Kapitola 93 - Věci před svatbou II (6-9)

Část 6

Vrátil jsem se do domu. Koupil jsem velké množství svítilen, abych osvítil všechny pokoje. Rozdrtil jsem všechny možnosti, o kterých jsem nepřemýšlel, když jsem sem přišel poprvé. Také jsem prozkoumal krb. Strčil jsem dovnitř hlavu, abych se na něj pořádně podíval.

„Hmm, změnilo se to...”

Dokončil jsem prohlídku krbu, zatímco jsem strhl trochu sazí a pavučin. Pak jsem si všiml, co včera způsobilo ten můj divný pocit. Podlaha nebyla od sazí. Všechno bylo precizně otřené, jako by to někdo uklidil. Když tak o tom přemýšlím, ta látka, co měla panenka na nohou, byla černá. Možná že tou látkou každou noc uklízela dům. Ne, kdyby používala takovou látku, tak by to dům zamazalo. Byla celkem černá... Och, nebyla ta látka náhodou magický nástroj? Ne, tohle prozatím stranou.

Takže, horní patro, přízemí sklep. ...Sklep je pořád podezřelý.

Vzal jsem do sklepa pár svítilen. Jelikož by mohly vypotřebovat kyslík, nechal jsem dveře otevřené. Zvážil jsem možnost, že by něco mohlo být schované uprostřed schodiště, a tak jsem ho taky prozkoumal.

Na opuštěném místě ve sklepě jsem rozložil svítilny.

„Podívej! Je světlo jako v poledne!” Byl možná řekl nějaký člověk z pohádky.

„Když je takhle jasno, tak to vidím na první pohled.”

Na kraji sklepa. Ta stěna z dřevěných prken. Když jsme ve tmě používali jenom jednu nebo dvě svítilny, neviděl jsem to jasně, ale s takovým světlem jsem to viděl jasně. V rohu stěny byl tmavý čtverec.

Jsou to tajné dveře.

Jsem si jistý, že když je poprvé vyrobili, tak se nedaly rozeznat jen s trochou světla. Ale díky času se ta část, co se otvírala a zavírala, ušpinila a vystoupila do prostoru. I na zemi je ta část, kde se to otvírá a zavírá, jasně vyrytá.

„Dobrá, pojďme dovnitř!”

Cliff se nadšeně pohnul ke dveřím. Já jsem se podíval ke dveřím svým okem předpovídání, abych se připravil na možný útok. Ale Cliff se okamžitě zastavil.

„Co je?”

„Nevím, jak to mám otevřít.”

Jelikož to řekl, také jsem se podíval. Není tam drážka, co je běžná u posunovacích dveří, ani tam není klika. I když je to takhle, nejdou nám ani odtlačit.

„Mistře, mám je rozbít?” navrhl Zanoba.

Ale já zakroutil hlavou. Ačkoli bych je mohl spravit, vážně se mi nechtělo je rozbíjet.

„Hmm...”

Podíval jsem se na zem. Byla tam stopa po tom, jak se dveře otvíraly a zavíraly. Je jisté, že se otvírají. Dveře se otvírají na tuhle stranu.

„Nic.”

A všiml jsem si, že jedna ta stopa je mírně jiná. Stopa otevíraných dveří začínala na třetím prkně vlevo. Vyklouzla tam část tmavých dřevěných dveří.

A pak se tam otevřela malá zásuvka. Jako ve vesnici ninjů, kterou jsem navštívil se školou na základce. Byly tam tajné dveře.

Vzpomněl jsem si na ten pocit a zkusil jsem potáhnout za levý okraj. Ozvalo se giii. Ale neotevřelo se to. Je to těžké.

„Zanobo, zkus tady zatlačit.”

„Hm.”

Nechal jsem to udělat Zanobu. A pak ty dveře vyloudily zvuk jako kirikiri, jak se zvedly a otvíraly se. Ten zvuk uprostřed noci byl tenhle zvuk? Na vnitřní straně tajných dveří byla klika. Pravděpodobně proto, aby se to zevnitř snáze zavíralo.

