~ Včera stránka přesáhla 1.000 zobrazení denně, jů! ~
Tábor uprchlíků.
Bylo to tiché místo. Co se týče velikosti, bylo to na úrovni vesnice. Nebo na Magickém kontinentu byste tomu pravděpodobně jen stěží mohli říkat město. Ale nebyla tu žádná energie. Kolem plynula celkově tichá atmosféra. I s ohledem na velikost tu bylo jen pár lidí. Cítil jsem přítomnost lidí uvnitř dřevěného domku, co se zrovna stavěl. I když se zdá, že je tu aspoň pár lidí, co mají v plánu tady zůstat, necítil jsem jejich energii. Atmosféra tu ustrnula.
Uprostřed takového tábora uprchlíků. Je místo skoro jako Gilda dobrodruhů, tam jsme zamířili. Nad vchodem bylo napsáno: velitelství uprchlického tábora. Vstoupili jsme dovnitř. Bylo tam pár lidí, ale i tady to bylo melancholické. Začal jsem mít zlé předtuchy.
„Rudee, to...?”
Eris ukazovala na papír se jmény pohřešovaných lidí. Malými písmeny tam byly na těsno vypsána jména. Seřazená podle vesnic a měst. Úplně nahoře bylo uvedený lenní pán kraje Fedoa. Jméno James Boreas Greyrat a u toho: „hledá informace o pohřešovaných a mrtvých lidech”.
„Podívejme se později.”
„Jo.”
Strašlivý počet mrtvých.
A pak to, že lenním pánem nebyl Sauros.
Zatímco jsme obě tyto starosti drželi na uzdě, pokračovali jsme dál do budovy.
Když jsme starou paní u přepážky informovali o Erisině jméně, rychle šla dozadu. A pak se s úžasným elánem vrátila s dvojicí lidí. Muž a žena, na které si vzpomínám. Jeden z nich je muž v nejlepších letech, na sobě takový oděv úspěšného kupce, se šedivějícími vlasy a bradka vyrůstající na tváři, kterou byste si nedokázali představit na nikom jiném než na komorníkovi. Byl to Alfonso.
Druhá byla žena s čokoládově zbarvenou kůží a na sobě šermířský oděv.
„Ghyslaine!”
Eris k ní přiběhla s úsměvem od ucha k uchu. Byla tak šťastná, že jsem začal přemýšlet, jestli má oháňku. Já jsem byl taky šťastný. Nikdy jsme o Ghyslaine nic nezjistili, ale pořád vypadá energicky. To, že Paul o ní neměl žádné informace, musí znamenat, že jsme se za poslední rok minuli.
I Ghyslaine, když spatřila Erisinu tvář, měla na tváři úsměv. „Eris, ne, slečno Eris, to je dobře, že ses sem v pořádku dostala.”
„...Vážně, stačí jenom Eris.”
Ghyslaine se chvilku tvářila šťastně, ale brzy se ten úsměv proměnil na mračení. I Alfonso se na ni díval s lítostí. To nemůže být pravda... Na mé srdce zaútočily starosti.
„Eris? Pojďme si promluvit dovnitř.”
Ghyslainin hlas byl upjatý. Taky jí stála oháňka. Takhle se tváří, když je napjatá. Nebylo to jenom tím, že by byla v sedmém nebi, že se Eris vrátila.
„Dobře.”
Zdá se, že i Eris něco pochopila, když ten její výraz spatřila. V závěsu za Ghyslaine jsme kráčeli hlouběji do budovy. Měl jsem v plánu je takhle dál následovat, ale...
„Rudee, prosím, počkej venku.”
„Ech? Aha, ano.”
Zastavili mě. Po Alfonsových slovech jsem kývl. Aha, z větší části jsem byl přece jenom jen najatý člověk, nenechají mě poslouchat důležité hovory.
„To nejde, Rudee, pojď taky.” Erisin tón byl pevný. S dostatkem moci, že se mu nedalo odporovat.
„Pokud to říká slečna Eris, pak je to v pořádku.”
Erisina ústa vypadala nervózněji než obvykle, taky měla ruce sevřené tak moc, že jí zbělely.
