Kapitola 39 - Děti zvířecí rasy (část 4)

Část 4

„Ty mizero, co to provádíš Jeho posvátné Zvířeckosti!”

„Ech?”

Zrovna jak jsem si to užíval, najednou jsem zaslechl tenhle výkřik. Myslel jsem si, že to je nějaký přeživší pašerák, takže jsem v leže na zádech vzhlédl. Čokoládová pleť, zvířecí uši a jako by tygří ocas.

Ghyslaine??

Ne, špatně.

Vypadá to hodně jako ona, ale není to ona. Svaly a ochlupení je stejné, ale o něco jiné. Ta největší část je jiná. Hruď. Nemá to prsa. Je to chlap.

Ten muž si přitiskl ruku na pusu. Indiánská pozice.

Ach, to je zlý.

Hodlá něco provést. Pokud neuteču. Ale já se nemůžu hýbat.

„Pejsánku, uhni, takhle nemůžu utéct!”

Pes se pohnul. Já jsem v panice vstal. Začal jsem se svým předvídáním. Viděl jsem vizi.<Muž si přitiskl ruku na pusu.> Nehodlá nic udělat. V tom okamžiku, co jsem si to pomyslel, z toho muže vyšlo zavytí.

„Uooooooooo??!”

Zdrcující hlasitost. Mnohem hlasitější než Erisin řev. Taky jsem cítil, že to má objem. Moje ušní bubínky poskočily s bing a vibrují. Třese se mi mozek. Jak jsem si to uvědomil, sesul jsem se k zemi. Nedokážu se postavit. Tohle je zlé.

Musím použít léčení.

Nedokážu pohnout rukama. Co to je, nějaká magie?

Nebezpečí.

Nebezpečí nebezpečí nebezpečí.

Zabije mě. Nedokážu použít magii. Musím se soustředit na magickou moc, ale nedokážu to. Ten muž mě sebral a zvedl si mě k hrudi. Když se mi podíval do tváře, zvedl obočí a zdálo se, že ho to urazilo.

„Hmm? Jenom děcko. Není velmi shovívavé ho zabít.”

Ach, zdá se, že jsem zachráněn. Ulevilo se mi. Díky bohu, že vypadám jako dítě.

„Gyesi, co se děje?”

Pak se objevil další muž. Jak jsem si myslel, je Ghyslaine velmi podobný, ale má šedivé vlasy. Je to stařec.

„Otče. Zneschopnil jsem jednoho z pašeráků.”

„Pašerák? Vždyť je to dítě.”

„Ale útočil na Jeho posvátnou Zvířeckost.”

„Hmmm.”

„Hladil a objímal Jeho posvátnou Zvířeckost a měl při tom na tváři nemravný úsměv. Je možné, že se jeho věk neshoduje s jeho vzhledem.”

T-to je špatně. Mě je 11 let. Rozhodně nejsem na mentální úrovni 45 letého chlapa!

„Won!” Ten pes štěkl.

Pak ten muž zvaný Gyes poklekl před psem.

„Prosím, přijmi mou omluvu, Vaše posvátná Zvířeckosti. Normálně bychom se rozběhli přímo vás zachránit, ale zdržel nás jeden menší problém.”

„Wan!”

„To nemůže být pravda, že tělo Jeho posvátné Zvířeckosti rukama tohoto muže?”

„Wan!”

„Ech? Nevadí vám to? Taková tolerance??”

Přemýšlím, jestli té konverzaci rozumí. Mě to zní jenom jako wan wan.

„Gyesi, dole jde cítit pach Tony a ostatních. Není pochyb o tom, že je tu drželi,” řekl pak stařec.

Přemýšlím, kdo je ta Tona. Podle té konverzace hádám, že jedno z těch dětí zvířecí rasy.

„Vezmi tohoto chlapce a vrať se do vesnice, vyslechneme si jeho historku.”

„Na to nemám čas. Zítra odplouvá poslední loď.” Gyes ze sebe vyrazil gu a zaskřípal zuby.

„Nemáme na výběr, musíme to vzdát. Máme štěstí, že se nám alespoň podařilo zachránit Jeho posvátnou Zvířeckost.”

„Co budeme dělat s tímhle chlápkem?”

„Vezmi ho s sebou do vesnice. Možná bude něco vědět.”

Gyes přikývl, odvázal si od pasu lano a svázal mi s ním ruce za zády. Pak si mě vzal na rameno. Vidím, že za Gyesem se batolí ten pes. Ustaraně na mě vzhlíží.

To je v pohodě. Neboj se.

Zdá se, že tihle chlápci nejsou pašeráci. Přišli zachránit ty děti. A proto, když si spolu promluvíme, tak to pochopí. Jen musím počkat, dokud nebudou ochotni poslouchat.

„Hm??" Když jsme vyšli ven, stařec začal čmuchat kolem. „Je tu pach.”

„Ano? Je tu tak silný zápach krve, že já nic necítím?”

„Je to slabé. Je to pach Tony a ostatních. A pak ještě jeden člověk, pach té dříve zmíněné magické rasy.”

Pach té dříve zmíněné magické rasy, když to Gyes zaslechl, tak se zachmuřil. „Ta magická rasa přišla sem a unesla Tonu a ostatní?”

„No tak. Možná je nečekaně zachránil.”

„To není v žádném případě možné.”

Zdá se, že nějakým způsobem znají Ruijerdův pach.

„Gyesi. Já se budu držet té pachové stopy. Hned vezmi to dítě a Jeho posvátnou Zvířeckost zpět do vesnice.”

„Ne, půjdu s tebou.”

„Ty máš příliš výbušnou povahu. Co se týče toho dítěte, je možné, že to není pašerák.”

Co se dalo čekat od pokročilého věku, jeho způsob přemýšlení je jiný.

Správně.

Nejsem pašerák.

Prosím, vyslyšte moji obranu.

„I kdyby to tak bylo, není pochyb o tom, že se svýma špinavýma rukama dotýkal Jeho posvátné Zvířeckosti. Cítil jsem z toho kluka vycházet pach lidského sexuálního vzrušení. Je neuvěřitelné, že vůči Jeho posvátné Zvířeckosti cítí sexuální vzrušení.”

Pigya!

Tak to není.

Já jsem k psovi žádnou touhu necítil! Jenom k těm nahým a bezmocným děvčátkům...? Ne, to je taky nebezpečné!

„V tom případně ho hoď do vězení. Ale nic s ním nevyváděj, dokud se nevrátím.”

„Ano!!”

Starý muž jednou kývl a vyrazil do temného lesa.

Poté, co jej Gyes sledoval odcházet, řekl mi jedinou větu: „Hnn, jen o chlup jsi unikl smrti.”

Ano, vskutku.

„Takže Vaše Posvátná Zvířeckosti. Určitě jste trochu unavený, ale trochu se proběhneme.”

„Wan!”

„Správně!”

A pak mě Gyes nesl na svém rameni hluboko do lesa. 

-----------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>