„Nemyslím si, že tam je nějaká past... ale možná tam něco je, takže si dávejte pozor,” řekl jsem, jak jsem vešel dovnitř a ozářil to tam svítilnou. Možnost pasti nebo překvapivého útoku skončila jen jako pomyslný strach.

Byla tam malá místnost. Jeden stůl, jediný dřevěný podstavec. To je všechno.

Na stole leželo několik knih a kalamář. Co se týče kalamáře, víčko bylo rozbité a obsah se odpařil.

Co se týče toho podstavce, nevím, jakým slovem to mám popsat. Možná je to podobné rakvi. Je to prostě kus dřeva podobné velikosti. Mám pocit, že povrch je prohnutý do tvaru té panenky.

Když jsem se zblízka podíval na místo, kam by pasovala hlava... v části, kde by byly oči byly zasazené průhledné kameny. Intuitivně jsem cítil, že tady ta dotyčná panenka spala. S největší pravděpodobností se tu ukládala a nabíjela se... ne, pravděpodobně jí to dodávalo magickou moc.

„Cliffe, víš, co to je za podstavec?”

„Ne, tohle je poprvé, co něco takového vidím.”

Cliff potřásl hlavou. Já se toho podstavce bázlivě dotkl. Nemyslím si, že se to najednou zavře, ale...

Natáhl jsem ruku po jedné konkrétní knize, co byla na stole. Pochopil jsem, že tam bez povšimnutí ležela velmi dlouho, ale naštěstí nebylo ani stopy po tom, že by se do ní pustil hmyz. Ta panenka vymýtala i hmyz?

Na obálce byl název a znak. Ten titulek se nedal přečíst. Když jsem ji otevřel, i text je nečitelný. Pokud je to psáno písmem, co nedokážu přečíst, pak to znamená, že to je buď řečí Nebeského boha nebo řečí Mořského boha. Nebo by to mohlo být napsané nějakou jinou menší řečí.

Ale mám pocit, že jak ten znak, tak ta písmena už jsem někde viděl. Kde to bylo? Bylo to v knihovně Magické univerzity?

Otočil jsem stránku. Tam bylo rozkreslených pár postav. Postava lidského těla, je to magická formace. Navíc když jsem otočil na další stránku, ukázala se lidská postava se čtyřma rukama a nohama.

„...Zanobo.”

„Ano.”

Zanoba, co čekal u dveří, přišel ke mně.

„Myslím, že tohle bylo napsané v té panence, ale co si o tom myslíš ty?”

„Nepřečtu to. Ale bez pochyby je to ono.”

„Co, ukažte mi to.”

Když Cliff zaslechl tenhle náš hovor, strčil mezi nás hlavu.

Zatímco jsem zlehka obracel stránky, společně jsme si tu knížku prohlíželi. Vazba, co ty stránky držela pohromadě, byla celkem stará a zdálo se, že se to každou chvilku rozpadne. Nákres, šipka a text. I kdyby to byl komentář nebo vysvětlení, vůbec to nechápu. Ilustrace částí paží, magické kruhy, ukazatele a nějaké poznámky. Různými směry jsou po krajích napsané takové poznámky.

„Pokud se prostě díváte na ty nákresy, tak to připomíná magické kruhy magických nástrojů,” řekl Cliff.

„Vážně?”

„Och, rozumím tomu, protože to poslední dobu studuju, viděl jsem podobné magické formace. Možná že je ta panenka magický nástroj.”

„Aha.”

Zkusil jsem vytvořit hypotézu. Předchozí obyvatel tohoto domu. Ne, možná úplně první majitel pravděpodobně studoval panenky. Tenhle magický kruh možná zabrousil na nějaké tabu, takže to studoval potají. Myslím, že ta panenka se snažila tenhle dům chránit jako bezpečnostní stráž. A první majitel ji zpola dokončil. Podle toho, jak ta panenka vypadala, se zdálo, že tam zbývalo ještě dost problémů, ale uspěl v tom, že byl schopen zařídit, aby se pohybovala po vile a bojovala.

Ale první majitel zmizel. Ať už se odstěhoval a nechal to tu nedokončené nebo se na to přišlo a oni ho chytili, to nevím. Je velmi pravděpodobné, že zemřel v nějaké nečekané nehodě a zůstaly jenom výsledky jeho výzkumu.

