Kapitola 63 - Rozhodnutí mladé dámy (1-2)

Poznámka autora: Tato kapitola je popisem trochu zvrhlá. Snažil jsem se držet v rámci omezení 15+, ale možná jsem to jen stěží zvládl. Takže kdokoli, kdo takovýto vývoj nemá rád, by měl tento text přeskočit.

Část 1

V době, kdy schůzka skončila, už slunce zapadlo.

Vrátil jsem se do svého pokoje. Byla to místnost s minimálním množstvím nábytku. Chtěl jsem si probrat svůj majetek, ale necítil jsem žádnou motivaci, a tak jsem se posadil na postel. Tělo mi kleslo na tvrdou postel.

Zdá se, že jsem byl unavenější, než jsem si myslel. Hm? Nemyslím si, že jsem dneska dělal něco, co by mě unavilo? Ten pocit únavy a skleslosti, mohlo by to být...? Ne, to nemůže být.

Taky bych mohl být v šoku. Sauros, Philip, Hilda. Nebyl jsem si s nimi nijak moc blízký, ale když zavřu oči, pořád je vidím před sebou. Jak nás děda Sauros přišel zkontrolovat, když jsme se šli podívat na venkov. Philip se svým darebným úsměvem, jak mě žádá, abych se k němu přidal při uzurpování moci rodiny Boreasů. Hilda, jak mi povídá, abych se stal jejím dítětem a oženil se s Eris.

Kapitola 62 - Skutečnost pohromy (6)

~ Tohle je pro teď poslední aktualizace, ale je možné, že večer ještě něco přibude. ~

Část 6

Zrovna ve chvíli, kdy jsem měl v plánu jít na velitelství, poslal pro mě Alfonso.

Usadil mě na židli ve svém pokoji na velitelství uprchlického tábora. Alfonso seděl přede mnou a Ghyslaine po mé pravici. Pravděpodobně sedí proto, že tu není Eris. Na rozdíl ode mě řádně chápou vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci.

„Takže, pane Rudee, jelikož je třeba výstižnosti, prosím, podej hlášení.”

„Hlášení?”

„Ano, co jste dělali během těch tří let?”

„Ach, správně.”

Kapitola 62 - Skutečnost pohromy (4-5)

Část 4

Alphonso pro nás připravil pokoje. V jednom domě blízko velitelství, pravděpodobně pro využití uprchlíky, byly čtyři malé pokojíky. Svoje vlastní zavazadlo jsem si nesl do jednoho z těch pokojíků a Erisino zavazadlo do přilehlého pokoje. Převlékl jsem se z cestovního oděvu do pohodlnějšího oděvu. Hodil jsem svou róbu s nešikovnými známkami šití uprostřed na postel a odešel z pokoje.

Vracel jsem se na velitelství.

Přemýšlel jsem, že si trochu promluvím s Ghyslaine a Alphonsem, ale nemohl jsem je najít. Jak se dalo čekat, jelikož jsem neměl žádnou energii, jen jsem se nepřítomně díval na nástěnku. Byla tam Paulova zpráva, kterou jsem za posledních pár měsíců viděl nesčetněkrát.

Hledej v severní části Centrálního kontinentu.

To napsal, když mi bylo deset. Brzy mi bude 13. Uplynula značná doba.

Kapitola 62 - Skutečnost pohromy (3)

Část 3

V tichosti jsme je následovali chodbou a vstoupili do místnosti, co vypadala jako oficiální jednací místnost. Uprostřed byla pohovka a na kraji byla váza s květinami batirus. V místnosti nebyla žádná zbytečná výzdoba, byl tam levně vyhlížející úřednický stůl.

Eris si šla sednou na pohovku, aniž by jí to musel někdo říkat. A pak mě vzala za ruku a přiměla mě posadit se vedle. Ghyslaine byla stejná jako vždycky, stála v rohu místnosti. Alfonso stál před Eris, choval se jako komorník.

„Vítejte doma, slečno Eris. Už jsme obdrželi zprávu o vašem návratu a čekali jsme vás.”

Kapitola 62 - Skutečnost pohromy (1-2)

~ Včera stránka přesáhla 1.000 zobrazení denně, jů! ~

Část 1

Tábor uprchlíků.

