Extra 80.5 - Nástup (1-2)

Extra 80.5 – Nástup Šíleného psa
Část 1

Svatá země mečů. Nemělo to žádný jiný název. Drsná země celý rok pokrytá sněhem.

Ve svých posledních letech tu Bůh Meče první generace postavil školu, aby zde své učedníky vyučoval šermu. Pro šermíře to bylo místo, kam šli a odkud nakonec odešli. Pokud jste byli šermířem, bez ohledu na to, kdo jste byli, bylo to místo, které jste museli alespoň jednou navštívit. Tohle byla Svatá země mečů.

V této Svaté zemi mečů se shromažďovali šermíři v učení, všichni se slibnou budoucností. Ačkoli to byli náctiletí, měli nadání v šermu, co bylo vidět na první pohled. Byli to mladí géniové.

Ve Svaté zemi mečů byli tři šermíři s pozoruhodným nadáním.


Prvním byla nejstarší dcera Boha Meče, Nina Farionová. Ačkoli jí teď bylo 18 let, už když jí bylo 16, považovali ji za nadaného Světce meče. Lidé říkali, že ve 20 z ní bude Král meče a do 25 bude bezpochyby Císař meče. Lidé kolem ní měli pocit, že je to ten nejslibnější šermíř.

Druhým byl Ninin bratranec, Jino Britts. Byl to druhorozený syn rodiny Brittsů; vedlejší rodinné větve hlavního klanu stylu Boha meče, rodiny Farionů. Teď mu bylo 14. Jako člověk, co ve 14 získal titul Světec meče, to byl nejmladší Světec meče. Byl to takový génius, že i když byl nyní krok za Ninou, lidé nevěděli, jestli to tak v budoucnu zůstane.

A nakonec Eris Greyratová. Teď jí bylo 17. Eris byla šílený pes, který děsil každého, kdo ji spatřil. A ty, kteří ji uhodili, nemilosrdně zmlátila. Přišla sem před dvěma lety jako učednice Krále meče Ghyslaine a co se týče jejího konání, vždycky byla nekompromisní. Každý den se ke svému výcviku stavěla s postojem 'udělej nebo zemři' a týrala své tělo, dokud to týrání nepřekonala.

Její debut ve Svaté zemi mečů byl pozoruhodný. Bylo to tak živé, že dokonce i teď, po několika letech, to bylo stále námětem k hovorům.

– Zhruba před 2 roky –

Byla to Svatá země meče. Přivedla ji sem Ghyslaine a Eris se ukázala před samotným Bohem meče. Kolem nich stáli nejlepší učedníci stylu Boha meče, ani jeden z nich neměl nižší titul než Světec meče. Mezi nimi byli Nina a Jiro.

Ačkoli byla Eris před Bohem meče, ani nepoklekla na jedno koleno, ani nesklonila hlavu.

„Nepotřebuju takové nedůležité lidi jako ty!”

Ze všech věcí řekla momentálně nejsilnějšímu šermířovi, Bohu meče Gullu Farionovi, zrovna toto. Světce meče kolem ní to popudilo.

„Co—! TY, vůči mistrovi—!”

„Poklekni! Copak nevíš nic o chování stylu Boha meče?!”

„Cos jí to naučila, Ghyslaine?!”



„Sednout.”



Tím jediným slovem Bůh meče utišil Světce meče.

Že Bůh meče tohohle mladého a arogantního psa rozcupuje vlastníma rukama; to si všichni mysleli. Nikdo, kdo Bohu meče řekl něco tak arogantního, odtud neodešel živý. Ta slova byla tak zbrklá, že dokonce i arogantní Ghyslaine stála oháňka a uši přímo vzhůru.

Ale Bůh meče se jenom zašklebil. S úsměvem se zeptal: „Máš dobré oči, co? Koho to chceš vůbec porazit?”

Koho chtěla porazit? Jak se jí na tohle zeptal, Eris upřímně odpověděla: „Dračího boha! Dračího boha Orsteda!”

Všichni tady slyšeli jméno Dračí bůh. Ale neznali jméno Orsted. Toto jméno na tomto místě znala jenom Eris a ještě jeden člověk.

„Haahahaaaaa! Aha, pokud mě srovnáš s Orstedem, pak jsem rozhodně nevýznamný! Aha, aha, takže to jeho chceš porazit! Takže kromě mě tu je ještě někdo další, kdo ho chce porazit!”

Bůh meče se energicky plácal do kolene a u toho se vesele smál. Nad tou podivnou scénou všichni nasucho polkli. Ten Bůh meče se smál. Hodila po něm arogantní hlášku, nazvala ho nedůležitým, ale on se smál. To bylo něco nemožného.

Ale tohle věděl jenom Bůh meče. Plánovat zabít Dračího boha Orsteda. To jinými slovy znamenalo mít v plánu stát se tím nejsilnějším.

„Ale víš ty co?”

Ten smích najednou přestal. Na celé to místo padlo naprosté ticho.

„Je snadné to jen tak říct. Dokážeš to?”

„Ano,” prohlásila Eris, jako kdyby to bylo přirozené. Nebyl v tom ani bojový duch, ani váhání. V očích neměla jediné smítko zaváhání.

Bůh meče pozvedl koutky rtů. „Dobrá. Podíváme se na tvůj meč. Jino, buď jejím protivníkem.”

„Ech?! A-ano!”

Jino Britts, na kterého zavolal jeho strýček, vstal. Jeho protivníkem měla být stejně stará dívka, co jeho strýčka rozesmála prázdnými slovy; nepřijatelná dívka. Chtěl ji vyděsit.

„Je náš nejmladší. Ačkoli je mladší než ty a pořád je naivní, je celkem dobrý, víš?”

Eris a Jino sebrali dřevěné meče, které jim hodili jiní Světci meče.

„Tak do středu.”

„Uraaaaaa!”

Jakmile Eris popadla dřevěný meč, udeřila Jina. Jino nemohl ani zareagovat. Po jediném úderu do zápěstí upustil meč a než se mohl vůbec vzdát, ne, aniž by si uvědomil, co se stalo, ten meč jej porazil. Dokonalá krvežíznivost. Jino spatřil iluzi, že jej přesekl skutečný meč, a omdlel.

„Co—?!”

Všichni přítomní byli v šoku. Jako kdyby přijali něco tak směšného. Alespoň se měli utkat uprostřed, ne? Jino přece v tu chvíli vůbec nečelil. Byla zbabělec. To si Světci meče mysleli. Samozřejmě s Ninou to bylo stejné, neboť viděla, jak chlapce, kterého brala za mladšího bratříčka, srazila záludným útokem.

Nemysleli si to pouze čtyři lidé: dva Císaři meče, Král meče a nakonec Bůh meče.

„Vidíte? Naivní, co?”

„Vážně byl, hm.”

Erisiny krátké vlasy se zhouply a Eris už zaznamenávala pohyby všech ostatních. Takže by nevadilo, ani kdyby někdo někdy zaútočil. Bez zbytečných pohybů se s opovržením rozhlédla po okolí.

Bůh meče Eris nekritizoval. Pouze prohlásil, že poražený Jino v bezvědomí byl naivní. Byla jeho chyba, že povolil v soustředění, když oba dva drželi meče; byl hloupý, že neuvážil možnost, že by ho mohla najednou napadnout. Tohle Bůh meče naznačoval.

„Dobrá, další Nina. Jsi na řadě. Tentokrát začněte, až budete stát uprostřed proti sobě. Ačkoli překvapivé útoky jsou taky v pořádku, tentokrát mi ukaž svůj meč, až ti dám znamení.”

Po těhle slovech se jeden ze Světců meče otočil k Nině a hodil jí dřevěný meč. Jakmile ho Nina chytila, znovu se po Světci meče podívala. Ten meč byl trochu těžký. Byl to dřevěný meč s kovovým jádrem.

„...”

