, co údajně léči jednu zvláštní nemoc. Pokud si to správně vybavuju, ta nemoc se nazývá nějak jako Nemoc magického kamene. Zdá se, že to je nemoc, kdy magická moc uvnitř postupně proměňuje tělo na magický kámen. Tvrdí se, že během historie byl jenom jeden člověk, co ji užil. Co se týče potřebného zaklínadla, zdá se, že ji bedlivě střeží ve Velkém kostele v Milishionu. (pozn.: Tuhle nemoc si zapamatujte... Abyste později nekoukali jako spadlí z višně ;-)

Jen tak mimochodem od mírně pokročilého řádu, přes pokročilý a řád světce, čím je řád vyšší, tím je zaříkávadlo delší. Mám představu, že když dojde na řád krále, musíte přečíst celou knížku. Bez ohledu na to, jak dobrou má tohle tělo paměť, dá se čekat, že bude trvat celkem dlouho, než si zapamatuju něco takového.

Mnichové a knězi, co nemají na výběr a musí si zapamatovat svá písma, to vážně mají těžké na každém světě. No, já osobně bych si s sebou nosil knížku se zapsanými zaříkávadly.

Je možné, že pokud se naučím detoxikační magii, dokážu svou nemoc vyléčit. Zapsal jsem se na tuhle hodinu s touhle myšlenkou, ale když jsem se na to zeptal učitele, přinejmenším až do pokročilého řádu neexistuje žádná technika, co by léčila ED.

To je asi očividné.

Přeci jen je to něco duchovního.

Část 4

Oběd.

Až do teď jsem jedl venku, ale začalo tu být trochu chladno. A proto jsem se rozhodl postavit budovu. Použil jsem zemní magii a vytvořil jsem kolem svého stolu střechu a stěny. Uprostřed stolu jsem udělal díru a založil tam oheň. Když jsem udělal díru na dým, byla hotová malá chaloupka. Díky ohni se kamenný stůl trochu zahřál.

A když jsem došel takhle daleko, dorazil zástupce Jinas a naštval se. Že když už zacházím tak daleko, že venku stavím budovu, tak mám jít prostě jíst dovnitř.

S tím se nedalo nic dělat, takže jsem nakonec skončil tak, že jsem jedl v přízemí. Myslel jsem si, že Zanoba bude proti, ale překvapivě nic neřekl.

„Protože Julie nemůže sedět na třetím podlaží.”

Zdá se, že na třetím podlaží nemají pro lidi společenského postavení otroka židle. To je samozřejmě místní pravidlo.

Zanoba se k Julii nechová jako k otrokyni. Až do samého konce se k ní chová jako k mladšímu učedníkovi nebo studentce. I když říkám tohle, jelikož má nižší postavení než on, pořád jde vidět spoustu scén, jak ji sekýruje.

Chování k otrokům se vážně hodně liší. Vážně nevím, jestli se k ní Zanoba chová dobře nebo špatně. Ale v porovnání s člověkem, ke kterému se ostatní otevřeně chovají jako k otrokovi, by to neměl být tak špatný pocit.

Když jsme šli do jídelny, z nějakého důvodu se před námi lidé rozestoupili.

„H-hej, to je Rudeus?”

„Není úžasný, vážně zmáčkl všechny zvláštní studenty. A sám.”

„Já jsem viděl, jak porazil toho démonického krále, jedinou ranou. Bylo to jedinou ranou...”

Slyšel jsem, jak si kolem šeptali. Nepamatuji si, že bych někoho mačkal, a když jsem jedinou ranou udeřil démonického krále, on mě složil do bezvědomí dalšími třemi. Ale vážně to není špatný pocit. Ale vážně nechci být příliš namyšlený...

Dav se dál rozestupoval až k jednomu konkrétnímu stolu.

„Fuhahahahahaha! Co se dalo čekat, dokonce ani ty to chladno nezvládáš.”

Z nějakého důvodu tam seděl Badigadi a pil alkohol, který ani není vypsaný ve školním menu. Jelikož má černou kůži, barva se mu změnila na temně hnědou. Jestlipak je opilý? Svaly tohohle chlápka jsou záhadné maso.

Okolní přihlížející studenti působili dojmem, že chtěli, abych se honem posadil. Přemýšlím, jestli to znamená, že chtěli, abych na tomhle místě jedl pokaždé, když sem přijdu. No, i kdyby to tak bylo, tak s tím není žádný problém.

Jen tak mimochodem, Cliff a Elinalize jsou na druhém podlaží. Jednou jsem tu podívanou viděl, jsou vážně idiotský pár. Jí tím způsobem, že se navzájem krmí s hlasitým „aaa” a nezajímá je, že je někdo sleduje, když se líbají.

Jelikož se při tom pohledu cítím prázdně, snažím se ze všech sil se k nim nepřibližovat.

„Mistře, to pití, co vážený démonický král pije, vypadá velmi chutně.”

„Fuhahahahahaha! Co jiného čekat od trpaslíka! Jediným pohledem pochopit, co to je za skvělý alkohol! Správně, tohle je vzácný poklad, co jsem si schovával ve vlasech!”

Julie řekla něco takového, zatímco Zanobu tahala za rukáv. Když už mluvíme o vlasových pokrývkách, přemýšlím, jestli se to týká i ředitele Georga.

Slyšel jsem, že trpaslíci mají rádi alkohol, ale přemýšlím, jestli se to týká i Julie. Ale i kdyby to tak bylo, není na to příliš malá? Ale zdá se, že jsem si to myslel jenom já.

„Hm, vaše démonické veličenstvo, nevadilo by, kdybych si dal skleničku?”

„Vůbec ne. Pít o samotě je přece nudné! Fuhahahaha!”

Když se Zanoba zeptal, vzal si skleničku pro Julii a ona začala pít. Jestlipak je to v pořádku? Jak se dalo čekat, uvažuju, jestli není příliš mladá. Kdybychom řekli, že to nevadí, když později použijeme detoxikaci, tak je to pravda, ale... No, když mi na tomhle světě bylo sedm, tak jsem taky trochu upil, takže vážně nemůžu mluvit o druhých.

„Takže já si dám také skleničku.”

„S tím přestaň, protože máš pořád hodiny.”

„Když mistr říká, pane Badi, je mi to moc líto.”

„Fuhahahahaha! Nebýt schopni svobodně pít, studenti to mají vážně těžké!”

Zatímco se takhle bavili, oběd skončil.

Já? já nic nepil. 

-------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>