Kapitola 40 - Byt zdarma (část 8-10)

Část 8

Šestý den.

Tenhle byt je vážně celkem pohodlné bydlení. Jídlo je dobré, klimatizace je dobrá (ačkoli vlastní výroby), myslel jsem si, že tady není co na práci, ale teď mám dokonce partnera na konverzaci. Postel byla původně plná hmyzu, ale když jsem použil magii, abych ho všechen vyhladil, tak je celkem pohodlná. Záchod je pořád stejný, ale když si pomyslím, že ta starší slečna se zvířecími oušky se stará o moje exkrementy, tak je to trochu vzrušující.

Ale stejně mě to trápí.

To, že ještě nepřišla žádná informace, je celkem znepokojivé.

Už to bude téměř jeden týden, co mě chytili. Začínám mít pocit, že jsou trochu moc pomalí. Bylo by normální si začít myslet, že se něco přihodilo. Nějaká potíž, co Ruijerd nedokázal vyřešit. Možná potřebuje moji pomoc. Už by mohlo být příliš pozdě. Ale nemůžu se dostat někam, kam nemůžu jít.

Zítra.

Ne, pozítří.

Pozítří se z této vesnice stane moře plamenů.

To bych sice rád řekl, ale cítím se trochu špatně, abych zašel tak daleko, takže si prostě ze strážné udělám rukojmí a uteču.

Část 9

Sedmý den.

Dneska je poslední den vězeňského života. V duchu jsem vymýšlel nejrůznější plány, zatímco navenek to vypadalo, že jen ležím a nic nedělám.

„Když tak o tom přemýšlím, nováčku,” začal jsem mluvit na Gisua svým obvyklým zločineckým stylem.

„Co je?”

„Tohle je jediné vězení ve vesnici?”

„Proč se na to ptáš?”

„Ne, hodil bys normálně dva lidi do stejné cely bez pádného důvodu?”

„Normálně nepoužívají vězení. Normální zločinci se berou do Svatého Přístavu.”

Zločinci se odvádějí do Svatého Přístavu. Hádám, že to znamená, že do vězení házejí jenom zločince, co porušili zvláštní pravidla kmene Dedorudia. Mě si spletli s pašerákem a obvinili mě z napadení Posvátného Zvířete. Zacházejí až tak daleko, že ho nazývají Posvátným Zvířetem, takže to je určitě v téhle vesnici zvláštní existence.

Ale počkejte chvilku.

„Tak proč jsi v tomhle vězení? Chytili tě jenom při podvádění, ne?”

„Nemám ponětí. Pravděpodobně proto, že to je jen maličkost v rámci vesnice?”

„Opravdu?”

„Opravdu.”

Mám pocit, jako by na tom bylo něco divného.

Neustále jsem si škrábal paže. Pak břicho. A ještě víc záda. Nějak mě to všechno svědí. Jak jsem si to pomyslel, podíval jsem se na zem. Začala tam skákat jedna blecha.

„Uach?! V tý vestě jsou blechy!”

„Hm? Ach, přece jenom jsem ji už nějakou dobu nepral.”

„Vyper si ji!”

Sundal jsem vestu. Zamával jsem jí a všude začaly padat blechy. Rychle jsem použil spalující vítr, abych je pozabíjel. Všechny ty mizerný blechy.

„Och? Přemýšlel jsem o tom, už když jsem to viděl předtím, to je úžasný. Jak to děláš?”

„Používám němé zaříkávání.”

„Aha. Němé zaříkávání. To je celkem úžasné.”

Ach, zrovna když jsem si myslel, že jsem se zbavil všech blech, začalo mě svědit celé tělo. Prozatím jsem začal s léčením všude tam, kde mě kously. Ale moje záda... možná to je tím, že jsem ležel na zádech, ale mám pocit, že tam mě kousaly jako bláznivé. Rukama si tam nedosáhnu.

Aaaaaach.

„Hej, nováčku.”

„Copak?”

„Pojď sem a poškrábej mě na zádech, leze mi to na nervy.”

„Jasně, jasně.”

Posadil jsem se, zkřížil si nohy a Gisu ke mně přišel zezadu. Začal mě škrábat na zádech.

„Ach, to je přesně to místo, přesně tam. Jsi dobrej, máš talent.”

„Copak jsem to neříkal? Dokážu cokoli. Když už jsem v tom, tak ti můžu taky namasírovat ramena.”

Když mi Gisu začal masírovat ramena, přemýšlel jsem, že je nebezpečné, jak šikovný má tenhle chlápek ruce. Svaly na zádech se mi bezděky stahovaly.

„Aaach, jsi tak dobrej, to je tak skvělej pocit, ach, dál trochu víc dole. Hmmm, tam, přesně tam. Hmmmmm?”

A pak.

Pak jsem cítil, jak na mě někdo zahlíží. Když jsem se pořádně podíval. Na druhé straně mříží stálo zhruba sedm lidí. První byl starý muž, co vypadal trochu jako Ghyslaine. A mladík, co vypadal ještě víc jako Ghyslaine. Slečna strážná, co se o mě pořád starala. Malá holka s kočičíma ušima, co na mě ukazovala a smála se. Malá holka s psíma ušima, co si rukama zakrývala tvář a dívala se na mě mezerami mezi prsty. A nakonec mladík z rasy Supardů se zářivou plešatou hlavou a mladá dáma z rodiny Boreasů, co držela moje oblečení, róbu a hůl.

„Rudee? Co to děláš s tím chlapem??”

Eris na mě zahlížela s nesmírně chladným pohledem v očích.

V mé současné situaci. S Gisuem za zády, jak mě držel za ramena a soustředil se na moje záda. Správně, vypadalo to, jako kdybych mu zezadu nabízel zadnici. A pak v bodě, kde moje záda končí, se napojují Gisuovy spodní partie.

„To je nedorozumění.”

Část 10

Díky svědectví těch dvou děvčat mě propustili.

Poté se to nedorozumění a falešné obvinění rychle vyřešilo.

Jen tak mimochodem, zdá se, že Gisu musí v žaláři zůstat ještě o něco déle.

------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>