Člověk, co jí ho hodil, přikývl. Jak to Nina spatřila, jednou se zachvěla a pak to pokývnutí oplatila. Zabije tuhle drzou holku. I Nina byla Světec meče. Nebylo to tak, že svým mečem ještě nikoho nezabila. I když to bylo trochu zbabělé... To Eris byla ta drzá. Když uvážila Jinovo pokoření, zasloužila si, aby jí to splatila jistou smrtí.

Ty dvě se postavily doprostřed a zaujaly postavení.

„Začněte!”

Po signálu Boha meče Nina máchla svým mečem. Byla to jedna z figur stylu Boha meče, kterou trénovala nesčetněkrát, a tímhle tu rudovlasou dívku srazí. To její jediné máchnutí bylo plné bojového ducha.

Meče se střetly. V tom okamžiku se Erisin meč se suchým zvukem roztříštil na kousky. Nina byla přesvědčená, že vyhrála. A teď akorát bez milosti máchne mečem na Erisin spánek. To si myslela.

V tom okamžiku zasáhl Ninu úder do tváře. A pak do brady. Zatímco vrávorala, odlétla kvůli výkopu a pak na ni někdo nasedl. Než se vůbec nadála, Eris jí nohama zablokovala ruce.

Když vzhlédla, spatřila krvežíznivého ďábla se zvednutými pěstmi.

„P-přestaň! Př-řestaň!”

Když ze sebe ta slova dostala, Eris už ji několikrát praštila. Z nosu jí tekla krev, měla rozbité zuby a omdlela. Na zemi se šířila louže proudící tekutiny vytékající z jejího rozkroku.

Eris pomalu vstala a pak zvedla dřevěný meč s kovovým jádrem, který Nina používala. Pak si odfrkla. Odkopla Ninu tam, kde ležel v bezvědomí Jino.

„Na tomhle místě jsou jenom naivní lidé?”

„T... ty potvoro!”

Šermíři se rozzuřili. Bylo slyšet výkřiky jako „zbabělče” a další nadávky. Ale naopak ti, co měli titul Král meče a výš, ty šermíře lhostejně přehlíželi. Chápali, kdo tady byl v právu.

„Moje chyba, moje chyba. Trochu špatně jsem tě odhadl, co? Já budu tvým protivníkem.”

Ale když se Bůh meče postavil, dva Císaři meče se zatvářili trochu překvapeně.

„Není třeba, aby to mistr dělal osobně.”

„Ghyslaine, je to tvoje... 'učednice', ne? V tom případě půjdu já.”

Bůh meče si jejich slov nevšímal a chopil se vlastního meče. Myslel to vážně.

Jak to Eris spatřila, silou se odrazila od země. Skočila vzad, kde nechala svůj meč. Pak svého partnera, s kterým putovala dlouhá léta, vytáhla z pochvy.

„Nepanikař, přece jen ti dám řádně výhodu... Och, to je ale dobrý meč. Jeden z Yulianových, ne?”

„To nevím. To jsem dostala od kmene Migurdů, víš?”

„Ach, aha... Tenhle meč tady je taky práce Yuliana.”

Jak to Bůh meče řekl, pomalu vytáhl svůj meč. Byl to meč se zářící zlatou čepelí. Byl to jeden ze sedmi mečů Boha meče. Byl to jeden ze 48 mečů, co řemeslník z Démonické říše, Yulian Jalisco, vyrobil z kostí krále draků. Démonický meč Nodobue.

Bůh meče držel démonický meč volně v ruce. Všichni Světci meče zadrželi dech. Bylo vzácností vidět, jak Bůh meče zvážněl mimo tréninky Císařů meče.

A pak Bůh meče s lehkým srdcem zamumlal: „Dobrá. Jdu na to.”

Eris v okamžiku odletěla. Její tělo vyletělo ven, přitom srazila bránu a zabořila se do hromady sněhu.

Než se kdokoli nadál, Bůh meče už stál v závěrečném postoji úderu; nikdo si nevšiml, že by se pohnul.

„Úžasné!”

„Úžasné!”

„Byl jsi vážně úžasný!”

