Kapitola 90 - Konečné postrčení

~ A aby toho nebylo málo... ~

Část 1
– Sylphino hledisko –

Bylo poledne, tři dny poté, co jsme se vrátili do Magického města Sharia.

Během těch tří dnů jsem s Rudim mluvila o různých věcech. Většinou o tom, co Rudi do teď dělal.

Protože Rudiho odvrhla mladá dáma jménem Eris, zdá se, že má na srdci jizvu. Údajně pak od té doby skončil v takovém stavu.

V královském paláci jsem o ženě jménem Eris Boreas Greyratová něco málo slyšela. Zdá se, že to je nekontrolovatelně agresivní dítě a je to dívka tak zbrklá, že by jste si nemysleli, že je člověk. Když jsem si to vyslechla od Rudiho, zní to trochu lépe... Ale když se z Magického kontinentu dostala pod ochranou do Asurského království, není jen tak, aby řekla: „že s ním není v rovnováze”.

Pokud se s ní kdy setkám, rozhodně si jí postěžuju. Když jsem to řekla Rudimu, s bledou tváří mi řekl, že by bylo lepší to nedělat. Zdá se, že ta Eris je vážně silná.

Co se mě týče, nepřišlo mi to moc zábavné. Ale... jelikož to s ní dopadlo takhle, byla jsem schopná se znovu setkat s Rudim. Není to všechno špatné.

...Hm? Copak Rudi neřekl, že sem přišel, aby prošetřil teleportační incident?

...No, nevadí, že měl dva cíle.

Přišli jsme až k bráně Magické univerzity. Já už jsem se převlékla do své normální podoby. Vzezření [Feddse].

„Ehm, prozatím jdu podat hlášení paní Ariel.”

„Ano. Ehmmm... i od teď budu v tvých rukách.”

Rudi se hořce usmál a sklonil hlavu.

Když jsem zaslechla ta slova: „v tvých rukách”. A když mi došlo, co to znamená. Cítila jsem, jak rudnu až k uším. Tvář mám rozpálenou.

„Ach, jo. Já... já taky, prosím, dobře se o mě postarej.”

S tímhle jsme začali oficiálně chodit. ...To jsem si myslela, že by bylo v pořádku říct.

Jsem šťastná.

Mám pocit, že mi srdce plesá. Hádám, že tohle je pocit jen vzlétnout.

Jelikož musím podat hlášení paní Ariel, zamířila jsem ke kanceláři studentského výboru. Jelikož je zrovna polední přestávka, paní Ariel by měla být tam.

Při chůzi jsem myslela na různé věci. Je spoustu věcí, co chci s Rudim dělat. Například jít spolu do města do obchodu. Ach, ale jelikož musím dál vypadat jako chlapec, lidé se na Rudiho možná budou dívat blbě. A-ale to s tím vůbec nesouvisí. Jo, dokud má člověk lásku.

Ale když už je řeč o mužích, když přijde na projevy lásky, touží po těle ženy, že? Správně, Luke to tak řekl. Pokud mezi vašimi těly není žádné pouto, jednoho dne se rozdělí i vaše srdce.

Ale zdá se, že moje tělo pro Rudiho vážně není dobré...

C-co mám dělat.

Část 2

Když Ariel viděla, že se Sylphy vrátila se ztuhlou tváří, povzdechla si.

Hádám, že to stejně nevyšlo.

Přece jen jsme to tentokrát asi přehnali, zamýšlela se Ariel. Když jsem o tom předtím přemýšlela, myslela jsem si, že to je dokonalý plán. Ale když to vážně dobře promyslím, zdá se to jako nemožná historka. Kdo by – dokonce i v ohrožení smrti zimou – strhl z druhého oblečení, co?

Takže, co budeme dělat teď? Podle toho, co jsem slíbila, jí bude zakázáno se s Rudeem stýkat. To byl jenom prostředek, jak zařídit, aby to sama nezpackala. Myslím, že musí existovat nějaký způsob, jak to udělat, ale nic mě nenapadá.

„Sylphy, prozatím se uklidni a podej hlášení.”

Jak Ariel váhala, přišel Luke jako správně načasovaná pomoc. Nejdřív si musíme vyslechnout celou historku.

„Ach, jo. Co se toho týče, plán paní Ariel vyšel dobře.”

Ta slova Ariel překvapila. Ale slovně to nevyjádřila. Jako člen královské rodiny prodělala výcvik, jak skrývat své vnitřní myšlenky.

„Aha. Každopádně tvůj výraz na to nevypadá?”

„Jo, vlastně se to toho taky týká.”

„Promiň, ale to si můžeme vyslechnout potom, nejdřív začni s hlášením.”

„Ach, ano.”

Ariel si v klidu vyslechla Sylphino hlášení. Jak všechno udělala dle plánu. Ti dva vešli do jeskyně a jak šlo všechno jako na drátku. Před ohněm si navzájem vyjádřili svoje pocity. Jak o tom Sylphy mluvila, zdála se naprosto šťastná, a to Ariel zmátlo. Tak co na tom bylo špatného? Ariel zmatek se konečně vyjasnil, když se Sylphy zmínila o problému, co vzešel úplně na konci.

„A pak byl Rudi, totiž v depresi. Zdá se, že i na Magickou univerzitu přišel, aby tu našel lék na ten problém.”

„Cos to řekla?!”

„Ech? Ne, totiž, ehm, přišel sem, aby vyléčil svou impotenci.”

„Ne, odpusť, trochu mě to vzalo.”

Ariel to překvapilo. Bezděky vykřikla.

Slyšela, že venku poletovaly takové zkazky. Ale nikdy ji ani nenapadlo, že by to byla pravda. Co si myslel, že by s tím zmohl, když nastoupí na Magickou univerzitu? I když se tu lidé učí magii, není to místo, kde by se léčily nemoci.

„Aha. Každopádně být na nic, když na to přijde. Zdá se, že jsem toho muže jménem Rudeus trochu podcenila. Myslela jsem si, že je zabedněný, ale nikdy mě nenapadlo, že by to byl muž, co by zahanbil ženu, co sebere kuráž,” řekla Ariel, aby ztišila své vlastní srdce.

Nebylo to jejím skutečným úmyslem. Bylo jisté, že to Sylphy urazilo. Aby se jí za to omluvila a utišila ji, snažila se ochránit její srdce. Bylo to jenom to. Ale to nakonec skončilo selháním.

„Paní Ariel, to je příliš.” To řekl rozčileným hlasem Luke, co byl do teď zticha. „Muži mají čas od času chvíle, kdy s tím nic nenadělají. Není to tak, že by Rudeus Sylphy neobjal, protože by ji neměl rád. Co se mě týče, teď konečně chápu, proč byl do teď tak zticha.”

Luke je uvolněný člověk, ale nikdy Ariel nijak lehkomyslně nekomentuje. Čas od času dá dobrou radu, ale rozhodně to není typ, co by něco přímo zamítl. Jelikož je to svůdník, je v jeho povaze, aby byl k ženám laskavý. Takže i tak, aby vůči Ariel použil tak silný tón a mluvu, to se do teď nikdy nestalo. Ariel to vzala skoro jako fyzickou ránu.

„L-luku???”

„Sylphy, počkej chvilku, prosím, něco ti dám. Paní Ariel, prosím, omluv mě.”

Jak to Luke řekl, rychle odešel z kanceláře studentského výboru.

Zatímco Ariel vyprovázela jeho záda pohledem, pozvedla obočí.

„Za to se velmi omlouvám, bylo to nevhodné vyjádření.”

„Ne, to nevadí. Ale je nezvyklé, aby Luke řekl něco takového.”

I Sylphy překvapilo Lukovo chování. Přece jen se zdá, že mezi muži a ženami je toho spoustu.

„Ale pokud přijde na tohle, tak je to velmi znepokojující.”

„Jo. Co mám dělat, paní Ariel?”

V tomhle bodě došla Ariel k jistému nedorozumění. Sylphy se netrápila tím, aby uspěla v sexu, ale že by jejich pouto mohlo kvůli tomu povolit. Ale Ariel o tom přemýšlela takhle:

Sylphy, takže to chceš s Rudeem tak moc dělat?

Kdyby tehdy Ariel skutečně pochopila Sylphiny city. Dalo by se říct, že by neřekla něco takového. Ale Arieliny myšlenky směřovaly trochu jiným směrem.

