Kapitola 35 - Rozcestí I (část 4)

Část 4

– Z pohledu Muže ve středních letech –

„Ugh, bolí mě hlava.”

Včera jsem moc pil.

Dokončil jsem první část dlouhé práce a šel to s kolegy zapít. Pili jsme až do rána. Pili jsme tak moc, že jsme mysleli, že tu hospodu vypijeme do poslední kapky.

Pak si na nic nevzpomínám.

Všechny vzpomínky poté, co jsem odešel z hospody, jsou tak nějak mlhavé.

Pokud si to správně vybavuju, tak jsem zašel do jedné postranní uličky, abych si zkrátil cestu. Správně.

A tam seděla ta malá holka. Když jsem na ni promluvil, řekla, že má hlad. Jelikož jsem měl dobrou náladu, pozval jsem ji k sobě domů. Moje žena určitě připravila snídani. Naneštěstí bych byl pořád opilý, takže bych tu snídani nebyl schopen sníst.

Když nechám jídlo, co moje žena připravila, tak je naštvaná. Když bych to jídlo dal téhle malé holce, tak by se neměla naštvat. V té mojí opilé hlavě se to zdálo jako dobrý nápad.

Jo, a od toho bodu si na nic nevzpomínám. Zdá se, že jsem z opilosti odpadl. Moje peněženka? Pořád je tady. Neokradli mě. Když se podívám na oblohu, slunce je pořád ještě vysoko. No, v tomhle městě jsem přece jenom dost známý.

V tomhle městě by neměl být nikdo, kdo by tuhle strašlivou tvář od pohledu neznal. Navíc včera jsme konečně dokončili novou loď, všichni lidé ve městě by o tom měli vědět.

Samozřejmě by taky měli vědět o oslavě prvního vyplutí. Určitě se rozhodli mě nechat na pokoji, jak jsem tady tak v poklidu vyspával.

„Počkat, copak už není poledne? Ach? Kvůli tomu se žena naštve!”

Vedoucí gildy loďařů Bakkasu Randas si pospíšil domů s hlavou bolavou od kocoviny.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>