Kapitola 39 - Děti zvířecí rasy (část 1)

Část 1

Ta místnost byla tmavá.

V té temnotě se svíjeli nazí chlapci a děvčata s utrápenými tvářemi. Každý z nich měl jiné zvířecí uši. Bylo jich sedm, všechno to byly děti. Čtyři děvčata a tři chlapci. Jsou zhruba ve stejném věku jako já.

Všichni nazí + želízka + roubík + zvířecí nebo elfí ouška.

Všichni měli ruce spoutané za zády a tím pádem byli všichni vyklenutí vpřed. Nahá děvčátka s želízky. Nemožné, nikdy by mě nenapadlo, že přijde den, kdy tohle opravdu uvidím. Tohle rozhodně není pohled pro bolavé oči, že? Tohle je Shangri-La.

Kapitola 38 - Démon ve skladu (část 2)

Část 2

Kráčel jsem sám v noci kolem města.

Musel jsem Eris dvě hodiny kázat, aby zůstala v hostinci. Vždyť prevence kriminality je vážně důležitá.

Takže, mám si Ruijerda vyzvednout v noci, ale nezmínili se o žádném konkrétním čase. Zdá se, že se můžu zastavit kdykoli po západu slunce, a také se zdá, že by se o něj starali až několik dní.

Ačkoli Ruijerd se teď bere za otroka. Měli by se o něj aspoň minimálně starat, ale je možné, že se mu za tento minulý týden dostalo nějakého krutého zacházení. S největší pravděpodobností také nic pořádného nejedl. Jelikož je to takhle, tak je s největší pravděpodobností hladový. Když jsou lidé hladoví, tak se snadno naštvou. Pokud si nepospíším a nevyzvednu si ho, tak...

Kapitola 38 – Démon ve skladu (část 1)

Část 1

Přístavní město Svatý přístav.

Je to město, o kterém je známo, že vypadá hodně podobně jako Větrný přístav. Město s mnoha kopci a úbočími, energie se víc než kde jinde točí kolem přístavu. To samé platí o gildě dobrodruhů, která je také blíže k přístavu než k centru města.

Ale je tu několik bodů, v kterých se liší.

Kapitola 37 - Mudrc na palubě (část 8)

Část 8

Když jsme vystoupili z lodi, Eris rychle nabyla svou energii.

„Už nikdy nechci jet na lodi!”

„Ne, pořád se ještě jednou musíme přeplavit z kontinentu Milis na Centrální kontinent.”

Jak to Eris zaslechla, byla očividně skleslá. Ale pak si vzpomněla, co se dělo na palubě, a řekla ustaraným hlasem: „Hele, hele. Až na to dojde, mohl bys mě zase vyléčit?”

„Proč ne, ale možná že příště udělám něco erotického.”

Kapitola 37 - Mudrc na palubě (část 7)

Část 7

Pátého dne je Eris v kajutě a je jí blbě jako obvykle.

A byl jsem tam i já a zahrnoval ji svou plnou pozorností.

„Uu-uuuu... bolí mě hlava... vyleč mě...”

„Ano, ano.”

Tohle jsem se doslechl od jednoho námořníka, zdá se, že se mořská nemoc dá trochu zmírnit léčivou magií.

Když jsem to vyzkoušel, potvrdili jsme, že se Eris začala cítit trochu lépe.

Mořská nemoc je zapříčiněna rozporem v autonomní nervové soustavě. Když na hlavu nemocného použijete léčivou magii, tak to na chvíli ustoupí.

Jinými slovy tohle je přesně to, co dělám. I když to takhle povídám, není to trvalé opatření a ani se díky tomu nemocný necítí úplně zdravý.

„Hele... to... já... zemřu...?”

„To by bylo celkem k smíchu, kdybys zemřela na mořskou nemoc, co?”

„Mě to k smíchu nepřijde...”

V kajutě nikdo jiný není.

Ačkoli jsou kajuty velké, zdá se, že z Magického kontinentu na kontinent Milis moc lidí necestuje. Přemýšlím, jestli to je kvůli tomu, že poplatek za cestu pro magické rasy je o tolik vyšší než pro lidskou rasu. Nebo je to proto, že na Magickém kontinentu je snazší žít.

O takových věcech nic nevím.

Eris a já jsme o samotě. V tmavé a tiché místnosti je Eris, co už nemá sílu odporovat. A během těch pět dní jediný, kdo se stará o zesláblou Eris, jsem já.

