Kapitola 41 - Pomalý život (část 7-8)

Část 7

Uplynuly dva týdny.

Pořád nepřestalo pršet.

Dozvěděl jsem se, že kmen Dedorudiů má svou tajnou magii. Zavýt, aby našel polohu nepřátel, a vypustit zvláštní druh zvuku, aby pošramotili rovnováhu nepřátel, zdá se, že to je taková magie. Zdá se, že ta magie, co Gyes použil, aby mě paralyzoval, byl jeden z těch druhů.

Kapitola 41 - Pomalý život (část 5-6)

Část 5

Uplynul jeden týden.

Stále prší.

Zabrali jsme jeden volný dům ve vesnici a bydlíme tam.

Kapitola 41 - Pomalý život (část 3-4)

Část 3

Byl jsem jasně nespokojený a Gyes se mi omluvil.

„Je mi to vážně líto.”

Byla to prostrace dle způsobů Zvířecí rasy. Gyes na mě vzhlížel, zatímco mi ukazoval břicho. Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě utahuje. Sice jsem mu viděl na břicho, ale jeho tón byl zoufalý. Ani ho nenapadlo, že jsem zrovna zachránil jeho dceru, ani že jsem odstranil pečeti na Posvátném Zvířeti a on potom mě, toho zachránce, svlékl a polil studenou vodou.

Kapitola 41 - Pomalý život I (část 1-2)

~Po delším odmlčení (způsobeném mnohými záležitostmi reálného života) přidávám další příspěvek.~

Pomalý život ve vesnici Dorudia I

Část 1

Když jsem se dostal z žaláře, venku vydatně pršelo.

Začalo období dešťů. Údajně prý bude vydatně pršet následující tři měsíce nonstop. Země bude naprosto zaplavená a člověk nebude moct chodit.

Což je důvod, proč obyvatelé Velkého Lesa žijí na stromech.

Kapitola 40 - Byt zdarma (část 8-10)

Část 8

Šestý den.

Tenhle byt je vážně celkem pohodlné bydlení. Jídlo je dobré, klimatizace je dobrá (ačkoli vlastní výroby), myslel jsem si, že tady není co na práci, ale teď mám dokonce partnera na konverzaci. Postel byla původně plná hmyzu, ale když jsem použil magii, abych ho všechen vyhladil, tak je celkem pohodlná. Záchod je pořád stejný, ale když si pomyslím, že ta starší slečna se zvířecími oušky se stará o moje exkrementy, tak je to trochu vzrušující.

Ale stejně mě to trápí.

Kapitola 40 - Byt zdarma (část 7)

Část 7

Pátý den.

Přibyl mi spolubydlící.

Zrovna když jsem si říkal, že je venku nějak hlučno, vhodili do vězení jednoho muže, co vypadal jako dobrodruh. Dva svalnatí zvířecí muži jej každý drželi za jednu paži, donesli ho dovnitř a kopli ho do cely.

Kapitola 40 - Byt zdarma (část 5+6)

Část 5

Třetí den.

To jídlo, co mi strážná donesla, je výborné.

Jak se dalo čekat, místo se spoustou přírodních surovin je jiné.

Je to na úplně jiné úrovni než Magický kontinent. Obecně je to nějaká polévka z bylinek a osmažené odkrojky masa, ale oboje je velmi dobré.

Kapitola 40 - Byt zdarma (část 3 +4)

Část 3

Jak jsem tak o tom přemýšlel, uplynul celý jeden den. Čas utíká rychle.

Ráno toho dne, co mě uvrhli do žaláře, se objevil strážný. Byla to žena. Měla na sobě oděv, co vypadal jako válečnický úbor, ale byla útlejší než Ghyslaine. Ale měla obrovskou hruď.

Kapitola 40 - Byt zdarma (část 2)

Část 2

Pozvolna mě nesli do temného lesa. Neschopen pohybu na Gyesových zádech, prostě nesen.

V temnotě nás ty stromy míjely strašlivou rychlostí. Na okraji zorného pole jsem viděl, že se nás drží stříbrná koule chlupů. Pořád je to jenom štěně, ale zdá se, že má celkem sílu. Už jsme cestovali dvě nebo tři hodiny. Válečník zvířecí rasy Gyes už nějakou dobu běžel. Pak se zastavil, když jsme někam dorazili.

„Prosím, vrať se do svého domu, Posvátná Zvířeckosti.”

„Haf.”

Kapitola 40 - Byt zdarma (část 1)

Část 1

Zdravím všechny. Tady ex-hiki NEET Rudeus.

Dneska se budu zabývat posledním hitem [Beznákladovým bytem].

Nulová kauce.

Nulový nájem.

Jeden pokoj včetně polopenze a odpoledního zdřímnutí.

Vystavěný z velmi teplého dřeva.

Kapitola 39 - Děti zvířecí rasy (část 5)

Část 5

– Ruijerdovo hledisko –

Dostali jsme se skoro k městu, ale Rudeus se ještě nevrátil. Nemůže to být tak, že se ztratil, že ne? Ne, kdyby se ztratil, tak by k nebi vystřelil magii.

Tak co když natrefil na nějaký problém.

Všechny lidi v budově jsem eliminoval. Ale pokud odjinud přišlo víc posil, tak na sebe mohli narazit. Přemýšlím, jestli bych se měl hned vrátit a zkontrolovat to. Ne, Rudeus není dítě.

Kapitola 39 - Děti zvířecí rasy (část 4)

Část 4

„Ty mizero, co to provádíš Jeho posvátné Zvířeckosti!”

„Ech?”

Zrovna jak jsem si to užíval, najednou jsem zaslechl tenhle výkřik. Myslel jsem si, že to je nějaký přeživší pašerák, takže jsem v leže na zádech vzhlédl. Čokoládová pleť, zvířecí uši a jako by tygří ocas.

Ghyslaine??

Kapitola 39 - Děti zvířecí rasy (část 3)

Část 3

Přesunul jsem se do místnosti, kde jsem viděl ten magický kruh.

Když jsem vešel dovnitř, ten pes se na mě díval podezíravě. Nevrtěl ocasem a ani nevyl. Byl naprosto vyčerpaný.

„Je to rozhodně pes.”

Uprostřed magického kruhu bylo přikované štěně. Na první pohled mi bylo jasné, že to je štěně, ale bylo značně velké. Má aspoň dva metry. Vážně přemýšlím, proč jsou všechny kočky a psy na tomhle světě tak velké.

Kapitola 39 - Děti zvířecí rasy (část 2)

Část 2

Zapálili jsme pochodně, co zůstaly u vchodu do budovy, a každému dítěti dali jednu.

Co se týče cesty zpět do města, rozhodli jsme se jít jinudy. Byl by problém, kdyby nás našel nějaký jiný pašerák, tu chodbu s největší pravděpodobností prokopali, aby se vyhnuli útokům netvorů.

S námi to nemá co dělat.

„Mňau!” Pak kočičí dívka najednou vykřikne.

Mňau? Mňau? Mňau? Ten zvuk se ozývá v temnotě.