-------------------------------------------------
Část 1
Tábor uprchlíků.
Bylo to tiché místo. Co se týče velikosti, bylo to na úrovni vesnice. Nebo na Magickém kontinentu byste tomu pravděpodobně jen stěží mohli říkat město. Ale nebyla tu žádná energie. Kolem plynula celkově tichá atmosféra. I s ohledem na velikost tu bylo jen pár lidí. Cítil jsem přítomnost lidí uvnitř dřevěného domku, co se zrovna stavěl. I když se zdá, že je tu aspoň pár lidí, co mají v plánu tady zůstat, necítil jsem jejich energii. Atmosféra tu ustrnula.
Uprostřed takového tábora uprchlíků. Je místo skoro jako Gilda dobrodruhů, tam jsme zamířili. Nad vchodem bylo napsáno: velitelství uprchlického tábora. Vstoupili jsme dovnitř. Bylo tam pár lidí, ale i tady to bylo melancholické. Začal jsem mít zlé předtuchy.
„Rudee, to...?”
Eris ukazovala na papír se jmény pohřešovaných lidí. Malými písmeny tam byly na těsno vypsána jména. Seřazená podle vesnic a měst. Úplně nahoře bylo uvedený lenní pán kraje Fedoa. Jméno James Boreas Greyrat a u toho: „hledá informace o pohřešovaných a mrtvých lidech”.
„Podívejme se později.”
„Jo.”
Strašlivý počet mrtvých.
A pak to, že lenním pánem nebyl Sauros.
Zatímco jsme obě tyto starosti drželi na uzdě, pokračovali jsme dál do budovy.
Část 2
Když jsme starou paní u přepážky informovali o Erisině jméně, rychle šla dozadu. A pak se s úžasným elánem vrátila s dvojicí lidí. Muž a žena, na které si vzpomínám. Jeden z nich je muž v nejlepších letech, na sobě takový oděv úspěšného kupce, se šedivějícími vlasy a bradka vyrůstající na tváři, kterou byste si nedokázali představit na nikom jiném než na komorníkovi. Byl to Alfonso.
Druhá byla žena s čokoládově zbarvenou kůží a na sobě šermířský oděv.
„Ghyslaine!”
Eris k ní přiběhla s úsměvem od ucha k uchu. Byla tak šťastná, že jsem začal přemýšlet, jestli má oháňku. Já jsem byl taky šťastný. Nikdy jsme o Ghyslaine nic nezjistili, ale pořád vypadá energicky. To, že Paul o ní neměl žádné informace, musí znamenat, že jsme se za poslední rok minuli.
I Ghyslaine, když spatřila Erisinu tvář, měla na tváři úsměv. „Eris, ne, slečno Eris, to je dobře, že ses sem v pořádku dostala.”
„...Vážně, stačí jenom Eris.”
Ghyslaine se chvilku tvářila šťastně, ale brzy se ten úsměv proměnil na mračení. I Alfonso se na ni díval s lítostí. To nemůže být pravda... Na mé srdce zaútočily starosti.
„Eris? Pojďme si promluvit dovnitř.”
Ghyslainin hlas byl upjatý. Taky jí stála oháňka. Takhle se tváří, když je napjatá. Nebylo to jenom tím, že by byla v sedmém nebi, že se Eris vrátila.
„Dobře.”
Zdá se, že i Eris něco pochopila, když ten její výraz spatřila. V závěsu za Ghyslaine jsme kráčeli hlouběji do budovy. Měl jsem v plánu je takhle dál následovat, ale...
„Rudee, prosím, počkej venku.”
„Ech? Aha, ano.”
Zastavili mě. Po Alfonsových slovech jsem kývl. Aha, z větší části jsem byl přece jenom jen najatý člověk, nenechají mě poslouchat důležité hovory.
„To nejde, Rudee, pojď taky.” Erisin tón byl pevný. S dostatkem moci, že se mu nedalo odporovat.
„Pokud to říká slečna Eris, pak je to v pořádku.”
Erisina ústa vypadala nervózněji než obvykle, taky měla ruce sevřené tak moc, že jí zbělely.
-------------------------------------------------
dik
OdpovědětVymazat