Kapitola 98 - Život v domě (1-3)

Část 1

Od té doby, co jsem se oženil se Sylphy, uplynuly dva měsíce.

Na Magické univerzitě začíná nový semestr, taky jsem povýšil na druháka.

Můj životní styl se velmi změnil. Zaprvé jsem se odstěhoval z kolejí, stal se z toho životní styl docházení z domu.

Ráno se probouzím ve velké posteli ve vlastní ložnici. Pokud vedle mě v té chvíli spí Sylphy, dám jí pusu na dobré ráno. Sylphy ráno vstává brzy, ve stejnou dobu jako já.

Poté provádím svůj trénink, co už se mi stal denní rutinou. Běhám kolem okolí a pak máchám kamenným mečem, co jsem vyrobil před soubojem s Lukem. Stejně jako vždycky se nedokážu odít do Bojového ducha. Ale není to tak, že by ten trénink byl zbytečný.

Během mého tréninku se někdy z nějakého důvodu ukáže i Badigadi. Kdyby se zasmál svým obvyklým hlasitým způsobem, tak by to sousedy obtěžovalo, ale vážně se k němu nemůžu chovat tak krutě.

Badigadi mi při tréninku někdy dělá protivníka. Pokud byste to brali s ohledem na schopnosti, nedosahuje úrovně Ruijerda nebo Ghyslaine. Naopak by dokonce zaostal i za Paulem a Eris. Ne, spíš než abych řekl, že by zaostal, mám z toho pocit, že to dokáže, ale nedělá to. Očividně odbývá obranu. Protože má nesmrtelné tělo, určitě necítí tu potřebu.

Ty rady, co mi občas dává, jsou nečekaně přesné. Kdyby bojoval vážně, možná by byl značně silný.

Když se vrátím z tréninku, Sylphy mě přivítá s připravenou snídaní. Badigadi se s námi nasnídá a brzy nato zmizí.

Badigadiho chování je vždycky záhada. O čempak asi přemýšlí. ...Ale nemám pocit, že by přemýšlel o moc věcech.

Ve dnech, kdy Badigadi nepřijde, během snídaně flirtujeme.

Například s „Aa~” (pozn.: pro méně zběhlé Jedná se o japonskou klasiku, kdy se zamilovaný pár navzájem krmí.)

Část 2

Po snídani jdeme na Magickou univerzitu. Je to zhruba 30 minut chůze od školy. Zanoba řekl, že je to trochu nepraktické, ale nezdá se mi, že by to bylo nějak moc daleko. Když běžíte, je to nedaleko.

Obvykle dorazíme tak nějak brzy před vyučováním. Se Sylphy se loučím před kolejemi.

Potom mám trochu volného času, takže se jdu podívat na Cliffa nebo Zanobu.

Cliff celé dopoledne tráví výzkumem kletby. Poté, co si vypůjčil laboratoř, tam tráví čas rozebíráním magických předmětů obdařených magickou mocí a pročítáním knih a zkoumáním jejich magických kruhů. Zdá se, že nakonec má v úmyslu začít vyrábět originální magický předmět.

„I když jsme řekli, že tu kletbu přesuneme, přece jenom ani nedokážu odhadnout, jak to udělat. Ale pokud je má hypotéza správná, mělo by to být možné s pomocí magického nástroje, co dokáže potlačit kletbu.”

Ta hypotéza je něco ve smyslu: „magické předměty obdařené magickou mocí” a „kletby” jsou stejný druh. Pokud je předmět prokletý, pak je to „magický předmět obdařený magickou mocí”. Pokud je člověk prokletý, pak je to „prokleté dítě”. To to znamená. Jinými slovy pokud se dá něco provést s účinkem „magických předmětů obdařených magickou mocí, pak by mělo být možné udělat něco i s „kletbami”. Něco a nějak jsou celkem mlhavé termíny, co neustále vystávají, ale výzkum teprve začal, takže je to jenom o tom to vypíchnout.

„Momentálně nemám nic, o co bych tě mohl požádat. Jelikož je to přece jenom můj výzkum, prosím, nech mě to udělat. Samozřejmě nemám v úmyslu tě přezírat, ale taky mám svou hrdost.”

To řekl tónem dítěte, co si myslí, že mu někdo vezme jeho hračku. Když dám stranou Nanahoshi, i kdybych mu pomohl, nedokážu si představit, že by to přineslo nějak velký pokrok.

Jen tak mimochodem pokud za ním jdu odpoledne, je vysoká pravděpodobnost, že tam narazím na Elinalize v jejím přilnavém módu, takže se tomu snažím vyhnout.

Je časté, že Zanoba tráví každý den celý den ve své laboratoři. V podstatě většinu času tráví luštěním poznámek, co jsme našli ve vile, nebo třením tváří o tvář té automatické panenky, co jsme našly. Ještě stále nemá žádné výsledky, ale s tím se nedá nic dělat. Zanobova vášeň k panenkám je skutečná. Jsem si jistý, že ta tajemství automatické panenky nakonec vyřeší.

„Prosím, postarej se o Julii, mistře. Já nějak zvládnu tyhle věci.”

Mám v úmyslu mu věřit a nechat to na Zanobovi. Ale zdá se, že se Zanoba bojí, že nedokážu zůstat trpělivý a vložím se do toho. Zdá se, že si naprosto myslí, že pokud mu pomůžu, výzkum rychle skončí. Oba dva na mě kladou příliš velká očekávání. I když o věcech mimo svou specializaci nevím. Ale jelikož mě opomíjeli, bylo mi trochu smutno.

Jen tak mimochodem, výroba sochy rudého draka pomalu pokračuje během odpočinku od výzkumu.

Julie je nedaleko a vyrábí sošku. Kvůli práci dostala stůl a oddala se jenom tréninku.

„Velmistře, i dneska mě prosím uč.”

Jelikož to dopadlo tak, že ji nemůžu učit magii v noci, učím ji zemskou magii ráno. Už je to skoro rok, co jsme ji potkali. Její růst je tak nějak význačný, ale abychom uskutečnili plán velkovýroby, je to pořád ještě daleká budoucnost. Prozatím nemáme jinou možnost než upřímně pokračovat v opakovaném tréninku.

Sylphy tvrdí, že pokud člověk od dětství neustále používá stejný typ magie, zvýší se jeho přesnost. Nenaučil jsem Julii nic jiného, učí se jenom zemní magii. Pokud je Sylphina teorie správná, mohl by se z Julie stát expert na zemní magii. Jsem si jistý, že nebude vadit, když s další etapou počkáme, až trochu vyroste. Není třeba spěchat.

Část 3

V poledne jdu do jídelny. Padl nápad, že bychom i obědy připravovali doma, ale došlo k různým věcem a zamítlo se to.

Stalo se, že na okraji prvního podlaží máme své exkluzivní místo. I když říkám 'my', v podstatě je to jen Zanoba, Julie a já. A občas se přidají Badigadi, Cliff, Elinalize, Rinia a Pursena.

A taky se tu každý den ukáží Luke nebo Sylphy. Není to tak, že by s námi jedli, ale prohodí s námi pár slov a pak se vrátí. Je to údajně způsob, jak ukázat, že Ariel a já máme takové spojení.

Luke nijak zvlášť o ničem nemluví, ale poslední dobou jsem tak nějak začal flirtovat se „seniorem Feddsem”, který více zženštil, jak mu rostou vlasy. I když říkám tohle, jelikož se zdá, že je pořád hodně lidí, co si myslí, že je muž, když nás vidí, někteří chlápci se na nás dívají divně.

Když je Sylphy „Feddsem”, zdá se, že nechce, abych se k ní na veřejnosti moc tulil. Jednou jsem jí zkusil pohladit po zadku a ona mi ukázala tu příšerně zasmušilou tvář. Nenaštvala se, ani na mě nezahlížela, jen se zatvářila vážně smutně. Zdá se, že vážně chce, abych se vyhnul úchylárnám, když se lidé dívají.

Což je asi přirozené. I když Sylphy není ten typ, co by nějak moc dával na názor veřejnosti, bylo by nepříjemné, kdyby vašeho manžela považovali za opici, co se sexuálně vzruší úplně kdekoli. Alespoň před ní se chci jevit atraktivně.

Po obědě jdu na vyučování. Jako vždycky, jsou to hodiny pokročilé léčivé magie a mírně pokročilé detoxikační magie. Pursena sedí v lavici vedle mě a nedělá nic kromě opakování, vzájemného aktivování léčivé magie nebo jezení masa. Ve dnech, kdy nejsou žádné hodiny, vyučuji Riniu útočnou magii.

„Poslední dobou ses nás přestal dotýkat, šéfe, mňau.”

„I když je ten tvůj pach vzrušení úžasný, jelikož na nás nikdy nevztáhneš ruku, je to silně nepříjemné, haf.”

Ty dvě nedokážou skrýt překvapení nad tím, jak si dokážu udržet svůj rozum. Jelikož jsem se rozhodl ochránit Sylphinu čest, jiné ženy jsou tabu. Pursena čas od času vypustí „uffun haf”, ale mám pocit, že ze mě dělá hlupáka, takže to prostě ignoruju. Jelikož Rinia je lhostejná ohledně různých věcí, čas od času jdou naprosto vidět její kalhotky, ale snažím se se na ně dívat co možná nejméně. To jen, že hloubka mého celoživotního studia dostává jiný směr, dneska byly světle modré.

Brzy odpoledne se ukazuju u Nanahoshi v laboratoři. Je stejná jako vždycky, chladná a nespolečenská.

Když se na to dívám poté, co se mi vrátila má sexuální tužba, ten pocit neštěstí mě přepadá častěji. Tady se to moc často nevidí, je to postava a rysy Japonce. Od té doby, co jsem se dostal do tohoto těla, se mi trochu změnily preference, takže neřeknu, že je to až tak skvělé. Ale každopádně cítím nostalgii. (pozn.: Tenhle odstavec byl hotový porod a ruku do ohně bych za něj nedala. Ale ve velmi volném smyslu by to tak zhruba odpovídalo).

„Tohle řeknu jen tak, ale pokud se mě jen dotkneš, poběžím s brekem za Orstedem.”

„Prosím, z toho mě vynech.”

Pokud na ni moc zírám, přijde s nějakou takovou hláškou. Ví, že se Orsteda přehnaně bojím. Samozřejmě nemám v úmyslu na ni vztáhnout ruku.

A proto je tahle výměna jen takové udržování vzdálenosti, je to něco jako potvrzení.

„...Fu.”

Nanahoshi je obvykle podrážděná, navíc i já se cítím trochu netrpělivě. Ale za tenhle poslední půl rok jsme zredukovali tu hromadu selhaných magických kruhů, co si šetřila. Mám pocit, že se dostáváme blíž k okamžiku, kdy dorazíme k další fázi.

Když skončím s Nanahoshinými experimenty, jdu se setkat se Sylphy. Sylphy v podstatě pokračuje stejně jako princeznin doprovod.

Jak se dalo čekat, dokonce i princezna Ariel bere ohledy na novomanžele. Po vyučování Sylphy dokončí práci bytí v Arielině blízkosti a vrací se se mnou domů. I když říkám tohle, jelikož princeznu hlídá i v noci, po společné večeři, malém úklidu a lázni se brzy vrací zpět do školy. Mám pocit, že jsem jí zdvojnásobil práci. Působím jí starosti. Ale zdá se, že sama Sylphy to tak nebere.

„Tak nějak se mi ulevilo, že máme dům.”

Takové byly její myšlenky.
-------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>