Ze začátku jsem měl pocit, že to bude dobré. Ale jenom léčení nestačí. K léčení je třeba, abych se dotkl Erisiny hlavy. Takže abych ji mohl opakovaně léčit, položil jsem si ji do klína a zatímco jsem jí podpíral hlavu, léčil jsem ji. Jak jsem to tak dělal, začal jsem se cítit trochu divně.

No, použít slovo 'divně' by mohlo být trochu zavádějící, co?

Řeknu to upřímně.

Začínám se dostávat do erotické nálady.

Přemýšlejte o tom chvilku, prosím. V kajutě ta normálně silná Eris má teď vlhké oči, divoce dýchá a slabým a křehkým hlasem říká: „Prosím. Prosím tě, udělej to. (Léčení).”

Ve své hlavě jsem tu část o léčení co možná nejvíc utlumil. Nedokážu to vidět jako nic jiného než pozvání. Samozřejmě to není pravda. Je jí jenom špatně. Já jsem nikdy mořskou nemoc nezažil, ale chápu, že to bolí.

Dotýkal jsem se jí. Nebylo to nic erotického.

Ale. Hladit děvče ve vašem věku po vlasech a vnímat její tělesné teplo. To bylo něco stimulujícího.

Ačkoli jsem se jí nedotýkal na nějakém erotickém místě, bylo to stimulující. Ačkoli to bylo jen mírně stimulující, pokračovat v tom delší dobu by bylo nebezpečné.

Dotýkat se znamená být dotýkán.

Dotýkání znamená být blízko.

Být blízko znamená jinými slovy...

Erisina tvář pokrytá studeným potem a její šíje a její hruď... Všechno to jsem měl před sebou. Navíc to byla vyčerpaná a oslabená Eris. Eris, co mě vždycky praští, i když se jí dotknu jen náhodou.

Zrovna teď byla jinými slovy snadná oběť. Copak v tomhle bodě už není moje? Copak není v pořádku dělat si s ní, co se mi zachce? Začaly ve mě rašit tyhle pocity. 

S téměř naprostou jistotou by Eris nevzdorovala, ani kdybych jí roztrhal oblečení a podrobil ji svému chtíči.

Ne, nemohla by vzdorovat.

S křehkým výrazem, s odevzdaným výrazem a se slzami stékajícími jí po tváři by pravděpodobně neměla na výběr a musela by to přijmout.

Jen si představím takovou scénku a ten můj Excalibur, co mám mezi nohama, skočí přímo před Artuše. Artuš v mé mysli křičí a doprošuje se mě.

Křičí, že zrovna teď se Eris nedokáže bránit.

Křičí, že tuhle šanci už nikdy nedostaneme.

Křičí, že zrovna teď máme šanci odhodit 'to'.

Ale Merlin v mém nitru mi říká, abych to vydržel.

'Už ses rozhodl, ne?' říká.

'Už ses rozhodl ten slib dodržet až do svých patnácti let, ne?' říká.

'Už ses rozhodl to vydržet, dokud putování neskončí, ne?' říká.

Jsem na straně Merlina.

Ale moje odolnost se blíží nule.

Například zkouším situaci letmým dotykem na její hrudi. Není pochyb o tom, že je to měkké. Ale není to jen měkké. Správně, když přijde na prsa, tak nejsou jen měkká. Uprostřed té měkké části je tvrdá část.

Svatý grál.

Po tom můj Artuš pátrá.

Pokud můj Gawain (ruka) najde Svatý grál, co se stane?

Vznikne z toho bitva u Camlannu.

Aach, samozřejmě to není jen Svatý grál.

Erisino tělo každým dnem roste. Přece jenom je ve svém období růstu. Pravděpodobně kvůli genům se v jedné konkrétní části velmi rychle blíží své matce. Tímhle tempem z ní rozhodně vyroste vnadná a poutavá kráska. Pohledy všech mužů budou přilepené na ní.

Určitě se najde chlápek, co řekne: „He. Byly by dokonalé, kdyby byly jen o něco menší.” Přece jenom lidé mají rozdílný vkus.

Ale já bych tomu chlápkovi řekl: „Znal jsem ji v době, kdy byly tak akorát, víš.”

Rozumíte tomu?

