Kapitola 33 - Začátek putování (část 6)

Část 6

Uprostřed našeho putování.

Vyskytli se tací, co Ruijerda vyzvali k souboji.

„Protože jsem osobním třetím studentem [Paví Čepele] Obera ze stylu Severního Boha, Rodriguez!”

Nejdřív jsem si myslel, že to jsou nájemní vrahové. Myslel jsem si, že někdo na Ruijerdovu hlavu vypsal odměnu.

„To chování! Bez pochyby jsi slavný šermíř! Přeji si, abychom zkřížili zbraně, a proto tě vyzývám k souboji!”

Ale zdá se, že to je něco jiného. Musel se vydat na Magický kontinent, aby pokračoval ve svém válečnickém tréninku.

„Co budeš dělat, Ruijerde?”

„Už je to doba, co jsem něco takového dělal.”

Ruijerd vysvětlí: zdá se, že na Magickém kontinentu je spoustu lidí s povoláním válečníka.

Magičtí tvorové na Magickém kontinentu jsou silní a dobrodruzi, co je pobíjejí, jsou také silní.

Zdá se, že většina těch chlápků si myslí, že tady je skvělé místo na pokrok v jejich tréninku. Většina z nich si pravděpodobně myslí, že takhle zesílí.

„Mohl bych to prostě přijmout, ale co mám dělat?”

„Mohl bych ti říct, co chci já, ale co chceš dělat ty?”

„Jsem válečník. Když mě někdo vyzve na souboj, tak to přijmu.”

Pokud tu výzvu hodláš přijmout, tak to řekni od samého začátku.

Takhle to dopadlo.

Dohodli jsme se na pár pravidlech:

1. Žádné zabíjení nebo vážné zranění.
2. Tahle strana (Ruijerd) se představí, až souboj skončí.
3. Ať už prohraješ nebo vyhraješ, poneseš to statečně.

A Ruijerd vyhrál.

S tím, že jeho oponent se vážně snažil ze všech sil, Ruijerd vyhrál.

No, neměl jsem pocit, že by se držel zpátky.

Ale s co nejmenším rizikem vyhrál, zatímco protivníka naprosto znehybnil.

„Je to moje naprostá porážka, když si pomyslím, že na světě je někdo takhle silný; to znamená, že svět je opravdu veliký! A jak se jmenuješ?”

„Ruijerd Supardia. Taky mi říkají [Smrtelný Konec].”

„Co tím myslíš? Ten Smrtelný Konec?! Na Magickém kontinentu jsem slyšel pověst, že se tudy prohání strašlivý muž z kmene Supardů!”

Když souboj skončil, byl v šoku.

Lidská rasa překvapivě nemá moc velké povědomí o tom, jaké jsou charakteristiky Supardů. Že Supardi používají trojzubec. Nebo že mají červený drahokam na čele. Zdá se, že je spoustu takových, co to neví.

Lidská rasa hledá jenom jednu charakteristiku, a to smaragdově zelené vlasy Supardů.

Smaragdově zelené vlasy.

Dokonce i po 400 letech je tohle jediný důvod jejich pronásledování.

Tyranizovat jej jen kvůli tomu, že má zelené vlasy, to jde mimo moje vlastní chápání.

„Ale zdá se, že nemáš žádné vlasy?”

„Protože jsem si je oholil.”

„Zdá se mi, že bude lepší, když se nezeptám proč...”

Protivník je evidentně silný i tváří v tvář symbolu strachu jako je kmen Supardů, co jsou nechvalně známí svými ohavnými počiny.

Je to takový protivník, kdy je strach naprosto přirozený.

Ale stejně mezi válečníky... Vypadá to, že je něco spojuje. Pro lidi, co používají vlastní sílu, aby přežili, by měl být Ruijerd symbol úcty a obdivu.

„To není pravda, svedl jsem souboj s historickou legendou...! Ve svém rodišti se tím budu vychloubat!”

Většina protivníků z toho měla radost.

Je to podobné, jako když na ulici někoho potkáte poprvé. Nejdřív působí nepřátelsky, ale pak překvapivě zjistíte, že se s tím chlápkem dá mluvit.