Snažila se vzpomenout na způsoby, jak vyléčit impotenci, které ji učili v Asurském království. Pokud se členové královské rodiny někam provdali, neměli na výběr a museli mít děti. Takže to byla metoda, jak se vypořádat s případem, když byl partner impotentní. Na to si snažila vzpomenout. Každopádně jelikož ji to učili, když byla ještě malá, a Ariel to moc vážně neposlouchala, přece jí zůstalo pár vzpomínek.

„Co kdybys mu nabídla alkohol.”

Stimul alkoholu.

A Sylphy si pak po svém vzpomněla na nedávné události. Jak Rudi vypadal, když v jídelně pil se Zanobou a ostatními. Tehdy Rudi nepil, ale Badigadi byl v dobré náladě.

„Aha, tak já to zkusím a uvidím.”

Dvě ženy bez zkušeností. Začaly plánovat, jak využít momenta alkoholu, aby skolily jediného muže.

Část 3

Třetí fáze, ne čtvrtá fáze plánu. Je to plán, jak Rudea opít a jak ho šupem dostat do té správné nálady. Je to stejně lajdácký plán jako vždy. Přece jen je to něco, co vymyslela povrchně informovaná princezna SM.

„...pak řekni, že ti je vedro, a trochu si odhal oblast kolem ramen.”

„Zabere to?”

„Jsem si jistá, že to vyjde. Jelikož jsi roztomilá. Dokud bude mít důvod začít. A pak by bylo dobré říct nějakou rozhodnou hlášku.”

Když se vrátil Luke, vyslechl si něco z toho plánu. Několik sekund v tichosti stál za svými dvěma spojenci a poslouchal jejich stupidní schůzi. Který hlupák by v zimě řekl, že je horko a odhalil se? To si myslel, ale nijak na to nezareagoval. Argumentoval ohledně mnohem podstatnějšího bodu.

„Se Sylphiným tělem je svádění nemožné.”

„Uuu...”

Sylphy neměla slov.

Ariel po něm šlehla výhružným pohledem.

„Copak, Luku, kvůli téhle tvojí hlášce se trápí.”

„...Paní Ariel, pokrevní příbuzenstvo Notos Greyratů má celé generace sklon přitažlivosti k ženám s velkým poprsím. Vlastně k Sylphy necítím ani trochu přitažlivosti.”

Notos Greyraté milují obrovské poprsí. Dalo by se říct, že tohle je mezi asurskou šlechtou všeobecná znalost. Existují další takové obecné pravdy jako „Boreasové mají rádi zvířata”. Každopádně je to obecně známé.

„T-takže říkáš, že je zbytečné, abych se ho snažila svést?”

„Ano, je to zbytečné.”

Když jí bylo řečeno, že to je zbytečné, jak se dalo čekat, i Sylphy se cítila trochu dotčeně. Kdyby jí to někdo řekl normálně, tak by ji to tak netrápilo. Ale zrovna teď nemá ve své osobní kouzlo nejmenší důvěru.

„Ale.”

Pak Luke Sylphy předal malou lahvičku, co držel v ruce. Byla to malá lahvička, velikostí se vešla do dlaně.

„Pokud mu dáš vypít tohle, bude to v pořádku.”

Sylphy se zatvářila zmateně a podívala se na tu malou lahvičku.

I Ariel se po ní podívala.

„Luku, co to je?”

„Afrodiziakum.”

„Afrodiziakum?!”

Luke hluboce přikývl. „V minulosti se to vyrábělo v kraji Fedoa. Vyrábí se z okvětních plátků květin batirus a starosta města Roa měl na metodu pročištění svůj monopol. Jelikož se to dneska nevyrábí a formule je velkou záhadou, je vzácné. Říká se, že jeho hodnota někdy přesahuje 100 zlaťáků.”

Jen tak mimochodem, když Luke koupil jednu lahvičku, stálo 15 asurských zlatých. Koupil pět lahviček a použil dvě, když byl ve špatném stavu. Jeho efekt je zaručen.

„Myslel jsem, že to ve správnou dobu použiju jako cenné finance, ale Sylphy, dám ti ho.”

„Luku, takovou drahou věc... nevadí to?”

„Samozřejmě že ne.”

Luke zakroutil hlavou a řekl Sylphy pár tipů, na které by si měla dát pozor. Když to použiješ, muž ztratí všechny zábrany. Pokud si myslíš, že nedokážeš držet krok se svým partnerem, můžeš to také vypít. S největší pravděpodobností budeš schopna zakusit sladkou první zkušenost, přesně jak si představuješ.

