Kapitola 39 - Děti zvířecí rasy (část 2)

Část 2

Zapálili jsme pochodně, co zůstaly u vchodu do budovy, a každému dítěti dali jednu.

Co se týče cesty zpět do města, rozhodli jsme se jít jinudy. Byl by problém, kdyby nás našel nějaký jiný pašerák, tu chodbu s největší pravděpodobností prokopali, aby se vyhnuli útokům netvorů.

S námi to nemá co dělat.

„Mňau!” Pak kočičí dívka najednou vykřikne.

Mňau? Mňau? Mňau? Ten zvuk se ozývá v temnotě.

„Co se děje?” Vážně nedělaly moc hluku, když si myslely, že poslouchám.

„Mňau! Nebyl v tý budově taky pes, mňau?!” Kočičí dívka se Ruijerdovi tiskne k noze. Z její tváře sálá zoufalství.

„Byl.”

„Proč jsi ho nezachránil, mňau!”

Když tak o tom přemýšlím, byl tam. To byl pes, jo. Byl chycený. „Vy jste priorita.”

Na Ruijerda se otočí obviňující pohledy.

Hej, hej. I když jsme zachránili jenom vás, tak pro tohle obviňování není důvod.

„Něco vám řeknu, to on vás chtěl zachránit.”

„My... my jsme za to vážně vděční, mňau. Ale...”

„Pokud jste vděční, tak poděkujte." Jak jsem tohle řekl, všichni do jednoho sklonili hlavy. Tak je to správně. Měli by být víc vděční.

„Hned se vrátím a zachráním ho. Ruijerde, ty je dál veď do města.”

„Rozumím, kam bych je měl zavést?”

„Prosím, počkej na mě, než vejdeš do města." Jak jsem tohle řekl, vrátil jsem se zpět.

Kam bychom je měli vzít? Hmm. To je složitá otázka.

Musíme zajistit, aby se neprovalilo, že jsme Ruijerda propašovali, a aby se pašerácká organizace nedozvěděla, že je Ruijerd naživu. A taky musíme najít způsob, jak ty děti vrátit jejich rodičům.

Například co kdybychom v gildě dobrodruhů zadali zakázku: „Staráme se o blaho pár dětí, hledáme jejich rodiče.”

Bylo by skvělé, kdybychom je mohli nechat v gildě dobrodruhů.

Ne, to není dobré.

Pokud vypíšeme takovou ohromnou zakázku, tak si toho pašerácká organizace všimne. Když zadáváte zakázku, tak se tam přece vždycky zadává i jméno zadavatele. Pokud se tam zastaví, tak si nakonec uvědomí, že jsme pašeráckou organizaci využili.

Co kdybychom je prostě nechali s nějakými strážníky a pak rychle odešli z města. Ne, když jim budeme vysvětlovat situaci, tak zjistí, že já a Ruijerd máme spojitost. Pašerácká organizace na to přijde.

A taky se povídá, že brzy přijde období dešťů. I když odejdeme z města, tak nemáme kam jít. To rovnou můžeme vylízat talíř s tím otráveným jídlem.

Mohli bychom naprosto vyhladit pašeráckou organizaci. Ne, nevíme, jak moc je protivník rozsáhlý. Ale ze všeho nejdřív by si nás mohli splíst s únosci. Hmmm. Tohle je prostě trochu...

Mohlo by to být trochu unáhlené. Mohli bychom to rovnou na někoho hodit. Jo. To se zdá jako nejlepší možnost. Když na zeď napíšu něco jako: „Velká démonická císařovna Kishirika přišla” nebo něco podobného, tak by tomu mohli překvapivě uvěřit. Kishirika přece řekla, že se na ní mám spolehnout, kdyby se něco stalo.

„Ach...”

Dorazil jsem k budově.

Nakonec jsem si nedokázal uspořádat myšlenky.

Co s tím budeme dělat?

--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>