To znamená, že já zrovna teď v tomto okamžiku si můžu 'minulou Eris' přivlastnit.

„Huu... huu...” Začínám neklidně dýchat.

„R-rudee...?” Eris se na mě ustaraně dívá. „J-jsi v pořádku?”

Její hlas do mě udeří.

Ten její hlas, co je obvykle ostrý, zbytečně hlasitý a trochu nepříjemný. Ten hlas v té správné hlasitosti otupuje mou mysl.

„Haa... haa... Jsem v pořádku. Netrap se tím. Přece jsme si to slíbili...”

„...Pokud to je nepříjemné, tak není třeba se překonávat, víš?”

„!”

Tím <není třeba se překonávat>, myslí tím: <není třeba se držet zpátky>? Že je v pořádku udělat cokoli mě napadne?

…

Dělám si srandu.

Chápu to.

Napadlo ji, jestli mi kvůli Léčení nedochází magická moc.

Chápu to.

Věří mi. Že se jí v tomto okamžiku za žádnou cenu nedotknu. A já tu důvěru nezklamu. Rudeus Grayrat ji nezklame. Tomuhle se říká 'dostát ideálům'.

Dobrá, stane se ze mě stroj.

Stane se za mě stroj na léčení.

Stane se ze mě robot bez pocitů.

Na nic se nebudu dívat.

Když spatřím Erisinu tvář, tak začnu divočet.

Když jsem si tohle pomyslel, zavřel jsem oči.

Nic neslyším.

Když budu poslouchat Erisin hlas, tak začnu divočet.

Když jsem si tohle pomyslel, zacpal jsem si uši.

Jsem nespolečenský člověk. Nemám žádnou tužby, a tudíž nezačnu divočet.

Když jsem si tohle pomyslel, zabarikádoval jsem své srdce.

Ale teplo Erisiny hlavy a její vůně... Kvůli těmhle dvěma věcem moje odhodlání v okamžiku vyprchá. Mám pocit, že mi co chvíli zkolabuje mysl. Jo, už to nedokážu dál vydržet. Dostal jsem se na limit.

„Eris, na chviličku jdu na záchod.”

„...Aach. Takže jsi potřeboval na záchod, co? … V klidu si to vyřiď...”

S pohledem přes rameno na Eris, co mi tak snadno uvěřila, jsem odešel z kabiny. Pohyboval jsem se rychle. Osamocené místo, okamžitě jsem jedno zaměřil. A pak okamžik blaženosti.

„Fuu...”

Přesně takhle se ze mě stal světec.

Ale tam se nezastavím, zavřu své svaté oči a zesílím.

„Jsem zpět.”

„Vítej.”

Vrátil jsem se do kajuty s výrazem na tváři jako Boddhisatva a stal se ze mě stroj na léčení.

„...Hm? Rudee, ty jsi něco jedl?”

„Ech?”

„<čmuch, čmuch>... Voníš divně...”

Zapomněl jsem si umýt ruce.

Tehepero. (pozn.: citoslovce mrknutí a vypláznutí jazyka)

--------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

Kapitola 37 - Mudrc na palubě (část 6)

Část 6

Čtvrtého dne.

Objevila se chobotnice.

Pravděpodobně to byla chobotnice. Když jsem otevřel oči, viděl jsem světle modrou chobotnici a byla super obrovská. Ale bez námahy ji odrazila družina řádu S, co strážila loď.

Ale byly takové zakázky jako hlídání lodi? Jak jsem si to pomyslel, zeptal jsem se kupce nedaleko a zdá se, že jsou lidé, co se specializují na hlídání lodí.

Jméno té družiny je [Aqua Road].

Kapitola 37 - Mudrc na palubě (část 4+5)

Část 4

Když jsme prodali ještěrky, šli jsme se nalodit.

„Rudee! To je loď! Je vážně obrovská! Jé!! Houpe se to! Co to je?”

Brzy poté, co jsme se nalodili, začala Eris živě běhat dopředu a dozadu. Už zapomněla na rozloučení se s ještěrkou. Skutečnost, že se její nálada tak rychle změnila, je jedna z jejích dobrých stránek.

Naše loď je plachetnice ze dřeva. Vypadá jako novější model: dokončili ji teprve před měsícem. Slyšel jsem, že tahle plavba do Svatého přístavu bude její první zkouška a první plavba.