Bylo to tiché místo. Co se týče velikosti, bylo to na úrovni vesnice. Nebo na Magickém kontinentu byste tomu pravděpodobně jen stěží mohli říkat město. Ale nebyla tu žádná energie. Kolem plynula celkově tichá atmosféra. I s ohledem na velikost tu bylo jen pár lidí. Cítil jsem přítomnost lidí uvnitř dřevěného domku, co se zrovna stavěl. I když se zdá, že je tu aspoň pár lidí, co mají v plánu tady zůstat, necítil jsem jejich energii. Atmosféra tu ustrnula.

Uprostřed takového tábora uprchlíků. Je místo skoro jako Gilda dobrodruhů, tam jsme zamířili. Nad vchodem bylo napsáno: velitelství uprchlického tábora. Vstoupili jsme dovnitř. Bylo tam pár lidí, ale i tady to bylo melancholické. Začal jsem mít zlé předtuchy.

Kapitola 61 - Konec putování (4)

Část 4

A pak za měsíc.

Mířili jsme přímo na sever. Spíš než abychom šli směrem na hlavní město, šli jsme na sever po úzké cestě. Pohybovali jsme se z místa na místo podél malých venkovských vesniček. Pokračovali jsme dál na sever podél pšeničných polí, vodních mlýnů a malých chatrčí.

Ani jsme se neobtěžovali se sbíráním informací. Co nejrychleji jsme mířili na sever. Myslel jsem si, že všechno pochopíme, jakmile dorazíme do tábora uprchlíků. Ale víc než to je to o tom, že už je to kousek, ta myšlenka, že si chci pospíšit a dorazit.

Kapitola 61 - Konec putování (3)

Část 3

Poté přišla noc a Eris usnula a já začal hovořit s Ruijerdem.

Od toho dne počet jeho pronesených slov klesl ještě víc než obvykle. Nikdy nebyl moc hovorný, ale stal se z něj naprosto mrzutý a tichý člověk. Zdá se, že ho ta událost trápí. Přece jenom je to muž se silnou zodpovědností. Ačkoli slíbil, že nás v bezpečí doprovodí domů, možná si myslí, že to nebyl schopen dodržet.

Je to hloupost. Jsem zdravý jako rybička, i když to byla otázka pouhého štěstí.

Kapitola 61 - Konec putování (1-2)

~ A jelikož mám dneska dobrou náladu, ještě jeden na dobrou noc. ~

Část 1

Poté uplynuly tři dny. A pak jsme dorazili do království Asura. Naše cílové místo se blíží. Nebylo by přehnané říct, že už jsme na místě. I když je to takhle, družina je pořád zadumaná. Jsem si jistý, že ten incident, co se stal před několika dny, věci hodně zchladil. Rozdíl mezi rozjásanými výrazy ostatních lidí, co nás míjeli po cestě, a námi je intenzivní.

Přece jenom to byla naprostá porážka. Všechny nás až příliš rychle vyhladil. Mě dokonce připravil o život. Nevím, co to bylo za rozmar, ale pak mě obzvláště oživil. Kdyby nebylo toho, tak už bych nebyl na světě.

Kapitola 60 - Díra v hrudi (2)

Část 2

Najednou jsem se probral.

Eris byla nedaleko. Přímo před mýma očima.

Já jsem ležel a vzhlížel jsem k Eris. Rychle jsem si uvědomil, že jí ležím na klíně. Eris se na mě ustaraně dívala, jako kdyby viděla něco, co nechtěla vidět. Když jsem otevřel oči, bylo na ní vidět, jak se jí ulevilo. Oči měla zarudlé.

„Ru-rudee... probral ses?!”

„U...ge...ha!!”

Když jsem chtěl něco říct, vykašlal jsem krev.

Kapitola 60 - Díra v hrudi (1)

Část 1

Když jsem se vzpamatoval, byl jsem na bílém místě.

Čistě bílý prostor. Prostor bez vůbec ničeho.

Normálně bych tady byl plný odporu. Oživuje to tu vzpomínky na můj předchozí život a já se vracím do toho známého a nevzhledného 34 letého těla.

Lítost, rozpor, hrubost a závislost.

12 let mého života začalo blednout, jako by to byl sen, a moje srdce se naplnilo depresí. Padl na mě pocit, jako že jsem měl dlouhý sen. Mou hruď naplnila zlost dost velká na to, aby ji roztrhla.

