Kapitola 97 - Svatební oslava, konec (4-7)

Část 4

Když jsem se vrátil zpět do domu, Elinalize a Sylphy zrovna scházely ze schodů. Elinalize měla oči trochu napuchlé, ale tvářila se tak nějak posilněně.

„Ach, Rudi. Paní Ariel...?”

„Zrovna se vrátila domů.”

„Aha... promiň, že jsem to nechala na tobě. Řekla paní Ariel něco?”

„Že tě nechává v mých rukách.”

Přemýšlím, jak bych měl promluvit o tom souboji. A zrovna jak jsem o tom přemýšlel, Cliff to vyhrkl.

„Luke Rudea najednou vyzval na souboj. Ale co jiného čekat od Rudea. Jediným úderem protivníka vyřídil. Kdybych vám tak mohl ukázat zjev toho nesnesitelného chlapa, jak si držel ruku a dřepěl na zemi.”

Co jiného od Cliffa čekat. Nedokáže číst atmosféru. Vážně na tom nesejde, ale zdá se, že Cliff Luka nemá moc rád, co? Ne, no, řekněme, že to je jedno.

Když to Sylphy zaslechla, stáhla obočí.

„Rudi, ty ses popral s Lukem?”

„Ne, spíš než rvačka to bylo víc jako souboj v přítomnosti princezny Ariel.”

„...Aha. Luke si to chtěl určitě také potvrdit.”

„Co?”

„Tvoji sílu. Přece jenom až do teď mě a paní Ariel chránil vlastním tělem Luke.”

Když to říká takhle, tak to není tak, jako že to nechápu. Ale vážně přemýšlím, jestli Luke jako horkokrevný muž přemýšlel o tomhle. Hádám, že bych neměl svévolně rozhodovat o člověku jen na základě předpojatých představ. Hádám, že by to znamenalo, že ten chlápek je také muž. Přece jen mají odvahu, kluci ji prostě mají.

Nebo spíš i když moje manželka zrovna slyšela, že jejího manžela vyzvali na souboj, pročpak se asi o mě nebojí nebo něco. Vždyť protivník používal skutečný meč.

„Ale děkuju, Rudi.”

„Za co?”

„Že jsi šel na Luka zlehka. Jelikož je Luke slabý, pokud bys to vzal vážně, tak by umřel, ne?”

Tak nějak se zdá, že si od samého začátku nedokáže představit, že bych prohrál. Nejsem ani zraněný a po Cliffově vysvětlení se zdá, že nemá důvod se strachovat. Když se tohle vyřešilo, Luke je taky ubohý. Když si pomyslím, že ho Sylphy zhodnotila jako slabého.

„No, moje společnost odešla s tímhle pocitem a vy už jste domluvily?”

„Jo.”

Sylphy vesele přikývla.

Část 5

Takže, přece jen se zdá, že Elinalize je Sylphina babička. Jinými slovy Rawlsova matka.

Neboť všude kolem produkovala půlelfy v kombinaci její kletby a její původní povahy, problémy nikdy nepřestaly. Zdá se že Elinalizin způsob chování se za posledních pár desetiletí jenom zlepšil. Poté žila, aniž by se zapletla do nějakého většího problému.

Ale zdroj toho zla i teď stále zůstává, je pevně zakořeněný. Konkrétně se zdá, že její období strávené s elfy bylo strašné.

Když se někdo dozvěděl, že je někdo Elinaliziným dítětem, bylo jen přirozené se mu vyhnout. Pronásledovali je a nechovali se k nim jako k lidem. Nakonec je vyhnali z vesnice. Zdá se, že se to stalo nesčetněkrát. Zdá se, že už se víc než párkrát stalo, že děti nebo vnoučata Elinalize jen tak mimochodem urážely.

A proto když Elinalize porodí, nikdy neodhalí vlastní jméno. Stará se o ně, dokud nedospějí a když se dokáží postarat samy o sebe, zpřetrhá s nimi veškerá pouta. Zdá se, že to takhle pokračovalo.

