Kapitola 33 - Začátek putování (část 4)

Část 4

„Všichni sem!”

Eris, co se snažila použít hromadu látek jako polštář.

Ruijerd, co se zavřenýma očima pátral po nepřátelích.

Zavolal jsem je, aby se seskupili.

„Rád bych od teď pořádal schůzky.”

„...Schůzky?” Eris byla zmatená.

„Ano, pokud budeme takhle cestovat, tak si myslím, že dojde na nějaké problémy. Když vyvstane nějaký problém, tak si myslím, že bychom my tři měli prodiskutovat, co bychom měli dělat, abychom zabránili hádkám kvůli rozporu v názorech.”

„To...” Eris se zatvářila zmateně.

Jak jsem si myslel, pravděpodobně se jí nelíbí, že by se měla účastnit něčeho konkrétního jako tohle.

Ještě lépe bych všechno mohl prodiskutovat s Ruijerdem, ale jednoho z nás vyčlenit není dobré. Není žádná přítěž, která by nás zdržovala. Takže ji musím nechat, aby se takhle zapojila do diskuze.

„Aha? Takže podobně jako to, co jsi dělal s ostatními každý měsíc, že?”

Hmm?

Každý měsíc?

Ach, to mluví o učitelské schůzce.

Když tak o tom přemýšlím, vážně jsem něco takového dělal.

„Ano. Tohle je dobrodružná verze stejné věci.”

Eris najednou zavřela pusu a sedí přede mnou jako kámen. Když jsem si pomyslel, že se tváří vážně, na tváři se jí objevil široký škleb. Pročpak asi.

Na tomhle by nemělo být nic vtipného...

No, je to lepší, než kdyby se jí ta představa protivila.

„Já se taky účastním?”

To byla Ruijerdova otázka.

A co bys dělal, kdyby ses toho neúčastnil. Tohle v duchu odvětím.

„Samozřejmě. Copak jste nedělali podobné schůzky, když jsi byl se svou válečnou družinou?”

„Nic takového jsme nedělali. Já jsem jenom rozkazoval. Tak nějak.”

Takže to bylo něco jako: vůdcovo slovo je zákon.

Ale já žiju v demokracii.

„Ode dneška budeme my tři diskutovat a taky budeme my tři rozhodovat.”

„Rozumím.”

Ruijerd poslušně přikývne a posadí se.

My tři sedíme v kroužku kolem táborového ohně.

Dobře.

„Takže teď začneme [strategickou poradu Smrtelného Konce]. Potlesk.”

Klap, klap, klap, klap, všichni tři začneme tleskat.

„Rudee, proč tleskáme?”

„Tohle se musí dělat.”

„I když jsi to s Ghyslaine nedělal, no, ne že by mi to vadilo.”

„Protože je to naše první pamětihodná porada. Proto musíme tleskat.”

No, opravdu jsem to na učitelské poradě nedělal.

Ale teď jsou z nás dobrodruzi, musíme to udělat trochu víc vzrušující.

„Ehm. Minule jsem udělal velkou chybu.”

„Ne, to nebyla tvoje chyba—”

„Ticho! Ruijerde, pokud chceš něco poznamenat, počkej, až druhý domluví a potom zvedni ruku.”

Hystericky a s trojúhelníkovými brýlemi, přesně tak jsem to řekl.

„Rozumím.”

„Dobře.”

Ruijerd vypadal, že nic z toho nechápe, no, a já prostě pokračoval, co jsem chtěl říct.

„Popřemýšlejme o důvodech, proč jsme selhali.”

Nezískali jsme informace.

Přemýšleli jsme jenom o vydělávání peněz.

Nepodařilo se nám získat dvě mouchy jednou ranou.

Atd.

No, na všechno si musíme dávat pozor.

„Jako preventivní opatření bych chtěl zavést následující tři body: hlášení, komunikace, konzultace. To je to nejdůležitější.”

„Konzultace... aha.”

Tohle má velký význam. S tímhle dokážeme odrazit o nepřítele, co stojí přímo před námi.

„Ano, konzultace. Než něco uděláš, tak bys to měl projednat s ostatními!”

„Hmmm, co budeme konkrétně dělat?”

„Pokud tě kdy bude něco trápit, tak o tom prosím řekni ostatním.”

Ve skutečnosti nevím, jestli na tomto světě a případně jak funguje konzultace... No ale prozatím odložíme těžké záležitosti stranou. Měli bychom udělat všechno, co dokážeme.

„Také já budu vás dva žádat o projednání. Ten člověk, kterého požádám o konzultaci, prosím přemýšlejte o tom, co bude řečeno, i když s tím nesouhlasíte. Pokud to takhle uděláte, tak možná přijdete na mnohem lepší plán, na který ostatní nepřišli.”