Kapitola 37 - Mudrc na palubě (část 3)

Část 3

Následujícího dne.

Prodali jsme ještěrky, na které jsme se za poslední rok tak spoléhali.

Kdybychom je vzali na palubu, tak bychom museli zaplatit daň, a lidé na kontinentu Milis používají koně. Koně na tomto světě jsou rychlí. Už nemáme důvod jet na ještěrkách.

Eris objala ještěrčinu hlavu a poplácala ji po těle.

Nic neříkala, ale bylo to smutné.

Kapitola 37 - Mudrc na palubě (část 1+2)

Část 1

Zabralo nám měsíc, než jsme zakončili své vyjednávání s pašeráky.

Najít pašeráky nebylo tak těžké.

Nejdřív nabídnout peníze informátorovi a setkat se s prostředníkem. Pak prostřednictvím toho prostředníka kontaktovat pašeráky. A nakonec počkat na odpověď prostředníka.

Kapitola 36.5 - Rozcestí / extra (část 7)

Část 7

A pak třetího dne.

Odchod z města.

Jelikož došlo k tamté události, tak hodně věcí zůstalo nejasných. Nesesbírali všechny informace a zapomněli v gildě zaregistrovat zakázku. Zničili hostinec a zaplatili velkou částku na jeho opravu.

„Všechno je to Elinalisina chyba.”

„S tím se nedá nic dělat. Když jsem v postranních uličkách sbírala informace, tak jsem dostala vášnivou pozvánku.”

Kapitola 36.5 - Rozcestí / extra (část 6)

Část 6

Roxy se spěšně vrátila do svého hostince a po cestě se nesčetněkrát ohlížela. Nikdo ji nesledoval, nikdo na ni nezaútočil. Do hostince se vrátila celá nervózní.

Pokud dojde na takový boj, tak je třeba si připravit magický krystal. Taky by mohlo být třeba nakreslit si magický kruh a připravit si nějaké svitky.

Roxy uvažovala o tom, že by na ni neměli zaútočit jen proto, že je pozorovala, ale jsou to blázniví lidé, co sami sobě říkají [Smrtelný Konec], je lepší se připravit.

Kapitola 36.5 - Rozcestí / extra (část 5)

Část 5

Ruijerd cítil přítomnost té dívky od samého začátku. Chtěla něco, nebo se jenom dívala. Když se tím směrem podíval, spatřil tvář dívky, co vykukovala zpoza balvanu.

Ne? To není mladé děvče.

To je dospělá migurdská žena.

Kapitola 36.5 - Rozcestí / extra (část 4)

Část 4

Druhého dne.

Roxy se ze zvědavosti rozhodla, že se půjde podívat na [Smrtelný Konec]. Jelikož byli nápadní, tak rychle zjistila, kde se nacházejí.

Na pláži pilně trénuje pár muže a ženy. Jak věděla dle svých informací, vytáhlý plešatý chlap a rudovlasá mladá dívka. Ta dívka, co oběma rukama držela opravdový meč, strašlivou rychlostí napadla toho plešatého muže a ten to potom s lehkostí vykryl.

Kapitola 36.5 - Rozcestí / extra (část 3)

Část 3

Po nastřádání informací pochopila, že existence jménem [Smrtelný Konec] je momentálně v tomto městě. 

Zdá se, že to je nějaký nováček, co poslední dobou rozšiřuje své jméno.

Pokud mluvíte o [Smrtelném Konci], tak to je jméno démona, kterého každý zná. Netvor dokonce i mezi Supardy, co je obzvláště nebezpečný a vždycky se zaměřuje na děti. Její matka Roxy tím jménem vždycky strašila, když byla malá. [Smrtelný Konec] unese nezbedné děti, tak nějak.

Roxy se zamračila, když se všichni vrátili do hostince a shrnuli všechny informace o [Smrtelném Konci].

Kapitola 36.5 - Rozcestí / extra (část 2)

Část 2

Gilda dobrodruhů na Magickém kontinentu.

V porovnání s Centrálním kontinentem je to naprosto jiný dojem, jelikož se schází velké množství ras, aby utvořily družinu.

Když Roxy vešla do gildy, očima se střetla s očividně novými dobrodruhy. Tři mladí chlapci odění ve válečnicky vyhlížejícím oděvu. Nervózně přišli za Roxy.

„E-ehm, kdyby ti to nevadilo, nechtěla bys s námi do družiny?”

Když Roxy zaslechla odhodlané prohlášení těch chlapců, trpce se usmála. „Ne, jak vidíte, já už družinu mám.”

Kapitola 36.5 - Rozcestí / extra (část 1)

Část 1

Když loď dorazila do cíle, Roxy Migurdia přijela do přístavního města na Magickém kontinentu, Větrného přístavu.

V tom okamžiku se Roxy zastavila.

Větrný přístav, město, co vypadalo velmi podobně jako miliské severní přístavní město, Svatý přístav.

Dokonce i lidé, co sem přijeli poprvé, budou mít mlhavý dojem, že už tu byli.

Ale Roxy se nezastavila proto, že měla pocit, že už v tomhle městě jednou byla.

Byla tu očividně jiná nálada než na kontinentu Milis. Cítila to.

Jaká nostalgie.

Kapitola 36 - Rozcestí II (část 8)

~ Ovšem toto je po tak dlouhé době trapně krátký příspěvek... ~

            Část 8

Samozřejmě následujícího dne jsem to vysvětlil Eris.

Byla celkem překvapená.

„Ech? Ale copak jsi nešel do postranních uliček, abys našel člověka, s kterým by sis o těhle věcech promluvil?”

Zdá se, že už si myslela, že jsme se rozhodli pro možnost najít pašeráka.

Nebo spíš se zdá, že se během svého zvláštního tréninku snažila Ruijerda přesvědčit.

Nedokážu proti ní vyhrát.

Takže když už to takhle dopadlo.

Teď, když je družina za jedno, budeme hledat nějaké pašeráky. 

---------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

Musíš počkat!

Dostal/a ses na okraj útesu... 

Kapitola 36 - Rozcestí II (část 7)

Část 7

Tu noc jsem přemýšlel.

Nakonec jsem se nedostal k žádné metodě, jak překročit oceán. Přemýšlím, jestli jsem někde udělal nějakou chybu. Ale přitom jsem si myslel, že tentokrát to půjde hladce. Jediné, co jsem dostal, bylo to démonické oko.

Přemýšlím, jestli s ním mám něco udělat. Například sázet.

Ačkoli říkám tohle, na Magickém kontinentu neexistuje taková zábava jako sázení. V tom nejlepším případě je to sázka na to, kdo vyhraje v souboji. Takhle vydělávat peníze není moc dobré.

Kapitola 36 - Rozcestí II (část 6)

Část 6

Vrátil jsem se do hostince celý natěšený a spatřil Eris, jak sedí na posteli s koleny přitaženýma k bradě.

Správně, zapomněl jsem.

Eris je v depresi.

Prozatím se z mudrce v mém nitru stala želva a někam zmizela.

„Ehm, Eris?”

„Co je?”

Erisin tón je stejný jako obvykle.

Kapitola 36 - Rozcestí II (část 5)

Část 5

O týden později jsem nahlásil, že jsem dokončil zvládání démonického oka.

Pak Ruijerd navrhl: „V tom případě přijmi souboj s Eris a uvidíme.”

Hádám, že budeme určovat, jak je démonické oko užitečné v souboji na blízko. Nebo jinak uvidíme výsledky Erisina zvláštního výcviku. Vidět oboje najednou je dvojnásobně dobré.

Kapitola 36 - Rozcestí II (část 4)

~ S nahozením vánočního stromečku začaly davy lidí panicky shánět dárky, tudíž to mám v práci mírně chaotické (se vzrůstající tendencí). Kromě toho vytvářím i jiné aktivity osobního rázu, proto se na vědomost dává, že příspěvky budou přibývat <nahodile>. ~

Část 4

Takže, zatímco jsem trávil čas nabíjením svého oka a křičením „zmírni se, mé věštecké oko!”, Eris a Ruijerd spolu každý den někam chodili.

Když se každý den vraceli, z Eris tekl pot proudem a Ruijerd byl vždycky svěží, jen trošičku zpocený.

Ti dva spolu něco dělali, u čeho se zpotili. A taky to tak bylo každý den!

„Ehm, jen bych se tak chtěl zeptat, co vy dva poslední dobou děláte?”

Nato Eris řekla, zatímco ze sebe ručníkem stírala pot: „Hn, hnn, to je tajemství!”

Takhle mi odpověděla.

S velmi nadšenou tváří.

