Kapitola 20 - Švindlíř zvoucí se Bůh (část 1)

Část 1

Snil jsem.

V tom snu nesu Eris v náručí a létám.

I když mám zamlžené vědomí, proč mám pocit, že létám. Scenérie přede mnou se mění děsivou rychlostí. Je to jako rychlost zvuku nebo rychlost světla, nepravidelně stoupající a klesající. Nechápu, proč k tomuhle došlo. Jenom věřím, že když si nebudu dávat pozor, ach, ne, i když si budu vážně dávat pozor, tak ztratím rychlost a spadnu.

Soustředím se na tuhle nekonečně se měnící scenérii a najdu bezpečnější místo na přistání. I když se mě ptáte proč, tak ani já nevím. Jen mám pocit, že když to neudělám, tak zemřu.

Ale pohybuji se příliš rychle, scenérie přede mnou se mění rychleji než obrázky na herních automatech. Soustředím se a naliju do svého těla manu. A pak, jen na okamžik, moje rychlost klesne. Tohle je zlé, padám.

Zrovna když si to pomyslím, spatřím zem. Je to plochá zem. Spadnout do moře je špatné, spadnout do hor je také špatné, stejně tak les, ale pokud je to rovina... Jak moje naděje stoupne, sestupuji k zemi.

V každém případě se mi podařilo úspěšně zabrzdit a přistát na červeno hnědé zemi. Moje vědomí se přerušeno. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>