Kapitola 36 - Rozcestí II (část 2)

Část 2

Vrátil jsem se do hostince.

Setkal jsem se s Velkou démonickou císařovnou!

Když jsem se o tom zmínil ostatním, byli celkem překvapení.

„Velká démonická císařovna, hm, když si pomyslím, že se znovu zrodila.”

Podle mě byl Ruijerd překvapený poněkud nezvyklým bodem.

„Nedokážu si představit, že mi najednou nadělila démonické oko.”

„Darování démonických očí je schopnost Velké démonické císařovny.”

Velká démonická císařovna, Kishirika Kishirisu. Démonický císař znovuzrození. Jiným jménem Démonický císař Démonických očí.

Její bojová schopnost není nic moc, ale ve svém těle nese 12 druhů démonických očí a dokáže prohlédnout různé podstaty věcí.

Mezi tím vším ta nejstrašlivější věc je, že má schopnost proměnit oči jiných lidí na démonické oči. Díky tomu vlastní všichni Kishiričini podřízení démonické oči a má moc ovládat magické rasy. Je mnoho magických ras, co Kishiriku následovaly jen proto, aby zesílily.

„Pročpak asi byla tady ve městě?”

„No, rozhodně nebudu schopen pochopit, jak démonický císař nebo jiní démoničtí lordi přemýšlí,” řekl Ruijerd, zatímco pokrčil rameny.

To je pravda, co? Nepochopil jsi ani skutečné úmysly Démonického boha, pro kterého jsi tak dlouho pracoval. Kdybych tohle řekl, tak by se pravděpodobně dostal do strašné deprese, takže jsem to nahlas neřekl.

Když Eris zaslechla označení Velká démonická císařovna, oči jí začaly zářit.

„To je úžasné! Taky se s ní chci potkat!”

„Chceš se s ní potkat?”

Eris a Kishirika.

O čempak by si asi povídaly? To mě celkem zajímá. Nečekaně by spolu mohly celkem dobře vycházet.

„Těžko říct, jestli je ještě ve městě?”

„Hm?”

Nečekaně by mohla být v nějaké další temné uličce, zase hladová.

V tom okamžiku to byla taková žertovná atmosféra.

Ne, takhle by to s největší pravděpodobností nemělo dopadnout.

Měl jsem dojem, že někoho hledala. Určitě už se vydala na cestu. Naváděná mechanismem nějakého náramku nebo tak nějak.

„Dá se čekat, že už by neměla být ve městě.”

„Aha, to je škoda.” I když Eris řekla tohle, tak se stejně zítra pravděpodobně půjde toulat do tmavých uliček.

„Jelikož to dopadlo takhle, tak se uchýlím k samotě. Vy dva si prozatím můžete dělat, co chcete.”

Ti dva jeden po druhém přikývli.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>