Kapitola 59 - Rozhodující okamžik II (3)

Část 3

Bylo to v okamžiku.

V okamžiku porazil ty dva.

Pořád jsem měl démonické oko otevřené. Jednu sekundu do budoucnosti jsem viděl zoufalství. Nehledě s jakým načasováním jsem zareagoval, vždycky se mi to vrátilo. Mé já sekundu v budoucnosti mělo všechny životně důležité body rozdrcené. Hlavu, hrdlo, srdce, plíce...

Viděl jsem vizi každého jednotlivého bodu rozdrceného a navíc jsem v té vizi viděl toho chlápka. Nechápal jsem, co to znamená. Pokud je tohle pravda, pak to znamenalo, že o vteřinu později jich bude pět.

Kapitola 59 - Rozhodující okamžik II (2)

Část 2

„Uteč! Rudee!” zakřičel Ruijerd.

„Stojíš mi v cestě, Ruijerde.”

Ruijerd máchl svým kopím.

Já se nedokázal pohnout.

Tak zaprvé na útěk nebylo dostatek času. Trvalo jen pár sekund, než Ruijerd utrpěl zranění. Zkroutil se jako dítě, nemohl jsem dělat nic, než v tichosti přihlížet.

Kapitola 59 - Rozhodující okamžik II (1)

~ Hurá, Orsted na scéně! ~

~ Sanpakové oči = když jde pod nebo nad duhovkou vidět bělmo. Schválně se podívejte do zrcadla. V normálním stavu - tedy když nekulíte oči - nejde pod a nad barevnou částí oka vidět bílá část. V čínské medicíně se to dokonce bralo jako příznak nemoci. Když bylo bělmo vidět pod, znamenalo to nerovnováhu energie v těle. Když bylo vidět nad, znamenalo to poruchu osobnosti (sérioví vrahové apod.) ~

Část 1

Dolní čelist rudého draka.

Údolí s jedinou cestou táhnoucí se do daleka.

Není rovná jako [Hlavní cesta Svatého Meče].

Ale to nic nemění na tom, že to je jediná nevětvená cesta.

V prostoru mezi národními hranicemi je oblast, která nepatří žádné konkrétní zemi. Když tudy projdeme, budeme v Asurském království.

Kapitola 58 - Konečně dospělý (4-7)

Část 4

Každý den je klid.

Jednoho dne, kdy jsme pořád byli ještě několik dní cesty od Dolní čelisti rudého draka. Zatímco jsem připravoval jídlo, přemýšlel jsem o Hitogamim. O věcech, co se nedávno staly v království Shirone. Porovnával jsem tu radu a moje počínání. A pak jsem to spojoval s informacemi, co jsem se dozvěděl později.

Například když jsem na začátku unikl za pomoci Zemského kopí, kdybych si místo toho vyslechl situaci těch vojáků. V tom bodě jsem mohl zjistit, že Roxy na hradě není. A pak bych byl schopen se vyhnout Paxově pasti. Naopak díky tomu se mi podařilo chytit se do pasti.

Kapitola 58 - Konečně dospělý (1-3)

Část 1

Míříme do království Asura.

Z království Shirone na západ a pak dál.

Je to rovná cesta a počasí je tak krásné, že mám pocit, že v klidu usnu. Po stranách cesty jsou planiny, kam až dohlédnu. Vpředu jde matně vidět pohoří Červených draků. Nad ním vidím pomalu kroužit tři stíny.

Takový klid.

Kapitola 57 - Den, kdy se zrodila (4)

Část 4

Následujícího dne.

Těsně předtím než jsme měli vyrazit.

Eris, Ruijerd a já jsme dělali poslední kontrolu na voze, abychom se ujistili, že na něm nejsou žádné závady. Kdyby se po cestě rozbil, přece jenom bychom byli v maléru.

Lilia a ostatní se rozhodli vyrazit jako první. Zdá se, že s sebou mají člověka, co dokáže vůz spravit. Přemýšlím, jestli by nebylo dobré se to ve volném čase naučit.

„Pane Majiteli! Pane Majiteli!”

Přiklusala ke mně Aisha.

Kapitola 57 - Den, kdy se zrodila (1-3)

Kapitola 57 – Den, kdy se narodila mladší sestra služebná

Část 1

Jsme v malém městě v království Shirone.

Je tu jeden hostinec.

