Část 7
Když jsem se vzpamatoval, byl jsem uprostřed magického kruhu.
Přesně jak ten muž rozkázal, podlaha pod mýma nohama se otevřela a já spadl do nějaké jámy. Trvalo mi několik sekund, než jsem si to uvědomil.
Je to malá místnost. Zhruba 10 m2 nebo tak. Na zemi byl nakreslený magický kruh a sálalo z něj mdlé světlo. Ale já jsem rychle vytvořil zemskou magii. Hodlal jsem své tělo zvednout jako ve výtahu.
„...Cože?”
Ale magie se neaktivovala. Znovu jsem se pokusil pod svýma nohama vytvořit pilíř z hlíny, tentokrát s trochu víc magické moci. Divné. Jsem si jistý, že magická moc normálně vychází, ale zemní pilíř se neaktivuje.
Ne, není to divné.
Tenhle magický kruh okolo mě. Je to kvůli téhle věci. Jsem uvnitř nějaké bariéry.
„Bariéra, co?”
Natáhl jsem paže, abych prohledal okraje magického kruhu, a dotkl jsem se něčeho jako stěny. Snažil jsem se do ní udeřit, ale ani se nepohnula.
„Gyahahahaha! Je to zbytečné! Zbytečné! Tenhle magický kruh je bariéra určená na polapení Roxy! Někdo jako ty nebude moct nic udělat!”
Ten předešlý kulatý chlap sešel ze schodů. A pak se zastavil přede mnou a široce se zašklebil, byl to odpudivý úsměv. Vypadalo to, že ho jeho triumf potěšil.
„Ty jsi?”
„Moje jméno je Pax. Pax Shirone!”
Pax.
Ach, sedmý princ, co?
V každém případě, tenhle muž. Přemýšlím, co měl kruci v plánu, když nechal vyrobit tuhle antimagickou bariéru na polapení Roxy. Ne, v dopise se psalo, že se mi podobá. Já jsem kavalírský muž. Takže se bez pochyby zachová jako kavalír.
Sakra... Jaké kavalírské zacházení tenhle chlap naplánoval?
„Kukuku, to je pěkný výraz. Rudee Greyrate.”
Když spatřil mou zahanbenou tvář, zasmál se a ušklíbl. Nasadil jsem pokerovou tvář a zhluboka se nadechl. Uklidni se. Tohle je taková ta situace, kdy musí člověk zachovat klid.
„Takže jsem padl do pasti, co? Chápu. Oficiálně se omluvím, že jsem včera napadl toho vojáka. Ale předtím prosím jako první zavolejte Roxy. Jsem její předešlý student, bude schopna prokázat mou totožnost. Potom zavolám právníkovi a oficiální soud bude u konce...”
„Není žádná Roxy.”
Není žádná Roxy.
„Cos... to řekl...”
Ta slova mnou tak otřásla, že to překvapilo i mě. Není žádná Roxy. Jinými slovy, smysl těch slov by byl Nepřítomnost Boha. Není tu žádný Bůh? Ne, tak to nemůže být. Ten velký matematik, copak zrovna neřekl, že náš Bůh neexistuje. Ten, co získal život Kateřiny II., copak ona není skvostným důkazem existence Boha. (pozn.: ruský matematik Leonhard Euler a ruská carevna Kateřina II. - ačkoli jsem se nedopátrala vzájemné souvislosti kromě toho, že Kateřina II. Po nástupu na trůn pozvala Eulera z Německa zpět do vlasti...)
Bůh existuje. A já také, samotné mé tělo je důkazem existence Boha.
„Ne, Bůh existuje.”
„...Cože? Bůh?” Pax se zatvářil hloupě.
Správně. Bůh existuje. Bezpochyby.
Pokud hodláš říct, že neexistuje, pak to znamená křížovou výpravu. Nevím, co má tohle co společného s Milisovou církví, ale kdokoli chce zemřít, klidně vystupte. Budu protivníkem každého, kdo si myslí, že by mohl vyhrát.
„Hmm, modlitba k bohu, co? To je správná volba. Neboť v téhle situaci není šance, že by tě zachránili.”
„To je pravda, že?”
Takže, teď když jsem se trochu uklidnil, je na čase skončit s žerty.
„Takže podle tvého předchozího prohlášení to beru tak, že Roxy už v téhle zemi není, správně?”