Zdá se, že si na první pohled uvědomila, že Sylphy je její vnouče nebo pravnouče. Ale zdá se, že přemýšlela, že se s ní bude vídat, co nejméně to bude možné. Ale když viděla, jak se Sylphy vdává a je tak šťastná, nakonec ji přemohly emoce a rozplakala se.

Je to hutný příběh. Mám pocit, jako kdyby mi měly každou chvilku bezděky vytrysknout slzy.

Ale jelikož se to vyřešilo uspokojivým způsobem, přijde jí zbytečné přijímat nějaké mizerné pokusy o útěchu.

Když jsme si ten příběh vyslechli, Cliff si mě zavolal do rohu.

„Rudee.”

„Copak, seniore Cliffe?”

„Toho seniora si nech, a tu zdvořilost taky. Ode dneška mi prosím říkej Cliffe. Ne, udělej to.”

Rozkaz seniora, co? Ne, přestanu si z toho tropit žerty.

„Ale týká se to Lize...”

„Jo.”

„Lize je upřímně jiná, než co jsem myslel.”

„...Och a?”

Jak se dalo čekat, zklamalo ho to, co? Není to tak, že bych tomu nerozuměl. I když dám stranou děti, partner, kterého měl vždycky rád a myslel na něj, měl už i vnoučata. Navíc podle toho příběhu, co jsme si vyslechli, se zdá, že je možné, že má i pravnoučata. Kdybych byl na jeho místě, tak by mě to šokovalo.

I když říkám tohle, pokud po tomhle příběhu řekne: „Pomoz mi se s ní rozejít.” Jak se dá čekat, i mě to naštve. Není to tak, že by Elinalize Cliffa podvedla. Cliff si to sám špatně vyložil a začal ji mít rád. Být rozčarovaný poté, co se dozvěděl pravdu, je běžné, ale znechutilo by mě to.

Ačkoli se ho nebudu snažit zastavit. Rozhodně bych s takovým smetím zpřetrhal veškerá pouta a řekl bych Elinalize, že nebude vadit, když ode dneška začne žít v tomhle domě. V tom případě v závislosti na Sylphině svolení by to mohlo skončit jako vztah pseudorodiče a dítěte... Ne, nebudu patřit nikomu jinému než Sylphy... ne, ale nepřímo se dá říct, že je to přece jen pro Sylphino dobro...

„Lize je ubožejší stvoření, než jsem si vůbec představoval. Rozhodně chci tu její kletbu zlomit. Jelikož jsem génius, myslím, že ji nakonec zlomím, ale... Abych zvedl tu jistotu, pomůžeš mi prosím?”

„...”

Kdo je tady smetí, ty hnuse?

Jsem to já.

Omlouvám se.

„Když sis vyslechl ten příběh, nebudeš rozčarovaný nebo něco, že ne?”

„Rozčarovaný? Není možné, abych si myslel něco takového. Co to říkáš?”

Byla to jediná hláška bez zaváhání.

„A-ale člověk, co máš rád, spal s různými partnery a i když pominu děti, má dokonce vnoučata, víš?”

„A co? Já jsem Milisův věřící. Bez ohledu na okolnosti mého partnera a jak moc se to liší od mého ideálu mám zodpovědnost tu osamocenou ženu, co řekla, že mě miluje, udělat šťastnou.”

Řekl to.

Chvěje se mi tělo. To je nebezpečné. Možná jsem na Cliffa trochu shlížel. Přemýšlím, jestli by po tomhle nebylo lepší mu říkat pane Cliffe.

„...Rozumím. Pokud je to něco, co zvládnu, tak ti pomůžu s čímkoli.”

„Jo, je uklidňující vědět, že si můžu vypůjčit tvoji moc.”

Potřásl jsem si s Cliffem rukou. Cliffova malá ruka tu mou uchopila v silném sevření.

„Ale přestaň s těmi zdvořilostmi. Ty a já jsme přátelé, ne?”

„V žádném případě.”

V mé hrudi pučel vůči Cliffovi respekt. I kdyby to měla být má chabá schopnost, stanu se jeho silou.

Část 6

Elinalize a Cliff konečně odešli. Jsme tu se Sylphy sami.

My dva jsme uklízeli místnost, co hosté zašpinili. I když říkám, že tam byl nepořádek, byla to v podstatě skupina znalá slušného chování, v nejhorším případě je to o tom, že jsme vytřeli, co se rozlilo na podlaze. Zůstalo trochu jídla, ale to je lepší než nemít dost, ne? No, to budeme mít dneska na večeři.

Když jsme douklízeli, slunce už zapadlo a okolí se ponořilo do tmy. Rozsvítil jsem a vrátil se do obýváku. Když jsem se posadil na pohovku pro tři, Sylphy si tiše přisedla ke mně.

„Stalo se hodně věcí, ale není skvělé, že to šlo dobře?” řekla Sylphy a zasmála se, zatímco si opřela hlavu o moje rameno. Po tomhle jediném dni jsem najednou utahaný.

„To je pravda.”

Když jsem jí dal ruku kolem ramen, Sylphy mi naprosto svěřila váhu svého těla. Potom jsem jí zabořil tvář do vlasů a nadechl se té vůně. Hmm, je to sladká vůně.

„Rudi, to lechtá.”

I když Sylphy řekla tohle, nezdálo se, že by se jí to nelíbilo. Kvůli čemuž jsem přesně takhle pokračoval v očichávání.

„Rudi... já, víš. Myslím, že si nechám narůst vlasy,” řekla Sylphy najednou.

Nechat si narůst vlasy. V minulosti jsem jí to mnohokrát navrhl, ale ona to vždycky odmítla. V minulosti jsem si vždycky myslel, že by Sylphy slušely dva copánky nebo vysoký ohon, ale nikdy mě nenapadlo, že by na to došlo.

„...Jestlipak je to v pořádku?”

„Proč je to zase tak zdvořilé?”

„Protože je to vážná diskuze.”

„Ehm, vždyť to není zase tak vážné, víš? Já taky... hele, moje vlasy už nejsou zelené, ne? A i paní Ariel mi řekla, abych zženštila. Ale ve škole mám pořád v plánu nosit kalhoty. Myslela jsem si, že by bylo lepší si aspoň nechat narůst vlasy.”

Teď už to chápu. To znamená, že už z toho nemá složité pocity, co?

„Nebudeš nosit uniformu pro dívky?”

„Ne, nebude mi slušet.”

Ale já si to nemyslím. Dobrá, příště jí jednu koupím. A jenom s tím to bude v pohodě.

„No, ale i já tě chci vidět s dlouhými vlasy. Není pochyb o tom, že to určitě bude roztomilé. I když už teď jsi roztomilá.”

„Ech~ děkuju... Jo. Tak si je nechám narůst.”

Teď, když na to došlo, bude možná brzy na čase se rozloučit s touhle krátkovlasou Sylphy, co? Nebylo by dobré, kdybych si ji pevně nevryl do paměti, dokud ještě můžu. Ne, ale pokud si vlasy ostříhá, tak ji zase brzy uvidím.

„Aby mě Rudi pořád miloval, nebylo by dobré, kdyby se nesnažila ze všech sil.”

Co to je s touhle hláškou? Rozpláču se z toho. Proč mě tolik miluje?

...Nebylo by dobré, kdybych se také nesnažil, aby to nedopadlo tak, že by mě nenáviděla. Typ ore-sama... to se zdá trochu mimo, takže na to zapomenu. Přestanu s tím zabedněným typem (pozn.: no, to jsem zvědavá) a budu mířit na vnímavého muže. Nevím, jestli to zvládnu nebo ne, ale... Ne, budu se snažit.

„Sylphy, za dnešek ti děkuju.”

„Jo, i já tobě, Rudi.”

Ale jak se dalo čekat, pro dnešek jsem unavený, pojďme do lázně a v klidu si to užijme.

Přesně takhle jsem se oženil se Sylphy.
----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>