Taková to byla radost.

„Proto jsme—”

Počínaje tímto chlápkem se na Ruijerda výzvy jen sypaly. A čím víc na jih jsme se dostali, tím víc bylo těch vyzyvatelů.

Mezi všemi těmi válečníky, co jej vyzvali na souboj, byl i člověk s historií.

Před 400 lety, když byl ještě Ruijerd ve válečnické družině Supardů, byl jeden muž, kterému říkali stejně jako jemu. Když Ruijerd řekl, že to je on, tak mě to velmi překvapilo.

Co se týče toho člověka, Ruijerd nám celou noc vyprávěl o své minulosti.

Příběh dědy Ruijerda byl dlouhý, ale zdálo se, že tenhle typ příběhu byl pro válečníky vzrušující.

Obzvláště to obléhání proti tisícihlavé armádě, byla to dlouhá bitva, ale byli schopni Laplacemu uštědřit vážnou ránu, a jak to bylo zženštilé, tak jsem při tom příběhu brečel.

Kdybych z tohohle příběhu udělal knihu, tak by se možná názor lidí na Supardy změnil.

[Skutečný příběh! Bitva bez spravedlnosti na Magickém kontinentě, kapitola první!]. Nebo něco takového.

[Pravda o kmeni Supardů, o které nikdo neví!] Něco takového.

Jestlipak něco takového budu moct vytisknout za pomoci zemské magie.

Navíc umím jazyk čtyř různých kontinentů.

Ale mohli by mě zatknout za porušování zákona nějakého kontinentu...

Prozatím to nechám spát v hloubi svého srdce.

„Zatím, díky, hodně jsem se naučil.”

Všichni ti válečníci nakonec s radostí odešli.

Nikdo ani jednou nezdrhal o holý život.

To je také díky tomu, že si Ruijerd oholil hlavu.

Ve skutečnosti nebylo by všechno v pohodě, kdyby se ze všech Supardů stali skinheadi?

---

Dál na jih.

A ještě dál na jih.

A tak naše putování pokračovalo.

---

Samozřejmě to nebyla hladká cesta.

Mnohokrát vyvstaly nějaké problémy.

Taky Eris, co začala rozumět řeči, se kolikrát vážně naštvala a začala bojovat.

Taky se stalo, kdy se Ruijerdova totožnost Suparda provalila.

Navíc byl i případ, kdy jsem se snažil šmírovat Eris při koupání, ale Ruijerd mě popadl za krk a odtáhl mě.

Podobné problémy se staly mnohokrát.

Nejdřív jsem se trápil kvůli každému malému problému.

Myslel jsem si, že musím zajistit, aby se to už nestalo.

Ale když se nad tím zamyslíte.

Kdykoli se Eris začala prát, nikdy nevytasila meč.

Taky kdykoli Ruijerda odhalili, tak to nekončilo takovým zmatkem jako poprvé. A stráže, co říkali: „Omlouváme se, ale i mezi Supardy je pár strašlivých chlápků, takže si musíme dávat pozor.” Ale my jsme se k nim vždycky chovali přátelsky.

Něco takového.

Nakonec jsem Eris při koupání ani jednou nezahlédl.

Všechno to byly malé problémy.

Nikdy jsme nezměnily na velké problémy.

Proto jsem se po nějakém čase přestal trápit.

Eris je násilná.

Ruijerd je Supard.

A já jsem úchyl.

O tom se rozhodlo už při narození.

Teď tomu věřím víc než předtím, že se to nedá změnit.

No, já dělám, co můžu. Ale i když selžu, tak bych se měl se situací vyrovnat.

Pojďme volným tempem, volným tempem.

Po nějaké době jsem začal uvažovat takhle.

Ale rozhodně nebudu brát selhání zlehka.

Ale měli bychom se uvolnit.

A tak jsem byl schopen začít pracovat na tom, co jsem chtěl.

---

Od začátku našeho putování uběhl rok.

A než jsme si vůbec všimli, stali se z nás dobrodruhové řádu A.

A tak jsme na jižním konci Magického kontinentu dorazili do přístavního města.

Větrný Přístav.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>