„Luku... děkuju.”

„Žádný problém. Přece jen jsi mi několikrát zachránila život.”

Sylphy a Luke.

Bylo mezi nimi podivné přátelství. A pak tu byl jeden člověk, který se k nim chtěl přidat jako jejich spojenec.

„Vy dva spolu vážně dobře vycházíte. Tak já taky.”

Zatímco se Ariel usmívala, jako kdyby byla bohyní lásky, dala Sylphy peníze. Byly to asurské zlaťáky. Byly to jenom dvě mince, ale pokud máte jen tohle, tak si můžete koupit většinu věcí v tomto městě.

„T-tohle jsou tvoje peníze, paní Ariel, ne?”

„Správně. Je to díl na tento měsíc.”

Když Ariel a ostatní přišli na Magickou univerzitu, nastřádali nějaké finance, takže měli značnou sumu peněz. Ale to byl kapitál na počínání do budoucna. Peníze, co mohli použít ve svém soukromí, byly oddělené. Ariel si uvědomila, že její a Lukův smysl pro peníze byl zvrácený, a tak na ně uvalila limit.

„Když jsme došli takhle daleko, tohle je to jediné, co ti můžu dát.”

„Ne, moc se omlouvám, že tě obtěžuju, paní Ariel.”

„Fu... co jiného čekat od paní Ariel.”

Ti tři byli opití sami sebou. Omámení svou jednotou. Mládí je takové. A pak, jejich nepřítel byl jenom jeden člověk. Rudeus Greyrat.

„Takže to vykonám.”

Sylphy odešla z kanceláře studentského výboru s výrazem válečníka. Jejím cílem byla obchodní čtvrt města. Obchod s likéry.

„Takže taky půjdeme?”

„Ano.”

Když ti dva vyprovodili Sylphy, odešli z kanceláře studentského výboru. Polední přestávka už dávno skončila.

– Sylphino hledisko –

Nastala noc.

Přinesla jsem dvě láhve toho, co věřím, že je nejlepší silný alkohol této země. Moc dobře nerozumím druhům alkoholu. Nikdy jsem žádný nepila. Ani nevím, co Rudimu chutná. Ale věřím, že to nejdražší bude v pohodě.

Také jsem využila příležitosti, abych si koupila nějaké spodní prádlo. Je zbrusu nové. Nevím, jaký má Rudi vkus. Tohle prádlo nebylo jen drahé, ale také jsem vybrala roztomilý střih. Je to trochu jiné od vkusu paní Ariel, je to prádlo, co se líbí mě. Vím, že se prodavačka zatvářila překvapeně. Není to proto, že pro ženu kupuje spodní prádlo člověk, co vypadá jako muž. Je to proto, že to je jiný druh než obvykle. Přece jen je to proto, že si ho paní Ariel chodí kupovat jako „Fedds”. A proto vrchní část není obvyklý „Živůtek z ocelového hedvábí”.

A pak mám v kapse své uniformy to afrodiziakum.

„Dobrá.”

Je to dokonalé.

„Su~...Wa~...”

Hluboký nádech.

Matko a otče na nebesích, dneska se Sylphiette konečně stane dospělou.

Když jsem sebrala odvahu, zaklepala jsem na dveře. V téhle době už Rudi mohl odejít za Zanobou. Ne, pokud si to dobře pamatuju, řekl, že dneska bude odpočívat, protože se vrátil z cesty. Dobrá, dobrá.

„Ano... ach, Sylphy... seniore Feddsi. Prosím, pojď dál.”

Rudi otevřel dveře a když mě spatřil, překvapilo ho to. Přesně jak mi bylo řečeno, vešla jsem do Rudiho pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a zamkla je.

„Copak?” zeptal se mě Rudi něžným hlasem, když jsem vešla dovnitř. Jelikož je unavený z dnešní cesty, má v plánu to vzít pomalu a zlehka. Myslím, že tak by to mělo být.

„Ehm, přišla jsem k tobě přespat.”

„...Ach, j-jo. No, posaď se.”

Zdá se, že Rudi chtěl něco říct, ale spolkl to a nabídl mi, abych se posadila. Byl trochu sklíčený, tvářil se trochu zklamaně. Jestlipak jsem ho od něčeho nevyrušila? Je to v pořádku, ne?

Posadila jsem se na židli a sundala si sluneční brýle. Potom jsem z tašky vytáhla dvě lahve alkoholu a položila je na stůl. Co se týče něčeho k zakousnutí, připravila jsem něco malého a přinesla to s sebou. Okořenila a osolila jsem různé oříšky a opražila jsem je. Jen pro případ, že by to Rudimu nechutnalo, jsem přinesla i trochu uzeného masa.

„Tohle je...?”

„Ehm, hele, prozatím totiž... myslela jsem si, že bychom měli oslavit, že jsme se znovu setkali.”

„...Ach, aha. Pokud něco takového neuděláme...”

Rudi se škrábal na tváři a sám se posadil na židli. A v tom okamžiku jsem si uvědomila, že nemáme žádné sklínky. Ach ne! Není to tak, že bychom mohli pít rovnou z lahve. Co mám dělat, mám pro nějaké zajít...

„To nic, mám něco jako šálky.”

Zdá se, že mi to bylo vidět na tváři. Rudi se zatvářil hořce a vzal z poličky po straně místnosti nějaké šálky. Byly to šedé šálky. Měly hladký povrch. Hádám, že byly z kamene. Jen jsou trochu těžké. Kromě té váhy by nebylo nic divného, kdyby ty šálky používali šlechtici z Asury.

„Je to drahý šálek, že?”

„Ty jsem vyrobil já. Zemní magií. Jejich hodnota je nevyčíslitelná.”

„Ach, takhle to je. He~ to je úžasné.”

Takže to je Rudiho vlastní výrobek, tak to chápu. Zatímco jsem o tom přemýšlela, zlomila jsem pečeť na lahvi a nalila obsah do šálků. Šálek naplnila celkem jantarově zbarvená tekutina. Jak to Rudi sledoval, přimhouřil oči.

„Zdá se, že to je značně silný alkohol.”

„Jo. Já toho o alkoholu moc nevím, ale koupila jsem nějaký drahý.”

„Nevadí to?”

„Hm? Ne, to je v pohodě. Protože dneska oslavujeme.”

Jsem si jistá, že ho trápí ta cena. Pomlčím o tom, jak jsem dostala peníze od paní Ariel. Přece jenom Rudi se o takové věci vždycky stará.

Když jsem nalila alkohol, připravila jsem pamlsky k zakousnutí. Dobrá, je to dokonalé. Ehm, ta medicína je na plánu trochu později, ne?

„Takže si připijme. Na znovu shledání nás dvou z vesnice Buina v kraji Fedoa.”

„...A pak na Sylphinu a moji budoucnost.”

„N-na zdraví!”

Awuu. Říká budoucnost. Rudi čas od času říká tyhle neuvěřitelně trapné věci... Uuu...

Cítila jsem, jak se mi rozpalovala tvář, jak mi ústa naplnil alkohol ze šálku.

„...!! Ehm!! Kaf!!”

Dusila jsem se.

C-co je tohle! Bolí to, bolí mě vnitřek úst!

„Jsi v pořádku? Nebylo by přece jenom lepší to zředit?”

„Zředit?”

„Když přijde na takovýhle silný alkohol, nevadí, když se zředí studenou nebo horkou vodou.”

Takhle to je, to jsem nevěděla. Rudi se hořce usmál, zatímco z něj vycházel dojem, jako kdyby říkal: „nedá se nic dělat”.

„Já za to nemůžu, víš, až do teď jsem nic takového jako alkohol nepila.”

„Ne, já tě neobviňuju, jen chvilku počkej.”

Jak to Rudi říkal, nalil trochu z mého šálku do svého a pak můj šálek dolil teplou vodou. Totiž s němým zaříkáváním. Z mého šálku stoupala pára.

„Ochutnej, prosím.”

Bojácně jsem vyzkoušela, co mi bylo nabídnuto. A pak to odplavilo tu příliš silnou vůni, co mi zůstala v ústech. A pak mi hluboko do nosu prostoupila jemná vůně. Ach, možná to je výborné.

„Když tak o tom přemýšlím, horká voda byla důvod, proč jsem se od tebe začala učit magii, ne?”

„Takhle to bylo?”