Okolní šermíři jednomyslně chválili máchnutí jeho meče. Nebyla to moc démonického meče; Eris odletěla kvůli Bojovému duchu, co sálal z Boha meče. Ta drzá žena zemřela. Všichni si to tak mysleli. Ale Eris nezemřela.

„Uu... Guu...!”

Zasténala a chabě zápolila ve sněhu. Byla pořád naživu, i když na ni zaútočil Bůh meče? Ne, Bůh meče na ni šel určitě zlehka. Ale nebylo třeba, aby Bůh meče bral vážně takového divokého psa jako ji. Potom ji klidně může prostě exkomunikovat ze stylu Boha meče a vyhodit ji na sníh.

Ale Bůh meče promluvil něco naprosto jiného, než co Světci meče čekali. „Ghyslaine, ošetři Eris. Ode dneška je Světec meče. A od zítřka ji mé skvělé já začne učit šermu.”

Šklebící se šermíři na místě strnuli. Učit šermu. To jinými slovy znamenalo, že se stane přímým žákem Boha meče. To bylo něco, k čemu nedošlo od dob Ghyslaine; ona byla nejlepším žákem mezi nejlepšími žáky.

„Směšné! Titul Světec meče se dává pouze lidem, co se naučili [Dlouhý meč světla]! Učit spratka, co je stejný jako barbar, je...!”

Bůh meče pozvedl svůj meč směrem k muži, co promluvil, a přerušil tak jeho slova.

„Copak zrovna neporazila dva lidi, co se [Dlouhý meč světla] naučili?”

„A-ale...”

„Bohem meče se nemůžeš stát prostě jen tím, že si zapamatuješ schopnosti nebo tak něco, víš? I když se člověku jako mě nedostalo zvláštního chování, proč by mělo být třeba chovat se tak ke Světcům meče?”

„...Promluvil jsem neomluvitelně.”

Šermíři už nic dalšího neřekli. Všimli si, že pociťovali žárlivost. Světci meče chápali, že by jim žárlivost otupila meč.

Ale vyložili si to špatně. Bůh meče zastával šerm na základě tužby. Podle toho by většina lidí s nečistými emocemi jako žárlivost svůj meč naopak zostřila.

Ale Bůh meče neměl v úmyslu jim takové důležité věci výslovně říkat. Věřil, že pokud to byli takoví ti typy, co si to nedokázali sami uvědomit, pak nemělo ani smysl, aby jim to říkal.

Takhle za ohromného dojmu se Eris stala Světcem meče.

Část 2

Nina Eris nesnášela. Porazila ji před velkou skupinou lidí a ještě se kvůli ní přece jenom pomočila. Ponížení. Správně, ponížila ji.

Náhlé zjevení toho barbara... Když se jí rozbil meče, začala svého protivníka mlátit; očividně měla postoj zlobivého dítěte. Nebyla hodna titulu 'světec'; alespoň ne v rámci stylu Boha meče. To říkali všichni ostatní.

Skoro dva roky neměly na ní tyhle pomluvy žádný vliv. Jino a lidé jejího věku se jí naprosto stranili.

Ale Eris každý den nedělala nic jiného, než že trénovala buď s Bohem meče, nebo s Ghyslaine. Spala v pokoji s Ghyslaine. Eris se s ostatními nijak nestýkala a neměla potřebu povídat si s Ninou a ostatními.

Co se týče rozhovorů, nanejvýš si v den, kdy všichni učedníci trénovali společně, vyměnili pár hašteřivých slov. Co se týče tohoto tréninku, schopnosti Eris a Niny byly vyrovnané. Nina si myslela, že vyhrála častěji. Upustit meč nebo jej rozbít se počítalo jako porážka. A dokud existovala taková pravidla, nezůstane pozadu. To si Nina myslela. Ačkoli to bylo součástí její „naivity”, ale tohle si uvědomila až mnohem později.

Rivalita. Takhle se na to nahlíželo z vnějšku, ale Eris bylo jasné jako den, že Nina a její přátelé neměli žádné zuby.

