Kapitola 38 – Démon ve skladu (část 1)

Část 1

Přístavní město Svatý přístav.

Je to město, o kterém je známo, že vypadá hodně podobně jako Větrný přístav. Město s mnoha kopci a úbočími, energie se víc než kde jinde točí kolem přístavu. To samé platí o gildě dobrodruhů, která je také blíže k přístavu než k centru města.

Ale je tu několik bodů, v kterých se liší.

Zaprvé je tu mnohem víc dřevěných domů než ve Větrném přístavu. Všechny jsou natřené jasnými barvami, možná jako ochrana proti mořskému větru. Městem prochází několik ulic a když se z města podíváte ven, vidíte les, jak se táhne do dálky. Je tu spousta zeleně. 

V porovnání s velkým množstvím bílé, šedé a hnědé na Magickém kontinentu, je tu dost barev na to, aby vás to skoro oslepilo. Jen s malým rozdílem oceánu mezi nimi je to skoro jako jiný svět.

V každém případě jak se dalo čekat od království Milis.

Vzezření procházejících lidí je celkem rozmanité, ale nemísí se tu magické rasy, ale zvířecí rasy, elfové, trpaslíci, hobiti, všechny různé rasy, co jsou vzhledově člověku blíž.

Takže teď co se týče hledání hostince, nejdřív bychom si měli potvrdit, kolik peněz máme k dispozici: v měně Magického kontinentu by to bylo 2 malé zelené mince, 18 železných mincí, 5 rezavých mincí, 3 kamenné mince.

Máme jenom tolik.

Když to rozměníme, je to 3 miliské zlaťáky, 7 miliských velkých měďáků a 2 miliské měďáky.

Takhle to dopadlo.

Je to trochu míň, než jsem si představoval, ale zdá se, že existuje poplatek za směnu. Jinak kdybychom peníze neměnili v gildě, ale někde mimo, tak bychom přišli pravděpodobně o víc. Jelikož je to takhle, tak takové množství je pořád ještě přijatelné.

„Bylo by dobré, kdyby se nám podařilo sehnat hostinec blízko gildy dobrodruhů.”

Správně, nebylo by dobré, kdyby se nám nepodařilo získat žádnou zakázku. Od zítřka tu zůstaneme týden a budeme o trochu víc zvyšovat reputaci [Smrtelného Konce], zatímco budeme plnit zakázky.

Když jsem si vyslechl pár historek, zdá se, že jméno [Smrtelný Konec] není na kontinentu Milis tak známé. Zdá se, že se blíží den, kdy nebudeme moct využít naší ustanovené reputace. Zatímco o tomhle přemýšlím, začali jsme v okolí gildy hledat hostinec.

Ale je to záhada, všechny hostince s rozumnými cenami nemají žádné volné místo. To je poprvé, co se nám to stalo. Vždycky bylo několik zaplněných hostinců, ale nikdy předtím neměla většina hostinců obsazeno. Přece to nemůže být tak, že se koná nějaký festival nebo tak něco. Když jsem si tohle pomyslel, zeptal jsem se na to hostinského.

„Brzy nastane období dešťů. Všechny hlavní hostince už jsou pravděpodobně zaplněné.”

Taková je situace.

Období dešťů je zvláštní počasí, ke kterému dochází ve Velkém lese na kontinentu Milis, zhruba tři měsíce neustále vytrvale prší. Velký les bude zaplavený a samozřejmě nebude možné cestovat po hlavní cestě.

Jelikož je to takhle, spoustu zákazníků si zarezervovalo hostinec na dlouhou dobu. Normálně by se člověk vyvaroval příjezdu do této oblasti během deštivého období. To jsem si myslel, ale zdá se, že město je často zaplavené množstvím netvorů specifických pro deštivé období. A materiál z nich se pak prodává za vysoké ceny.

Jelikož je to takhle, tak se zdá, že do tohoto města přijíždí mnoho dobrodruhů, aby tu během deštivého období zůstali.

To je výhoda i pro nás.

Pokud tady tři měsíce budeme pilně pracovat, tak bychom mohli našetřit dost peněz, aby nám to vydrželo na celou cestu. A taky můžeme během toho prodávat Ruijerdovo jméno. A pak když uděláme tohle, tak bude rychlé putování skrz kontinent Milis mnohem snazší. Ale to počítám kuřata, co se ještě nevylíhla.

S našimi současnými financemi nemáme takovou volnost a nemůžeme najít hostinec. Zdá se, že jediná místa, co mají ještě volné pokoje, jsou mnohem dražší a mnohem levnější, než normálně užíváme. Nemůžeme používat něco, co nemáme, takže ta první možnost není dobrá.

Nakonec to vypadá, že budeme muset bydlet na místě spolu s ne tak dobrými chlápky. Když to řeknu na rovinu, jsme nuceni ubytovat se v hostinci v chudinské čtvrti.

Jedna noc, 3 velké měďáky. Strava se platí samostatně, nejsou v tom žádné služby. Je to levné, ale jako místo na spaní to není špatné.

Na Magickém kontinentu jsme přespávali v několika mnohem horších hostincích než tenhle. I když to tak řeknu, když zauvažujeme o životním stylu následujících tří měsíců, všechno záleží na našich financích, a tím by možná bylo lepší, kdybychom se přesunuli někam jinam.

„Hmmm, je to slušný hostinec!”

Eris je z větší části mladá šlechtická dáma, ale zdá se, že jí nevadí stáří budovy nebo špatné služby. Spíš je to až do té míry, že se mi chce stěžovat.

„Podle mého názoru bych radši zůstal na lepším místě.”

„Rudeus je sobec.”

To od Eris nechci slyšet. Ačkoli nemůžu odmlouvat.

Když zavzpomínám na hodně hodně dávno, tak tato mladá dáma upadla do hlubokého spánku na kopce sena, mezi spoustou vší ve stáji, co smrděla po koňském trusu. Nevzbudila se, ani když jsem jí osahal hruď. Je jiná než já, kdo chce neustále spát v teplé, měkké posteli dokonce i po znovuzrození.

Jelikož je to takhle, tak opravdu nemohu mluvit o sobeckosti.

To jediné, co mohu udělat, je prohnat postelí horký vzduch, abych vymýtil veškerý hmyz, co by v ní mohl žít. Poté jsme celý pokoj vysmýčili. Není to tak, že bych měl rád věci uklizené. Po pravdě mám radši, když jsou trochu rozházené.

Ačkoli v takovýhle hostincích na pokojích někdy zůstanou věci po předchozích hostech. Jako třeba mince zapadlá ve škvíře mezi postelemi. Nebo malý prstýnek, co se někam zakutálel.

Přece není problém, když takhle najdete peníze, ne? Ale co se týče prstýnků, někdy se v gildě dobrodruhů najdou zakázky ohledně jejich vrácení. Když ho najdete, tak vám vyplatí odměnu. I takovéhle zakázky, co se neodvíjí od řádu družiny, se dají splnit.

Obecně to je jen pár drobných, ale zdá se, že někdy se podaří získat jmění.

Proto budu od začátku řádně uklízet.

Kde jsou ty ztracené věci? Kde jsou ty věci, co se špatně nacházejí?

Dělám si srandu.

Eris si půjčila kbelík a narychlo pere. Navíc jsme rychle vyspravili svoje vybavení. Když jsme s tím se vším hotoví, slunce začíná zapadat.

„Eris, je na čase vyrazit setkat se s Ruijerdem.”

Tak pojďme.

Zrovna jak jsem to říkal, najednou jsem si vzpomněl na polohu tohoto hostince. Je blízko chudinské čtvrti. Veřejný pořádek je tu bídný.

Jednou jsme na Magickém kontinentě přespávali v hostinci blízko chudinské čtvrti. Jak jsme šli ven splnit zakázku, dovnitř našeho pokoje se snadno dostal zloděj. Tehdy Ruijerd objevil stopy, vydal se je pronásledovat a uštědřil jim přísný trest.

Ale vzhledem k tomu, že ty ukradené věci už změnily majitele, tak jsme je nezískali zpět. Ty věci tehdy nebyly nikterak důležité. Taky nemáme v úmyslu nechat tady nic cenného. Ale stejně je dobrý nápad předcházet kriminalitě.

„Já půjdu ven sám, takže prosím hlídej pokoj.”

„Mám hlídat pokoj? To nemůžu jít taky?”

„To jsem nemyslel, spíš že zdejší okolí není tak spořádané.”

„Na tom moc nesejde, ne, vždyť nemáme nic důležitého.”

Jak je tohle možné? Erisino povědomí o prevenci kriminality je velmi nedostačující. Bylo by nepříjemné, i kdyby nám ukradli jen každodenní potřeby. Nemáme takovou finanční rezervu. Teď nemám na výběr a rozhodně jí musím vštípit povědomí o prevenci kriminality.

„Tak dobře poslouchej. Nevíš, jestli ti náhodou někdo neukradne tvé čerstvě vyprané kalhotky.”

„Něco takového bys kradl jenom ty, Rudee!”

Nevzlykl jsem při tom.

Ale Eris.

Ani jedenkrát jsem neukradl vyprané kalhotky, víš? 

--------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>