Kapitola 208

Kapitola 208 – Nouzová situace, Zanobův skutečný motiv

Část 1

Od bitvy uplynulo deset dní. Díky našemu zajatci nepřítel přednesl Zanobovi nabídku ke smíru.

Poslali jsme posla zpět do hlavního města. Napsali jsme o našem vítězství, o tom, že jsme zajali rukojmí a o možném příměří. Po celé záležitosti se prokázalo, že jim nezbyla žádná síla, co by mohla zahájit totální válku s Shirone. Pokud se Pax nebude chovat jako totální pitomec, nebudu si stěžovat. No, ještě jsme nedostali odpověď, takže jsem se cítil trochu nervózně.

Všichni v pevnosti byli ohledně bitvy divoce nadšení. Roxina a moje magie jim přišla úžasná. Zanoba, co se prosekal nepřítelem, byl také úžasný. Toto místo bylo plné uvolněného vzrušení.

Kapitola 207

Kapitola 207 – Válka

Část 1

Zanoba někam odběhl. Evidentně jel pro hlavu nepřátelského velitele. Neměl jsem ponětí proč. Nechápu to, ale také jsem si nemohl dovolit opustit své stanoviště.

Ale Zanoba si to předem zařídil se svými velícími důstojníky. Nemůžu jen tak zbrkle odejít a nechat tu Roxy, aby se sama postarala o magický útok. Musím pečlivě přemýšlet. I kdybych teď odešel, tak snadno Zanobu, co byl v lese, nenajdu. Nebyl sám. Jelikož si s sebou vzal 100 lidí, byl to vojenský manévr. Bylo jasné, že bych prostě měl dělat, co mi bylo řečeno.

Kapitola 206

Kapitola 206 – Přípravy na válku

Část 1

Následujícího dne jsem šel se Zanobou na rande. Místo, co jsme si vybrali, byla prérie na sever od pevnosti Karon, co se s největší pravděpodobností stane bojištěm.

Samozřejmě to nebylo rande. Kdyby to bylo rande, přivedl bych si Roxy. Ne že by se mi Zanoba protivil, ale už mám dvě manželky a jednoho manžela. Nemohl jsem jeho pocity opětovat.

Žerty prozatím stranou. Dneska brzy ráno za mnou Zanoba přišel a řekl: „Chci, abys se mnou na chvilku šel.” A přivedl mě sem.

Kapitola 205

Kapitola 205 – Pevnost Karon

Část 1

Den po slyšení.

Přípravy na odjezd jsem nechal na Zanobovi a vrátil jsem se zpět do hostince. Setkal jsem se s Roxy.

Roxy čekala v našem pokoji, po zuby ozbrojená. Zdálo se, že byla ztuhlá, a jakmile jsem vešel, přiběhla ke mně.

„Bylo to v pohodě? Bála jsem se, protože jste mi nedali nijak vědět, ale...”

„Jo, nic se nestalo.”