Když jsem o něčem přemýšlel, tak jsem se rozhodl bez předchozí konzultace s Ruijerdem. I když jsem řekl, že mu věřím. Hluboko v mém srdci to může být jiné.

„A komunikace. Pokud si v oblasti něčeho všimnete, tak to okamžitě řekněte. Takové věci si musíme sdělovat.”

Eris jenom neustále přikyvuje se složitým výrazem na tváři. Jestlipak tomu rozumí?

„A jako poslední hlášení. Pokrok může být důležitý, ale ať už plán selže nebo uspěje, řekněte mi výsledek.”

No, to proto, že jsem pořád vůdce.

Buďme si toho trochu vědomi.

„Nějaké otázky?”

„Já žádné nemám, pokračuj.”

„Ano!”

Ruijerd zakroutí hlavou, zatímco Eris zvedne ruku.

„Ano, Eris.”

„My tři budeme konzultovat, ale nakonec se rozhodneš ty, Rudee, že?”

„Nakonec to tak pravděpodobně dopadne.”

„Tak není v pořádku, když o všem budeš rozhodovat?”

„I já mám svoje v omezení v tom, co můžu vymyslet.”

„Jako kdybych byla schopná vymyslet něco, co ty nevymyslíš!”

Jsem rád, že to říkáš, ale nech mě to říct jasně: dokonce i já chci trochu klidu. Chci, abyste vy dva řekli: „ano, je to v pořádku” nebo „to půjde” něco takového.

„I když nic nevymyslíš, Eris, možná mi něčím napovíš.”

„To teda nevím...”

Eris se tváří, jako kdyby tomu nerozuměla. No, na začátku se s tím nedá nic dělat. Protože je důležité používat mozek.

„Prozatím mám jednu věc, o které bych chtěl do budoucna rozhodnout.”

V tomto okamžiku.

I když jsme se dostatečně nepřipravili, naše putování začalo.

Bude to putování z jednoho místa na druhé, ale nemáme na výběr a musíme do toho dát naše všechno.

„První je náš cíl... samozřejmě. Naším konečným cílem je Asurské království na západě Centrálního kontinentu. To je v pořádku, že?”

Oba dva kývnou.

Ale není možné překročit moře z Magického kontinentu přímo na Centrální kontinent. Protože neexistuje žádná taková trasa.

Na tomto světě moře ovládá Mořská rasa.

Kromě daných tras není možné plout po moři.

„Ruijerde, jak se dostaneme na kontinent Milis?”

„Z nejzápadnějšího města na Magickém kontinentu [Větrný Přístav] vyplouvá loď.”

Proto pokud se chcete vydat na Centrální kontinent, musíte jít po následující trase: jižní cíp Magického kontinentu do středu kontinentu Milis. Ze středu kontinentu Milis na jihovýchodní konec kontinentu Milis. Z jihovýchodního konce kontinentu Milis do západní části Centrálního kontinentu.

Tohle je trasa, kterou se musíme vydat.

Ale taky existuje trasa opačným směrem.

Je to trasa vedoucí ze severozápadní části Magického kontinentu na Nebeský kontinent. Takhle bychom byli schopni se dostat na Centrální kontinent bez zastávky na kontinentu Milis.

Pokud se chcete dostat jen na Centrální kontinent, tak je to logicky o několik měsíců kratší. Ale snadněji se to řekne než udělá.

Nebeský kontinent je kontinent na vrcholech horského masivu z útesů. Bez křídel není jak se tam dostat. Také si myslím, že je nemožné se tam vyšplhat. Není tam žádná opora a je to tam zamořené magickými tvory. Je to drsná cesta s 95% úmrtností.

Navíc I kdybychom se přes to dostali, co by tam na nás čekalo? Nejnebezpečnější místo Centrálního kontinentu je jeho severní část. Je to místo zaplavené zločinci, co zdrhají před lovci odměn.

Ale tohle je jenom teorie.

Ve skutečnosti by to pravděpodobně zabralo mnohem více času.

Když se podívám na výsledky, obě cesty jsou velmi časově náročné. No, není třeba se naschvál pouštět do nebezpečí. Jinými slovy se vydáme jižní trasou.

„Víš kolik stojí lodní lístek?”

„To nevím.”

„Jak dlouho nám bude trvat, než se tam odtud dostaneme?”

„To bude celkem dlouhá doba... pokud půjdeme bez přestávek, tak nám to zabere zhruba půl roku?”

I když půjdeme bez přestávek, tak to bude trvat půl roku... To je daleko.

„Neexistuje nějaký způsob okamžitého přesunu, jako třeba magické přesuvné kruhy?”

„Po druhé velké magické válce jsou magické přesuvné kruhy zakázané. Kdybychom se trochu rozhlédli kolem, tak bychom pravděpodobně nějaký našli, ale jeho použití je složité.”

Jen jsem se zkusil na to zeptat, ale když si pomyslím, že vážně existují.

„Takže nakonec můžeme cestovat jenom po svých, co?”

„Správně.”

Nezdá se, že by existoval nějaký způsob, jak se pohybovat rychle.

Ech... jít celý půl rok.

Ne, to je špatná úvaha. Nebudeme chodit půl roku, budeme se přesouvat kousek po kousku. Od města k městu. Takhle bych měl přemýšlet.

Bude to putování dle našich možností, tak.

„Prozatím bychom se měli zaměřit na nejjižnější přístavní město Větrný Přístav. Za jak dlouho se dostaneme do dalšího města?”

„Do dalšího města bychom měli dorazit za 15 dní.”

2 týdny.

Přemýšlím, jestli to bude takové.

Vzdálenost od města k městu.

„Jestlipak tam je gilda dobrodruhů?”

„Asi jo.”

Ruijerd mi o tom povypráví.

Za starých dob se shromáždily různé kmeny. Tam, kde si vyměňovaly informace a další věci, tam bylo město.

Takový jsem z toho měl pocit.

Proto tady neexistuje něco jako malé město. Válečníci z různých kmenů se tam denodenně scházeli. Evidentně v té době neexistovalo něco jako gilda dobrodruhů.

Město chránili válečníci z různých kmenů, jenž byli zvoleni za zástupce. Navíc kmeny, co byly zběhlé v boji, přicházely ke kmenům, co moc nebojovaly, aby jim pomohly.

Vztah mezi rasami Migurdů a Supardů se zdá taky takový.

Aby se vztahy mezi takovými kmeny posílily, lidi z různých kmenů se ženili a vdávali navzájem.

Není divu, že na Magickém kontinentu je tolik různých kmenů. Všechno to jsou smíšené kmeny se smíšenými rasami.

Počkat, to už jsme ale odběhli od tématu.

„Takže když tak o tom přemýšlím, měli bychom procházet městy s gildou dobrodruhů.”

V každém městě zůstaneme tak týden, dva. Pokud naši kvalifikaci nezrušili, tak budeme moct přijímat zakázky. Zatímco budeme prodávat jméno Smrtelného Konce. V podstatě to není nic špatného. A když tímhle pokryjeme naše cestovní výdaje, odejdeme z města.

„Takže takhle bychom to měli dělat, má někdo nějaké otázky nebo možná připomínky?”

Ruijerd zvedne ruku. „Nemusíš zmiňovat moje jméno, proto jsem si taky ostříhal vlasy. Moje nynější já už není z kmene Supardů.”

„No, zmiňování tvého jména je jen něco navíc k plnění zakázek, jenom extra.”

To jsem zjistil při naší spolupráci s Jarilem a Veskel.

Není třeba dělat nic zvláštního. Jen se ze všech sil snažit zakázku splnit.

Když to půjde dobře, zmíníme jméno [Ruijerd ze Smrtelného Konce].

Když to půjde špatně, řeknu prostě svoje vlastní jméno.

Trápilo by mě, kdybych jenom zmínil [Smrtelný Konec] a lidi začali panikařit.

Ale to Ruijerdovi zatajím. Budu trpět kvůli této slepé uličce. Ale to je tajemství.

Cože?

Sám rozhodnout o něčem takovém, když jsme se zrovna rozhodli, že budeme o všem diskutovat? Nedělejte si srandu, bude to v pohodě, když jim o tom řeknu, až bude po všem.

„Teď když jsme se dohodli na tomhle, nějaké další otázky?”

„Tady!”

„Můžeš mluvit, Eris-kun.”

Tahle situace mě zaskočí. Je to jako kdybychom byli zase na hodinách.

„Nebudeme kontrolovat ceny zboží jako kdysi dávno?”

„To myslíš výzkum trhu?”

Hmm.

Když tak o tom přemýšlím, s tímhle jsem se ve městě Rikaris neobtěžoval. V tom městě nás vážně okradli. Dokonce i ta ještěrka na cestování se pravděpodobně dala najít někde v divočině.

„Uděláme to, protože znát cenu zboží je první krok k lepší správě financí. Má někdo ponětí, jak to budeme dělat?”

„...”

Zdá se, že nikdo nemá žádný nápad...

Hádám, že takhle to prozatím zůstane.

Od teď se po cestě pravděpodobně začnou objevovat problémy.

V tom případě budeme schopni bez hádek a v klidu je prodiskutovat.

„No, tak se těším na naši spolupráci.”

Při tomhle se ostatním dvěma ukloním.

---

A tak naše putování začalo! 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>