Kapitola 36 - Rozcestí II (část 3)

Část 3

Naučit se ovládat démonické oko zabralo týden.

Když začnu závěrem, vážně to nebylo tak složité.

Kontrolovat démonické oko pomocí magické moci. Vážně to je podobné používání bezzvukého zaříkávání. To je něco, co jsem nesčetněkrát trénoval a zlepšoval.

Vytvoření cesty pro magickou moc.

Kapitola 36 - Rozcestí II (část 2)

Část 2

Vrátil jsem se do hostince.

Setkal jsem se s Velkou démonickou císařovnou!

Když jsem se o tom zmínil ostatním, byli celkem překvapení.

„Velká démonická císařovna, hm, když si pomyslím, že se znovu zrodila.”

Podle mě byl Ruijerd překvapený poněkud nezvyklým bodem.

„Nedokážu si představit, že mi najednou nadělila démonické oko.”

„Darování démonických očí je schopnost Velké démonické císařovny.”

Kapitola 36 - Rozcestí II (část 1)

Část 1

Démonické oči.

Normálně by vás celkem překvapilo, kdybyste najednou dostali něco takového.

Proč byla Démonická císařovna na takovém místě a proč jsem dostal něco takového. Byl to tak příhodný vývoj situace, že moje mysl neměla čas si to srovnat.

Kapitola 35 - Rozcestí I (část 4)

Část 4

– Z pohledu Muže ve středních letech –

„Ugh, bolí mě hlava.”

Včera jsem moc pil.

Dokončil jsem první část dlouhé práce a šel to s kolegy zapít. Pili jsme až do rána. Pili jsme tak moc, že jsme mysleli, že tu hospodu vypijeme do poslední kapky.

Pak si na nic nevzpomínám.

Kapitola 35 - Rozcestí I (část 3)

Část 3

Zadní uličky byly poklidné.

Když člověk normálně pomyslí na zadní uličky, tak si vybaví obrázek shromáždiště různých špatných lidí. Ve skutečnosti kdyby takové nevinné, bezmocné a upřímné dítě vkročilo do takové zadní uličky, tak by okamžitě upoutalo pozornost únosců.

Na tomto světě jsou únosy nejběžnějším a nejvýnosnějším zločinem. Pokud mě kdokoli bude chtít unést, tak mu přelámu nohy a ruce, vytáhnu z nich veškeré informace a seberu jim všechno, co má nějakou hodnotu, a pak je předám spravedlnosti.

Kapitola 35 - Rozcestí I (část 2)

Část 2

Procházím se zadními uličkami.

Sám.

Pročpak asi musím být sám?

Tohle by měl být bod, kde odhalím pravdu za dnešní radou. Vývoj situace, ke kterému by nedošlo, kdyby se mnou byl Ruijerd a Eris.

Kapitola 35 - Rozcestí I (část 1)

Část 1

Následujícího dne, co jsem obdržel radu od Hitogamiho.

U jednoho stánku jsem koupil pár špízů ve stylu yakitori a začal jsem se toulat zadními uličkami. Mám s sebou jenom ty špízy. Je na nich něco jako mušle, slávky a kořeněné ryby. A taky spoustu dalších mořských plodů, které opravdu nejsem s to identifikovat.

Kapitola 34 - Větrný přístav (část 7)

Část 7

Tu noc jsem měl věštecký sen.

Bůh řekl: „Kup si u stánku nějaké jídlo a pak sám hledej v zadních uličkách.”

A.

Jelikož nemám žádný jiný nápad, tak to zkusím.

„Je to kvůli tomu, že nemáš žádný lepší nápad?”

Ne, jaksi, koupit jídlo a jít do zadních uliček, už jsem pochopil, že je to taková ta událost.

Kapitola 34 - Větrný přístav (část 6)

~ Jen tak pro zajímavost, dle uvedeného přepočtu by 200 zelených mincí bylo zhruba 50 tisíc. Zkuste si představit, jak dlouho by vám to trvalo vydělat. ~

------------------------------------------------

Část 6

Když jsme dojedli a všichni jsme měli dost, začali jsme s operační poradou.

„Lodní lístek stojí 200 zelených mincí. To je přehnané.”

„Za to se omlouvám, je to moje vina.” Ruijerd se zamračí.

Ani já jsem si nemyslel, že to bude takhle drahé. Upřímně řečeno jsem o celním poplatku moc nepřemýšlel. Když na tom trochu zapracujeme, tak se budeme moct rychle nalodit.