Ať jdete do Asury nebo do Milisu, cesta je až sem stejná. Ale tady se rozděluje. Proto se tady rozloučíme s Liliou a ostatními.

Seděl jsem u stolu čelem k Lilie.

Oknem jsem zvenku slyšel, jak spolu Eris a Aisha mluví.

Kapitola 56 - Rychlé rozuzlení (3-6)

Část 3

Od teď už to je pozdější den, kdy se odhaloval celý trik toho incidentu.

Od událostí, kdy zajali Liliu.

Zdá se, že ji zpočátku podezírali, že je špeh z cizí země. Jelikož při výslechu zmínila jména jako Roxy a Paul, podařilo se jí vyhnout vězení a jen ji tu zadržovali. A pak když se začaly objevovat informace o teleportačním incidentu, měla být propuštěná, ale vložil se do toho Pax a ty informace zamezil. A pak ji na hradě zamkl.

Kapitola 56 - Rychlé rozuzlení (1-2)

Část 1

Na tomto světě existují děti, co se narodily s abnormalitami ve své magické moci. Když se řekne abnormalita, napadne vás něco jako vrozená vada, ale mnoho z těch dětí na první pohled vypadá normálně. Ovšem jenom jejich vnější vzezření je normální.

Ty děti mají od narození zvláštní schopnost. Abnormálně rychlé nohy, nadlidskou sílu, lepší sluch než ostatní, jsou lehcí jako peříčko nebo mnohem těžší než normálně. Zabijí všechno, na co sáhnou, z úst plivou plameny, z konečků prstů jim vytéká jed, dokážou se přemisťovat na krátké vzdálenosti, jsou schopni z očí střílet paprsky.

Kapitola 55 - Třetí princ (4)

~ Když se potkají dva nadšenci, vznikne z toho nová víra, nová komunita a nezničitelný vztah mistra a učedníka. Ačkoli učedník je trochu děsivý. ~

Část 4

Položil Roxinu figurínu na zem.

Zanoba se s plesknutím posadil na zem. Jestlipak ho nenapadlo, že si ušpiní svoje čisté oblečení? Nezdá se, že by si svoje prádlo sám pral.

„Tuhle figurínu Magické rasy jsme před pěti lety objevili tady na trhu a koupili ji.”

Zanoba se obezřetně a s láskou podíval po figuríně. Jednu věc jsem pochopil, když jsem byl na své misionářské cestě a chtěl předat figurínu Ruijerda: díky vlivu Milisovy církve jsou figuríny Magické rasy kontraband. Přece jenom přemýšlím, jestli mě z toho Zanoba začne obviňovat. Ačkoli se nezdá, že by byl naštvaný.

„Našel ji můj mladší bratr. Vážně se podobala naší královské dvorní kouzelnici Roxy. Tu figurínu kupci prodal sám výrobce.”

Hmm.

Kapitola 55 - Třetí princ (3)

Část 3

Přemýšlím, kolik času přesně uplynulo, zatímco jsem zkoušel různé věci.

Jsem unavený. Mám pocit, že už je to dlouho, co jsem použil tolik magické moci. Bariéra se ani nehnula. Přece jen je to bariéra určená k polapení Roxy. To asi bude znamenat, že se nebude dát zrušit tak snadno, co?

Ach jo...

Na chvíli si odpočinu. Nemám hodinky a taky nevidím slunce. Jelikož je to takhle, mám jen mlhavý pojem o čase.

Kapitola 55 - Třetí princ (1-2)

Část 1

Dobrý den. Tady bývalý HikiNEET Rudeus.

Dnešním tématem je... Jsme na návštěvě Beznákladového bytu v království Shirone.

Depozit nula.

Nájem nula.

Kapitola 54 - Nepřítomnost Boha (část 7)

Část 7

Když jsem se vzpamatoval, byl jsem uprostřed magického kruhu.

Přesně jak ten muž rozkázal, podlaha pod mýma nohama se otevřela a já spadl do nějaké jámy. Trvalo mi několik sekund, než jsem si to uvědomil.

Je to malá místnost. Zhruba 10 m² nebo tak. Na zemi byl nakreslený magický kruh a sálalo z něj mdlé světlo. Ale já jsem rychle vytvořil zemskou magii. Hodlal jsem své tělo zvednout jako ve výtahu.

„...Cože?”