„Správně! Ty jsi návnada, co sem Roxy naláká!”
„Pokud mě Roxy slupne jako jahodu, tak je to rozhodně věc, na kterou se můžu těšit, ale?”
Zatímco jsem vhodně odpovídal, přemýšlel jsem.
Jinými slovy je to to. Roxy není v téhle zemi. Tenhle člověk se snaží Roxy polapit. Proč? Provinila se Roxy něčím a pak utekla?
Zatímco jsem přemýšlel, Pax prohlásil: „Překvapilo mě, když jsem ten dopis viděl. Ani mě nenapadlo, že by Roxin milenec přišel do naší země!”
„Ech!! Roxy má milence!!?”
No vážně! Od kdy. I když se o tom v dopisech ani nezmínila...
„Hm? Nejsi milenec?”
Ach, spletl si mě s Roxiným milencem.
„V žádném případě! Taková skvělá věc! Já jsem jen nehodný učedník, jenž se jí v ničem nemůže rovnat!”
Silně jsem zakroutil hlavou. Ve skutečnosti jsem celkem šťastný. Jsem natěšený jako jedno sobovité vzácné zvíře. Jsem vzrušený jako člověk uvnitř Metal Monster. Ale ovládej se.
„Hmm, i když nejsi její milenec, pokud jsi její učedník, tak Roxy přijde.”
„Jestlipak přijde.”
„Přijde. Lilia byla jako návnada slabá, ale pokud jsi to ty, kterého tak moc chválila, Roxy přijde! A pak v okamžiku, kdy přijde, to bude Roxin konec. Jako ženy. Budu ji mít navěky jako sexuálního otroka. Zařídím, aby porodila pět mých dědiců.”
Když už mluvíme o sexuálních otrocích. Vzrušovat se nad její nelibostí. Dědic? Copak nejsi sedmý princ, máš nějakou politickou moc? Ale. Pořád mám jednu otázku.
„Ehm. Můžu se na něco zeptat?”
„Copak, ach, správně. Poprvé ji znásilním před tebou! A podruhé to udělám, až bude mít Roxy v očích zoufalství, až ti useknou hlavu!”
Jeho přeludy jsou celkem silné.
„Ale dokud jsem sem nepřišel, tak jsem neslyšel ani náznak informace o Lilie? Takže jak máš v plánu Roxy přimět si uvědomit, že mě tu držíš v zajetí?”
Pax se najednou odmlčel.
„Hmm pokud je to ta nadřazená Roxy, tak se to odněkud dozví a přijde!”
Teď už to chápu, Roxy je přece jenom nadřazená. Možná bude schopná najít informace, která jsem já nenalezl. Ale taková pravděpodobnost je s největší pravděpodobností nízká.
„Ehm... nemohl bys například nějakou takovou informaci vypustit, nebylo by to tak lepší?”
Není to tak, že bych chtěl, aby Roxy znásilnil. To ne, ale kdyby udělal aspoň to, Paul by možná Liliu našel o něco dřív. To jsem si myslel.
„Hmm, na ten trik ti neskočím! Vy všichni máte ochranu vysoce postavené šlechty z Asury, co! Pokud by se dozvěděli, že Lilia nebo ty jste v zajetí, ti Boreasové nebo jak to bylo by se mohli stát našimi nepřáteli, co?”
„Stát se? To nevím?”
Hmm?
Je na tom něco divně.
No, pokud by se dozvěděli, že mě zajali, tak ten stařík Sauros by mě možná přišel zachránit, ale... Ale co s tím má co dělat Lilia?
„I Lilia se přece mnohokrát snažila poslat dopis! Jako kdybych dopustil, aby sem někdo přišel a zachránil tě!”
Uvažuju, proč si myslí, že ji někdo přijde zachránit, když ji nenechá poslat dopis s žádostí o pomoc. Ach, aha. Tenhle chlápek je idiot.
„Ne, pokud tu informaci nevypustíš a pokud jí nedovolíš požádat o pomoc, tak si nemyslím, že by někdo přišel.”
„Hmm! Copak jsi sem vlastně sám nonšalantně nenakráčel!”
No jasně!
Ne-ne, tohle uvažování je divné.
„Copak by hned ze začátku nebylo lepší poslat ty informace přímo Roxy!”