Kapitola 34 - Větrný přístav (část 5)

Část 5

Jak jsme se vrátili z celnice, slunce začalo zapadat.

Vrátili jsme se do hostince a rozhodli jsme se se najíst. V tom hostinci vařili specialitu přístavního města, jídlo z mořských plodů.

Dnešním hlavním jídlem byl nějaký korýš velikosti pěsti. Chutnalo to jako přelité máslem a dušené v alkoholu. Je to dobré. Ze všeho toho jídla, co jsem na Magickém kontinentu jedl, by tohle bylo to nejlepší.

Kapitola 34 - Větrný přístav (část 4)

~ Neboli Ruijerd a problémy u hranic :) ~

Část 4

Došli jsme k celnici.

Tohle město je na Magickém kontinentu, ale když se nalodíte na loď, zaveze vás na území Svatého miliského království.

Kapitola 34 - Větrný přístav (část 3)

Část 3

Pro začátek jsme se dohodli na hostinci, ustájili naše ještěrky a pak se vydali ke gildě dobrodruhů. Poradu uspořádáme, než půjdeme spát.

Gilda dobrodruhů ve Větrném přístavu.

Bylo tam velké množství a rozmanitost dobrodruhů a hlučeli.

Byla to známá scéna, ale měl jsem pocit, že tam je celkem dost lidí z lidské rasy. Když se dostaneme na kontinent Milis, tak se jejich počet pravděpodobně ještě zvýší.

Nejdřív pokročíme s naší obvyklou rutinou. Přesunul jsem se k vývěsce.

„Nehodláme rychle přeplout oceán?” zeptal se Ruijerd.

„Jen se dívám. Přece jen se zdá, že na kontinentu Milis se bude vydělávat lépe.”

Kapitola 34 - Větrný přístav (část 2)

Část 2

V okamžiku, kdy jsme dorazili do města, Eris seskočí z ještěrky a začne utíkat. „Rudee! Oceán!”

Ta slova, co Eris vypustila z úst, jsou v plynné řeči Magického Boha. Teď už mluví řečí Magického boha na denním pořádku. Ruijerd a já jsme se snažili používat řeč Magického boha co možná nejčastěji.

Plán se zdařil. Poslední dobou se Erisina schopnost řeči o hodně zlepšila. Přece jenom se zdá, že člověk se nejrychleji naučí řeč, když žije na místě, kde se běžně používá.

Ale stejně v ní neumí psát nebo číst.

Kapitola 34 - Větrný přístav (část 1)

Už to bude rok, co se překládá webnovela Mushoku Tensei. Načínáme 4. knihu: Mladistvé období, kapitola cestovatele. 

Kapitola 33 - Začátek putování (část 6)

Část 6

Uprostřed našeho putování.

Vyskytli se tací, co Ruijerda vyzvali k souboji.

„Protože jsem osobním třetím studentem [Paví Čepele] Obera ze stylu Severního Boha, Rodriguez!”

Nejdřív jsem si myslel, že to jsou nájemní vrahové. Myslel jsem si, že někdo na Ruijerdovu hlavu vypsal odměnu.

Kapitola 33 - Začátek putování (část 5)

Část 5

Uvnitř města:

Nikdo v Ruijerdovi nepoznal příslušníka Supardů.

Přemýšlím, jestli to je kvůli tomu, že si oholil i obočí. Zdá se, že na Magickém kontinentu není nějaká rozvinutá kultura tradičních účesů. Mohlo by být důležité být schopen na první pohled rozpoznat nějaký kmen, ale hádám, že to tak není.

Strážný u brány nás uctivě pozdraví a nechá nás projít.

Ruijerd vypadá jako nějaký mnich nebo spíš... ať se na to dívám, jak chci, vypadá jako člen mafie nebo yakuzy. Pravděpodobně proto, že ve městě jsou další nebezpečně vyhlížející chlápci.

Kapitola 33 - Začátek putování (část 4)

Část 4

„Všichni sem!”

Eris, co se snažila použít hromadu látek jako polštář.

Ruijerd, co se zavřenýma očima pátral po nepřátelích.

Zavolal jsem je, aby se seskupili.

„Rád bych od teď pořádal schůzky.”

„...Schůzky?” Eris byla zmatená.