Kapitola 92 - Věci před svatbou (3)

Část 3

Za pár dní.

Dorazil jsem ke strašidelnému domu.

Samotná budova je pevná, i když ji postavili před více než sto lety. Na tomto světě může trvat věky, než věci začnou hnít, pravděpodobně proto, že je ve všem magická moc.

Celková kostra je z hlíny a kamene a zdá se, že podlaha je dřevěná. Komplexní budova z kamene a dřeva. Na povrchu zdí roste lišejník a břečťan. Ale je to nádherné. Představoval jsem si, že to bude strašnější.

„No, Zanobo, Cliffe, vzdáme to?”

Za mnou stojí Zanoba a Cliff. Jsem dobrodruh řádu A, ale nejsem tak namyšlený, abych se do toho vrhl sám. Proto jsem požádal Zanobu, aby šel se mnou, neboť je to štít, na který se můžu spolehnout. Zanoba dokáže zvládnout i takovou situaci, kdy by na nás vyběhla západní panenka s nožem v ruce.

Cliffa jsem vzal taky s sebou, protože se zdá, že má oči člověka, co chce pomoct svému kamarádovi. Takhle řečeno, je to génius, co dokáže použít vymycovací magii pokročilého řádu. Pokud je naším protivníkem démon nebo podstatou zlý duch, tak nám Cliff rozhodně pomůže.

„Je to velmi dobrý dům. Vypadá trochu stísněně, ale co se velikosti týče... tohle se považuje za rozumné?”

„No, není tenhle dům pro dva lidi trochu moc velký? Na tvém místě bych nejdřív koupil malý dům a pak šetřil peníze a později, až bych měl málo místa, se přestěhoval.”

Ty dva názory si odporují. To znamená, že já to vezmu zlatou střední cestou.

„Není moc drahý, protože má svoje okolnosti, teď pojďme.”

„Jsi moudrý, mistře, víc než kdokoli,” řekl Zanoba a klidně šel. V jedné ruce měl kyj. Tu zbraň jsem pro něj připravil já. Být beze zbraně během zakázek je zlé, ale zdá se, že tenhle chlápek s netvoří silou svoje zbraně rozbíjí. Takže jsem mu dal kyj, co jsem vyrobil zemní magií. Je zdarma, takže se může klidně rozbít.

Cliff je uprostřed. Svírá svou hůl, co vypadá draze, a neklidně se rozhlíží kolem. I když on sám má v úmyslu být obezřetný, mě to přijde jako strach.

Já jsem zadní voj a jsem připravený na útok zezadu. Je důležité, aby tahle družina ochránila Cliffa, jenž umí použít léčivou magii. Co se týče mě, jako nejzkušenější jsem vzadu, abych dohlédl na ostatní.

Kráčel jsem po popraskaném kamenném dláždění ke vchodu. Jsou to prasklé dřevěné dveře. Jeden pant je rozbitý. Radši bych to měl později spravit.

„Nemyslím si, že by nám hrozila nějaká past, ale dávej prosím pozor.”

„Ano, mistře.”

Zatímco jsem se díval svým okem předvídání. Zanoba vzal za kliku a prostě ji rozbil. Bez zaváhání.

„Hej, nenič to tak najednou.”

„Omlouvám se. Dveře byly zkřivené a nechtěly se otevřít. Stejně bys je musel zrenovovat.”

Očividně. Dveře, co na první pohled vypadaly bezpečně, byly nějak zkřivené.

„Vážně? Ale příště bys měl něco říct.”

„Ano, mistře.”

Stačí jenom odpovědět, Zanobo. Každopádně jsme vešli do domu.

Ocitli jsme se hned ve vstupní hale. Přímo před námi je schodiště vedoucí do druhého patra a nalevo a napravo jsou dveře. Vedle schodiště je chodba vedoucí dozadu.

Zvenku to vypadá jako strašidelný dům, ale uvnitř je jasno. Dům je velmi slunečný. Je to pěkné místo. Lidi z realitky sem chodí pravidelně uklízet? Není tu moc prachu.

„Mistře, jak budeme pokračovat?”

„Nejdřív projdeme první patro zprava. Prohlédneme všechny místnosti. Nemyslím si, že tu jsou pasti, ale dívejte se pod nohy a nad sebe, protože je možné, že podlaha a strop jsou prohnilé.”

Zanoba přikývl a Cliff se ohlédl.

„Ty... ty vypadáš jako skutečný dobrodruh, víš.”

„...Prozatím jsem taky dobrodruh řádu A.”

„Ach, správně.”

Zdá se, že Cliff je napjatý nebo něco. To mi připomíná, že se tehdá vydal s Elinalize a družinou [Stupňový vůdce] na dobrodružství, ale nikdy mi neřekli žádné podrobnosti? Jak to dopadlo?

„To mi připomíná, jak vám šla ta minulá zakázka?”

„...Bylo to drsný.”

„No, vždyť jsou taky všichni řádu S.”

Pro členy [Stupňového vůdce] to pravděpodobně nebylo tak drsné. Chápu, že jejich partner je začátečník. Možná na něj nebrali moc ohledy, protože ho chtěli poučit o tomhle a tamtom. Ale něco jiného je, když si to ten začátečník nemyslí.

„Co mám dělat?”

„Pokud zpozoruješ nepřítele, zaútoč vymýtací magií.”

„Rozumím... Co mám dělat, když to nepřítele neporazí?”

„Stáhni se. Zanoba nebo já se o to postaráme.”

Když jsem tohle řekl, Cliff se zatvářil uraženě. Pokračoval jsem: „Protože pokud použiješ magii, tak bys mohl zbořit celý dům.”

Když jsem tohle řekl, zdálo se, že to Cliffa přesvědčilo. Radši bych měl dát začátečníkovi šanci. Pokud zpozoruješ nepřítele, použij vymýtací magii. To je první vlna útoku. Pokud to nezabere, vložím se do toho já.

„Zanobo. Je možné, že se tu potuluje démon, co používá magii. Dávej si pozor.”

„Spolehni se.”

Zanoba má nečekaně válečnického ducha a není vůbec vyděšený. Uklidňující.

Vešel jsem do dveří napravo v hale. Byla to velká místnost. Zhruba 40 metrů čtverečních. Byla slunná. Vzadu byl velký krb. Přemýšlím, jestli je to obývací pokoj nebo jídelna? Trochu mě trápil ten krb.

„Cliffe, tenhle krb. Mohl by to být magický předmět?”

„Hm, když ho prozkoumám, tak to budu vědět.”

Cliff se užuž chtěl jít prostě podívat ke krbu...

„Počkej. Může tam být nepřítel.”

Odpočineme si a já se na ten krb podívám.

„Ehm.”

Místní zimy jsou studené, takže je důležité vytápění. Pokud je ten krb magický předmět, pak bude celý dům prohřátý. Pokud ne, tak budeme uvažovat o rekonstrukci. Ne...! Když nám bude zima, budeme se se Sylphy zahřívat nazí v objetí... ale dobrý krb je také těžké odmítnout.

„Jak začnu krbem prohánět vzduch, buďte připravení. Pokud se uvnitř skrývá démon nebo něco, tak by měl vyletět ven.”

A abych upoutal jeho pozornost, prohnal jsem komínem silný vítr. Nic se nestalo. Bedlivě jsem poslouchal, ale nezaznamenal jsem ani náznak, že by se tam něco pohybovalo. Svrchu spadly saze. Přemýšlím, jestli bych se měl aspoň jednou pokusit tady rozdělat oheň. Pokud je někde výš díra a vznikne požár, tak by to bylo nepříjemné.

Každopádně jsem se rozhodl strčit hlavu dovnitř a zezdola se na to podívat. Z hloubi komína jde vidět obloha. Prozatím jsem zkusil v krbu zapálit oheň a udržet ho. Ani stopa, že by se v něm něco skrývalo. Mělo by to být v pohodě.

„Cliffe, prosím.”

„Dobrá.”

Cliff prozkoumal vnitřek krbu a okamžitě objevil magický kruh. Jak se dalo čekat, poslední dobou zkoumal spoustu magických předmětů a kleteb.

„Dá se používat?”

„Nerozumím, jak to v tom hoří, ale zdá se, že v magii není žádný problém.”

„Opravdu, díky.”

Dobře. Přikývl jsem a přesunuli jsme se do další místnosti. Bráno od vchodu je to ta místnost napravo. Podlaha je tu kamenná a zdá se, že tam je něco jako pec. Možná že to je kuchyně.

Vedle pece ležel na zemi kousek látky. Když jsem ho zvedl, zjistil jsem, že to je zničená zástěra. Možná že Sylphy bude svolná mi tady vařit nahá jenom v zástěře. Když o tom tak přemýšlím, rozhodně je to věc, na kterou se můžu těšit.

Rekonstrukce a pak výčitky svědomí. Přišli jsme odtud vyhnat zlé duchy. Teď není čas na vzrušování. Zkontroloval jsem pec a všechna místa, kde by se mohlo něco skrývat.

„Dobře, není tu nic nezvyklého, další.”

Postupně jsem prohlížel pokoje. Za schodištěm jsem objevil dveře do sklepa. Šel jsem do dalších místností proti směru hodinových ručiček.

Není tu nic nezvyklého. Některá místa jsou trochu zaprášená, ale ty místnosti jsou tak nádherné, že by vás nenapadlo, že jsou přes sto let staré. Opravovali to kdy vůbec bývalí majitelé?

„Tohle je poslední?”

Skončil jsem prohlídku celého prvního patra. Sice jsem to věděl už od pohledu na územní plán, ale tuhle vilu stavěli symetricky. Ale v kuchyni na druhé straně nebyla žádná pec. Možná že ji používali k jinému účelu než k vaření. Třeba k praní prádla. Ale prozatím to budeme nazývat kuchyní.

2 kuchyně. 2 velké místnosti. 4 malé místnosti. 2 toalety. Měl jsem dojem, jako by propojili dva obyčejné rodinné domky.

Nejsou tu žádné další schody kromě těch naproti hlavnímu vchodu.

„Sklep nebo druhé podlaží. Kde je větší pravděpodobnost, že tam bude démon?”

„Asi sklep.”

„Bude to sklep.”

Jednohlasně jsme rozhodli, že dál půjdeme do sklepa. Dveře do sklepa jsou zezadu na schodišti do druhého patra. Ty dveře mají zámek a vypadá to jako skladiště. Schodiště vedoucí do sklepa bylo temné... Zapálil jsem svítilny, co jsem přinesl, a podal je Zanobovi a Cliffovi.

„Já vás budu zezadu podporovat svým okem předpovídání. Neodhazujte lampy ani v nebezpečí, pokud nic neuvidím, nemůžu vás podpořit.”

„Wahaha, já jsem miko. Ničeho se nebojím.”

Zatímco ze sebe Zanoba vysypal tuhle spolehlivou hlášku, sešel po schodech. Buď opatrnější. Taky by na tebe mohl vyletět šíp, jen co otevřeš dveře. Dorazili jsme do sklepa.

„Hm, nic tu není.”

Sklep byl opuštěný. Po stranách bylo pár dřevěných poliček. Vypadalo to jako prázdný sklad. Prosvětlil jsem temnotu, ale nejsou tu žádné známky, že by se tu něco skrývalo.

Na stěnách je malá skvrna, ale nevypadá to nijak zvlášť jako krev. Po krajích obložení je jen trochu rzi. Tohle... musíme prozatím přijmout. Není tu žádný démon. To je takové zklamání.

„Dobře, takže jako další je druhé patro.”

Vyšli jsme ze sklepa a zpět ke vchodu. Pak jsme obezřetně vystoupali do horního patra. Dřevěné schodiště ani nezaskřípalo. Je pevné.

Dostali jsme se do druhého patra a začali jsme prohlížet místnosti jednu po druhé. Druhé patro bylo také symetrické. Na každém konci jsou o něco větší pokoje a jsou propojené s vedlejšími místnostmi. Ostatní místnosti mají zhruba 12 m2. Je tu celkem osm pokojů. 4 malé zhruba 12m2 pokoje. 2 velké zhruba 24m2. Prostřední pokoj vede do ložnice o výměře zhruba 12m2. Navíc k němu patřila i veranda.

„Hm.”

Do té ložnice dáme velkou postel. Postel dost velkou, aby se tam vešli tři lidi. Možná bych mohl spojit dvě normální postele.

Ne, spát zachumlaný v malé posteli také není špatné. Když se člověk vzbudí, bude mu teplo z blízkosti toho druhého. A budu sexuálně aktivní, Sylphinu hruď budu mít na dosah ruky, abych ji mohl masírovat.

To není tak zlé. Postel je každopádně důležitá, protože ji používám každý den. Ups, samozřejmě se to nevztahuje jen na erotické účely. Je na každodenní spaní.

„Cliffe.”

„Copak? Zjistil jsi, co to je?”

„Myslíš si, že pro pár je lepší větší postel?”

„Ach...?”

Cliff zhruba na několik sekund umlkl. Přemýšlel. Najednou se nadechl. A povzdechl si.

„Je to lepší. Taková 'věc' je také důležitá, ale pokud jsi pořád takový, tak je to pro druhého hrubé.”

„Jo... Hm, vážně.”

Jeho slova jsou z nějakého důvodu přesvědčivá. Přemýšlím, co by dělala Elinalize. Jakmile jsou v pokoji sami, Elinalize na Cliffa skočí s krví podlitýma očima. Nedokážu si to tak snadno představit. Vezmu si to k srdci.

Ach, tohle stranou, je nutné mít o něco větší postel?

„Fuu, nic tu není,” řekl jsem s povzdechem, když jsme prohlédli poslední pokoje. „Takže tu dneska strávíme noc, jak jsme plánovali.”

„Ano.”

Nečekal jsem, že bych něco našel, když jsem to dneska tak usilovně hledal. Původně je to historka o tom, jak se tu něco zjevuje uprostřed noci. Za hlasitého hluku. Je to strašidelná historka.

Možná že se tu usadil nějaký druh démona. Neznám žádné démonické duchy nebo jiné démony. Když jsem byl ve městě, nemyslel jsem si, že by byl silný, ale nedbalost není na místě, protože dobrodruhové nízkého řádu, co tu zakázku nesplnili, jsou teď mrtví.

Nevíme, jestli se tu neusadil zloděj bez domova nebo někdo takový. U vchodu se zostra ozývá kirikiri. Ne, tamty dveře jsou rozbité. Tak to jsou zadní dveře?

Ehm, já nevím. Stačí nám tři lidi? Měl jsem taky vzít Elinalize... jen pro jistotu. Ze svých zkušeností nastřádaných za mnohá léta by o takovýhle věcech možná něco věděla.

Ale upřímně mám pocit, že ji v sexuálním smyslu nedokážu snést. Stín, co za vámi přijde uprostřed noci. To pokušení, co vám šeptá do ucha...

„Cliff spí vedle v pokoji.”

„Ne, to nejde.”

Také to chápu. Nejde to.

Na konci druhého podlaží těsně před ložnicí jsem prohlásil: „Dneska v noci tu budu číhat. Během dne se to možná neobjeví, ale prozatím tu dneska budu spát.”

„Hmm. Julie bude mít strach.”

„Já se taky bojím o Lize.”

Ti dva vyjádřili svou obavu o ženy, co opustili.

Julie je chytré dítě. Ale chápu, že se také považuje za otroka. Ve stínech chlapeckých kolejí se rádo a nekriticky plíží mnoho šlechticů. Ale Zanoba se nemusí bát.

Elinalize je lascivní žena. Také vím, že je oblíbená. Možná využije Cliffovy dnešní nepřítomnosti a začne si nějakou aférku. Bude ho to trápit.

Naopak co moje Sylphy? Dneska doprovází princeznu. Jako obvykle, není se čeho bát.

Ne, řekl jsem, že dneska půjdu ven, ale neřekl jsem, že zůstanu přes noc. Je možné, že má v plánu přijít do mého pokoje a chvilku si povídat, než půjde do postele. Ale já tam nebudu. Sylphy možná bude čekat na chladné chodbě. A o samotě se tam bude ozývat hlásek: „Rudi jde pozdě.” Trápí mě to.

„Brzy padne noc.”

Po Zanobových slovech jsem se podíval ven a viděl v okně odraz západu slunce. Už jí to nestihnu říct. Sylphy se už vrátila na dívčí koleje. Ne, i kdybych to neřekl přímo, pokud napíšu nějaký vzkaz na dveře, že dneska večer zůstávám ve městě... Dobrá, pojďme na to, udělejme to hned.

Ach, počkat. Co ti dva budou dělat, když budu pryč. Je to škoda. Prozatím jsem vůdce téhle družiny.

No, je to maličkost. Pokud to Sylphy později řádně vysvětlím, tak to pochopí. Ne, ale kdysi dávno jsem slyšel tohle. Když se takové maličkosti nastřádají, později způsobí velkou trhlinu. Zatraceně, mám z toho špatný pocit. Během takovéhle chvíle na sebe naschvál svolávám neštěstí, musím tenhle špatný pocit zahnat.

„Zanobo.”

„Co se děje?”

„...Až tohle skončí, budu se ženit.”

„Ano. Musíme to udělat rychle, pokud chceš s velkou pompou oslavovat v téhle vile.”

Zanoba přikývl se zmateným výrazem na tváři. Moje chyba. Mám špatný pocit, že už z předních dveří nevyjdu.

Měl jsem pocit, že nebudu schopen uspět, pokud bych kvůli té náladě řekl něco jako: „Prosím, požehnej nám.”

To... Prozatím si do náprsní kapsičky dám něco tvrdého. A i když jsem si tohle pomyslel, nemám žádnou náprsní kapsu. Tímhle způsobem není možné najednou zastavit letící kulku .357 do magnumu.

Cliff mé myšlenky přerušil: „Pozvi mě a Lize na oslavu.”

„Není to dané?”

„Nevadí, když mě bereš jako samozřejmost, ale bylo by mi líto, kdybys vynechal Lize.”

Jelikož Cliff je chlápek, co nedokáže odhadnout náladu, přemýšlím, jestli je vždycky takhle zasmušilý. Ubohý chlápek. Řádně ho pozvu. Elinalize samozřejmě taky.

Ach. Nicméně jsem muž. Chci tohle rychle dokončit a promnout Sylphy prsa. Ne, prozatím to vydržím. Protože později budu mít spoustu potíží. Jak jsem o tomhle přemýšlel, padla noc.

Na druhou stranu, Sylphy se doslechla, že pro ně Rudeus připravil dům, a tak v té chvíli ležela na posteli, objímala polštář a vzpomínala na svou falešnou představu.
----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>