„Achjo, tys na to zapomněl? Hele, použil jsi němou kombinovanou magii a pak jsi řekl něco nerozumného.”

Taková nostalgie.

Rudi použil kombinovanou magii bez zaříkávání, jako kdyby to nic nebylo, ale já to dokonce ještě ani teď nesvedu. I když časem se budu moct dopracovat stejného výsledku. Rudi je šikovný.

„Jo, to je vážně nostalgické.”

„Jo.”

Potom jsme vesele povídali, co se stalo dřív. Moje vzpomínky na vesnici Buina jsou všechny mlhavé. Ale když se je snažím vyjádřit slovy, nakonec si vzpomínám na hodně.

Ty dny se už nevrátí. Vesnice Buina zmizela. Ten kopec, kde jsme si hráli, tam pořád je, ale ten strom zmizel. Ty časy byly dobré. Aniž bychom na něco mysleli, jsme si spolu hráli a trénovali magii. Byla jsem tak šťastná, že každý den skončil pěkně. Ale i teď se tak pořád cítím, a myšlenky, že tu magii použiju v opravdovém souboji, posílily.

Zatímco jsme mluvili, začala jsem mít pocit, že mám hlavu jako v oblacích. Jestlipak je tohle opilost.

„Ach, takhle to nejde, než na to zapomenu.”

Jak jsem tohle řekla, vytáhla jsem z kapsy malou lahvičku. Pomalu jsem ji položila na stůl. Rudi naklonil hlavu.

„Co to je?”

„Ehm, to je... je to lék účinný na tvoje tamto, Rudi.”

Trápila jsem se, jak bych měla Rudiho přesvědčit, aby to afrodiziakum vypil. Myslela jsem si, že by mohlo být v pohodě, kdybych ho potají smíchala s alkoholem, ale rozhodla jsem se to neudělat, protože jsem měla pocit, že bych Rudiho klamala. Ale i když říkám tohle, kdybych řekla, že jsem připravila afrodiziakum, vážně bych nebyla ráda, kdyby Rudi došel k nějakému divnému nedorozumění. Proto jsem použila slovo lék. Afrodiziakum je přece jenom lék, o tom není pochyb.

„Aha... zdá se mi, že už jsem to někde viděl.”

„J-jo. Byla bych ráda, kdybys to zkusil vypít.”

Jak jsem to řekla, Rudi se osaměle zasmál. Zdá se, že do teď zkoušel různé takové věci, ale nic z toho nezabralo. Byl to úsměv, co říkal něco takového. Ale bez jediného slova to vypil. Tuhle tekutinu zbarvenou do jedovaté růžové. Copak by dělal, kdyby to byl jed. To prostě znamená, že mi tak moc věří, ne?

Rudi vypil zhruba třetinu obsahu lahvičky najednou. Zapomněla jsem říct, kolik by toho měl vypít.

„Tohle, nevadí, když se to pije s alkoholem?”

„Ehm, řekl, že nevadí, když se to do alkoholu zamíchá. Ach, taky se zdá, že to má celkem okamžitý účinek.”

Jak jsem to říkala, sundala jsem si plášť. Takhle mi zbývá už jenom košile a spodní prádlo. Je trochu mrazivo. Luke řekl, že i když neukážu ramena, tak by to takhle mělo stačit.

„Já... pokud to zaúčinkuje, t-ty... nemusíš se držet zpátky, víš?”

V reakci na tohle Rudi nadzvedl obočí. Věděla jsem, že se jeho pohled opatrně zaměřoval na můj zátylek a hruď. Dívá se na mě. Je mi trapně. Zrovna teď ho svádím, ne? Rudi. Uwuu... nebude si myslet, že jsem neslušná, že ne? Bude to v pořádku, ne?

To já tak nějak začínám být nervózní. I když popíjím alkohol. I když jsem měla využít toho okamžiku, že se opíjím.

Jestlipak to nestačí.

...D-dobrá.

Rozhodla jsem se, co cítím, a natáhla ruku po malé lahvičce.

„Sylphy, ty to taky piješ?”

Rudiho zmatený hlas. Lokla jsem si růžové tekutiny v malé lahvičce. Bylo to husté a trochu hořké. Ta hořkost jako by smývala alkohol, dál jsem pila. Měla jsem pocit, jako kdyby mi to zahřívalo žaludek.

Abych to zamaskovala, natáhla jsem se po oříšcích a jeden jsem okusovala. Když jsem schroupala tři, vypila jsem ještě víc alkoholu. Po jednom šálku mi přišlo, že jsem v nebi.

„Pokud budeš pít moc rychle, možná ti nakonec bude špatně.”

„Jo, ale tak nějak jsem trochu napjatá.”

„Aha. No, přece jen je to poprvé, co piješ alkohol.”

Jak to Rudi říkal, usrkával z obsahu svého šálku. Jelikož to není zředěné, zdá se, že to nemůže vypít najednou. Rudi se chopil lahve s alkoholem a trochu mi nalil do šálku. Pak ho zředil horkou vodou.

„...”

„...”

Chviličku po tom jsme v tichosti pili a jedli. Uzené maso bylo příliš nasolené, takže nebylo moc dobré, ale z nějakého důvodu jsem se nedokázala zadržet. Zakrátko se mi začalo rozehřívat tělo. Oblast mezi mými stehny po něčem toužila. Funguje to.

Jak to asi vypadá u Rudiho? Vypadá stejně jako vždycky. Je stejně atraktivní jako vždycky. Vypadá atraktivněji než obvykle. Oči se mi rozutekly do míst, kam se normálně nedívám. Jako jeho krk a jeho rty. Je to tak nějak erotické.

Zdá se, že Rudiho tvář je trochu zčervenalá. Setkali jsme se očima. Rudi už se nějakou dobu dívá mým směrem.

„...”

Zírá na mě. Sleduje mě. Protože se neustále střetáváme pohledem. Moc přemýšlím? Zdá se mi, že Rudi začíná dýchat trochu přerývaně.

„Fu...Ha...”

Ne, tohle těžké oddechování je moje. Taková hanba. Ale hádám, že se s tím nedá nic dělat, když jsem vypila afrodiziakum. Už nějakou chvíli se mi točí hlava. Nedá se nic dělat. Správně. Nedá se s tím nic dělat.

Tělo mám rozpálené. Rozepnula jsem si horní knoflíček u košile a odhalila si hruď. I když by mělo být mrazivo, je tu horko. Věděla jsem, že se mi Rudi dívá na ruce. Už mi není trapně.

Nahnula jsem šálek. Teplý alkohol vnikl dovnitř, hrnulo se ke mně teplo. Po druhém šálku jsem měla hlavu v oblacích. Natáhla jsem ruku pro láhev s alkoholem. Tu ruku někdo chytil.

„...Ach.”

Rudi mě držel za ruku. Měla jsem pocit, jako by se ke mně přenášela silná vůle, jako že mě už nikdy nepustí. Samozřejmě nemám v úmyslu utéct.

„...Sylphy.”

Rudi se na mě díval pevným pohledem. Rudi vstal. Jak mě pořád držel za ruku, obešel stůl, přišel přímo ke mně. A pak mě trochu umírněně zatahal za ruku. Nebránila jsem se tomu a vstala jsem.

A pak jsem to řekla: „Ty... nedokážeš to snést?”

„...”

Rudi v tichosti přikývl. Dal mi ruce kolem boků a začal mě hladit na bedrech. Pevně mě objal. Cítila jsem, jak se ke mně tiskne něco tvrdého.

P-plán uspěl. Dobrá. Teď by to mělo jít.

Řekla jsem rozhodná slova, co paní Ariel vymyslela pro tento plán: „T-tak prosím. Prosím, celou mě sněz.”

Jakmile jsem to řekla. Hodil mě na postel a přitlačil mě k ní.

A pak...

– Rudeovo hledisko –

Otevřel jsem oči. Viděl jsem spodek matrace na horní palandě.

Velmi dobře si vzpomínám, co se stalo včera v noci. Myslel jsem si, že jsme pili alkohol, pak jsem najednou byl tak roztěkaný, že jsem to nedokázal snést, a přesně tak jsem zaútočil na Sylphy. Jsem si jistý, že to bylo tím, že ten lék, co Sylphy použila, zabral.

Když si pomyslím, že existoval takový lék...

Ale vážně mám pocit, že už jsem ho někde viděl...

...Ach, vzpomněl jsem si.

To bylo to afrodiziakum, co prodával ten kupec ve městě Roa.

Skoro jako by to byl nějaký zázračný lék, můj synek vyletěl z pokoje. Bylo to skoro tak moc, že jsem měl pocit, jako bych ztratil sám sebe.

Myslel jsem si, že se už i poslední zbytečky rozplynuly a vypařily. Co se dalo čekat od 10 zlatých.

Ale. Bojím se podívat se vedle sebe.

Odfouklo mi to veškerý rozum, ale pořád si jasně pamatuju, co jsem dělal. Sylphy se mi zoufale snažila vycházet vstříc, ale zdálo se, že to bolelo. Bylo to její poprvé.

Ale Sylphy mě statečně přijala. Ačkoli se jasně přemáhala, neustále mi opakovala „Jsem v pohodě”, „Miluju tě” a „Je to příjemné”. (pozn.: A tak mě žalujte... já vážně nevím, tyhle postelové řeči. „I'm alright”, „I love you”, „It feels good”. Kdyby někoho napadlo něco, co nezní tak... tak... tak mi prostě písněte.)

Naopak já jsem se naprosto rozdivočel. Neměl jsem dostatek klidu, abych bral ohledy na Sylphy. Sylphino šeptání mě vzrušovalo, šel jsem na ni s veškerou svou touhou, aniž bych se držel zpátky.

Za svůj dlouhý život je to skutek, co už jsem vykonal dvakrát. Nemám absolutně žádnou sebedůvěru, že to dokážu vykonat dobře. Bylo to rozhodně strašné, ještě víc než poprvé.

Správně, ještě horší než tehdy. Tehdy vedle mě Eris nebyla.

„...”

Pomalu jsem obrátil pohled stranou. A pak.

Se naše oči setkaly.

„Dobré ráno, Rudi.”

Byla tam Sylphy a čelila mi s plachým úsměvem.

Pomalu jsem natáhl ruku. Kontroloval jsem, jestli je vážně se mnou. Zkusil jsem ji pohladit po hlavě. Sylphy zavřela oči, vypadalo to, že se jí to líbilo. Vlasy měla krátké, ale jemné.

Přesně tak jsem pohnul rukou a přesunul se z jejího krku k jejímu rameni. Je to útlé rameno. Zdá se, že by se mohlo každou chvilku zlomit. A pak se moje ruka pohnula ještě dál. Prohmatal jsem jí hruď.

„Hi...ach! Počkej, Rudi??”

Sylphy to překvapilo a namířila na mě nesouhlasný pohled. Ale neodporovala mi a s rudou tváří to přijala. Sylphina skromná hruď je vskutku symbolem potřebnosti a upřímně tam nebylo nic k ohmatání. Ale ta charakteristická měkkost prsou tam byla. Poprvé po dlouhé době se v mojí hlavě objevil plešatý stařec se zdviženým palcem a řekl: „Není to jenom o velikosti, co?”

Díky, světče poprsí. Dlouho jsme se neviděli.

Sylphy tam rozhodně byla. A pak mě hluboce dojala měkkost její hrudi a můj pamětný kámen zase zvysoka stál. Byl vytesaný tak, aby stál zvysoka. Hrdinsky a do vysoka.

Přesvědčilo mě to.

„Jsem vyléčený.”

Jak jsem to nebyl schopen vydržet, objal jsem Sylphy. Silně, silně jsem ji objal. Až mi vytryskly slzy.

„Ehm, Rudi... totiž, jaké to bylo... moje tělo nebylo divné, že ne?” zeptala se Sylphy trochu zmateně.

Po vzpomínce na včerejší noc by sis měla rychle uvědomit, že takových starostí není třeba.

„Děkuju.”

Prostě jsem jí vyjádřil svůj dík. Prostě, prostě jsem neměl nic jiného, co bych řekl. Hruď mi vyplnily rozpaky a ovládly mě, takže se zdálo, že bych možná řekl něco divného.

Například že to byl výborný čajový dýchánek.

Například děkuju za výbornou hostinu.

Například že jsi naprosto ta nejroztomilejší ze všech.

Zrovna teď nechci říct něco takového jen jako žert. Jen jsem ji v tichosti objal a řekl jí své díky.

---

Přesně takhle se můj dlouhý a krutý životní styl, kdy jsem bojoval proti nemoci, dobral svého konce. A pak jsem získal roztomilou milenku.
------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>