Jednoho dne... Nina si povídala s dívkami stejného věku. Jak se slušelo na mladé dívky, mluvily o věcech jako kdo je mezi studenty super nebo jaké bylo jejich poprvé s mužem, s kterým chodily. Mluvily o takových věcech.

Jelikož Nina od narození ve vší vážnosti trénovala šerm, nebyla v těhle tématech moc dobrá. Myslela si, že i nadále budou taková témata irelevantní. Pokud byste se jí zeptali, s kterými muži si byla blízká, pak by jí napadl jedině její o 4 roky mladší bratranec Jiro. Ale vychovávali je spolu jako sourozence, takže o něm takhle nemohla přemýšlet. Ve výsledku žila jenom pro šerm. Protože kdyby tak nedělala, tak by jí Eris utekla. Přemýšlela, že by nesnášela, kdyby vůči Eris prohrála.

A kolem zrovna náhodou procházela Eris. Z celého jejího těla stoupala pára. Dokonce i když si Nina povídala s těmito děvčaty, Eris trénovala. Když to Nina uvážila, přišla o trochu své vyrovnanosti.

V důsledku čehož řekla: „Pche, i takhle pozdě trénuješ, co! Celý svůj život pravděpodobně nebudeš mít chlapa, hm! Nevadí, že chceš celý život zůstat pannou a žít jenom kvůli šermu!”

I když Nina sama byla nezkušená, řekla něco takového. Ale jelikož se kvůli tomu trápila a také ji to bolelo, předpokládala, že to Eris taky zraní.

„Hu...!”

Ale Eris si jenom se smíchem odfrkla. Tváří v tvář tomu vítězoslavnému výrazu Nina zamrkala.

„C-co je?”

„Promiň, ale já nejsem panna.”

To, že na to byla trochu hrdá a taky že se přitom trochu červenala. To si všechny myslely.

„Ech...?! To je lež, že jo? Ech? Kdo? S kým?”

Nina vůbec nedokázala skrýt ten neklid ve svém srdci. V nevzhledném a nervózním stavu začala Eris vyslýchat.

„Je to člověk, s kterým jsem vyrostla.”

Ačkoli Eris byla obvykle málomluvná, když došlo na toho muže, mluvila o jedné věci po druhé. O tom, jak spolu vyrůstali od dětství, jak cestovali z Magického kontinentu do svého rodiště, jak když se setkali s Dračím Bohem, že se tomu muži podařilo mu uštědřit jednu ránu a potom o tom, jak s tím mužem měla svoje poprvé. O tom, jak to bylo kvůli němu, že chtěla zesílit.

Byl to milostný příběh vystihující události od doby, kdy se do něj zamilovala jako malá, až do okamžiku, kdy byla ta láska naplněna.

Nina byla v naprostém šoku. Pomyslela si, že prohrála. Naprosto prohrála.

Jejich šerm byl srovnatelný. Ale prohrála ve věku. Navíc ta druhá dívka měla muže.

To jediné, co teď Nině zbývalo, bylo popřít existenci toho muže.

„T-ty lžeš! Tohle mi řekl otec! Že Dračí bůh nosí něco jménem [Dračí svatý bojový duch], takže nedopilované techniky jej nedokáží zranit! Jen si to vymýšlíš! Ten člověk ve skutečnosti neexistuje, že ne?! Přiznej, že to byla lež. Ještě pořád není pozdě to říct, víš?”

„Není to lež. Rudeus není nedopilovaný! ...Ale zrovna teď se k Rudeovi nehodím. Musím zesílit,” řekla Eris nakonec a pevně sevřela pěst. V jejích očích plál plamen odhodlaností a Eris si Niny a ostatních nevšímala a vrátila se zpět na cvičiště [Prostor bojového tréninku], odkud přišla.

Zaražená Nina sledovala, jak odcházela. Ten jediný člověk, o kterém si myslela, že ji v tomhletom rozhodně nikdy nepřekoná, už ji překvapil. Nině se z té reality točila hlava.
---------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>