Část
2
V
okamžiku, kdy otevřu oči, zjistím, že se nacházím v naprosto
bílém světě. Není tu vůbec nic a okamžitě mi dojde, že to je
sen. Jasný sen nebo tak něco. A moje tělo je vážně těžké.
„...Ech?”
Shlédnu
na svoje tělo a leknu se. To je to 34leté tělo, na které jsem byl
zvyklý se koukat. V tom samém okamžiku si vzpomenu na své minulé
vzpomínky. Lítost, spor, sprostota a mé naivní myšlení.
Jakmile
si pomyslím, že těch deset let bylo sen, deprese v mém srdci
vzroste. Vrátil jsem se. Intuitivně jsem si to uvědomil. A vlastně
jsem tu skutečnost přijal tak lehce. Vskutku to byl sen. I když to
byl opravdu dlouhý sen, ale jsem šťastný.
Narodil
jsem se ve vřelé a milující rodině, deset let jsem žil s
rozkošnými děvčaty. Ale stejně bych si chtěl užít ještě
víc.
Aha.
Všechno skončilo...
Cítím,
jak ta vzpomínka na Rudea bledne. Tenhle sen nebo co to bylo, když
jsem se z něj probudil, je to takové zklamání. V co vlastně doufám...
Je
nemyslitelné, že by mi byl dán šťastný a příznivý život.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
dakujem
OdpovědětVymazat