„Poslal jsi jí je?”
„Hledali jsme ji dva roky, ale nemůžeme ji najít! Ale jednoho dne ji najdeme! Ta žena přece jenom přitahuje pozornost!”
Nemyslím si, že ji budeš moct najít zrovna kvůli tomu, že přitahuje pozornost, ale... Tohle je divné. Měl jsem pocit, že psala, že je výtečný jako já, ale? Nebo možná, že Roxin dojem ohledně mě je něco takového? Pokud je to pravda, tak budu mít depresi.
„Hmm, zdá se, žes to vzdal. Nevím, co je tak skvělého na němém zaříkávání, ale prostě to znamená, že nemůžeš vyhrát proti mé pravomoci.”
Hmm, já rozhodně neprohraji proti něčemu jako pravomoc, víš. Kii!!
„Jo, to je pěknej výraz. Běhá mi z toho mráz po zádech. Budeš se tak tvářit až do konce? Jo, to je vskutku věc, na kterou se mám těšit. Jestlipak si Roxy nepospíší a nepřijde?”
S těmihle slovy se Pax odebral po schodišti nahoru.
Není možné, aby přišla, ne?
---
„Hej, kdo ti řekl, že můžeš Lilie sundat roubík?”
„Prosím, odpusťte mi mou drzost, myslela jsem si, že byste ji měl nechat něco říct.”
„Nedělej zbytečné věci!”
„Prosím, vaše výsosti, udělám cokoli, tak prosím, pana Rudea...!”
„Zmlkni, nemám zájem o ženské ve středním věku!”
„Aaa!!”
---
Poté, co jsem ze shora zaslechl tyhle hlasy, se ke mně donesl hlasitý a chladný zvuk. Jelikož je strop pořád otevřený, tak to slyším skoro všechno.
---
„V každém případě jste ještě pořád nenašli Aishu!”
„Momentálně po ní stále pátráme, vaše výsosti!”
„Chm... jak vypadal ten chlápek, co ji odnesl!!”
---
Slyšel jsem Paxův naštvaný hlas. Zdá se, že mluví o včerejšku. Ale, no, jsem v maléru. Nezakryl jsem si tvář, takže by se na to mělo přijít celkem rychle. A náš hostinec byl uvedený i na tom dopise...
Ale v hostinci jsou Eris a Ruijerd. Když se jedná o Ruijerda, tak mi nějak pomůže. Taky je tam Eris, kdo je činitelem urážek.
---
„Podle hlášení to byl svalnatý, podsaditý, obrovský muž jménem Rytíř Stinný Měsíc. Údajně to byl úchyl, co se nahlas smál, jak skákal přes střechy.”
„Proč jste ještě nechytili tak nápadného člověka? Sakra... všichni jste naprosto k ničemu!”
„Ha... velmi se omlouvám.”
---
Hej!
Vojáku, pane vojáku, podávej řádné hlášení!
Ne, ale pokud o tom reálně popřemýšlím, mohli to udělat v dobrém úmyslu. Mohli se s dobrým úmyslem pokusit nechat Aishu uniknout. Přece jenom ten voják vypadal jako dobrý člověk. Dobrá práce, vojáku.
---
„Ale dostali jsme hlášení, že ten dopis roztrhali.”
„Dopis se dá znovu napsat!”
„I kdybyste jí ho nechal, vysoce postavené šlechtice nevyburcuje jeden dopis od dítěte?”
„Ne, ne! Dál pátrej, copak se nezajímáš, co se stane s tvou rodinou!”
„...Hhhh!! Okamžitě vyšlu pátrací tým.”
---
Slyšel jsem, jak nahoře někdo pobíhá. Zdá se, že Gingerinu rodinu drží jako rukojmí.
---
„Hmm, hoď Liliu na obvyklé místo!”
„Ano!!”
„Pane Rudee! Rozhodně tě přijdu zachránit!”
„Zmlkni! Jak by se ti to mohlo podařit!”
„Aaaa!”
„Hmm, ty Roxy taky znáš, ne? Podříznu mu krk před tou drzou malou čarodějkou!”
---
Bum, slyšel jsem další tlumený zvuk. Slyšel jsem, jak něco táhnou.
---
„Hmm, Rudee! Slyšíš mě! Rozhodně tě odtud nenechám utéct!”
---
Vzhlédl jsem ke zdroji toho hlasu. Spatřil jsem Paxův odpudivý úsměv. Po jednom pohledu se odsunul na místo, kam jsem ze své pozice neviděl. Po nějaké chvíli navrch té díry, kde se nacházím, něco položili. Byl to poklop. Zůstalo jenom ticho. Z magického kruhu kolem mě sálá mdlé světlo.
Ach jo.
Skončilo to tak nějak jako ve snu. Pravděpodobně se naštval a Liliu udeřil, podivné je, že mě to neštve. Pravděpodobně proto, že ta výměna zrovna teď byla až příliš komická...
Nebo to je možná proto, že mi už Hitogami řekl, že Liliu zachráním. Nebo možná proto, že pořád hledá Roxy, i když to trochu překroutil. Možná že i já bych skončil takhle, kdyby mě Roxy odvrhla.
Ne, špatně.
Pravděpodobně proto, že se trochu podobá mě v mém minulém životě. Proto místo zlosti se spíš cítím ztracený a zmatený. No, až to všechno skončí, tak zařídím, aby dostal přesně to, co si zasluhuje.
„Takže...”
Zhruba jsem pochopil situaci. Jinými slovy proč Pax polapil Liliu.
Jako záminka, proč ji tady držet, mohlo posloužit cokoli, vážně. Například špeh cizích zemí. Když s ní pak mluvili, když se princ dozvěděl o jejím vztahu k Roxy, zdá se, že vymyslel tenhle plán. Použít Liliu jako návnadu, zkontaktovat Roxy a nalákat ji sem.
Jelikož se bál jména Greyratů, neústupně to dělal v tajnosti. No, i kdyby na to Asurské království přišlo, Lilia není nic než Paulova služebná, je spoustu způsobů, jak případné potíže umlčet.
Jelikož nebyl schopen najít Roxy, dopadlo to tak, že tu Liliu držel dlouho. Lilia hledala pomoc u Paula, ale princ k tomu očividně nesvolil. V téhle situaci Aisha utekla z hradu, snažila se poslat dopis, ale nepovedlo se jí to. Ten dopis roztrhali.
Ta záhadná část je to, že se zdálo, že vojáci z nějakého důvodu pozměnili hlášení, aby jí pomohli. Mohlo by to být prostě tím, že prince nenávidí, nebo by k tomu mohl být nějaký jiný důvod... Přece jenom se zdá, že má na Ginger páku v podobě rukojmí, ostatní vojáci mohou být v podobné situaci.
To znamená, že v téhle situaci jsem nakráčel přímo do jámy lvové. Hitogami mi ale řekl, abych poslal dopis Roxy, takže tohle moje polapení by pořád mělo být v rámci očekávání. Není důvod k panice. Prozatím se musím chovat tak, jak mi bylo řečeno.
Ale co přesně budu teď dělat. S největší pravděpodobností, zrovna teď v tomto okamžiku, se něco děje v zákulisí. Takže možná nebude vadit, když ani tentokrát nebudu dělat nic. Pokud tu budu jen trpělivě čekat, tak se něco stane a když půjdu s proudem, všechno by mělo dobře dopadnout.
...Ne, počkat.
Vážně jsem se držel instrukcí?
Například jsem se představil jako rytíř Měsíčního stínu, rytíř Stinného Měsíce. Podle Hitogamiho rady jsem se měl před Aishou představit jako 'Majitel Smrtelného Konce'. Ale co když to ve skutečnosti nestačilo a měl jsem se tak představit i před vojáky?
To není všechno.
To samé se stalo s dopisem. Jistě, napadlo mě, že by nemělo vadit, když použiju svoje skutečné jméno, ale kdybych jako odesilatele nenapsal sebe jako Rudea, tak by to nedopadlo takhle, ne? Kdybych se s princem setkal jen jako Roxin známý, nebyl bych schopen si s ním popovídat víc v klidu?
Tohle je zlé, mám pocit, že jsem udělal nějakou chybu.
Ne, ještě ne, ještě pořád by to mělo být v pohodě, myslím?
Tohle by nemělo být tak moc mimo očekávání, ne?
Trápí mě to...
Prozatím se zdá, že bych si měl potají zajistit nějakou únikovou cestu.
-------------------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat