Kapitola 93 - Věci před svatbou II (1-5)

Část 1

V noci se budeme střídat v hlídkách.

Dva lidé budou spát, zatímco třetí bude hlídat. Pokud dojde k nějaké abnormalitě, okamžitě vzbudí dva zbývající lidi. Je to taková domluva. Takhle řečeno, pokud se ozve nějaké kirikiri, tak je určitě vzbudím.

Spíme ve stejné místnosti, kde předtím krutě zavraždili předchozího majitele. Je to místnost na konci chodby v horním patře. Může to mít nějakou spojitost s místem, kde se objevuje démon.

Vážně si nemyslím, že by něco takového způsoboval zloděj bez domova, ale pokud by to tak vážně bylo, ulevilo by se mi. Pokud je protivníkem člověk, je snadné se s ním vypořádat. Také bychom mohli dostat odměnu, že jsme ho chytili, což by pomohlo s financováním svatby.

Pokud je protivníkem démon, je to jednoduší. Najdi a znič. Je to vážně jednoduché.

Část 2

„Vzbuď se, Rudee! Něco slyším!”

To Cliff mě vzbudil. Okamžitě jsem se vypružil. Zanoba ještě spí. Střídali jsme se v hlídkách zhruba po dvou hodinách, abychom se mohli trochu prospat. Jelikož nevíme přesný čas, použili jsme přesýpací hodiny. Teď je druhá hlídka. Je hluboká noc. Zrovna ta správná chvíle, aby se ukázal démon.

„Prosím, vzbuď Zanobu,” řekl jsem Cliffovi krátce a přesunul se ke dveřím. A bedlivě jsem poslouchal.

Kiri...... kiri......

…...kata …... kata......

…......kyi …... kyi......

Hm, tohle je nebezpečné. Zní to skutečně. Je to velmi jasné. Je to jako vrzání židle. Strašidelné. Otevřel jsem své oko předpovídání.

„Afu~a...”

Zanoba si mnul oči a nahlas zívl. Potvrdil jsem si, že je vzhůru, a položil jsem ruku na kliku. Pak jsem dveře pomalu otevřel, abych neudělal žádný hluk.

Podíval jsem se na chodbu. Nic. Jen pro případ jsem se podíval na druhou stranu. Nic. Nahoru, dolu. Nic. Bedlivě naslouchám. Nic neslyším. Ten zvuk už přestal.

Zanoba vstal. „Co je?”

„Nic tam není.”

Můžeme buď prohledat dům, nebo počkat v téhle místnosti, až se něco změní. Předchozí majitel si myslel, že slyšel špatně, nechal to tak a zemřel. Akorát že pokud budeme čekat tady... a dojde k nějaké hrozbě...

Ne, kdyby předchozí majitel slyšel tak jasný zvuk, pravděpodobně by to šel prozkoumat. Máme ho napodobit?

„Půjdeme pátrat po nepříteli.”

„Dobrá. Půjdeme ve stejné formaci jako ve dne?”

„Ach, dávejte si pozor.”

„Pokud nám budeš krýt záda, mistře, můžeme být v klidu.”

Zanoba má kamenný kyj.

Cliff jej celý napjatý následoval.

„Seniore Cliffe, pamatuješ si, co máš dělat.”

„Aktivuju vymýtací magii.”

„Správně, děkuju.”

Takže to je v pořádku. Zanoba je tank, Cliff použije vymýtací magii a pokud to nebude fungovat, já použiju kamennou střelu. Dobrá.

„Zanobo, jdi.”

Noční pátrání začalo.

Část 3

Vím, jak jsou místnosti rozložené, protože už jsme dům jednou prohlédli během dne. Pátrací operace probíhala hladce. Nejdřív jsem prohlédl všechny místnosti nahoře. Nic nezvyklého.

Pak jsme opatrně sešli dolů do přízemí. Prohlédli jsme každou místnost a navíc i taková místa jako pec a krb a ostatní, kde by se mohlo něco schovávat. Nic nezvyklého. Všechny místnosti jsou krásné.

„Mistře, zbývá jenom sklep.”

„Aa.”

Přesunuli jsme se ke sklepu. Dveře pod schodištěm. Schodiště do sklepa. Je tam tma. Zdá se, že ze sklepa vychází zvláštní pocit.

Zdá se, že jsem také napjatý. Slyšel jsem, jak mi buší srdce. Jednou a zhluboka jsem se nadechl.

Zatímco jsem dával pozor za záda, sestoupili jsme po schodech. Mám pocit, jako kdybych sestupoval do pekel.

Dorazili jsme do sklepa.

„Co je?”

„Nic tu není,” odpověděl Zanoba.

Také jsem se lampou pokusil okolí osvětlit. Zkusil jsem se pořádně podívat do koutů. Ale nic tam nebylo. Ale předchozí majitel by také prozkoumal sklep. Je to to nejpodezřelejší místo. Ale i když jste se sem podívali, nebylo tu nic k nalezení.

„Prozatím se vrátíme do pokoje a připravíme se na překvapivý útok.”

Ozve se zvuk. A pak přijde nepřítel. Nebo by taky mohl čekat, až usneme... No, taky bychom mohli zkusit až do zítřka předstírat, že spíme.

Obezřetně jsme opustili sklep. A šli jsme nahoru do druhého patra. Šli jsme chodbou a vrátili se do místnosti, kde jsme předtím čekali.

„Zanobo, až budeš otvírat dveře, dávej si pozor. Je možné, že už číhá v místnosti, kde jsme spali.”

„Rozumím.”

Zanoba se pomalu natáhl po klice, zatímco v druhé ruce svíral kamenný kyj. Dveře se otevřely. Nic se nestalo.

„...”

„...Zdá se, že to je v pořádku.”

Nic. Žádný útok. „Fu~u...”

Vydechl jsem si. Uvidíme, jestli znovu zaútočí, až budeme spát.

Nebo například jestli zaútočí, zatímco budeme na toaletě. To mi připomíná, že jsem nezkontroloval zahradu. Ráno bych měl asi prozkoumat i zahradu.

A.

Pak najednou.

Jsem se podíval dozadu.

(pozn: Mě teď tak zamrazilo...)

Tam to je.

V ústí chodby. Choulilo se to, jako kdyby se to plížilo. Horní polovina těla vyčuhovala ze schodů. Jak se to na mě podívalo, naklonilo to hlavu ke straně.

Jestlipak je to člověk. Mělo to oči. Mělo to nos. Mělo to ústa. Nemělo to žádné vlasy. Nemělo to žádné uši. A ani jsem necítil jeho život.

„...”

V temnotě se to na mě dívalo, zatímco se ta bledá silueta zvedla. Několik sekund jsme na sebe zírali.

„Ty—”

V tom okamžiku, co jsem chtěl něco říct.

Se ta bytost pohnula. Zvedlo to horní polovinu těla, jako kdyby to chtělo skočit, a skočilo to do druhého patra. Mělo to čtyři ruce. A taky čtyři nohy.

V temnotě ten člověk v ruce držel nějaký kůl, pohyboval se po čtyřech nohách a beze zvuku utíkal ohromnou rychlostí sem.

„Uoaaa?!”

Ztratil jsem rovnováhu. Jak jsem padal na zadek, okamžitě jsem vystřelil kamennou střelu. Vytanulo mi na mysli, že by ta střela mohla rozbít dům. To zaváhání oslabilo moc kamenné střely.

Kamenná střela rozdrtila jeho rameno a zapotácelo se to. Ale nezastavilo se to.

Pozvedl ke mně ten kůl. Pak jsem se pokusil tomu vyhnout za pomoci oka předpovídání.

„Mistře!”

Zanoba skočil přede mě. To něco svižně máchlo kůlem do Zanoby. Zabodl se centimetr od jeho srdce.

„Zanobo!”

Neprobodlo ho to. Zanobův bojový duch ten kůl zastavil.

Je...je to Zanoba, no ano! Nic vážného! Zanoba tu bytost popadl jednou rukou za obličej. Ta bytost zmítá svými osmi údy a mlátí do Zanoby.

„A pak náš Bůh udělil milost Matce Zemi! Činím tak proti zákonu přírody a sesílám na toho bláhového člověka nebeskou odplatu! [Exorcistova Zásluha]!”

Cliff začal zaříkat, zatímco byl pořád ještě napůl v místnosti. Z jeho hole vystřelilo bílé světlo a zasáhlo tu bytost. Ale tu bytost to nezastavilo. Není to duch?

Zamířil jsem na to rukou. Kamennou střelou. Teď ho střelím do tváře. Ale v téhle pozici zasáhnu i Zanobu.

„Zanobo, ustup, vystřelím kamennou střelu!”

„Mistře, počkej, prosím!”

Zanoba se nepohnul. I když měl oblečení potrhané, jak do něj ta bytost neustále bodala kůlem, ani sebou necukl. Proč?

„Neboj, uhni! Já to udělám!”

„Počkej, prosím! Mistře! Děkuju!”

Zanoba to objal. Jako kdyby to přede mnou chránil. Dál se to zuřivě pralo. Rozpáralo to Zanobovo oblečení. Navzdory své nadpřirozené síle odhalil neskutečně útlá záda. Několik sekund, několik minut, jak ubíhal čas. Ta bytost se náruživě pohybovala, ale postupně se to mírnilo.

Nakonec s tím přestal.

„Fu~u...”

Zanoba to zkontroloval, svlékl si své roztrhané oblečení a svázal té bytosti ruce a nohy.

„Mistře, nejdřív do pokoje.”

„Aa.”

Zanoba mě pobídl, a tak jsme se vrátili do místnosti.

Část 4

Uvnitř se Cliff chvěl a třásl.

„J-já jsem neutekl, víte? Myslel jsem si, že v té úzké chodbě překážím.”

„No... bylo to moudré rozhodnutí.”

„Ž-že jo?”

Nebylo to přesvědčivé. No, i mě to strašně poděsilo, takže nic neřeknu.

„Mistře.”

„Zanobo, přežil jsi. Ale bylo to nebezpečné. Protože nejsi ani nesmrtelný jako démonický král...”

„Mistře, je to úžasné, podívej se sem, no podívej se na to.”

Zanoba byl velmi vzrušený. Naprosto moje slova ignoroval a posadil se na zem. Zaslechl jsem nečekaný zvuk, něco jako ting-ting. Zanoba na to posvítil svítilnou.

„Tohle... tohle je... figurína?”

A tam, před námi ležela vybledlá, dřevěná figurína. Se čtyřma rukama a čtyřma nohama. Je to podivná figurína, ale je to panenka. Když jsem si pomyslel, že jsem neslyšel žádné kroky, zjistil jsem, že měla nohy obalené látkou. Byla to černá látka. Myslel jsem si, že měla v ruce kůl, ale je to zlomená násada. Z těch čtyř rukou měla dvě zlomené.

Na tváři měla nos a pusu vytvořenou s minimálním úsilím. Místo očí měla něco jako skleněné kuličky. Také to je neorganické. Setkal jsem se s tou zatracenou věcí očima. Upřímně řečeno. Se na to nechci moc dívat, dělá se mi z toho husí kůže. A taky... v jednom okamžiku se to začalo pohybovat. Když se podíváte na Cliffa, zdá se, že se mnou souhlasí. Držel svou hůl a ostražitě na tu figurínu zíral.

„Mistře, tohle je úžasné.”

Jenom Zanoba byl jiný. Zdá se, že nedokáže skrýt své vzrušení. Když jde o vzácnou panenku, tak je to okamžitě takhle.

„Zanobo, i když máš tak moc rád figuríny—”

„Mistře! Tahle figurína se hýbe! Pohybující se figurína!”

A jak to řekl, taky jsem si toho všiml. No ano. Tahle figurína na nás zaútočila.

„Figurína, co se pohybuje...”

Figurína, co se pohybuje. Golem. Automaton. Robotická služka. Hahaha. Takové věci mi vytanuly na mysl. Ten strach okamžitě pominul.

„Vážně to je úžasné.”

„Mistře, konečně sis to uvědomil?”

Poslouchal jsem Zanobu, jehož tón napovídal: „Není možné, aby si to mistr neuvědomil”. Ten tón povzbudil mou pýchu.

„Aa. Je pěkné, žes to nerozbil. Zanobo, o tvém úsudku není pochyb.”

„Fufu, na první pohled jsem si všiml, že to je figurína.”

„No ano, tvé oko pro figuríny už překonalo i mě.”

Řádně jsem Zanobu, co se tvářil tak spokojeně, pochválil. Ale je to pohybující se figurína. Když o tom popřemýšlíte, na tomhle světě existují hýbající se horniny jako golem nebo podobně. Tahle figurína je dřevořezba, ale možná je možné, aby se hýbala i kamenná figurína.

Aby byla figurína schopná se pohybovat. Kdybych použil lidsky vyhlížející materiál jako silikon, tak by bylo možné vytvořit panenku s lidskou kůží. A pokud se bude hýbat... Ten sen se rozšíří.

„Zanobo, co budeme dělat? Srdce mi bije jako splašené.”

„Mistře, mě taky. Jen stěží odolávám, abych nezačal brečet radostí!”

Ze všeho nejdřív tu figurínu vezmeme domů. Pak prozkoumáme, jak se pohybuje. Jelikož se normálně pohybovat nemůže, možná to je magický nástroj s vyrytým magickým kruhem.

„Hej, vy dva, dejte mi pokoj!”

A Cliff byl najednou naštvaný. Pořád svíral svou hůl a zahlížel na nás.

„Teď není čas mluvit o něčem takovém!”

„Co myslíš tím 'něčem takovém'!”

Zanoba popadl Cliffa za tvář a zvedl ho do vzduchu.

„Aaaaaa!!”

Cliff stále ve vzduchu popadl Zanobu za ruku, ale ten se ani nehnul. Už je to nějakou dobu, co jsem viděl tuhle podívanou.

„Ta figurína se pohnula! Proč nechápeš, jak je to důležité!”

„Auauauau! Jsou démoni, co vyrobili hýbající se brnění, víš!”

Démon. Jak jsem ten termín zaslechl, vzpomněl jsem si na náš cíl. Nepřišli jsme sem, abychom polapili hýbající se figurínu. Přišel jsem sem získat tento dům. Ale zajistit si dům a vyjasnit tu záhadu pohybující se figuríny... Není to tak, že nemůžu udělat oboje.

„Zanobo, pusť ho, prosím.”

„Bé, ale mistře.”

„Cliff mluví rozumně.”

Zanoba uvolnil své sevření. Cliff okamžitě padl na zem, já jsem jej okamžitě vyléčil léčivou magií. Takový uplakánek.

„Možná že tahle figurína je ten démon.”

„Hm.”

„Možná tu není jenom jeden. Pojďme najít a polapit zbytek. Možná najdeme plány té figuríny.”

„Ach, aha, určitě!” řekl Zanoba s přesvědčeným výrazem na tváři.

„Dneska nebudeme spát. Pořádně to tu prohledáme a zjistíme, kde se ta panenka skrývala.”

A tak započalo třetí pátrání.

Část 5

Není tu kde schovat takhle velkou panenku. Když jsme dům dvakrát prohledali, shodli jsme se na tom, že tu žádné takové místo není. Napadlo mě, že by něco mohlo být na zahradě, co jsme neprohlédli, ale nic tam nebylo. Ve sněhu byly stopy od figuríny, ale to bylo všechno.

A proto mě napadlo, že je tu někde tajná místnost. Tenhle dům postavili symetricky. Pokud budeme hledat nesymetrickou část, možná něco najdeme.

Tohle jsem si pomyslel a zkusil jsem na půdorysu obou pater najít něco pochybného, ale nic jsem nenašel. Tím myslím, vnitřek domu byl příliš tmavý. I kdyby tu bylo něco nezvyklého, možná bychom si toho nevšimli.

„Možná by bylo lepší to tu znovu prohledat zítra v poledne.”

Souhlasili jsme s Cliffovým návrhem a rozhodli jsme se znovu pátrat zítra.

Před tím pátráním jsem tu figurínu zanesl zpět na Magickou univerzitu. Když se na to díváte z té lepší stránky, ta nalezená panenka je celkem stará. To, co původně vypadalo vybledle, je bílý nátěr, co se kvůli hnilobě začal odlupovat.

„To je nová mistrova figurína?”

Myslel jsem si, že Julie bude vyděšená, ale neměl jsem se čeho bát. Dívala se na ni zvědavě.

„Chceš, abych ji vyčistila?”

Slyšel jsem o tom. Zdá se, že Zanoba jí někdy dává za úkol, aby vyčistila jeho nově koupené panenky. Zanoba říká, že to je k prohloubení pochopení panenek. Zdá se, že nejlepší způsob, jak panenku vyčistit a naleštit, je soucitně ji otírat. Dostalo se jí dobrého vzdělání.

„Jak ji můžeme přimět se znovu pohybovat?”

„Až prohledáme vilu, tak to prozkoumáme.”

Vypadalo to, že se Zanoba nemohl dočkat, až začne zkoumat tuhle panenku. Já ten pocit chápu. Chápu to, ale chci, aby ses uklidnil. Prozatím jsme ji zavřeli do truhly, co jsem vyrobil zemní magií. Bylo by zlé, kdyby na Julii zaútočila, když tady nebudeme.
---------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>