Kapitola 23 - Důvod k důvěře (část 1)

Část 1

Kdybyste migurdskou vesnici popsali jedním výrazem, bylo by to „nesmírná chudoba”.

Je tu něco kolem deseti domů. Je obtížné je popsat. Vypadá to, jako že v zemi vykopali díru a pak ji zakryli želvím krunýřem. V asurském království je architektonická technologie mnohem pokročilejší než tady. Ale i kdybyste sem pozvali asurské architekty, tak by neměli jak získat dřevo a taky by se vzdali veškerých nadějí.

Kapitola 22 - Učitelčino tajemství (část 5)

Část 5

Už to jsou téměř tři hodiny.

Kvůli převýšení jsme se nesčetněkrát zastavili. Taky jsme spoustu času strávili přelézáním trhlin. Když by se to vzalo vzdušnou čarou, tak jsme pravděpodobně neušli ani kilometr.

Jsem vyčerpaný. I včera to bylo takové. Nevím, proč jsem tak unavený. Je to kvůli té teleportaci? Nebo prostě proto, že nemám žádnou výdrž? Pod Ghyslaininým dohledem jsem měl řádně trénovat, abych si zlepšil fyzičku...

Kapitola 22 - Učitelčino tajemství (část 4)

Část 4

Magický kontinent není nic jiného než skály, ale převýšení je tu značné. Země je také velmi tvrdá. Když do půdy rýpnete, všude se rozprskne.

Nejsou v ní vůbec žádné živiny.

Půda je tu jen krok od toho, aby se z ní stala poušť. Pokud v této zemi zůstanete, i magické rasy budou bojovat mezi sebou.

Nejsou tu téměř žádné rostliny a čas od času vidím skály, co vypadají jako kaktusy.

Kapitola 22 - Učitelčino tajemství (část 1-3)

Část 1

Zdál se mi sen.

V tom snu z nebe sestupovali andělé.

Bylo to jiné než včera, byl jsem si jistý, že to je dobrý sen.

Ale jak jsem si to pomyslel, rozkrok jim zakryla mozaika a hihňali se s protivným výrazem a za zvuků „fufufu”.

Kapitola 21 - Rasa Supardů (část 2)

Část 2

Po chvilce Eris otevře oči. V mžiku se posadí a rozhlíží se kolem. Brzy jí začne být nepříjemně, ale když se očima střetne se mnou, tak se jí viditelně uleví. A pak její pohled spočine na Ruijerdovi.

„KYAAAAAAAAAAAAAAAAaaaaaaaaaaaa!!!”

Výkřik z hloubi samotné její duše. V sedu se odsune vzad a pak se pokouší vstát, aby zdrhla, ale rozplácne se na zemi jak dlouhá tak široká.

Je vyděšená až do té míry, že z toho zatuhla.

„NEEEEEEeeeeeeeEEEEEE!”

Kapitola 21 - Rasa Supardů (část 1)

Část 1

Když se vzbudím, je brzký večer.

Před očima mám oblohu plnou hvězd. Dřevěné větve hoří a praskají. Stíny vrhané plameny tančí ze strany na stranu. Zdá se, že spím vedle ohniště. Samozřejmě si nevzpomínám, že bych rozdělával oheň, a také si nepamatuji, že bych dělal tábor. Moje poslední vzpomínka... Ach.

Kapitola 20 - Švindlíř zvoucí se Bůh (část 3)

Část 3

Najednou jsem si uvědomil, že támhle je nějaký divný chlápek. Prázdná bílá tvář s úšklebkem. Nemá žádné zvláštní rysy. Když si uvědomím, že to je tvář, moje vzpomínky mi okamžitě proklouznou. Nevzpomínám si.

Možná právě kvůli tomu mám dojem, že ten chlápek je celý pokrytý mozaikou. Ale mám pocit, že to je laskavý člověk.

„Hej, zdá se, že tohle je naše první setkání. Zdravím, Rudee.”

Kapitola 20 - Švindlíř zvoucí se Bůh (část 2)

Část 2

V okamžiku, kdy otevřu oči, zjistím, že se nacházím v naprosto bílém světě. Není tu vůbec nic a okamžitě mi dojde, že to je sen. Jasný sen nebo tak něco. A moje tělo je vážně těžké.

Kapitola 20 - Švindlíř zvoucí se Bůh (část 1)

Část 1

Snil jsem.

V tom snu nesu Eris v náručí a létám.

I když mám zamlžené vědomí, proč mám pocit, že létám. Scenérie přede mnou se mění děsivou rychlostí. Je to jako rychlost zvuku nebo rychlost světla, nepravidelně stoupající a klesající. Nechápu, proč k tomuhle došlo. Jenom věřím, že když si nebudu dávat pozor, ach, ne, i když si budu vážně dávat pozor, tak ztratím rychlost a spadnu.

Extra 19.5 - Půl roku po zmizení Fedoy (část 3)

Část 3

Zhruba za hodinu Roxy získala dost informací na to, aby věděla, co se stalo.

Po tom nezvyklém úkazu na obloze došlo k obrovské manové kalamitě. Všichni lidé z Fedoy byli něčím, co připomínalo ohromné plošné kouzlo bez exploze, teleportováni po celém světě.

Není známo, kam zmizely budovy a lesy, a jenom lidi to vymrštilo zpět. A lidé, co po mnoha těžkostech dorazili domů, zjistili, že tu nic nezůstalo a tonuli tu v zoufalství.

Roxy se podívá na vývěsní tabuli. Je tam seznam mrtvých a vedle je seznam pohřešovaných. Na další vývěsce jsou zprávy od lidí. „Pokud jste po cestě narazili na tohoto člověka, pošlete ho sem.” Mnoho takových zpráv.

Mrtví a pohřešovaní.

Možná že lidé, co sem přišli, na ně po cestě narazili.

Ale protože historka o tom, že to lidi vrhá do vzduchu, je příliš směšná, aby se jí dalo věřit, nikdo tomu nevěnoval pozornost.

Roxy začala pročítat seznam mrtvých. Není jich moc a nikoho z nich nezná. V porovnání s tím je seznam pohřešovaných mnohem rozsáhlejší.

Přemístilo je to všude a je nanejvýš pravděpodobné, že mnoho z nich zabili magičtí tvorové, aniž by po nich zůstala jediná kost.

Extra 19.5 - Půl roku po zmizení Fedoy (část 2)

Část 2

Osada sestává z několika dřevěných domů. Spíš než osada přeživších to vypadá jako vesnice. Ale vládne tu depresivní nálada.

(Nikdy mě nenapadlo, že v asurském království zažiju takovou atmosféru.)

Asurské království, co Roxy znala, byla velmi úrodná země. Je to místo, kde je každý plný energie a usmívá se. Je tu dost jídla a málo magických tvorů, je to jako ráj.

Extra 19.5 - Půl roku po zmizení Fedoy (část 1)

Část 1

Půl roku poté, co zmizel kraj Fedoa.

Roxy konečně dorazila do Fedoy, doširoka otevřenýma očima hleděla na prázdnou lučinu. Je vyjevená. Roxy teď stojí na hlavní silnici, co asurské království zpevnilo kamenným dlážděním. Kamenná cesta se táhne od jednoho konce k druhému. Tak by to mělo být. Ale cesta před ní zmizela z dohledu, jako by tam nikdy neexistovala. Jsou tu jenom louky.

„...”