Pravděpodobně... ta panenka nejprve možná jenom celou dobu spala na tomhle podstavci. Ale z nějakého důvodu začala fungovat. Pohybovala se po domě a uklízela a začala se chovat tak, že odrážela vetřelce. Možná byla naprogramovaná tak, že až skončí s úklidem, má se vrátit sem na podstavec a dobít se.

Bohužel si myslím, že toho člověka, co byl zavražděn, ta panenka rozpoznala jako vetřelce.

Ale kdyby vyšla na zahradu, tak by nebylo žádným překvapením, kdyby ji někdo viděl, ale... Ne, vstupní dveře byly rozbité, že? Když tak o tom přemýšlím, v celém domě byly rozbité jenom ty dveře. Předchozí nájemník je možná vyměnil. Jako bezpečnostní opatření nebo něco. Jelikož se tvar dveří změnil, panenka nebyla schopná je otevřít. Původně měla naprogramováno, aby hlídala zahradu, ale vzdala to, protože se dveře nedaly otevřít.

Ale když jsme přišli my, dveře jsme rozbili. A proto šla panenka dle svého programu obejít zahradu. A minuli jsme se. Když jsme se vrátili na horní patro, dohnala nás. Tahle dedukce se mi nezdá divná.

„Každopádně se zdá, že tu žádné další panenky nejsou.”

Tím myslím, že tento případ je uzavřen.

Část 7

Z prozíravosti jsem v domě dále obezřetně pátral a kontroloval jeho stav dalších několik dní. Taky jsem neslyšel ten zvuk uprostřed noci. Je to bezpečné.

Zašel jsem za realitním makléřem a dokončil formální souhlas s koupí pozemku. Co se týče totožnosti toho zlého ducha, řekli jsme, že to byl zlý démon, co se skrýval ve sklepě.

Od zítřka byl volný jejich řemeslník a provede opravy a úklid. Zeptali se mě, jestli chci, aby jejich agentura koupila všechno včetně nábytku, ale já jsem se rozhodl jen pro holé minimum věcí. Bude lepší, když se porozhlédnu spolu se Sylphy. Takhle řečeno, je to můj japonský smysl? Jelikož bylo pár věcí, v kterých jsem chtěl sám vypomoct, ve skutečnosti se budeme moct nastěhovat až za půl měsíce. Od teď mám před očima Sylphinu usmívající se tvář.

„Vidíš, tohle je náš dům!”

„Kyaa, Rudi, ten je krásný.”

„Přece jen je tu spoustu pokojů, i když budeme mít hodně dětí, tak to bude v pohodě!”

„Ty myslíš i na budoucnost, úžasné, obejmi mě!”

„Samozřejmě, zlato, postel je už připravená.”

„Rudi, sněz mě!”

Ale má tvář by neměla být zženštilá. …Není to vhodná tvář.

Ha, Rudi, dokázal jsi připravit jen takovýhle dům?

Sylphy by něco takového neřekla. Jo, není tak sobecká.

Stejně to byl výsledek dřiny. Dům vyklidili a já ho odkoupil jen během pár dnů, taky se mi do rukou dostala panenka, co v něm strašila. Ta panenka je rozhodně magický nástroj. Normálně by nebylo dobré, kdybyste takové věci nepředali Magické gildě. No co, já ještě k Magické gildě nepatřím, takže na tom nesejde. Jelikož to bylo součástí domu, co jsem koupil, prostě jsem si ji přivlastnil, tak.

Část 8

Když den skončil, rozhodl jsem se odnést výzkumné materiály, co byly ve sklepě. Zanoba nesl podstavec a já jsem nesl knihy. Použijeme to při studiu dotyčné pohyblivé panenky.

„Mistře.”

Po cestě zpět na magickou univerzitu. Mě Zanoba oslovil s vážným výrazem na tváři. Na rameni nesl ten obrovský podstavec. Dle jeho váhy nebyl evidentně vyrobený s ohledem na to, že by ho kdy někdo přenášel. To je možné jen kvůli tomu, že jde o Zanobu. Prozatím byl obalený látkou, ale když se na to člověk podívá z dálky, může se to zdát jako rakev.

„Copak?”

„Studium téhle pohyblivé panenky. Svěříš ho mě?”

Bezděky jsem si všiml jeho očí. Za hloubkou jeho kulatých brýlí bylo vidět nebývalé odhodlání.

Zanoba řekl: „Moje celkové množství magie je malé a mám nešikovné ruce. Dokonce i ten rudý drak, kterého se snažím vyrobit, tě jen zdržuje a vůbec nic nepokračuje, mistře.”

Tak to není. On to řekl zlehka, ale já na mysli cítil tíhu jeho starostí. Nebyla to věc, co by říkal lehce.

„Ale s něčím takovýmhle před sebou si myslím, že bych možná něco zvládl. Když jsem se podíval na tu knížku, myslím, že chápu, co chtěl pisatel udělat.”

Hmm.

Vážně?

Jelikož oba dva milují panenky, možná je v tom něco, co dokáží pochopit jenom oni. I když nerozumí řeči, možná něco cítí.

„Nějakou dobu mi bude trvat, než ten výzkum pochopím. I když kdyby ses do toho pustil ty, mistře, pokročilo by to rychleji.”

Nemůžu si dovolit strávit veškerý svůj čas výzkumem této panenky. Možná to půjde, pokud to povolím Zanobovi. Ale.

„Co budeš dělat, pokud se ta panenka zase začne chovat agresivně?”

„I kdyby ta panenka na čas utekla, co se mě týče, budu ji schopen dopadnout bez zranění. Mistře, určitě jsi to taky viděl?”

No, v tomhle ohledu tu není žádný problém. A bylo by trochu strašidelné, kdyby se začala pohybovat uprostřed noci, ale možná když se nenabije na podstavci, nebude schopná se pohybovat. Jak se dalo čekat, není vhodné, abychom ji skladovali v Zanobově pokoji, radši bychom si od Magické univerzity měli vypůjčit laboratoř. Místnost s pevnými dveřmi. Ne, jelikož možná používá nějakou zapovězenou techniku, bylo by lepší provádět výzkum na jiném místě...? Nanahoshi a já jsme možná taky na hraně kvůli našemu studiu teleportační magie, ačkoli si myslím, že to je v pořádku. Jen pro případ se zeptám na Nanahoshin názor, myslím že je členem gildy řádu A.

„Prosím, mistře, až se tvůj plán dokončí, nechci, aby to dopadlo tak, že budu akorát poskytovat peníze.”

„...”

Ale Zanoba o tom také uvažoval z různých pohledů. Ačkoli se trochu bojím, neboť když přijde na sošky a panenky, tak je velmi prostoduchý. To řekl člověk, co to dopustil.

„Prosím! Nech tohle studium na mě!”

Když jsem zmlkl, zdálo se, že si to Zanoba špatně vyložil. Na místě poklekl. Položil podstavec na zem a s rukama doširoka rozpaženýma padl na místě na zem. Jakou mám jinou možnost, když tady tlučeš hlavou o zem, ve sněhu.

„Rozumím. Zanobo, postav se! Nechám to na tobě.”

„Skutečně?!”

Když jsem to řekl, Zanoba se spěšně postavil. Tvář mu přetékala radostí. Co se tohohle chlápka týká, jeho proměny jsou rychlé.

„Ale pokud to nějakou náhodou bude zahrnovat oblast zakázané techniky...”

„Je to zakázaná technika?”

„No, jelikož si od Magické univerzity půjčím laboratoř, prozatím to studuj tam.”

„...Děkuju!”

Zanoba znovu hluboce sklonil hlavu. Při tom pohybu se část podstavce prohnala kolem mojí tváře a jen tak tak minula špičku mého nosu. To bylo nebezpečné. Co budeš dělat, pokud se mi strefíš do hlavy.

„Vy dva, snažte se tak moc nevyčnívat, když jste venku,” zamumlal Cliff nakonec.

Část 9

A tak Zanoba započal výzkum autonomní panenky a já získal dům.

Jako další je renovace.
--------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>