Část
1
Půl
roku poté, co zmizel kraj Fedoa.
Roxy
konečně dorazila do Fedoy, doširoka otevřenýma očima hleděla
na prázdnou lučinu. Je vyjevená. Roxy teď stojí na hlavní
silnici, co asurské království zpevnilo kamenným dlážděním.
Kamenná cesta se táhne od jednoho konce k druhému. Tak by to mělo
být. Ale cesta před ní zmizela z dohledu, jako by tam nikdy
neexistovala. Jsou tu jenom louky.
„...”
Něco
tu bylo. To je z toho vidět.
Co
se tu stalo. To se neví.
Ona
ví jenom závěr.
Závěr,
že jenom kraj Fedoa zmizel, že vesnice Buina zmizela. Mladík
jménem Rudeus a jeho vřelá rodina, co tak snadno přijala magickou
rasu jako ona, ti všichni zmizeli. To je ten jediný závěr, co ví.
Po
cestě tuhle historku slyšela mnohokrát. Myslela si, že to není
možné a že jí ti lidi lhali. V každém případě tomu nikdy
nevěřila. Až dokud tu pravdu nespatřila na vlastní oči, vsadila
na poslední zbyteček naděje.
Roxy
padla na kolena.
„Taky
jsi přišla o rodinu?”
Než
se vůbec nadála, vozka, co ji sem dovezl, stojí za ní. „Výborného
studenta.”
„Studenta,
hmm, ale pokud je to student magie, už jsi určitě byla připravená,
že může kdykoli přijít o život, ne?”
„On...
je mu jenom deset let.”
„To
je vážně... velmi mladý...” Vozka ji poplácal po rameni, jako
kdyby ji chtěl utěšit, a s povzdechem řekl: „Vlastně je tu
osada pro přeživší z Fedoy. Chceš tam jet? No, pro desetileté
dítě je těžké žít, ale je tu ta možnost, že tam je.”
Roxy
zvedne hlavu. „Ano!”
Rudeus
a ostatní jsou určitě v pořádku. Se svým rychlým postřehem
určitě přežil a šťastně žije v té osadě. Roxy se znovu
chytí té nepatrné naděje.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat