Kapitola 98 - Život v domě (4-6)

Část 4

Strážení v noci... začnu to označovat jako noční směna.

Sylphy má noční směnu dva dny z každých tří. Jinými slovy má jednou za tři dny jeden den volna. Když pomyslím, že do teď neměla žádné volné dny, je to značně nedostatečné.

To je díky Elinalize. Svolila být princezniným doprovodem. Vlastně jsem nikdy neviděl, že by spolu Elinalize a Ariel mluvily, ale zdá se, že spolu vycházejí celkem dobře. Smyslná Elinalize a precizní Ariel. Myslel jsem si, že budou jako voda a olej, ale zdá se, že to tak není. ...Podle Sylphy, Ariel není zase až tak pořádkumilovná. Něco v tom smyslu, že se přede mnou snaží vypadat dobře.

Ve dnech, kdy nemá noční směnu jdeme po cestě domů společně nakupovat na trh. Koupíme jídlo na tři dny. Ačkoli zdejší oblast se zaměřuje obecně na fazole, brambory a věci jako sušené maso, co se dá dobře uchovat. Je pomalu na čase, abych ochutnal rýži. Pokud bychom rozšířily kupecké stezky, co Nanahoshi založila, nebyli bychom schopní z jihu dovézt rýži, hm...

Když se vrátíme domů, navečeříme se. Sylphy sice vypadá jako děvče z atletického klubu, ale v kuchyni je zručná. Zdá se, že její repertoár není tak velký, ale vaří mi jídla s nostalgickou chutí.

Její smysl pro koření je podobný tomu, co jsem jedl ve vesnici Buina. Hádám, že to je přirozené, když se naučila vařit od Liliy.

Když si nasadí zástěru a energicky se pohybuje po kuchyni, je vážně roztomilá. Až tak moc, že ji chci zezadu obejmout. Jednou jsem jí nabídl, že jí s vařením pomůžu, ale byl jsem jemně odmítnut. Co se týče vaření jídla, zdá se, že to je věc, které není ochotná se vzdát. I když to není tak, že by byla kuchařka.

Nakonec bych jí rád zkusil navrhnout něco ve smyslu nahoty pod zástěrou, ale z nějakého důvodu ze sebe nedokážu setřást pocit, že to prostě odmítne.

Když nastane čas na večeři, občas máme hosty. I když jim říkám hosté, v podstatě je to těch deset jistých lidí, co jsme pozvali. Cliff a Elinalize nás navštěvují často. Nevím, jestli se Zanoba mírní, ale nechodí moc často.

Nanahoshi chodí zhruba jednou za měsíc kvůli lázni. Zdá se, že chce vážně chodit častěji, ale omezuje se. Řeknu to, jen abych zabránil nedorozuměním, ale nikdy jsem se nepokusil ji při koupeli šmírovat. Nevím, jestli si i Nanahoshi na tohle dává pozor, ale zásadně chodí, jen když je doma i Sylphy.

Část 5

Teď.

Večeře skončila a naši hosté odešli, zůstali jsme jenom my dva. Je to začátek sladkých chvilek.

Sylphy je ve dne jako „senior Fedds” impozantní. Jeden pohled z dálky stačí na to, aby lidi stáhli ocas mezi nohy a vyhnuli se jí. Ale ode mě vyžaduje atraktivnost a poctivost.

Naopak „Sylphy” v noci je deredere a navíc povolná. Poslechne, cokoli jí řeknu. I když lehkomyslně toužím po něčem výjimečně abnormálním a navíc úchylném, když to vyslovím, už je ochotná na to zareagovat. Sylphy měla tenhle názor: „V porovnání s lidmi v asurském královském paláci je to naprosto normální.”

Sylphy po mě nikdy nic nechce. Naopak.

„Všechny věci, co chceš dělat, chci dělat taky, Rudi.”

Když řekne něco takového, můj rozum je naprosto poražen.

Upřímně mám pocit, že mi to rozum odfouklo už několikrát a že jsem skončil tak, že jsem dělal všechno, co se mi zachtělo. Ale pokud toho využiju a budu dělat, co se mi zlíbí, pak si nemůžu pomoct a mám pocit, že se k Sylphy chovám jako k předmětu. Totiž, vážně mám rád erotické věci. O takovéhle situaci jsem vždycky snil.

Ale Sylphy je moje žena. Je to člověk, co má svou vlastní osobnost. V žádném případě není dobré, abych si dělal, co se mi zlíbí. Důstojnost, správně. Chci respektovat její důstojnost.

A to si sice myslím, ale nedokážu vzdorovat tomu svádění. Když se na mě podívá těma zamlženýma očima a řekne něco jako: „Nevadí, když to nebudeš snášet?” Už jenom po tom mám pocit, že je absurdní snažit se být trpělivý.

Jsem slabý člověk. Slova, co jsem chtěl jednou v životě zkusit říct. Slova, co jsem chtěl, aby mi jednou v životě někdo řekl. Věci, co jsem chtěl jednou v životě zkusit dělat. Věci, co jsem chtěl, aby mi jednou v životě někdo udělal. Mám pocit, že téměř všechno v téhle oblasti se za těhle dva a půl měsíce stalo...

Nenutil jsem ji, aby to přeháněla. Nenutil jsem ji, aby dělala věci, co nechce. Ale vážně pro ni chci udělat i něco ze své strany.

S touhle myšlenkou jsem se jí zkusil zeptat.

„Hele, Sylphy, nemáš nic, co bys chtěla, abych udělal?”

„Ech? ...Tak tu věc, co jsi mi předtím slíbil, vzpomínáš si?”

Jakmile jsem to uslyšel, okamžitě jsem přilepil hlavu k podlaze.

„Moc se omlouvám, nevzpomínám si.”

Upřímně jsem se omluvil. Sylphy mi nervózně zvedla hlavu a odpustila mi slovy: „Bylo to před rokem, takže se nedá nic dělat.” V takovýhle ohledech jsem možná na nic.

„Hele, Rudi, použil jsi to, ne? Rušivou magii Ranma. Chci, abys mě to naučil.”

„To je snadné přání. Naučím tě to ze všech svých sil.”

Jelikož je to takhle.

Dopadlo to tak, že se po večeři budeme navzájem učit magii. Konkrétně učit se navzájem.

„Prozatím jsem se naučila a dokážu použít až pokročilý řád léčivé magie. Rudi, ty chodíš na hodiny léčivé magie. Budu tě učit.”

Já jsem učil Sylphy rušivou magii a Sylphy učila mě němou léčivou magii. Takové to bylo schéma.

Pokud je to tohle, tak to nemá význam. Ale zdá se, že je mi vděčná i jen za to, že ji učím.

Přemýšlím, jestli je Sylphy ten oddaný typ. Přemýšlím, jestli já jsem ten typ, co se nedokáže cítit v pohodě, pokud neudělá něco na oplátku. Přemýšlím, jestli jsem ten typ, co druhého lituje, dokud mě nenechá udělat něco pro něj.

Ale němou léčivou magii jsem až do teď nebyl schopen zvládnout. Rozhodl jsem se vděčně přijmout její učení. No, jsem si jistý, že bude v pořádku, když celou situaci budu sledovat a pak zase něco navrhnu.

Takže. Pokud pochopíte teorii, dokážete rychle použít němou léčivou magii. Bylo období, kdy jsem si to také myslel.

„Ehm, ale já nemám pocit, že by se to nějak lišilo od jiných němých magií...”

Nedokázal jsem použít němou léčivou magii. I poté, co jsem si od Sylphy vyslechl teorii a zkusil jsem to uvést do praxe, jsem to pořád nedokázal.

„Rudi, mohlo by to být tak, že když tu techniku provádíš, tak nechápeš ten pocit?”

Teď když na to došlo a já jsem to konečně zaslechl. Uvědomil jsem si to, když na to poukázala. Ale nemůžu nic dělat s tím, že v léčivé magii nedokážu cítit ani část magického proudu.

Léčivá magie je to, když se dotknete těla druhého a pak dovnitř vpustíte proud své vlastní magické moci. Poslaná magická moc pozmění magickou moc pacienta a zahojí zranění. Jinými slovy je to pocit, když používáte svou magickou moc, abyste zasáhli do magické moci pacienta a vyléčili jeho zranění. Já jsem člověk, co nemá nejmenší smysl pro zasahování.

Kdybych to měl přirovnat k něčemu jinému: je to, jako kdybyste se ukazovákem dotkli své levé dlaně a měli pocit, že od ukazováku dál nic necítíte. Chápu, že útočná magie má proud podobný pocitu proudění krve, ale... vážně to je záhada.

Neomezuje se to jenom na léčivou magii. Všechny takzvané podpůrné typy, magie typu zlepšení a prokletí, nic z toho nedokážu použít bez zaříkávání. Přemýšlím, jestli to je stejný případ jako u Bojového ducha, něco, co dokáží používat všichni kromě reinkarnovaných jedinců.

Ačkoli to prostě může být tím, že mou slabou stránkou je léčivá magie. Prostě můžeme říct, že to je takhle.

„Tak nějak se mi trochu ulevilo. Přece jenom jsou i věci, co nezvládneš, Rudi.”

Zatímco to Sylphy říkala, objevil se jí na tváři stydlivý úsměv. Nechat se překonat v jednom oboru je trochu zahanbující, ale kdyby nebylo nic, v čem by vyhrála, taky by mi bylo Sylphy líto. Tohle je v pořádku.

Navzdory mé neschopnosti se Sylphy tak nějak podařilo pochopit rušivou magii Ranma. Zdá se, že pořád bude nějakou dobu trvat, než ji bude moct použít, ale jsem si jistý, že ji nakonec bude schopná použít ve skutečném boji. Sylphy je výtečná studentka. Magii jsem učil Eris, Ghyslaine, Zanobu, Julii, Riniu a různé jiné, ale mám pocit, že Sylphy roste ze všech nejrychleji. Možná že je také génius.

„Ale tak nějak je to nespravedlivé, ne... pokud to na tebe někdo použije, mág nebude schopen nic udělat.”

„No, technicky je to přece jenom technika jednoho ze sedmi světových mocností.”

„Ech? Takhle to je? Rudi, ty se znáš s někým ze sedmi světových mocností?”

„...Ne, vlastně je neznám já, ale Nanahoshi.”

Kdybych jí řekl, že mě skoro zabil, dá se čekat, že ji to bude trápit. Pravděpodobně je taky bezpečnější Orstedovo jméno nezmínit. Když jsem ji sám za sebe naučil rušivou magii, nebylo by z obliga, kdyby mě znovu přišel napadnout.

„Bude lepší, když o tomhle nebudeš moc mluvit s ostatními. A ani o rušivé magii. Kdyby na to přišlo a objevil by se protivník ze sedmi světových mocností, tak bych přece jenom nebyl schopen nic udělat.”

„Rozumím. Je to tajemství,” řekla Sylphy, zatímco vážně přikývla.

Část 6

Ve dnech, kdy Sylphy nepřijde domů, uklízím a peru. V podstatě to došlo tak daleko, že je mou povinností vyprat i Sylphino oblečení. Sylphino oblečení, například Sylphiny kalhotky a Sylphiny podprsenky.

Samozřejmě jako manžel se zdržuji úchylného chování. Dát si je do kapsy a vrátit se do svého pokoje a navíc je použít, něco takového se nestane. Nanejvýš je jednou očichám. To mladé libido, co tím získám, přijímá sama Sylphy jednou za tři dny.

Prozatím jsem s úklidem skončil, ale kdyby se k tomu vyjádřila Sylphy, pak se zdá, že by to bylo „hrubé”. Během svého dobrodružného období, když jsem přišel do nového hostince, myslel jsem si, že uklízím řádně. Ačkoli nechávat věci rozházené je přece jenom moje silná stránka.

I ve dnech, kdy Sylphy odchází do práce, trochu uklízí. Bydlíme ve vile, co je pro dva lidi tak nějak prostorná. Jelikož je tu mnoho prázdných pokojů, je to těžké. Jak jsem si myslel, takhle to prostě dál nejde, je to příliš prostoru. Jestlipak by nebylo lepší najmout si služebnou.

Když už mluvíme o služebných, to by byla Lilia. Jestlipak není na čase, aby se Paul a ostatní setkali se Zenith. Už to jsou tři roky, co Elinalize a ostatní zjistili, kde se Zenith nachází. Odtamtud prošli celým Magickým kontinentem, předpokládejme, že jim trvalo rok nebo dva dorazit do Milishionu. Byl to kontinent Begaritto... Město labyrintů Lapan? Myslím, že z Milishionu by to netrvalo ani rok.

První dopis jsem poslal před rokem a půl. Pokud dorazil, mám pocit, že je na čase, abych dostal dopis s odpovědí, ale... Asi je pořád příliš brzy. Elinalize řekla, abych se tím netrápil, ale jsem trochu nervózní.

Jsem nervózní, ale i Roxy se dala do pohybu. Spíš než abych se v panice vydal na pátrání, bude rozhodně lepší prozatím v klidu čekat. Když jsem o tom trochu popřemýšlel, jelikož vesnice Buina zmizela, Paul a ostatní přišli i o svůj dům. Nevadí, pokud mají v úmyslu žít v Milishionu, ale pokud mají v úmyslu přijít sem, pak je možná dobře, že bydlíme v tomhle domě.

Já jako bývalý NEET přemýšlím o tom, že budu podporovat svoje rodiče... Je to tak nějak dojemné.

Ačkoli by bylo těžké vzdát se tohoto zamilovaného místečka, co je rezervované jen pro Sylphy a pro mě.
----------------------------------------------

~ A tímto končí 10. kniha. 11. knížka bude trochu umírněnější, co se erotiky týče, a konečně se taky začne něco dít, juchů. ~

<Předchozí>...<Následující>